Démoni - první díl
Dnes si budeme povídat o tom, jak vznikli a vznikají démoni. Nejenom oni, ale vše, co není hmotné, nemá hmotný, tělesný základ.
Vysvětlit to je velice komplikované a nad-lidské, nad-zorumové. Přesto se o to pokusím.
Bůh.
Máme zde dvě základní složky-energie, které jsou součástí celého vesmíru a všeho, co je, co existuje jak v hmotné formě, tak v nehmotné. Kladnou energii a zápornou energii. Tyto dvě energie nemají nic společného s pojmy zlo a dobro. Nejsou ani dobré, ani zlé. Z těchto dvou energií je složena bezpodmínečná láska, kterou jsme nazvali Bůh. Jsou vůči sobě neutrální, jsou v rovině, tedy nepřetahují se mezi sebou, která je víc a která míň. Pouze spolupracují a vykonávají společně to, co je potřeba. Tyto dvě energie postrádají jakékoliv lidské faktory a lidské vyhodnocování. Co to znamená? Není tam chtění, touha, trest, odměna, hodnocení, služba, souzení, musíš, nesmíš, tedy lidské myšlenky a lidské emoce. Pokud se napojíte, spojíte s touto láskou, necítíte naprosto nic. Jen klid. Žádné emoce, žádné myšlenky, žádné pocity. Pouze jste a je vám naprosto jedno, co jste, čím jste. Zda máte tělo, či ne. Zda máte jméno, či ne. Za co se považujete. Je to něco, co náš rozum nezná a nedokáže to pochopit a zpracovat, dát do slov. Protože na to slova nejsou, neexistují.
Ďábel.
I on je pouhou energií, ale pouze jednou z těch dvou. Jen samostatnou zápornou energií, která je naší součástí. Tato energie získává svou podobu, sílu a touhu být, existovat na základě našeho rozumového uvažování. Vytváří ji náš rozum skrze myšlenky, strachy a emoce. Skrze hodnocení na dobré či špatné, podle toho, jak se cítíme. Zde, v tomto případě, jak se cítíme hraje důležitou roli naše ego, které je z této energie utvořeno a je naší součástí. Ego, které pracuje pouze s tím, co se mu líbí či nelíbí. S čím ono souhlasí, či nesouhlasí. Ego není schopno lásky už ze své podstaty. Protože ego je utvořeno ze záporné energie, která je posílena všemi lidskými emocemi bez rozdílu a tím z něj dělá to, čím je. Ego jako záporná, negativní energie nemá přístup k lásce. Nemá přístup k moudrosti duše a boha. Nemá přístup k pravdě. Ego využívá pouze to, co zná skrze člověka a hmotu, skrze jeho myšlenky a jeho pocity. Na tom ego staví své pravdy. A protože ego ve skutečnosti neví, stále sebe samo kontroluje a zpětně hodnotí. Chce poznat, co je to láska, co je to Bůh, a tak hledá, čeho by se chytlo. Neustále vyhodnocuje, zda je to pravda, či není. Když se mu jeho pravda líbí, vytváří v nás hezké pocity a myslí si, že to je láska. Když se mu nelíbí, nebo neví, vytváří v nás strachy a bolestivé emoce. Pokud mu jeho pravdu druhý nabourá, vzteká se a útočí.
Z těchto dvou složek jsme utvořeni my lidé. Z bezpodmínečné lásky – tělo a duše a z negativní energie – ega, které jsme dali název zlo, Ďábel.
Tato negativní energie jako taková je utvořena ze všeho lidského, co nebylo bezpodmínečnou láskou. Pracuje skrze ego, lidské myšlenky a emoce. Zná a ví vše, co jsme kdy vytvořili na základě ega a emocí jako člověk. A toto pak zpětně nabízí egu jako cestu a pravdu. To my sami tedy posilujeme tuto negativní energii a dáváme jí sílu a možnost se zhmotnit v podobě myšlenek, činů a emocí.
Díky koncentraci negativních myšlenek, představ, emocí a strachů od více lidí se tato negativní energie stává hustší a může se projevit sama za sebe. Jako samostatná, myslící bytost, která nemá tělo. Protože je to jen negativní energie, utvořená ze všeho, co není bezpodmínečná láska, postrádá kladnou energii, je to koncentrované lidské zlo, kterého je člověk schopen. Tato energie je chytrá, mazaná a hledá skrze vás, skrze vaše strachy, touhy a lpění různé způsoby, jak se u vás uchytit. Nabízí řešení, podbízí se, slibuje, zastrašuje, ukazuje to, co chcete vidět, nabízí to, po čem toužíte. Je lstivá a podmanivá. Toto zlo, jako každá jiná energie, která existuje, chce být, chce existovat a udělá pro to cokoliv. Tato poslední věta je něco, co se nedá rozumově vysvětlit. Prostě to tak je.
Pohádkové bytosti.
I ony jsou pouhou energií, kterou vytvořil náš rozum v prostoru skrze myšlenku. Díky naší mysli, myšlence a představivosti jsou, existují. To naše myšlenka na něco tvoří a vytváří vše. Jak pěkné, tak nepěkné. Naše myšlenka tomu dává podobu a vlastnosti. To ovšem neznamená, že tyto námi vymyšlené bytosti jsou takové, jak si je představujeme. I ony jako energie mají svou vlastní vůli. Čím chtějí být a jakými chtějí být. To, co jim přisoudil náš rozum, není to, čím ony jsou. Náš rozum jim přisoudil určité vlastnosti podle toho, zda se bál, nebo ne. Kdybychom se na tyto pohádkové bytosti podívali pouze jako bezpodmínečná láska, zjistili bychom, že se není čeho bát. My se bojíme pouze toho, čemu náš rozum nerozumí. Co náš rozum není schopen vidět a přečíst. Skutečné informace v té energii. Z čeho je ta pohádková bytost skutečně utvořena. Pokud máme otevřenou mysl bez strachů a očekávání, bez předjímání, můžeme občas tyto bytosti uvidět. Ony se nám ukáží, na malou chvíli se pro náš rozum zhmotní.
Bubáci, strašidla a nestvůry
Jsou utvořeni opět z energie naší mysli. Kdy nejsme schopni to něco vidět, jen to cítíme. A protože to nevidíme, nevíme, co to je, nahání nám to strach. Co to asi je? Co nám to asi může udělat? Naše fantazie nám vykouzlí představu toho, co to asi je. Nevidíme skutečnost, ale pouze naši představu. Pokud jste rovině, v klidu a nemáte strach o své tělo, nemá vám tato energie jak a čím ublížit. Ona se živí vaším strachem a nevědomostí.
Do toho spadají duchové, tedy mrtví lidé. Jsou zde, ať chceme, či ne. Jsou mezi nimi jak hodní, tak zlí. Protože člověk si po smrti uchovává své vlastnosti. Jaký byl za života, takový je i po smrti. Díky tomu se můžeme setkat s duší-duchem, kterému říkáme Poltergeist. Je to někdo, kdo byl za života zlým člověkem, a i po smrti má potřebu škodit. Uplatňovat svou moc. Ubližuje a zastrašuje. Dělá mu to potěšení. Tento poltergeist čerpá svou sílu právě skrze své ego, napojení na zlo – Ďábla a na své malé démony, kteří s ním zůstali a "pomáhají" mu i po smrti. Tím je zde tento člověk chycen, chycen svým egem a nemůže odejít do světla.
Démoni.