Akáša

Dnes trochu delší článek o něčem, co se nedá popsat pouze pár slovy.

Další slovo, pojem, který je v současné době hojně používán při práci v duchovní sféře.

Co to tedy vlastně je ta Akáša?

Akáša není nic. Neexistuje. Je to jen pomocný nástroj pro náš rozum, aby si dokázal představit něco, co není hmotné a existuje pouze ve formě energie a energetické informace. Potřebuje tomu hmotně neexistujícímu dát hmotný obraz toho, co zná.

Knihovna je ve skutečnosti neomezený a nekončící prostor - Bůh - bezpodmínečná láska. Každá kniha je ve skutečnosti jedno jediné vědomí, které se skládá z mnoha našich lidských existencí, kterými jsme kdy byli a které existují v prostoru opět pouze jako energetický záznam našich životů ukotvených v čase a prostoru.

Jednoduše řečeno, tyto záznamy o nás a našich životech budou existovat tak dlouho, dokud ti, kterými jsme byli, neodejdou do světla. Tak dlouho, dokud jejich duše, která je spojena a propojena s naší skrze toto jedno společné vědomí - tedy tu pomyslnou knihu, stejnou energii, zde bude chycena rozumem a stále bude skrze rozum tento život prožívat a oživovat.

Tyto životy, záznamy o nás existují v prostoru jen díky energii rozumu. Tedy jsou utvořeny z našich lidských, rozumových myšlenek, emocí, z toho, jak si to náš rozum pamatuje, že to bylo. Jak si náš rozum pamatuje sám sebe, jako člověka. Že byl, existoval a měl tělo. Myslel a cítil. A na tyto záznamy se pak napojuje náš vlastní rozum. Jde o to, že náš lidský rozum si myslí, jak ví a umí. Že se umí napojit pouze a jenom na své vlastní vědomí, na svou vlastní knihu. Ale co když to není pravda? Co když se napojuje i na jiná vědomí, na jiné knihy? Co když to neumí rozlišit, co patří nám a co jinému?

Opět, je to něco, čemu vás nikdo, NIKDO nemůže naučit na žádném semináři. To totiž není o rozumu, naučeném postupu. Lézt někam a napojovat se někam jen pro to, že to chce rozum, protože je zvědavý. Protože si myslí, jak bude vědět. A když bude vědět, bude tomu rozumět. Když tomu bude rozumět, vysvětlí to sám sobě a tím vyřeší své problémy. Rozumové vysvětlení minulosti skrze teď a tady, skrze naše současné myšlení, není pravda. Je to pouze berlička. Berlička, která skryje a znepřístupní nám skutečnou pravdu. Protože skutečná pravda leží tam, v minulosti a je součástí toho, kým jsme byli. Jeho života, jeho existence, jeho myšlení a cítění, a ne toho, kým jsme teď. Tato pravda o nás, jací jsme byli, je pro náš rozum nepříjemná, nepřijatelná a bolí tak dlouho, dokud není pochopena, přijata a odpuštěna tím, kým jsme byli. Ne tím, kým jsme teď. Až poté, můžeme my sami odpustit tomu, kým jsme byli.

Víte, ono to není tak jednoduché, jak si to lidé myslí a jak je jim to prezentováno druhými na různých kurzech a seminářích. Že se někam napojí a že se tím vyřeší jejich problémy. Když budou vědět, co se tam stalo. Jde o to, že my se do svého osudu - knihy osudu můžeme podívat pouze tehdy, když je to potřeba. Je nám zpřístupněn záznam pouze toho jednoho konkrétního života, který nám v tuto chvíli ubližuje a dělá problémy, má na nás vliv. A tento záznam a jeho přečtení je závislý na tom, zda jsou tyto energie otevřeny. To znamená, zda jsme připraveni dozvědět se o sobě holou, ničím nezkreslenou pravdu o tom, jakým člověkem jsme byli. Pokud jsme schopni odpustit tomu, kým jsme byli bez hodnocení a souzení a pomůžeme mu odejít do světla, pak teprve na základě tohoto, získané zkušenosti a moudrosti se nám otevře další život sám a přístup k němu. Ne, že tam lezeme jen pro to, že si myslíme, jak budeme vědět.

Po nalezení našeho jednoho minulého života a po jeho vyřešení se rozumový záznam v prostoru o tomto životě v knize vymaže a je nahrazen bezpodmínečnou láskou a moudrostí. Náš rozum už k němu nemá přístup, protože to není potřeba.

Víte, milí zlatí, vše existuje dvakrát. I ta vaše takzvaná Akáša.

Jednou jako bezpodmínečná láska, kam se dostaneme pouze skrze bezpodmínečnou lásku, která nám sama ukáže pouze to, co je potřeba a ne to, co my chceme.

Podruhé jako rozumová Akáša, kde náš rozum rozumovou energií hledá to, co si myslí, že je potřeba a sám si to, co si myslí, že je potřeba vytváří na základě svých představ a naučného.

Takže?

Kam se napojujete?

Na co se napojujete?

Na koho se napojujete?

Čím, skrze co se na to napojujete?

Proč se na to napojujete? Váš skutečný motiv.

Víte to?

Nebo si to jen myslíte, že víte?

Myslíte si, že víte a umíte, protože vám to někdo krásně vysvětlil a vašemu rozumu to dává smysl? Postup, manuál, co, kdy, jak a vysvětlivky?

Vědět a umět není v rozumu.

A když se opravdu napojíte na své vědomí, na tu pomyslnou knihu osudu a na záznamy v ní o svých minulých životech, aniž byste věděli bez jakýchkoliv pochyb, že jsou vaše vlastní, co s těmi záznamy a informacemi potom uděláte? Jakým způsobem je použijete, využijete? Skrze rozum? Rozumové vysvětlení? Nebo skrze bezpodmínečnou lásku, která nekoná na základě rozumu.

Ten, kdo se chlubí tím, že umí číst v Akáše a není pro něj problém se dostat k jakékoliv informaci a k jakémukoliv životu jen tak, na požádání, se napojuje na obě tyto Akáši a nedokáže mezi nimi rozlišit, která je která. Pak vám napovídá své vlastní pohádky a představy o tom, co si jeho rozum vymyslel a představil o tom, co se asi stalo.

S tímto tématem také souvisí různé nabídky skrze kurzy a semináře o tom, jak vás někdo naučí slyšet a rozumět své duši.

Hlas tvé duše? Nauč se číst z tvé duše pro sebe i pro druhé.

Krásný slogan pro náš rozum. Jak nalákat a přilákat ty, co si myslí, že je to tak jednoduché a za tuto vidinu jednoduchého řešení a postupu rádi zaplatí.

Vždy mě u toho napadne, jak to chce asi ten někdo udělat? Jakým způsobem , když s tím nemáte absolutně žádnou zkušenost. Nevíte, nemáte zkušenost s tím, co je duše. Nemáte zkušenost s tím, co je bezpodmínečná láska. Jen rozumově víte, co je duše, co je bezpodmínečná láska. Takže vlastně budete mluvit sami se sebou, se svým vlastním rozumem, který si bude myslet, že je duší.

Chápu a rozumím tomu, že v tuto chvíli budete na mne naštvaní. Namítnete, že někde, nějak začít musíte.

Víte, já jsem nikdy nikomu neřekla a neslíbila, že ho toto naučím.

Proč?

Protože bych mu lhala. To totiž není možné druhého naučit. Můžete pracovat pouze s tím, co je vám dáno do vínku, jako vaše vlastní přirozenost, schopnost a na základě ní začít pomalu odkrývat a poznávat ne duši jako takovou, ale energii, z které je duše utvořena. Poznávat, jakým způsobem s vámi mluví bezpodmínečná láska a jak s vámi mluví váš vlastní rozum a ego.

Není možné, abyste měli stejné, identické životní zkušenosti z minulých životů, jako mám já a moudrost z nich pramenící, jako mám já.

Není možné, abyste viděli stejně, stejným způsobem, jako vidím já.

Rozuměli obrazům, informacím a energiím stejně, stejným způsobem, jako jim rozumím já.

Slyšeli stejně, stejné věci, jako slyším já.

Používali stejné nástroje a stejné schopnosti, jako používám já.

Dostávali naprosto stejné, identické informace, jako já.

Uměli pracovat s energiemi, jako umím já. A naopak.

Já zase nemohu umět to, co vy a porozumět vašemu způsobu dostávání se k informacím skrze vaše schopnosti.

Není možné vám předat mou schopnost, mou zkušenost a mou moudrost, tak jako vy toto samé nemůžete předat mě.

Není možné, abych vás rozumově naučila to, co umím já a vy jste to, co umíte, rozumově naučili mě.

K tomu, co umím a vím jsem se nedopracovala tím, že jsem slepě věřila všemu, co jsem četla, viděla a slyšela. Co o tom říkali druzí. Jak to mám dělat. Ale tím, že jsem se rozhodla uvnitř v sobě, že chci poznat a pochopit, čím a jak si ubližuji. Chci poznat bezpodmínečnou lásku. Já sama, sama za sebe, svým vlastním hledáním, svým vlastním způsobem, svým vlastním pochopením skrze odkrývání svých strachů a motivů pro ně. Pochopením, proč je tam mám, kde a kdy vznikly, za jakých okolností. Nespokojila jsem se s jednou odpovědí. Vždy jsem hledala, co je za ní skryto. Je to vše? Nebo je tam něco, co nevidím? O čem nevím? Ptala jsem se a hledala, kdo mi odpovídá. Kdo to je? Láska? Nebo můj rozum. A jak to poznám? Bylo mi naprosto jedno, jak dlouho to bude trvat. Pouze jsem věděla, že je to jediná cesta a jediná možnost, jak poznat bezpodmínečnou lásku. Jak ji nalézt. Ne, že mě to někdo naučí, ale že ona sama mě tomu naučí skrze situace, a co se stane, když ji neuposlechnu, nebudu jí věřit, nerozhodnu se pro ni. A ona mi ze začátku odpovídala slabým hláskem, který vždy přerušil hlas rozumu. Jen zpětně, když jsem uposlechla silnější hlas rozumu a něco se stalo, jsem si uvědomila, že jsem ji slyšela a říkala mi opak toho, co rozum. Ale já jí díky rozumu zavrhla. Rozum mi totiž v té chvíli nabízel daleko lepší a lákavější možnost, řešení, či odpověď. Tímto a jedině takto jsem začala rozlišovat a poznávat, jak mluví láska a jak mluví rozum. Skrze vlastní zkušenost s obojím.

A vy si myslíte, že vás tomu někdo naučí bez vaší vlastní zkušenosti s těmito energiemi? Během pár hodin? Během pár dnů tím, že vám to rozumově vysvětlí? Naučí váš rozum nějakému zaručenému postupu? Že každá situace je naprosto stejná pro všechny lidi a tedy má stejný postup, stejné řešení a stejnou odpověď, stejnou pravdu, stejnou příčinu? Že lze přeskočit své vlastní učení se skrze chyby?

Ten, kdo toto nabízí, je naprosto na stejné duchovní úrovni, jako vy. Nic neví. Sice možná má oproti vám nějaké schopnosti, přichází k němu nějaké informace, ale to je tak vše. Neumí rozlišit, odkud jsou a kdo mu je posílá. Na koho a na co se napojuje, a už vůbec nedokáže poznat, co je skutečné, pravda a co není, lež, výmysl rozumu.

Toto je bohužel jediný způsob, jak se naučit slyšet a rozumět tomu, co vám říká vaše duše, bezpodmínečná láska, Bůh. Skrze vlastní zkušenost, jaké to je, když uposlechnete silnější hlas vašeho rozumu, který v tu chvíli považujete za hlas duše. Vím to, protože jsem si tím sama prošla.

Další věc, která mne zaujala je toto:

Chceš uchopit dary své duše, které přinášíš na tento svět, vědomě je rozvíjet a uplatňovat v realitě?

Jak líbivá a zvučná, lákavá věta a slova pro náš rozum. Dary své duše. No, i takto se lze na to dívat.

Schopnost není dar. Je to nástroj, který nám má pomoci při hledání toho, co není vidět a co nám ubližuje. Tento nástroj si zvolila sama duše, že ho bude mít k dispozici jako člověk. Nástroj, způsob, jak vnímat, vidět a rozumět něčemu, co rozum nezná, nevidí a neslyší. Bojí se toho a není schopen tomu porozumět. Nástroj, který lze uplatnit a porozumět mu, použít ho pouze skrze duši. Ne rozumem, ale skrze bezpodmínečnou lásku. Jak toto chcete uchopit, když nevíte, co je bezpodmínečná láska? Tento nástroj slouží k tomu, abychom skrze něj porozuměli bezpodmínečné lásce, co je, čím je. Je jedinečný a je určen pouze nám. Pouze my sami mu můžeme porozumět a jenom my sami ho můžeme použít u sebe sama, při svém hledání sebe sama, kdo jsme. Je určen pro nás a ne pro druhé. Tento nástroj neslouží k tomu, aby nám umetal cestu, ale naopak, aby nám pomohl objevit neviditelné překážky na naší cestě. Aby nám pomohl nalézt způsob, jak se s nimi vyrovnat a odstranit je jednou pro vždy. Abychom si s jeho pomocí nevytvářeli další a další překážky někde před námi. Ono, když se tomu řekne dar, zní to daleko líbivěji a slibněji, že? Že to bude naprosto bezbolestné a vše bude probíhat v klidu. Díky daru vás ta pravda a změna nebude bolet a nebude vyžadovat žádnou snahu a úsilí. Vlastně nic. Ten dar to vše udělá za vás, sám. Tak by mne zajímalo, co si každý z vás představuje pod tím, uplatňovat své dary v realitě. Jak? Jakým způsobem?

Zvažuješ umění čtení z duše použít pro sebe, své známé, nebo své klienty?

No, k tomu umění čtení z duše jsem se již vyjádřila výše. Takže jediné, co vznikne, když podstoupíte takový kurz, je to, že to samé, stejné rozumové nesmysly a rozumové postupy budete šířit dál a učit další a další lidi těmto nesmyslům, aniž byste ve skutečnosti pracovali s duší skrze duši. Vše totiž bude obstarávat váš rozum, který se bude vydávat za duši. A vy těm klientům budete lhát naprosto stejně, jako bylo lháno vám o tom, jak budete vědět a vyhnete se utrpení, špatným rozhodnutím a bolesti. A to celé proč?

Jste schopni nalézt a uvědomit si svůj skutečný, pravdivý motiv, proč to chcete umět? Ne ten, co vám tam dává rozum. Pravdu, odpověď od duše, bezpodmínečné lásky? Protože toto je samotný začátek naší cesty. Uvědomit si a zvědomit si skutečný motiv našeho rozumu, proč to chce umět a poté se od něj osvobodit. Pouze se rozhodnout bez jakéhokoliv rozumového motivu a rozumových představ o tom, jaké to bude, až to budu umět. Nelpět na tom, že chcete, že musíte, protože bla, bla, bla. Nemusíte. Musí jen rozum. Chce pouze rozum.

Pokud ve vašem rozhodnutí nejsou a neexistují rozumové důvody, pak toto rozhodnutí přichází od duše. Je trvalé a není v něm strach z toho, co bude, co vás čeká. Je vám naprosto jedno, jak dlouho se tomu budete učit a jakým způsobem, skrze jaké zkušenosti. Vy pouze víte, že je to začátek vaší duchovní cesty. Začátek učení se a poznávání. Jak bude vypadat, z čeho se bude skládat, ví pouze vaše duše a ta vám to nepoví. Tím by vás ochudila o překvapení. O vynalézavost, touhu, naději a hledání toho, co nevidíte. Co si váš rozum neuvědomuje. Co odmítá přijmout. Čeho se bojí. Před čím utíká.

Pravda je totiž pro náš rozum krutá. Ovšem pro naši duši nikoliv.

Pokud najdete skutečný a pravdivý motiv pro to, že chcete umět číst ze své duše a ten se nebude líbit vašemu rozumu, bude ho odmítat, bude se vztekat, bude vám ho vymlouvat, že to není pravda, tak vám v tuto chvíli mohu pogratulovat. Přečetli jste informaci od své duše a pravdu sami o sobě. Pak už vám zbývá se s ní smířit, přijmout ji a odpustit si.

V tuto chvíli jste učinili první krok, ne rozumem, ale skrze lásku v sobě k sobě. Před vámi se otevírá nekonečný prostor, ve kterém je naprosto vše a vy mu jdete vstříc bez obav z toho, co tam objevíte. Věříte pouze lásce v sobě a její moudrosti, že vás tím provede a neublíží vám. Naopak, ukáže vám, čeho se bojíte a proč se toho bojíte. Jak ten váš strach ve skutečnosti vypadá. Z čeho je utvořen. Z jakých vzpomínek, myšlenek, emocí a činů, z jaké bolesti.

Toto je něco, před čím není možné utéci a čemu vás nikdo nemůže naučit.

Nemůže vás naučit lásce v sobě k sobě, a co to znamená. Tu potřebujete nalézt a pochopit sami. Pro tu se rozhodujeme ne rozumem, ale na základě prožitých bolestivých zkušeností.

Každý člověk na této zemi, který kdy existoval, existuje a bude existovat, si tím jednou projde. Rozhodne se, až když je na to připraven. Až když vyčerpá všechny rozumové možnosti, které ho vedou špatným směrem a vždy ho vrátí zpět, na samý začátek. Rozhodne se věřit lásce, bezpodmínečné lásce, že pouze ona ví a zná. Pouze ona ho může vysvobodit a osvobodit ze zajetí rozumu. Jen ona nám může ukázat, jak a skrze co si ubližujeme, a to skrze bolestivé situace a jen ona je dokáže změnit a přeměnit v lásku tím, že si odpustíme. Je to rozhodnutí, kdy před tím, co se nám stalo, nebo co jsme my sami udělali, neutíkáme, neodmítáme to, ale naopak. Přijímáme to, bez rozumového hodnocení na dobré či špatné. Přijímáte to jako naši zkušenost a jsme s tím smíření.

Opět, vše, co zde píšu, jsou pouze a jenom slova pro náš rozum, jak to má být a která nemají žádný účinek, dokud se sami pro to nerozhodnete.

Až poté jim můžete porozumět skrze vlastní, jedinečný prožitek, vlastní zkušenost s nimi, co vše obsahují.

Pokud se rozhodnete bez jakýchkoliv pochyb, rozumových výmluv a důvodů, bezpodmínečná láska vám s tím pomůže. Jak a jakým způsobem, není potřeba vědět. Jen ona sama ví, co v té dané chvíli potřebujete. Může to být pouze slovo, pocit, něčí věta, útržek hovoru ve filmu, obraz něčeho, který ve vás a s vámi zarezonuje a spustí přesně to, co je potřeba si uvědomit. Nevědomou a letmou vzpomínku, že toto jsme již jednou zažili, pocítili, slyšeli, viděli a prožili. Že víme.

Bezpodmínečnou lásku, duši a Boha nemůžeme znásilnit skrze náš rozum. Že jí budeme určovat pravidla, jak, kdy, za jakých okolností a jakým způsobem má pracovat, jednat a konat. Že takto to chce náš rozum. Takto si to představuje náš rozum. Tím bychom jí vzali možnost nám pomoci. Protože bezpodmínečná láska nemůže jít proti lidskému rozumu, proti jeho rozhodnutí a vůli. Toto rozumové rozhodnutí musí respektovat, i když ví, že je špatné tak dlouho, dokud nám bude velet a rozhodovat o nás náš vlastní rozum, který neví a nezná, co je bezpodmínečná láska. Jen si představuje, co je, čím je a jak pracuje. A to opět skrze a na základě rozumového vyhodnocování, které vychází z hmotného, lidského cítění a rozumového řádu, který zná a kterému rozumí. Tento řád však neplatí pro bezpodmínečnou lásku. Láska nejedná a nekoná na základě rozumu.

Mnozí z nás se chtějí změnit, ale nechtějí změnit svůj život. Odmítají se vzdát toho, co si myslí, že mají a na čem lpí. Nechtějí a odmítají si přiznat, jací ve skutečnosti jsou, protože by ztratili a přišli o iluze svého ega sami o sobě, jak jsou dobří. Jen málokdo je připraven si přiznat a odstranit v sobě kyselinu pomluvy, jed závisti, zárodek pesimismu a rakovinu egoismu. Odmítají se vzdát svého smutku, odporu a agrese. Kritiku a urážky ze svého pohledu nevypustí. Hledají řešení své deprese, přičemž si nechtějí přiznat svou zraněnou hrdost a silný pocit zklamání ze zranění, která utrpěli. Odmítají cokoliv na sobě, v sobě změnit, udělat to jinak, jiným způsobem. Čekají, až to udělá ten druhý. Každý čeká na toho druhého. Nejdříve on, ten druhý a díky tomu se změním i já.

Mnozí si naivně myslí, že když se napojí na svou duši, duše jim sama změní jejich způsob myšlení a prožívání pouze tím, že jim o tom řekne.

Ne, milí zlatí.

Ona vám řekne pravdu a pak vám tu pravdu zprostředkuje a dá pocítit pomocí konfrontace s ní, a to skrze vzniklou situaci. Abyste si ji uvědomili a zvědomili skrze vlastní zkušenost s ní.

Pokud si myslíte, že díky tomu, že vám to duše řekla, že když budete vědět, se této zkušenosti vyhnete, tak jste velice podcenili sílu svého vlastního rozumu a ega, které neví, jen si myslí, že ví a že má vše pod kontrolou a vyřešené, když ví. Neví. Nemá s touto pravdou zkušenost.

Jak jsem již mnohokrát napsala, nepíšu tyto věci pro to, abych vás zastrašila či odradila. Natož vás poučovala. Píšu o tom, co vím a s čím jsem se já sama setkala. Co mi bylo umožněno vidět, poznat, pocítit a pochopit. Nejsem zde od toho, abych vám lhala a mazala med kolem pusy, jak to vše bude lehké a snadné. Jak tomu budete okamžitě rozumět a budete vědět, co máte dělat. Je to podobné smýšlení, jako když se budete učit na automechanika. Že vám učitel pouze přečte obsáhlý manuál s návodem, jak to máte dělat, a vy díky tomu budete umět opravit každou poruchu na autě a budete vědět, který nástroj a materiál na to použít a jak. Teorii je potřeba si ověřit skrze praxi - vlastní zkušenost s ní.

Je krásné ulítávat na různých starých učeních a naukách, které píší o tom, jak by to mělo být, jací byste měli být, jak máte myslet a proč tak máte myslet. Ovšem toto vše je pouze teorie, po které touží náš rozum, nic víc. Teorie, kterou náš rozum nezažil.

Aby mohl tato učení a nauky - teorie pochopit, je potřeba je zažít v praxi skrze různé situace, kdy jsme konfrontováni s touto teorií u sebe, vůči sobě a vůči druhým.

Náš rozum si velice rád hraje na duchovní bytost. Že když ví, co to je - teorie o tom, co to je, tak jí automaticky je. Ovšem stačí, že s vámi druhý nesouhlasí a je vymalováno. Teorie, představa o vás se rozplyne jako pára nad hrncem. Začne boj. Jak uvnitř, tak vně. Ego chce samo sobě a druhým dokázat, jak už to má zmáklý. Jak už je někde jinde. Povznesené nad to, co v tu chvíli cítí. Ovšem, uvnitř nás to vře a křičí, já mám pravdu a ty jsi hlupák, který ji nevidí. To já jsem duchovní a já nejlépe vím, co je pravda a co není. Zároveň s tím probíhá další proces na pozadí. Ego se začne obviňovat a trestat za to, že nefunguje podle této teorie, kterou si o sobě vytvořilo a aby tomu uniklo, samo sebe přesvědčí, že mu to je jedno. To ono je tím lepším, duchovnějším, co blahosklonně ustoupí. A ještě vám to ukáže a demonstruje, abyste o tom neměli pochyb. Co ve vás skutečně probíhá a proč, odsune a zatlačí do pozadí. A tam si to pěkně pracuje, dokud nejste vystaveni další konfrontaci teorie s realitou.

Ukazuji vám, že všechna témata, o kterých píšu, jsou propletena navzájem a působí na sebe navzájem. Jedno bez druhého nemůže existovat a správně fungovat. Není možné se zabývat pouze jedním, jako tím nejdůležitějším, a ta ostatní vypustit. Žádné z nich není důležitější, než ta ostatní. Všechna mají a zaujímají vůči sobě naprosto stejnou hodnotu.

Vše, o čem zde píši, tedy to "duchovno", o kterém píši, si lze představit jako hrnec, ve kterém je polévka. A jednotlivá témata a názvy si lze představit jako vše, z čeho je ta polévka vyrobena. Bez jedné jediné ingredience nebude polévka polévkou, ale pouhým nepovedeným odvarem. V podstatě se dá říci, že každý z nás je svou vlastní, unikátní polévkou ve svém vlastním hrnci, těle, kdy hledáme, z čeho je ta naše polévka utvořena. Která ingredience nám v té polévce chutná a proč a která nám z ní dělá něco naprosto nepoživatelného, nestravitelného a proč.

Co s tím kdo udělá, zda to přijme a bude nad tím přemýšlet a hledat v tom, co píšu, své vlastní odpovědi, svou vlastní moudrost a poznání, nebo to zavrhne či odmítne, je pouze na vás.

Máte podobné zkušenosti? Podělte se s námi o ně..

Psát k tomuto článku prostřednictvím 'Facebook" stránky můžete zde