Al - umělá inteligence

Je s podivem, jak se tato umělá inteligence, tento program a jeho použití a využití rychle rozšířilo. Al to udělá, vymyslí za vás. Al to vyhodnotí za vás. Al na to bude reagovat za vás. Al na to odpoví za vás. 

Tak proč zde tedy jsme? K čemu tedy potřebujeme vlastní mozek? Proč si do hlavy rovnou nenecháme dát Al - komp? Když ona Al to ví nejlépe? Proč vůbec myslet?

Víte, ono nám to na první pohled připadá dokonalé. Použití dokonalých slov do dokonalých vět. Použití slov, která by nás nikdy nenapadla. Ovšem, má to jeden háček. Tato slova a věty, které Al vytvoří, lahodí našemu rozumu a egu. Nic víc. 

Postrádají však to podstatné. Naši vlastní myšlenku, spojenou s naší vnitřní potřebou se vyjádřit, pocitem a emocí, které chceme druhým skrze slova a věty předat. Protože jsme je nevytvořili my sami, ale něco mrtvého, neživého.

Slovo pracuje s energií a skrze energii, kterou do něj vložíme. Se záměrem, který do něj vložíme. S emocí, kterou do něj vložíme. S pocitem, který do něj vložíme. A toto vše, tyto energie vložené do slov pak pracují a ovlivňují druhé. Tím se tato naše slova stávají jakousi melodií, která se line prostorem a rozezvučuje druhé lidi. Slova jsou naším hudebním nástrojem.

Vypadá to, že se někdo hodně moc snaží o to, abychom přestali sami myslet a sami vyhodnocovat.

Co vlastně ta Al tvoří a vytváří? Pouze dokonalá slova a věty bez jakéhokoliv emočního náboje. Jak by mohla, když není živá. Nemá, postrádá lidské emoce, sny, přání, radost, smutek, bolest ... Tato energie slov je naprosto plochá. Nic v prostoru nevytváří a netvoří. Nemá žádnou energii a barevnou škálu. Tato slova vytvořená umělou inteligencí - Al se dají přirovnat k jakémukoliv signálu, který v sobě nese jen data, nic víc. Na rozdíl od slov, vytvořených člověkem, jeho myšlenkou, jeho mozkovou aktivitou, živou energií. 

To, co vytváří tato umělá inteligence je něco, co mě osobně ničím nezaujme. Pro mne je to hluché. Jen na první pohled líbivé, ale to je tak vše. Nic to ve mě nevyvolá. Žádný pocit, žádnou emoci, žádnou odezvu. Nic to ve mě nerozezvučí. Proč asi?

Pochopitelně je to každého věc, zda bude používat svá vlastní slova a snažit se pomocí nich vyjádřit to, co chce a to co cítí, nebo se vzdá sám sebe a přenechá to umělé inteligenci v domnění, že díky ní je dokonalý. Není a nikdy nebude. Protože to nejsou vaše vlastní slova, ale slova někoho, něčeho umělého, neživého, co vás má naprosto víte kde? Je mu/jí jedno, co vy chcete, co vy si myslíte, co cítíte a proč. 

To, že je takové slovo pro náš rozum dokonalé, lahodí našemu rozumu a egu ještě neznamená, že jím je a udělá s druhým člověkem to, co chceme, aby udělalo. Vůbec se ho totiž nedotkne. Nemá čím.