Bůh je bezpodmínečná láska.

Jak jste si mohli všimnout, mé články pojednávají stále a dokola o tom samém. Proč? Protože je stále o čem psát. Je stále co objevovat. Podívat se na věc jinak, jiným způsobem. Každý člověk myslí jinak a věci chápe a rozumí jim jinak. Tedy, já se zde pokouším o nemožné. Nalézt všechny možné způsoby pro náš rozumu, jak se na to lze dívat. jak to lze chápat a jak to lze vysvětlit. Pokaždé je to jiné a přesto to samé.

Existují dvě roviny, které našemu rozumu dělají problém.

První je duchovní rovina, která se skládá z energií, které náš rozum nevidí, jen tuší, že jsou a díky tomu není schopen je jakkoliv uchopit a pochopit. Díky tomu se je snaží nahradit něčím pro něj hmatatelným, co zná, slovem, představou a pocitem.

Tato duchovní rovina se skládá z energií, které seřadím od shora dolů:

Bůh

Bůh, bezpodmínečná láska je utvořen ze všech energií, které existují a tyto energie jsou vůči sobě navzájem v naprosté rovnováze. Mají stejnou sílu a stejnou hodnotu. Zde není dobro a zlo jako takové. Toto jsou pouze pojmy pro náš rozum. Bůh má své vlastní vědomí, ve kterém jsou uložena všechna vědomí všech bytostí bez rozdílu. To znamená jak člověka, tak fauny a flory. Jsou součástí Boha a zároveň existují i samostatně, jako jednotlivá vědomí.

Toto vědomí není od slova vědět, uvědomovat si, vyhodnocovat a cítit rozumově. Nepleťte si vědomí se slovem vědět, uvědomovat si skrze tělo a rozum, jako člověk. 

Já zde budu mluvit pouze o člověku.

Vědomí.

Opět existují dvě.

Jednotné vědomí pro všechna naše já + naše duše.

Každý člověk teď a tady, co právě žije, má tělo zde na zemi má jedno společné vědomí pro všechny své lidské, hmotné existence, kterými byl a je v tuto chvíli.

V tomto vědomí jsou uloženy ve formě nehmotných energií a informací všechny naše existence a duše s nimi spojené. Tedy samostatná jednotlivá vědomí každé naší duše.

Toto jedno naše společné vědomí se opět dělí na jednotlivá vědomí samostatných duší.

Jedno samostatné vědomí pro každé naše já + duši.

Stále je každá duše v jádru a v základu ta samá, původní energie, bezpodmínečná láska, bůh, ale při každém narození do těla se změní její nastavení pro tento jeden konkrétní život a ona se tím pádem stává samostatnou jednotkou, oddělenou od celku, od Boha a vědomí. Má své vlastní vědomí spojené pouze s tímto jedním životem.

Toto vědomí se opět skládá ze dvou složek, dvou různých energií.

První složkou je vědomí duše, tedy skutečná pravda o tom jednom životě, který jsme prožili. Jak ho vidí bezpodmínečná láska.

Druhou složku tvoří energie v podobě záznamu naší lidské, tělesné existence, jak jsme to tělesně prožívali / život + myšlenky a emoce a jak si to pamatuje náš rozum.

To znamená, že v tomto jednom vědomí jsou uloženy obě reality. Jak duchovní, tedy skutečnost, jak ji vidí, chápe a rozumí jí duše na základě energií – pravda a realita lidská, jak si ten život pamatuje náš lidský rozum. Tyto dvě reality, současnost a minulost, zážitky a vzpomínky pouze jako energie v prostoru pak někteří ezoterici nazývají těmi jinými realitami, dimenzemi.

Duše.

Jak již bylo řečeno, duše se díky tělu a úkolu v něm stává samostatnou jednotkou, která má přístup pouze k pravdě o tomto jednom svém životě, který prožívá/prožila teď a tady jako člověk. A k záznamu o tom, jak si to pamatuje rozum.

Karma

Karma se uskutečňuje skrze dvě energie, které jsou součástí Boha, bezpodmínečné lásky a zároveň existují opět samostatně.

Těmi energiemi jsou rovnováha a spravedlnost.

Tyto dvě energie zajišťují, aby se vše, co vyšlete jako člověk k vám opět vrátilo. Není to žádný trest, nebo pomsta, ale přirozený řád fungování. Rovnováha vyrovnává tyto energie v prostoru do bezpodmínečné lásky. Tedy to, co není bezpodmínečná láska oddělí a spravedlnost je vykonavatelem, navrátí tyto energie zpět k vám, aby vám tyto energie předali zkušenost s tím, co jste vy sami vytvořili sobě, nebo druhým. Karma jako taková nezná lidský čas. Může se projevit okamžitě, nebo v dalším životě.

Pokud tedy potřebujeme nalézt příčinu problému, který leží v minulosti a týká se našeho minulého já, je potřeba naši současnou duši propojit s vědomím, nalézt tu duši, které se to týká a podívat se na ten život skrze její vědomí, ve kterém je uložen záznam, jak si to pamatuje ten někdo, kým jsme byli – člověk a jeho rozum a skutečná pravda duše o tom, jak to bylo.

Není to bohužel tak, jak se všichni ezoterici domnívají, že uvidíte pouze a jenom holou pravdu. Vidíte obojí a záleží na zkušenosti, zda to dokážete oddělit.

Druhá rovina, která zde existuje je rovina hmotná, kterou lidé občas zaměňují za rovinu duchovní.

Fyzické tělo

Máme fyzické tělo, které zde po celou dobu své existence zanechává energetickou stopu. Jakýsi neviditelný energetický záznam v prostoru – otisk. Tato naše těla jsou ve skutečnosti také vytvořena z bezpodmínečné lásky, jen je jinak uspořádána, a vytváří takovou strukturu, aby se stala hustší, pevnou, tekutou, pružnou a nepropustnou. Bez tohoto by v našem těle nemohla existovat duše. Vzniká tím soulad a spojení mezi tělem - láskou a duší - láskou, kdy duše jako energie se stává součástí našeho těla, je v každé naší buňce a dodává tělu potřebnou energii a informace o tom, co má každá buňka dělat. Oživuje tento biologický stroj. Bez duše by to byla pouze zhmotnělá, ale neživá energie, která sice je, ale není schopna myslet a uvědomovat si sebe sama, že je, že existuje. Protože k životu těla nestačí pouze jídlo. Je zapotřebí obojího. Toto je totiž život. Uvědomování si sebe sama, že jsem, že existuji. Opět něco, co náš lidský rozum nedokáže pochopit.

Proto není možné oživit stroj, nebo něco uměle vytvořeného a není možné do tohoto stroje nacpat duši. Tyto dvě energie, živá - duše – láska a uměle vytvořená člověkem – stroj jsou nekompaktibilní. Je to podobné, jako kdybyste chtěli oživit ocelový prut, nebo svůj počítač, aby vnímal a cítil.

Rozum - myšlenky

Další součástí této roviny jsou naše myšlenky, které vytváří náš rozum a ego. Myšlenky, které nejsou hmotné, ale jsou jen energií. Opět, abychom je dokázali zhmotnit, je k tomu potřeba slovo. Slovo, které se opírá o něco, co známe, o čem víme, že je, existuje. Vidíme to, slyšíme to, cítíme to. A toto si spojíme s již existujícím obrazem pro tuto věc, v podobě obrazového záznamu pro písmena, slova, čísla, věci a slovem, které k tomu patří. Toto, o čem mluvím se nenachází v mozku a v nějakém centru paměti, ale leží opět v prostoru jako energie a náš mozek si tyto informace z prostoru stahuje a rozum, program je vyhodnocuje a sestavuje, skládá do slov, vět a obrazů podle mechanismu, který je opět uložen v prostoru jen jako energie a informace. Rozum je tedy pouhý překladač energií a informací z prostoru.

Vzpomínky

Vzpomínky nejsou nic jiného, než to, že náš mozek si z prostoru stahujeme svůj vlastní záznam o sobě na základě impulsu - myšlenky, jak ho vytvořil náš vlastní rozum skrze myšlenky a emoce v té dané chvíli.

Emoce

Pak zde máme emoce, které nejsou hmotné. Jen je cítíme. Abychom se v nich vyznali a dokázali říci, co cítíme, bylo potřeba pro ně nalézt slova, pojmenovat je. Tím se pro nás stali hmotnými. To konkrétní slovo udělalo to, že víme, uvědomujeme si tuto emoci rozumem. Propojí nás s tou energií a my víme.

Zde maličko odbočím.

Lidská, tělesná láska je pocit v těle, buď pěkný a příjemný, nebo naopak nepříjemný, bolestivý, vyvolaný na základě prvotní myšlenky rozumu na něco, někoho a vzpomínek. Rozum pošle do těla energii spojenou s touto vzpomínkou, kterou pocítíme, ta vyvolá odezvu v podobě emoce a tuto odezvu nám rozum přeloží jako lásku. Zde vidíte, že lidský rozum není schopen cítit a vytvořit opravdovou lásku. On nám jen dává svou vlastní představu o tom, jak on si myslí, že vypadá láska. Jak je cítit láska.

Rozum a ego.

V této lidské, hmotné rovině vzniká falešná představa našeho rozumu a ega o tom, že existujeme jen jako hmota. Hmota, tělo a rozum, tedy uvědomování si sebe sama je to, čím jsme. Rozum, tento program sám sebe považuje za člověka. Používá k tomu slova, jako já, muž, žena, dítě, otec atd. která ho činí samostatnou hmotnou jednotkou, oddělenou od nehmotného, od duše. My tomu říkáme identita. Bez této identity by byl náš rozum ztracený. Tuto identitu potřebuje k tomu, aby odlišil sebe sama od těch druhých. Bez tohoto já by nevěděl, co souvisí přímo s ním a co ne.

Problém nastává tehdy, když rozum - program a naše ego nad námi, tedy nad celou naší existencí, která se neskládá pouze z hmoty, ale také z té nehmotné části, z duše, převezme kontrolu a začne samo určovat, co chce v prostoru hledat a vyhodnocovat, co je správné a co není. Bez ohledu na duši, lásku v nás.

Zde tuto funkci plní naše ego, které je lačné po tom vědět a znát. Být stejné jako duše a láska. Bohužel, ego se sice napojuje na energie a informace v prostoru, ale pouze na ty, které s ním souzní. To znamená na stejné myšlenky a touhy jiných lidí, jak oni to chápou a které má on sám. Kterým rozumí skrze program rozumu. Tedy nenapojuje se na pravdu a moudrost duše, ale pouze na myšlenkové – rozumové pochody, energie lidí v prostoru. A ty pak přebírá a považuje za pravdu.

Čas.

Ještě zde máme čas, který je zase a jenom program vytvořený v prostoru na základě slov, pojmů a čísel. Ráno, večer, poledne, den, noc, hodina, rok, nahoře, dole, daleko, blízko, minulost, současnost … Tento program slouží našemu rozumu – programu k tomu, abychom si dokázali rozumově uvědomit, kde se v tomto hmotném prostoru nacházíme. Tedy kde a kdy. Bez tohoto programu bychom nebyli schopni si uvědomit, co je naše, co patří nám a co patří našemu minulému já.

Jak vidíte, opět píši o tom samém, jen jinak, jinými výrazovými prostředky.

Je důležité si uvědomit, že obě roviny, o kterých zde píšu jsou naší součástí. Jsme utvořeni z obou. Jak z té hmotné, tak z té nehmotné. Jak z bezpodmínečné lásky, tak ze samotné negativní energie. Ani jedna z nich, pokud máme tělo není důležitější než ta druhá. Obě by měli být v rovnováze a ani jedna by neměla být důležitější, upřednostňována před tou druhou.

Z těchto obou rovin a energií, jak duchovní, neviditelné, tak hmotné, pro nás existující jsme utvořeni. Skládáme se tedy z bezpodmínečné lásky - tělo a duše a z negativních energií, které vytváří rozum a ego = myšlenky a emoce.

Tyto dvě roviny by měli být vůči sobě v poměru 60 ku 40ti procentům, aby naše těla pracovala správně a prospívala.

Pokud nad námi přebírá kontrolu náš rozum a ego, tento poměr se zásadně mění. Je v nás méně bezpodmínečné lásky a více negativní energie. Vzniká negativní energie, která narušuje rovnováhu bezpodmínečné lásky, z které je naše tělo utvořeno. Je narušena rovnováha bezpodmínečné lásky, všech energií v nás vůči sobě, a to díky většímu množství negativní energie. Tato nerovnováha pak způsobuje, že naše tělo a každá buňka je špatně vyživována, nemá dostatek životní energie od bezpodmínečné lásky a vznikají tím různé nemoce a zdravotní problémy. Místo bezpodmínečné lásky je v buňkách našeho těla usazena negativní energie, která buňku ničí a pomalu zabíjí.

Toto pozbývá účinnosti až po naší smrti, kdy už nemáme tělo. Kdy duše opustí tělo natrvalo a tato hmota se začne rozkládat. Pak je důležitá pouze duchovní rovina, láska, sama duše, která se potřebuje osvobodit od rozumu a ega, které jí odděluje od celku, aby mohla jen jako čistá, bezpodmínečná láska odejít do té duchovní roviny a stát se součástí celku, splynout s Bohem. Ovšem, není to tak jednoduché, protože ego a rozum funguje dál, i po smrti. Stále je a existuje. Proč? Protože neví a nechápe, nedokáže si představit, jak by mohlo existovat bez těla a toho já jsem. V podstatě lpí na tom, čím je a čím bylo.

Po naší smrti existujeme v prostoru dvakrát. Jako samotná duše, bezpodmínečná láska a jako energie - záznam, vzpomínka, myšlenka - rozumové energie na to, kým jsme byli se vším, co k tomu patří. Myšlenky, vzpomínky, emoce …

Kdo lpí pouze na té nehmotné, duchovní rovině, podlehl pouze a jenom touze svého vlastního ega být duchovním. Vědět a znát. Zbavit se hmotného těla a existovat bez něj. Ovšem, bez hmotného těla není rozum a ego.

Proto se všude objevují různé články o tom, jak budeme mít jiná těla a budeme vědomí, budeme vědět. Jak nás nějaká energie změní. Je to jen představa našeho ega, jak ono si představuje, že se to stane. Že se naše ego přemění na duchovní bytost jen tak, aniž by k tomu dospělo samo, skrze prožitý život a zkušenost. Skrze tu dokola omílanou a špatně chápanou karmu a zákony energií.

Tito lidé nechápou, že všechna jejich minulá já, lidé, kterými byli nikam nezmizí. Stále tam někde jsou, jejich vzpomínky stále existují a mají na nás vliv v podobě karmy a čekají, až je najdeme a pomůžeme jim pochopit, smířit se, odpustit a propustit. 

Co to znamená odpustit a propustit? Propustíme toho člověka, kterým jsme byli. Vzdáme se té rozumové vzpomínky na nás, jako na člověka. Všechny emoce, které jsme jako člověk vytvořili změníme na lásku tím, že je přijmeme a necháme být. Přijmeme je bez hodnocení a přestaneme si skrze ně ubližovat. Přestaneme se k nim vracet. Přestanou být důležité. Jde o to, dát sám sobě lásku, která nás nesoudí, my sami sebe nesoudíme, ale naopak se přijímáme se vším, co k nám patří. Vše, co už není a existuje to pouze jen jako záznam v prostoru, vzpomínka našeho rozumu. 

Tuto lásku nám, této rozumové vzpomínce na nás nám v tuto chvíli může dát pouze naše vlastní duše - bezpodmínečná láska, ne náš rozum. 

Jen ona je toho schopna, přeměnit vše na lásku. Tímto nad námi ztratí moc náš rozum a jím vytvořené emoce. Rozum nás už nemá čím vydírat, nemá se k čemu vracet, nemá se čeho zachytit. Nemá s čím pracovat.

Toto za nás, za vás nemůže udělat žádná energie, ani mimozemšťan, nebo něco, někdo jiný.

HUPS. Opět rozčarování pro všechny ezoteriky a ty, co se považují za duchovní. Tedy za ty, co si myslí, že ví.