Bůh.

Lidé o něm neustále mluví, neustále ho hledají. Modlí se k němu, nebo ho o něco prosí, o něco žádají. Někteří mu dívají za vinu to, co se zde na Zemi děje. Ale nikdo boha nikdy neviděl.

Existuje plno nauk o tom, kdo, co je to bůh. Jak o něm máme smýšlet. Co dělá a za co je odpovědný. Jenže jsou to pouze a jenom slova, která nejsou podložena vlastním zážitkem, prožitkem. Vše je to jen představa našeho rozumu, aby si boha dokázal představit.

Boha není možné nalézt a poznat rozumem, ani žádnou filosofickou teorií a naukou o něm.

Co je tedy Bůh?

Záměrně říkám co a ne kdo. Protože bůh není člověk, nemá tělo, nemá rozum, lidské vlastnosti a už vůbec nemá emoce a myšlenky.

Bůh je energie. Ovšem jaká?

No přeci energie lásky. Bezpodmínečné lásky. Tato energie je prosta jakýchkoliv lidských myšlenek a emocí. Nesoudí, nehodnotí, netrestá, neponižuje, nemá touhy a ambice. Nemá potřebu vychovávat. Nemá potřebu být uctívána. Ona prostě a jenom je, existuje. Je to energie, ve které je úplně vše. A to vše je vůči sobě v naprosté rovině. Nic nepřevažuje, není nic víc nebo míň, nic není horší, nebo lepší. V bezpodmínečné lásce neexistují kladné a záporné emoce. Ty jsou dány pouze naším lidským cítěním a dle toho jejich rozdělením na rozumové pojmy a hodnoty. V bezpodmínečné lásce tyto emoce existují pouze a jenom jako energie s kladným, nebo záporným nábojem, které obsahují informaci.

Nalézt a poznat boha, čím ve skutečnosti je, je velice těžké.

Proč?

Bůh je něco, co si náš rozum neumí představit.

Náš rozum k tomu, aby si mohl boha představit a cítit ho, pocítit ho, potřebuje slova, pojmy a obrazy. Jenže Bůh nic z toho nemá. A tak se náš rozum nemá čeho chytit. Neví, jaké to je, cítit boha. Protože to nikdy v tomto našem současném těle nezažil. Představuje si, jaké to asi je. Povznášející?

Pokusím se vám Boha, bezpodmínečnou lásku přiblížit pomocí slov, ale stále to budou jenom slova a ne skutečný prožitek. Protože ten se nedá slovy popsat. Nejsou, neexistují pro něj slova, správné vyjádření toho, jaké to je, když naleznete, poznáte a zažijete přítomnost boha.

Nejdříve je nutno říci, že jsme stále lidé, kterým velí rozum. Bez něj bychom nepohnuli ani rukou. Potřebujeme ho k tomu, abychom se mohli orientovat v tomto prostoru právě skrze známé objekty a pojmy.

Rozum má v těle člověka daleko silnější energii, než naše duše. Jeho energie je hrubá, skáče nahoru a dolů díky emocím a stále někam, k něčemu směřuje. Naopak duše má energii jemnou, hladkou, vyrovnanou, která se nikam netlačí. Prostě pouze je, stejně jako bůh. Naše duše je kousek bezpodmínečné lásky, boha. Je pomyslně od boha oddělena právě díky rozumu a myšlenkám, které ji obklopují svou energií.

Je těžké být, existovat bez rozumu. Potřebujeme ho, abychom byli schopni si uvědomit sami sebe na základě slov JÁ JSEM. Rozum nám, sám sobě říká JÁ + kdo jsem. Já - matka, já - žena, já - dcera, já - člověk, já - dítě .....

Duše v nás nemá JÁ. Ona sebe sama ničím nenazývá. Ona JE, ví že je, ví čím je, aniž by potřebovala rozumově vyhodnocovat a vědět, co je, čím je. To samé platí o bohu, bezpodmínečné lásce. Ona JE. Což je právě problém člověka. On neumí jen být, aniž by si k tomu dával to JÁ + co jsem. Díky našemu rozumu není možné být ustavičně a nepřetržitě v bezpodmínečné lásce. Pokud je v nás jakýkoliv záchvěv myšlenky a vyhodnocování rozumem, co se děje, jsme v těle, odděleni od duše, nebo boha rozumovým uvažováním.

Boha, bezpodmínečnou lásku lze poznat a zažít pouze skrze JSEM. Když se oprostíme od všeho, co nás jako člověka definuje. V tomto je důležité umět vypnout rozum. Tedy přijímat a vnímat, co k nám přichází, ale nepřemýšlet nad tím. Jen být a užívat si to skrze cítění, které nemá slova. V takové chvíli cítíme, vnímáme a dokonce víme. Náš rozum nechápe, jak to ví a přesto to ví. Je to tím, že se v tu chvíli propojil s duší a pouze přijímá a překládá automaticky energie, aniž by sám hledal, co jsou zač. Dával jim sám svým přičiněním a hledáním v prostoru naučené rozumové pojmy a názvy.

Jaké to je, když pouze jste, tedy jste propojeni s bezpodmínečnou láskou, bohem?

Je to naprosto jiné, než jak si to náš rozum představuje, protože v nás nejsou žádné emoce, kterými se náš rozum zabývá a dává jim názvy. Vše plyne a prochází naším rozumem a on to pouze sleduje bez vlastního logického uvažování. Nic pro něj v tu chvíli není důležité. Vše je v naprostém klidu a rovině. V tuto chvíli je náš rozum schopen vidět a vnímat mnoho věcí najednou a nedělá mu to absolutně žádný problém. V tuto chvíli všemu rozumí a ví. Ovšem, pokud to budete chtít vůlí, rozumem rozebrat a pochopit, vše okamžitě zmizí a vy nebudete vědět, co se stalo. Rozum nebude vědět, čeho se má chytit, kde má začít, protože on neumí sám zpracovat tolik informací najednou na základě myšlenky. Rozum se zasekne na jedné věci a vše ostatní zmizí.

Když jste v bezpodmínečné lásce, tedy propojeni s bohem, NIC EMOČNĚ NECÍTÍTE. Žádné vzletné energie, euforii, žádné pocity výjimečnosti. Jste v naprostém klidu vůči sobě i okolí. Nikdo a nic není v tu chvíli důležité, lepší, horší. Nic vás neruší, nic vás nebolí. Rozumíte všemu, co se s vámi děje i přes to, že rozum mlčí. Nepředstavitelné, že? Je to něco, co velice dobře známe, ale díky tělu a rozumu, uvědomování si sebe sama skrze rozumové JÁ jsme na to zapomněli.

V bezpodmínečné lásce je vše jasné, zřetelné a jednoduché. Není tam strach z toho, co cítím, vidím a slyším. Protože v tomto stavu je vše pouze a jenom energií, která nemá hmotný základ a my víme, čím která energie je a jakou nese informaci. Náš mozek dokáže tyto informace číst a překládat, aniž by je potřeboval vyhodnocovat skrze rozum a naučené pojmy. Mozek je v této chvíli součástí duše, není od ní oddělen, ale je součástí její energie, která ví a tím pádem víme i my.

Stále slyšíme, že rozum má paměť. Že si někde v mozku a rozumu něco ukládáme. Ne. Není tomu tak. Lidský rozum je pouze nástroj, mechanismus, biologický počítač, který dává pokyn mozku skrze energii - myšlenku hledat v prostoru správnou informaci. Zpětně opět tuto informaci spojí, propojí s další informací, která odpovídá tomu správnému slovu z prostoru a náš rozum ji převede do slov skrze naučenou logiku.

Náš mozek je v podstatě biologický počítač napojený na neviditelný kabel, kterým je bezpodmínečná láska. Tímto kabelem proudí neustále informace oběma směry zároveň, bez přestání. Tento počítač nedělá nic jiného, než že hledá v prostoru informace o tom, co se s námi děje a ty pak následně vyhodnocuje skrze rozum, naučený mechanismus. I tento mechanismus je v prostoru jen jako záznam, na který se napojujeme. Těmto mechanismům se říká naučené programy.

Jak vidíte, vše záleží na našem rozumu. Na tom, co jsme ho my sami naučili, jak má pracovat, kde a co má hledat. Náš rozum nejdříve potřebuje to něco, co nezná pojmenovat, dát tomu název - slovo, podobu - obraz, zažít to - pocítit to skrze naše smysly, tedy zvědomit, uvědomit si to. Až poté může vědět, co hledá a nalézt to v prostoru kolem nás. Toto se učíme jako malí. Spojit si pocit a obraz se správným slovem.

Boha, bezpodmínečnou lásku můžeme nalézt a poznat pouze tehdy, pokud ho alespoň jednou zacítíme a uvědomíme si to, zvědomíme si tento zážitek skrze rozum.

Jak jsem již napsala, není v něm nic, jen naprostý klid a bezpečí. Jen láska, která po vás nic nechce, nic nežádá. V tuto chvíli, díky uvědomění si tohoto stavu víme, co je bůh a víme, věříme, že je. Nepotřebujeme mu dávat jakoukoliv podobu, protože láska nemá žádnou podobu. Láska pouze je a my věříme - víme, bez jakýchkoliv pochyb, že je a jaká ve skutečnosti je. Skrze prožitek.

Lidé si bezpodmínečnou lásku pletou s lidskou, emoční, rozumovou láskou.

Kdo zažívá pocity vzletů, euforie, lehkosti, odpojení se od těla, výjimečnosti, vyvolenosti, tak to není bezpodmínečná láska, ale pouze představa rozumu, jak to asi vypadá.

V bezpodmínečné lásce si uvědomujete obě roviny zároveň. Jak tu lidskou, hmotnou, tak tu nehmotnou. Obě jdou ruku v ruce. Jedna bez druhé nemůže být a existovat samostatně, pokud máte hmotné tělo a rozum. Jak jinak byste si to bez těla a rozumu mohli uvědomit, zvědomit, zažít, pocítit?

Na závěr. V bezpodmínečné lásce není možné být nepřetržitě. Protože bychom přestali myslet a vědomě, skrze vůli - pokyn rozumu se rozhodovat. Jedno se střídá s druhým automaticky, aniž bychom nad tím měli rozumovou kontrolu. Pokud chceme být v některé chvíli v bezpodmínečné lásce, protože je to potřeba, je potřeba dát pokyn rozumu skrze vůli.

Ne každému je dáno zavnímat a uvědomit si přítomnost boha, lásky, natož tento zážitek vědomě zopakovat, kdykoliv to chceme, potřebujeme.

Bůh, láska je naší součástí. Je uvnitř nás, je přítomen v naší duši. Proto každého z nás dokonale zná. Zná naše myšlenky, motivy, pocity. Zná nás z doby, kdy jsme neměli tělo, tak jako zná všechny naše lidské existence. Zná naše lidské příběhy i to, jak jsme mysleli, co jsme při tom cílili a proč jsme jednali ta, jak jsme jednali. Zná plány naší duše, sebe sama, poznat a zažít, jaké to je žít, cítit, myslet, rozhodovat se vůlí a učit se poznávat na základě chyb a bolesti, co nám ubližuje, kdy si ubližujeme a co není láska skrze rozum. Proto je směšné si myslet, že nás Bůh za něco trestá. To by tím pádem trestal sám sebe. Proč by to dělal? Sám by dělal něco špatně jen pro to, aby se pak za to mohl potrestat? Už by nebyl tím, čím je, bezpodmínečnou láskou, která po nás nic nechce, nic nežádá.

Ten, kdo nás trestá, je pouze a jenom náš vlastní rozum. Trestá nás za to, že jsme se špatně rozhodli a nám se vrací zpět pouze to, co jsme sami vytvořili svou vůlí, myšlenkou, emocí a záměrem. Zde to není o bohu, ale o tom, že se k nám vrací energie, které nebyly v rovnováze, aby došlo k jejich vyrovnání, srovnání a navrácení do roviny skrze energii rovnováhy. To, co jsme vytvořili, se k nám spravedlivě vrací a to díky energii spravedlnosti. Zde o tom nerozhoduje lidský rozum, ale pouze akce a reakce, energie na energii. Tomuto jsme my lidé dali název karma. Tyto energie nepodléhají času a jednomu lidskému životu. Mohou se projevit okamžitě, nebo za stovky let, kdy už máme jiné tělo. My jako už jiný člověk si to nepamatujeme, ale energie rovnováhy, spravedlnosti a naše duše ano.

Jak vidíte, obviňujete boha z něčeho, za co nenese odpovědnost. On jako láska nemůže jít proti naší vůli, našemu rozumu a nařizovat nám, přikazovat nám, co máme dělat, jak máme myslet, co cítit a jak se máme rozhodnout.

Jedna rada na závěr.

Pokud chcete najít a poznat boha, ujasněte si svůj vztah k němu. Přestaňte o něm smýšlet jako o bytosti, která je nad vámi, nedosažitelná a mimo vás. Bytost, která je lepší, dokonalá.

Jaký vztah s ním chcete mít? Čím chcete, aby pro vás byl? A čím vy sami chcete být pro něj?

Tento váš vzájemný vztah by měl být vyrovnaný, rovnocenný. Bez povýšenosti a nadřazenosti. Není za co se stydět. Můžete mu říci naprosto vše a on vás NIKDY NEODSOUDÍ. Bůh na ničem nelpí. Nechce po vás sliby, věrnost, vzdání se něčeho pro jeho slávu. Pokud vás pokárá, upozorní na chybu, dělá to pro vaše dobro a ne pro to, aby vás ponížil a trestal. Nečekejte od něj pochlebování, jak jste dobří, výjimeční, vyvolení. To on nedělá.

Proč existuje tolik druhů náboženství? Proč existují náboženské války, kde se jedni přou s druhými o to, čí Bůh je ten správný, pravý?

Jde o to, že tato náboženství jsou postavena a vystavena na lidské mysli. Na lidské mysli, jak ona si myslí, jak ona si představuje Boha. Protože bůh je pouze energií lásky, která nemá podobu, nedá se cítit, nedá se vidět. Láska, která pouze je a pouze reaguje na okolní energie. Jenže tato láska je něco, co za prvé náš rozum nedokáže ani vytvořit, ani napodobit, ani cítit, natož to poznat a porozumět tomu. Náš rozum je totiž pouze vyhodnocovací systém, mechanismus, který pracuje s pojmy a slovy.

Je to podobné, jako kdybyste chtěli po svém počítači, aby cítil. On vám to pouze umí popsat, opsat, nic víc. Ale pocit sám o sobě vytvořit neumí. K tomu, aby si uvědomil skrze pocit lásku, potřebuje být propojený s energií duše, s živou energií, co je, existuje. Což je problém, protože rozum jako takový je nastaven pouze na fungování a vyhodnocování skrze hmotu a co není hmotné, to odmítá jako neexistující. Tudíž neví, co to je a díky tomu si to nedokáže představit. A tak tomu potřebuje dát něco, čemu rozumí. Obraz, podobu, název, slovo, hmotný základ. Přiřadí bohu, lásce éterické, neviditelné tělo. K tělu, bohu, lásce pak přidá vlastnosti, o kterých si myslí, že jsou to ty nejctnostnější na světě. Pak mu přidáme lidský rozum a lidské emoce, skrze které se rozhoduje a je vymalováno. Místo skutečného boha zde máme jakýsi lidský hybrid, ideál člověka v boží, neviditelné podobě. Je to naše lidská rozumová představa o dokonalosti a jak a skrze co se ta dokonalost projevuje.

Bohužel, žádné náboženství nechápe, že bůh nemá rozum. Nemá ani tělo, tudíž ho nic nebolí. Když nemá rozum a emoce, nemá myšlenkové pochody a vyhodnocování na dobré, špatné. Tudíž nefunguje jako člověk. Neřídí se rozumem a emocemi. Je pouze energií, která čte a reaguje na vzniklé energie tak, jak je potřeba bez lidského rozumu a vyhodnocování na dobré, špatné.

Bohužel, díky polidštění boha, energie lásky nám vznikli různí bohové a s nimi i lidské poučky a pravidla - náboženství o tom, jak se máme chovat, jak máme myslet, co smíme, co nesmíme ... Co je z pohledu tohoto lidského boha, hybridu přípustné, správné, ušlechtilé.

Každá kultura či země si vytvořila svého vlastního boha na základě svých vlastních, lidských, rozumových představ o něm. A kolem něj vytvořila řadu pravidel, jak si myslí, že bůh myslí a co po nás chce.

Bůh, láska po nás vůbec nic nechce. NIC. Bůh jako láska ví a chápe, že naší součástí jako člověka je lidský rozum, který neví a nechápe, co je to bůh, láska. Lidský rozum, který vše pouze vyhodnocuje na základě lidské zkušenosti - minulosti a volby, rozhodnutí, kdy dopředu nikdy neví, jak to dopadne.

Takže?

Bůh je, existuje pouze jako jeden bez rozdílu pro všechny lidi i celý svět. Je naprosto jedno, jaké mu dáte jméno. Důležité je, jak ho budete vnímat vy sami, aniž byste svůj pohled a své vnímání a chápání boha nutili komukoliv druhému, jako ten jediný správný. Aby cítil a vnímal, rozuměl bohu stejně, jako vy. Protože to není možné.

Až lidé přestanou na boha pohlížet jako na osobu, která je nedosažitelným ideálem člověka, který vše ví a zná díky rozumu, ale uvědomí si, že je to pouze láska a uvědomí si skutečný význam slova láska, přestanou existovat náboženství a různí bohové, kteří jsou s nimi spojeni. Láska totiž nikomu nic nenutí, nepřikazuje, nenakazuje, netrestá, nehodnotí, nesoudí a neškatulkuje na dobré, špatné. Bůh láska je stav naprostého klidu. Je v něm absence jakékoliv rozumové aktivity, myšlenky, rozumu a emocí. V tomto stavu pouze jsme a je nám naprosto jedno, co jsme, čím jsme.

Je potřeba si pouze uvědomit, že Bůh je naší součástí. On skrze nás a naše tělo zažívá a prožívá všechny podoby života, lásky a nelásky. Zažívá, jaké to je cítit život, být a uvědomovat si rozumově, že žiji, cítit emoce, lidskou lásku, bolest, myslet, rozhodovat se, činit volby. Tak proč by nás on sám, tedy sám sebe za něco trestal? Proč by on sám sobě bránil v poznání a nabytí zkušeností? V poznání, jak fungujeme? Jak a na základě čeho se rozhodujeme? V našem i jeho růstu jako člověka?

Zde vidíte, jak jsou veškerá náboženství zcestná. Jsou určena pouze k tomu, jak ovládat a manipulovat s člověkem a mít nad ním moc. Moc, která je dána naší touhou, být dokonalým a nedělat chyby.

Nikdo vás před vámi samými nezachrání. Žádný bůh, žádný anděl, žádný mimozemšťan, žádný Ježíš, ani jakýkoliv mistr. Jak živý, tak mrtvý. Nikdo vás nezachrání před vaším způsobem myšlení a vašimi vlastními myšlenkami. Nikdo vám neumete cestičku a nepřimluví se za vás, neudělá ústupek. To už by nebyl bůh, ale někdo, kdo kupčí s láskou a výhodami něco za něco. Láska se tímto neřídí. Jen reaguje na to, co vy sami vydáte do prostoru. Tedy v lidském světě je to akce a zpětná reakce.

Máte podobné zkušenosti? Podělte se s námi o ně..

Psát k tomuto článku prostřednictvím 'Facebook" stránky můžete zde