Ave Maria Netradiční ztvárnění motivu svaté Marie, jako obyčejné ženy. Ústředním motivem je žena, hledící na svůj obraz do vody. Je těhotná a drží si bříško. Čeká nový život. Dívá se do vody, zda v odrazu neuvidí svůj osud, co ji čeká. Hlavou ji běží myšlenky. Spojnice mezi ní a stříbrnou hvězdou. Myslí na minulost, kdy byla dítětem. Na svou svatbu. Na svou budoucnost. Na to, co vše se může stát. Zda prožije svůj život šťastně. Zda o někoho nepřijde díky zlu. Myslí na faleš lidí, kterým věříme,. Na své modlitby za své blízké, aby se v pořádku vrátili domů. Myslí na to, až bude stará. Tyto myšlenky znázorněné skrze podoby a role žen různých národností a barev pleti jsou uspořádány do jakéhosi stromu života a tvoří korunu stromu. Kmen stromu je půlený na světlo a tmu. Ráno a noc. Na to navazuje z pohledu ženy pravá strana, slunce, den, světlo - anděl zažehává nový den, vychází slunce a levá strana, měsíc, noc, tma - smrt natahuje ruku po to, co jí patří. V rozích obrazu jsou dva muži. Jeden je milující, chránící, respektující život a naproti němu je muž, ničící skrze své chtění ovládat, skrze boj. A žena uprostřed? Co jiného jí zbývá, než se smířit s tím, co přijde, přijmou to a věřit. Najít v sobě moudrost a sílu žít dál i přes to vše, co ji potkalo a ještě ji potká. Tento obraz vypráví příběhy žen. Ne jeden, ne jedné ženy, ale všech žen, které zde kdy byly a žily. Každá žena si někdy prošla těmito rolemi a každá si v tomto obraze najde svůj vlastní příběh.

Sen noci svatojánské Pohádka o noci Svatého Jána, kdy se dějí zázraky a jednou za rok se mohou setkat dvě pohádkové bytosti v tichu noci, nikým nerušeny, neviděny. Král zvířat a jeho láska, Královna vil, která spí a netuší, že je zde někdo, kdo ji miluje. Ošklivost a krása, nebo snad ne? To on si myslí, že je ošklivý. A tak se jen dívá a tají dech nad její krásou. Bojí se pohnout, by královnu nevzbudil a kouzlo nepominulo. On neví, že všichni přítomní, čas, malá víla, starý strom, veverka i jelen čekají jen na to, kdy se osmělí. Z povzdálí vše pozoruje temná postava. Čas a malá víla, vykukující za stromem. Blíží se rozbřesk a čas, kdy kouzlo pomine a Král zvířat opět bude čekat celý rok na tento jeden den, kdy bude moci opět být s královnou. No, prostě a jenom pohádka. Jako něco, co chcete zažít pod rouškou noci tajemné, kde není strach. Hluboký cit, nevyjevený, který ten muž má, dlouho tam dříme, celé věky... Je to jako to, po čem všichni touží, po lásce, po blízkosti mezi oběma pohlavími a je to tak blízko, na dosah - jako naděje, která nás živí, že jednou... Možná toto jde jen tehdy, když jeden spí, pod rouškou noci, kdy nás neruší vnější vjemy a jsme sámi sebou, bez přetvářky. Pak ani temnota nemá nad námi moc, je kolem, a nevadí, nemůže na nás, protože se vnímáme naplno, žijeme, nebojíme se, jsme sami sebou. Jsou tam jen němí, náhodní svědci a závist to z povzdálý sleduje, aby mohla našeptávat. Ale dokud tam je tato kouzelná noc, nic se nemůže stát. To probouzí smysly.

Bájný pták Fénix Fénix je bájný pták, který se vyskytuje v mytologiích mnoha národů. V podrobnostech se jednotlivé mytologie liší, základním atributem je však fakt, že Fénix zemře spálením sebe samého a opět se ze svého popela narodí. 

Tajemná žena Obraz byl namalován na základě usazeniny z dopité kávy.

Paní noci a snů ztvárňuje tajemnou ženu, která se za noci prochází světem a nastoluje klid, mír a lásku. Probouzí v každém spáči nádherné sny o světě, kde není zlo. Na její pouti ji doprovází němí přátelé.

Anděl sedí, dívá se na lidský svět a přemýšlí, jak nám má pomoci.