Doba temna

Dnes hodně dlouhý článek o tom, co se kolem nás děje a proč se to děje.

Neustále na mne vyskakují články o tom, jak se my i planeta Země posouváme do vyšších vibrací. Jak nás tyto vibrace pomalu mění a my, z nás se stanou krásné, vědomé a moudré bytosti. Kdo by po tom netoužil, že? Nemít starosti, necítit bolest, netrápit se a mít naprosto vše. Vědět si rady, co mám udělat, jak se mám rozhodnout.

Bohužel, toto je pouze představa našeho rozumu, že to takto funguje. Že nás něco, někdo změní. Vyšší vibrace, vyšší energie, duchovní učitelé, léčitelé, duchovní techniky, rituály, afirmace, kurzy, přednášky, .....

Co se ve skutečnosti děje? Opravdu vám připadá, že se lidé mění? Nebo je to naprosto naopak. Bortí se jim naprosto vše. Nechápou, proč jsou druzí zlí. A tak čekají na zázrak, který se nekoná.

V dnešní době jsme konfrontováni se skutečnou pravdou. Pravdou o tom, jací doopravdy jsme. Vyplouvají na povrch naše strachy, touhy a přání. A každý má jiné.

-

Vždy, když řeším nějaký otisk, slyším, jak mi říká, to oni za to mohou. Oni to dělají. Chci mít to, co oni. Proč to mají oni a ne já. Když mohou oni, proč ne já? Oni to říkají, oni to dělají. Musím, nesmím. Oni mě k tomu donutili. Oni mi říkali, že musím, že nesmím. Oni mi vyhrožovali. Oni mě k tomu nutili. Já musel.

Neustále slyším slovo oni. A já se vždy ptám, a co ty? Jak to máš ty. Kde jsi ty? Mě nezajímají oni. Já mluvím o tobě. Ptám se tebe. Proč se chceš chovat jako oni? Být jako oni? Mít to, co mají oni? Proč? Myslíš si, že budeš šťastný a spokojený? Zkus tedy přemýšlet o tom, proč po tom toužíš. Koho v sobě tím naplňuješ a uspokojuješ? Kde je skutečná pravda o tobě? Venku? U nich? Jejich pravda?

-

Chápu vás všechny, že dnešní doba je opravdu těžká. Naplnit všechny potřeby jak sebe, tak těch, o které se staráme a které milujeme. Ochránit je, aby se cítili spokojeně a v bezpečí. Ovšem, zde jde hlavně o ty potřeby. Snažíme se jim splnit vše, i když to není možné. Nedokážeme říci dost. Teď na to není vhodná doba. Teď na to nejsou peníze. Máme strach, že nás začnou nenávidět. Že nás přestanou mít rádi. A tak si jejich lásku kupujeme za dárky.

Nejsme ochotni si uvědomit, co je důležité.

Co je tedy důležité?

Mít střechu nad hlavou. Je jedno, jak vypadá. Místo, kam se mohu schovat. Kde můžeme být všichni spolu. Je jedno, jak velká je. Mít postel, do které si lehnu. Nemusím mít tu nejvymoženější kuchyň, abych uvařil. Toto je pouze touha rozumu. Vše začíná maličkostmi. Nejde o to, jak to chce náš rozum, jak si náš domov představuje rozum, co vše tam chce a musí mít, ale o to, jak se k sobě chováme. Zda si dokážeme uvědomit, co je důležité a co není. Co potřebuji a co ne.

-

Vše začíná u nás, u každého z nás, v samotné rodině. My utváříme hodnoty a chování svých dětí i za cenu toho, že se na nás budou zlobit. My je učíme rozeznat důležité od nedůležitého. My jim dáváme základy. To my jsme jejich učiteli. Ne škola, ale my. My jim ukazujeme, že život není fér. Že vše má svou cenu a hodnotu. Že každé naše rozhodnutí má své důsledky. Že lásku a oblibu si nelze koupit ani vynutit. Necháváme je, aby sami poznali a pocítili, kdy jednají sami za sebe, z lásky k sobě, nebo naopak. Učíme je postavit se sami za sebe a říci pravdu i za cenu, že nás druzí odsoudí. Přestaneme být oblíbení. Stanou se z nás vyvrhelové. A učíme je to ustát, Věřit sobě, že jsem udělal správnou věc.

Ovšem, jak to máme umět, když nás to nikdo nenaučil, že? Nevyznáme se ani sami v sobě. My sami se bojíme, co bude, co se stane. Bojíme se, jak budeme trpět.

A tak čekáme, až to za nás někdo udělá. On, oni, bůh, nějaké vyšší vibrace. Prosíme o to a o to. O sílu, o moudrost, o lásku. Myslíme si, že když budeme mít vše, po čem toužíme, dáme druhým vše, po čem touží, tak je to láska? Začne nás ten druhý milovat? Copak nám toto, lásku může někdo dát? Může nás zbavit našich emocí, myšlenek a strachů? Jak?

-

Pokud budete lpět na lásce druhých, že když vás mají rádi, znamená to, že jste dobrý, hodný a tedy to, že se máte rádi, tak lásku nikdy nenaleznete. 

Láska není o tom, že všem vyjdu vstříc a se všemi jsem zadobře. Že všechny uspokojím. Splním jim všechny jejich požadavky a touhy. Naše touha, zavděčit se a nemít problémy. Splnit všem jejich nesmyslná a nedůležitá přání. Protože stejně jako vy i oni si myslí, že když to dostanou, znamená to, že je máte rádi. A tak všichni mezi sebou kupčíme s láskou v podobě věcí, ústupků a něco za něco. S naší touhou být milováni.

Mnoho lidí nechápe, že nejdříve je potřeba začít mít rád sebe. Sám sebe. Rozhodnout se mít se rád, aniž bych věděl, co to znamená, mít se rád. Jak to vypadá, mít se rád. Bez rozumového vysvětlování, jak to vypadá, když se mám rád. Jak se mám chovat, myslet a cítit, když se mám rád. Pouze se pro to rozhodnu. Uvnitř bez rozumu. Dám sám sobě lásku, která nemá slova. Není rozumová. Nerodí se v rozumu. Nic nechce a nic nežádá. Pouze a jenom je.

Tato láska pak vidí a vnímá svět naprosto jinak. Vidíme a vnímám svět naprosto jinak. Nebojíme se udělat správnou věc nebo naopak chybu. Tato láska k nám samým nám pak dává sílu vše ustát a překonat. Ví, že se rozhodla správně, udělala správnou věc. Sama za sebe, sama pro sebe, z lásky k sobě i za cenu nepochopení od druhých. Tato naše láska k nám samým pak učí druhé, že lásku si nelze koupit ani vynutit. Že láska spočívá i v tom, říci druhému dost, říci ne. Toto odmítám dělat. Na tomto se odmítám podílet. Odmítám tvoje kupčení s mou láskou. Odmítám tvou hru na lásku.

-

Toto je to, co vás nikdo nemůže naučit. Žádné semináře, duchovní knihy, přednášky, mantry a přání. Jsou to jen poučky pro rozum. Vysvětlení pro rozum. Že když vám někdo vysvětlí, co je to mít se rád, jak to vypadá, jak se máte chovat, jak máte myslet, jak se máte a smíte cítit a jak ne, tak se začnete mít rádi. Když toto vše, tyto poučky splníte, znamená to, že se máte rádi.

Na tomto je postavena celá ezoterika. Jak vám všichni radí, co máte dělat. Jak máte myslet. Jak se máte chovat, jak se máte rozhodovat. Ale? Kde jste vy sami? Myslíte si, že když o tom umí někdo pěkně psát, umí vám to pěkně vysvětlit, že on sám tak žije? Že se má opravdu rád?

Copak na to, mít se rád existují nějaké poučky a manuál? Myslíte si, že to, co všichni ezoterici dělají, co vám říkají, co vám nutí jako pravdu je z lásky? Že je to láska?

-

Ne, není. Je to pouze a jenom jejich touha vás zachránit. Změnit vás. Aby oni sami sebe zachránili, byli šťastní, když budete šťastní vy. Někteří jsou vedeni egem, někteří jsou vedeni penězi a někteří jsou vedeni touhou po lásce. A protože ji nemají, uskutečňují si ji skrze vás. Chtějí vás udělat šťastnými. Napovídají vám, že když budete dělat to a to, splňovat to a to, budete šťastní a spokojení. Ovšem, toto není láska, ale pouze představa rozumu o tom, co je to láska. Jak vypadá láska. Na čem se zakládá láska. Na štěstí a uspokojení rozumu a ega.

Nejde o to, jak ten druhý mluví, jak o tom umí krásně mluvit, jak vám to umí krásně vysvětlit a říkat vám, že když to budete dělat a dodržovat, budete šťastní a bez problémů. Problémy se vám vyhnou. Nebudete čelit volbám. Všichni vám uhnou z cesty. Nikdo se proti vám nepostaví. Slibují vám nemožné.

Protože to, jak to máte vy, jak myslíte vy, jak se cítíte vy nemusí být tím samým, jak to má ten druhý. Protože my neznáme všechny okolnosti, proč je takový. My si to jen myslíme, že víme. A toto naše rozumové vím mu chceme vnutit jako pravdu o něm.

-

Všichni ezoterici zachraňují druhé. Chtějí z každého z vás učinit dokonalou bytost. Copak to lze? Lze se vyhnout střetu z druhým? S jeho pravdou a jeho názorem? Kde je skutečná pravda? V rozumu? Jak tomu rozumí a jak to chápe náš rozum?

Pokud se máme rádi, skutečně a doopravdy, jsme smíření s tím, jaký ten druhý je. Jak žije a jak myslí. Nemáme touhu ho zachránit, předělat. Pouze občas, když je to potřeba, mu poskytneme jiný úhel pohledu na celou věc. Radu, pomoc, která ho k ničemu nenutí a k ničemu nezavazuje. Radu, která mu má pomoci nalézt jeho vlastní pravdu, ale ne ho předělat a přeprogramovat jeho myšlení. Neočekáváme od něj za to vděk. Necháváme mu svobodnu vůli, jak se rozhodne. Co s touto naší radou udělá. A přijímáme i to, že se rozhodne špatně. Že nás neposlechne. Jsme smíření s tím, že nás to bude bolet. Jsme přeci jenom lidé.

Protože chápeme a víme, že pouze díky tomuto špatnému rozhodnutí a důsledku, který na základě tohoto špatného rozhodnutí vznikl a který ho bolí může poznat, že to bylo špatně a poučit se z toho on sám. Poznat a pochopit skutečnou pravdu o tom, proč jsem se tak rozhodl. Toto nás učí tomu, co je to láska. Poznat lásku. Kdy jednám v souladu sám se sebou, s láskou v sobě k sobě a kdy si na ni pouze hraji. Abych unikl tomu, čeho se bojím.

-

To neznamená, že ho budeme omlouvat a dělat, že je vše v pořádku. Že nám to nevadí. Nás se to nedotýká. Jsme nad věcí. Tohle je totiž úskalí celé ezoteriky, která vás tomu učí. Mě se to netýká. Mě to nebolí. Jsem nad věcí.

Nejste. Jste stále člověk, co vnímá a cítí. Ve skutečnosti vám to, co dělá a říká ten druhý ubližuje. A zde je důležité si to uvědomit. Co vás zraňuje a proč. Komu ve vás to vadí. Komu ve vás to ubližuje. Nalézt v té chvíli ta správná slova, aniž byste měli touhu tomu druhému ublížit, ponížit ho, ztrestat ho. Mít nad ním navrch. Někdy jde o to, že vám v té chvíli nezbude nic jiného, než se otočit a odejít. Pochopitelně je to těžké, protože vaše ego vám začne nutit, že on nad vámi vyhrál. On vám to teď nandal. Ponížil vás. Tyto pocity a myšlenky ve vás ale vytváří ego a ne láska k vám. To ego má v té chvíli touhu a potřebu mu to nandat.

-

Toto vše se týká také vztahů v rodinách. Mnohdy se bojíme udělat správnou věc jen proto, že máme strach, jak to bude, jak to dopadne. Co se stane. Že nás druhý odsoudí. Pomluví. Zahrne nás výčitkami. Bude nás citově vydírat. Že nás opustí. Že se nám pomstí. A tak raději mlčíme a nic neuděláme.

A tak hledáme útěchu a únik od tohoto všeho ve všech těch ezoterických výmyslech, knihách, poučkách, seminářích, pravdách o tom, jak to je, jak to funguje a které nás mají naučit, jak být sám sebou. Jak se mít rád. Jak nás něco, někdo změní. Jen tak, aniž bych sám hledal odpovědi na to, co dělám a proč to dělám. Otázky, které sám sobě pokládám a odpovídám si na ně opět sám. Tak dlouho, dokud tam jsou neustálá protože. Když už není jak na to rozumově odpovědět, pak teprve přijde skuteční pravda, že vím.

-

Bohužel, všichni hledají pravdu a odpovědi u druhých. Že oni vědí. Nevědí.

Oni si jen myslí, že ví. Znají pouze a jenom to, s čím mají svou vlastní zkušenost. A jejich vlastní zkušenost je naprosto jiná, než ta vaše. Jejich zkušenost je závislá na tom, jak si to pamatuje jejich rozum. Jak to chtěl vidět jejich rozum. Jak to vyhodnotil a vysvětli sám sobě jejich rozum. Oni také neznají skutečnou pravdu. Jak by mohli, když jedou na představách rozumu o tom jak on si myslí, jak to bylo, proč, jak to je a jak to funguje.

Náš rozum si vše buď idealizuje, nebo naopak. Přikrášlí si to, nebo se na něco vymluví. Nebo se naopak začne trestat a vinit. Vždy si najde způsob, jak ospravedlnit své chování a svou volbu.

-

A na tomto je postavena celá ezoterika a její učení. Vlastně se dá říci, že ezoterika je stejná jako jakákoliv duchovní víra a duchovní učení. Víra a učení, které vymyslel lidský rozum. Jak tomu rozuměl a rozumí lidský rozum. Mezi ezoterikou a církevním učením není žádný rozdíl. Jen je to v dnešní době jinak podáno, ale ve skutečnosti vás jakákoliv taková víra nutí věřit, že když budete splňovat to, co vám někdo říká a čemu vás učí, jak máte myslet, tak se stanete duchovními.

- 

Všechna tato duchovní moudra a duchovní učení vymysleli lidé - mudrcové, kteří ve skutečnosti nic nezažili. Jen se seděli a rozjímali. Přemýšleli o tom, jak to je, jak to funguje. Jak by to mělo být a mělo fungovat a na základě toho vytvořili svá učení. Učení, která jsou odtržená od reality a běžného života. Jsou to pouze prázdná slova, která lahodí našemu rozumu a chlácholí ho. Ovšem, už vám nikdo neřekne, jak se zbavit strachu. Jak se přimět ho nemít. Jak máte nalézt radost, když jí nejste schopni. Jak máte poznat a nalézt lásku, když ji v sobě nemáte. Jak ji máte nalézt? Když nevíte, jak vypadá? Zatím jste ji nezažili ani nepoznali? Jaké to je, mít se doopravdy rád? Jak? Tak, že si poručíte? Odříkáte desetkrát, stokrát mám se rád a začnete se mít rádi? A díky tomu se budete mít rádi i v momentě, kdy v sobě cítíte úzkost, strach, hněv, zlost? Budete to umět přijmout a netrestat se za to? Budete to umět zastavit z lásky k sobě, bez vysvětlování rozumem, proč to děláte?

Protože všechna ta moudra jedou na rozumovém vysvětlení, proč to máte udělat. Ovšem láska k tomu nepotřebuje rozumový důvod a rozumové vysvětlení, proč to dělá. Jedná a koná bez rozumu. Nepotřebuje k tomu žádné duchovní poučky. Žádné proč a protože. Neopírá se o žádné rozumové důvody. Ovšem toto, jak se mít rád, kde tuto lásku vzít, jak ji v sobě nalézt a objevit, vás žádný učitel nemůže naučit. Není jak. Protože tato láska nemá slova. Není utvořena ze slov a myšlenek.  Z rozumového vysvětlení, co je, čím je. Nedá se poznat rozumem. Nedá se vysvětlit rozumem. Je opravdu těžké ji poznat, protože je naprosto odlišná od všeho, co známe. Je v ní naprostý klid. Nejsou v ní žádné otázky ani odpovědi. Nejsou v ní žádné emoce, pocity a myšlenky. Jen vnitřní pocit, že jsem a je jedno, kdo jsem a kde jsem. Pouze jsem a vím, že jsem, aniž bych tomu potřeboval rozumět. 

-

Stále věříme, jak nás někdo, něco změní. Jak nás něco, někdo zachrání. Stačí přeci dodržovat tato duchovní pravidla, která někdo vymyslel a budeme, staneme se duchovními. Začneme se mít rádi. Stačí pouze věřit, že se to stane. Co na tom, že jim nerozumíme. Jak a skrze co s námi mluví duše v nás, láska v nás, Bůh, všechny energie a co nám ukazují a proč. Co na tom, že jsou tato duchovní, rozumem vymyšlená pravidla proti nám. Co na tom, že nám ve skutečnosti ubližují a berou nám naši svobodnou vůli, právo na to dělat chyby? Co na tom, že je není možné dodržet. Co na tom, že nechápeme, proč je není možné dodržet.

Buď hodný. Nevybočuj z řady. Zapři v sobě své pocity a emoce. Zbav se jich. Jsou špatné. Ty je nesmíš mít a nesmíš je cítit. Pokud je tam máš, jsi špatný. Musíš pomáhat. Je to tvá povinnost. Pomáhat, zachránit. Udělat druhé šťastnými. Nesmíš si dovolit udělat chybu. Selhat. Musíš splnit. Musíš druhé změnit. Musíš je osvobodit. Napravit. Aby nechybovali. Jen tak se staneš šťastným. Je to tvůj úkol. Je to tvůj osud. Ale jaký?

Přestat být lidskou bytostí? Přestat cítit? Přestat vnímat? Přestat se zabývat tím, co cítím a proč to cítím? Přestat se řídit sám sebou a začít se řídit tím co je mi nuceno? Jak mám myslet, jak se mám cítit a proč se tak mám cítit? Jaké smím mít pocity a emoce a jaké ne? Že dobrým a duchovním mě dělá to, že nikomu nic neřeknu? Že si nechám vše líbit, aniž bych dal najevo, že to není správné? Že sám sebe budu přesvědčovat o tom, že toto je duchovno? Toto je být duchovní?

-

Copak duchovno spočívá v to, že budu, stanu se dokonalým? Bez emocí a pocitů? Bez bolesti? Bez chybování? Bez učení se, kdy jednám v souladu sám se sebou, z lásky k sobě samému a kdy uspokojuji pouze svůj rozum a jeho představu o tom, co je to láska? Kdy právě a pouze skrze chyby a bolest poznávám, zda to bylo z lásky k sobě, nebo z lásky rozumu, který si jen myslí, že toto je láska.

Není možné poznat a nalézt skutečnou lásku, dokud nepoznáte a nezažijete vše, co a čím láska není.

A to se děje teď a tady. V této době se projevuje vše, co není láskou skrze naše touhy a přání našeho rozumu, které není možné naplnit a uspokojit ničím a nikým.

Je to bezedná studna, kterou stále plníme svými touhami, představami o tom, jací chceme být, jací máme být. Jací mají být druzí. Touhy našeho ega a rozumu po dokonalosti, moudrosti, být milováni, splňovat, naplňovat. Mít to a to. Mít vlastnosti, které považujeme za ty dokonalé. Mít emoce, které považujeme za dokonalé. A zbavit se těch, co nejsou dokonalé. Utéct před tím, udělat chybu. Jistit se, že neudělám chybu tím, že budu splňovat a naplňovat představy ega o tom, jaký mám být. Tedy ty všechny představy a moudra, co do vás hustí všichni ti ezoterici, mudrcové, rádcové, průvodci, koučové, jejich knihy a jejich duchovní techniky a moudra.

-

Zamyslel se někdo z vás nad tím, proč to ve skutečnosti dělají? Co z toho mají? Co a koho v sobě ve skutečnosti uspokojují vaší záchranou? A je to ve skutečnosti záchrana vás, nebo jejich? Uspokojují své vlastní ego. Jak ono si myslí, že ví. Že má a zná pravdu. Nedávají vám na výběr, možnost volby a dělat své vlastní chyby. Nalézt svou cestu a svou pravdu. Nutí vás jít jejich cestou. Cestou, která jde proti vám. Proti vašim zkušenostem, které máte zažít a prožít.

Každá lidská vlastnost a emoce jsou dokonalé i nedokonalé. Není dobrá, nebo špatná vlastnost. A není dobrá, nebo špatná emoce. Záleží na situaci a na tom, kdy a jak je my sami využijeme, použijeme a proč. Není nic špatného na tom, že závidíme. Záleží na tom, zda si tuto emoci připustíme, uvědomíme, nebojujeme s ní, nezakazujeme si ji jako špatnou, že ji nesmíme mít, ale na tom, zda této emoci podlehneme a necháme se jí pohltit a ovládnout. Tedy proč závidíme a co závidíme. A potřebujeme mít to, co závidím? Udělá mě to šťastným? A pokud ano, na jak dlouho?

-

Uvědomte si, že každý z nás zde má nějaký úkol, co má zažít, prožít, poznat, pochopit a napravit. Srovnat a vyrovnat vzniklé energie, které jsme stvořili a vytvořili v minulosti, jako jiný člověk. A každý z nás tím, jak se rozhoduje a proč poskytuje drahocennou zkušenost těm druhý. A oni zase nám. Učíme se navzájem na základě našeho jednání a reakcí poznávat, co není láska. A bohužel bez prožitku skrze bolest to není možné.

-

Tím, že před tím budete utíkat do nějakých ezoterických výmyslů, představ, duchovních učení, mouder a pravd, tak jako že vás někdo naučí nějaký postup, jak pracovat s duchovními energiemi, postup, jak jim máte rozumět se tomu nevyhnete. Že vás to zachrání. Jen to, co máte zažít, poznat a pochopit, pouze a jenom to vaše, co náleží pouze vám a souvisí pouze a jenom s vámi oddálíte.

Tato duchovní moudra, duchovní učení a pravdy slouží k tomu, abychom se od nich odpíchli, přemýšleli o nich a hledali v nich svou vlastní pravdu, co s námi souzní a co ne. Hledali, proč to s námi nesouzní. Jak tomu rozumím já sám. A ne, abychom je slepě přijali jako dogma. Jako konečnou a jedinou pravdu. Mají pro nás být pouze vodítkem a odrazovým můstkem. Máme v nich hledat nesrovnalosti na základě sebe sama a svých vlastních prožitků a zkušeností. Na základě toho pak zjistíte, že tato moudra jsou jen slova bez zkušeností, a nic víc. Že ten, kdo to napsal to ve skutečnosti neprožil, nestaví na vlastní zkušenosti, ale na převzaté zkušenosti, pouze o tom přemýšlel. Jak on si myslí, že to bylo a proč.

Nikdo vás totiž nemůže znát tak, jak se znáte vy sami. Nikdo nemůže vědět, jak myslíte, jak se cítíte a proč. Jak to vzniklo, kdy a proč. Pouze a jenom vy sami. Pokud vám někdo nabízí vysvětlení toho, co se s vámi děje a proč, tak vám lže. On si jen myslí, že ví a rozumí. Neví. Není vy a nikdy jím nebude.

- 

Ještě malá vsuvka.

Lidé se ptají, proč si nepamatujeme své minulé životy. Mají za to, že kdyby si je pamatovali, neudělali by stejné chyby. 

Odpovím vám takto. Kdybychom si je pamatovali, nepřežili bychom. Tyto většinou nepěkné vzpomínky, plné emoční bolesti by nás uvnitř roztrhali na kusy. Nedokázali bychom je zpracovat. Zbláznili bychom se z toho.  Protože emoční bolest je stokrát horší, než fyzická bolest. Proto se nám otevírají pouze ty minulé životy, na které jsme již připraveni je emočně zvládnout. Jsme připraveni tyto rány zahojit. Kdo na to není emočně a duchovně připraven a leze někam jen ze zvědavosti, může sám sobě, v sobě napáchat obrovské škody. Jde o to, že vás nemůže nic a nikdo zachránit. Pouze a jenom vy sami sebe. Ale, pokud se nemáte rádi, a jen si myslíte, že se máte rádi, není to možné. Protože láska ve vás, láska k vám se na vše dívá v naprostém klidu. Přijímá to a nehodnotí to na špatné, nebo dobré. Nic necítí, pouze ví a rozumí. Ona se na to nedívá jako člověk. Nehodnotí to skrze rozum, lidské emoce a myšlenky.