Dolores Cannon

Dnes jen takové mé zamyšlení, které asi pobouří mnoho lidí.

Včera jsem se dívala video, kde jedna dáma vykládala o tom, co se děje po naší smrti. Na tom není nic divného. Ovšem, zarazila mě jedna věc. Tato dáma vůbec nemluvila o svých vlastních poznatcích a vlastních zkušenostech. Jen citovala, o čem napsala paní Dolores Cannon. 

Tato celosvětově známá dáma používala hypnózu a čistě náhodou, řízením osudu narazila na oblast, kdy si dotyčný vzpomněl na svůj minulý život. Na tom není nic divného. Začala se této oblasti věnovat a vytvořila pro to metodiku, postup, jak klienta dostat do stavu, ve kterém je schopen se rozpomenout či napojit se na svá minulá já. Na tom také není nic divného. Začala tuto svou metodu vyučovat a dnes ji používá kdejaký ezoterik. Na tom také není nic divného.

Problém je naprosto v něčem jiném. Všichni věří, že vše, o čem psala je pravda. A na této její pravdě staví celou práci s klienty. Na tom, jak to podle paní Dolores je. Jak to je, jak to funguje po smrti. Bohužel tato dáma byla moc zvědavá a lezla tam, kam neměla. K tomu používala hypnózu a věřila naprosto všemu, co jí klienti říkali. Věřila, že mluví s jejich dušemi. Nebyla bohužel na takové duchovní úrovni, aby dokázala poznat, s kým, nebo s čím doopravdy mluví skrze klienta.  Neměla žádné duchovní nástroje/schopnosti pro to, jak zjistit, zda je to pravda, či není. Pravdu, kterou nelze, není možné nalézt skrze rozum.

Zde při této práci totiž nejde o to, co vidí a slyší klient, co vám říká klient. Terapeut musí být na takové duchovní úrovni, kdy ví a zná sám za sebe. Má za sebou své vlastní zkušenosti z tohoto světa, nebo chcete-li z tohoto prostoru. Dokáže číst, slyšet a vidět energie. Dokáže být v té chvíli naprosto odosobněný. To znamená, že slyší, co mu klient říká a je také schopen přijímat informace od bezpodmínečné lásky o tom, zda je to pravda, či není. Dokáže poznat, s kým, nebo s čím doopravdy mluví. Zná a ví na základě sebe sama, skrze svá minulá já a hovory s nimi, skrze práci s nimi jak to ve skutečnosti je.

Ví a zná, že duše není člověk. Nemá žádné touhy a emoce, jako člověk. Duše se nepotřebuje nic učit. Nepotřebuje nic studovat. Nemá lidskou touhu někoho zachraňovat, nebo někomu pomáhat. Duše je bezpodmínečná láska bez lidského rozumu. To znamená, že duše ví a zná, co bylo, co je a co bude. Ví a zná, proč tomu tak je. Zná a vidí, ví a rozumí skutečné pravdě o tom, co se ve skutečnosti děje. Nehodnotí to skrze lidský rozum a skrze rozumové důvody proč.

Duše se učí, ale naprosto jinak. Učí se poznat vše, co lze skrze lidský život. Duše sbírá pouze zkušenosti, co vše lze zažít a prožít jako lidská bytost. Co vše dokáže člověk vymyslet, vnímat a cítit. A toto se stává automaticky její zkušeností. Ona ví, ale neprožívá to. Ví a rozumí tomu, proč. Protože má přístup ke všem informacím, které už v této rovině nejsou hmotné. Jsou pouze ve formě skutečné informace a moudrosti, která není zastíněna lidským rozumem. Je napojena a spojena, propojena se všemi dušemi a všechny duše si mezi sebou předávají informace.

Všechny automaticky ví, co mají dělat. Jsou vedeny bezpodmínečnou láskou, protože jsou ony sami bezpodmínečnou láskou a na základě energií rovnováhy a spravedlnosti ví, co je potřeba uvést do rovnováhy a proč v lidském světě, jako člověk. Toto je ta karma, o které se mluví. Karma, která se neřídí lidským rozumem, ale tím, že je potřeba srovnat a vyrovnat energie do rovnováhy. Energie, které vytvořil člověk svým rozumem, myslí a emocemi. Tímto se automaticky řídí každá duše. Naučit člověka a jeho mysl, aby chápal, co je to bezpodmínečná láska. Naučit ho přestat lpět na rozumu a na své identitě. Naučit ho naslouchat bezpodmínečné lásce, která nikdy nelže, ale vždy říká pravdu. Naučit člověka tomu, že tělo je pouze skafandr pro duši, bezpodmínečnou lásku. Nástroj, skrze který může duše sbírat zkušenosti. Zkušenost s tím, jaké to je cítit a vnímat skrze živé tělo a lidský nástroj, rozum. Protože duše není stejně živá, jako tělo. Duše pouze je a ví, že je, že existuje. Nemá žádné rozumové uvědomování si sebe sama.

Tím se dostávám k tomu, že paní Dolores nemluvila s dušemi, ale s obalem, který je kolem duše, když zemřeme.

Když člověk zemře, duše opustí tělo a buď tato duše odchází rovnou nahoru do světla jako čistá bezpodmínečná láska, kdy zde zanechá vše lidské. Veškeré lidské myšlenky, emoce, vzpomínky, bolest, emoce, stejně tak lidskou myšlenku na sebe sama, že jsem člověk. Do světla nemůže odejít nic lidského. Žádná lidská, rozumová myšlenka. Žádní lidská, rozumová vzpomínka. Rozumová vzpomínka na to, kým jsem byl, naše vlastní, rozumová identita. Toto vše se automaticky přemění na nehmotnou informaci v podobě moudrosti, že duše ví. Stává se to součástí duše, která je z těchto informací utvořena. Je v ní uložen v podobě informací život, jak si po pamatoval náš rozum, jak si sebe pamatoval náš rozum a zároveň s tím je tam uložena skutečná pravda o tom, jak to bylo doopravdy. Pravda, kterou není náš rozum schopen vidět a vnímat. Každá naše myšlenka, čin a emoce. Skutečná pravda o tom, proč jsme tak mysleli. Co nás k tomu vedlo. Na jakém základě jsem se tak rozhodli a kdo v nás se tak rozhodl a proč.

Pokud duše po smrti neodejde, zůstává zde a je obalena energií našeho lidského rozumu. Jak já vždy říkám, existujeme v této nehmotné rovině dvakrát. Jako duše, bezpodmínečná láska a jako vzpomínka rozumu na to, kým jsme byli. Stále a dokola opakuji, že duše nemůže jít proti lidskému rozumu. Nemůže mu poroučet, jak má myslet. Tudíž je, ale nemůže nic dělat. Může pouze čekat, až to náš lidský rozum vzdá. Vzdá se své vlastní existence a rozhodne se pro lásku. Což je hodně těžké, protože lidský rozum neví, co je to bezpodmínečná láska. Bojí se, že zanikne. Zanikne jako člověk. Zanikne to rozumové já, já jsem. Bojí se, co bude, čím bude. Že už nebude nikdy tím člověkem, kterým byl. Přestane existovat. A tak se zde drží jako rozumová energie v podobě vzpomínky na sebe sama.

V této rovině má náš rozum přístup ke všem rozumovým informacím v tomto prostoru. Pouze k rozumovým informacím, a ne k informacím od duše. Ke všem lidským rozumovým myšlenkám, které kdy byly vytvořeny lidskou myslí. V této rovině jsou uloženy všechny rozumové informace. Co kdy bylo člověkem vymyšleno, napsáno, vyprávěno a zfilmováno. Objevy a poznatky. Všechny lidské rozumové vzpomínky. Jak si to pamatuje náš rozum. Co se naučil náš rozum. Čemu věřil náš rozum. Změť rozumových lží, a představ o tom, jak on si myslí, že to je. Tomuto se říká kolektivní vědomí.

A na toto se při svých sezeních paní Dolores napojila. Na energii rozumu mrtvých. Ne na duši. A tato rozumová energie jí říkala jen to, co ona sama chtěla slyšet. To, čemu ona sama věřila a čemu věřili i ti mrtví. O posmrtném životě. O tom, jak si lidský rozum představuje posmrtný život. Napojila se skrze ně na kolektivní vědomí a myslela si, že jí odpovídá duše. Pominu zde fakt, že skrze lidský rozum jí klidně mohl odpovídat ten, kterého nazýváme Ďáblem.

Uvědomte si, že Ďábel je také jen energie, stejná, jako bezpodmínečná láska, nebo duše. Ovšem, tato energie je jiná. Není v ní láska. Je jednostranná, jen energie zla. I ona ví a zná nás velice dokonale. Ovšem z té druhé strany. Ví, po čem toužíme a proč. Zná naše stíny, strachy, obavy, na čem lpíme a proč. Ví, jak toho využít a zneužít ve svůj prospěch. Řekne nám to, co chceme slyšet. Co se líbí našemu rozumu. Čemu věří náš rozum. Co je uloženo v kolektivním vědomí.

Paní Dolores nebyla na takové duchovní úrovni, aby toto uměla poznat a rozlišit. Co je pravda a co pouze výmysl rozumu. Spoléhala se pouze na to, co o tom ví a zná její rozum a na tom postavila své vlastní bádání.

Líbí se mi ta představa o úrovních, a že v jedné úrovni duše studují a učí se. Proč? K čemu, když duše ví? Ví, co má dělat a proč. Nebo že se duše chtěla naučit lyžovat. Proč? Když to umí. Má svou vlastní vzpomínku a zkušenost jako člověk. Toto si představuje pouze lidský rozum, že duše po něčem touží.

Nebo akášické záznamy. Že když je něco moc traumatické, jsou některé záznamy vymazány. Jak lze vymazat energii? Akáša je energie, utvořená z informací, které pak umí přečíst rozum skrze duši. Informací, které jsou utvořeny z lidské existence. Tito lidé žili, byli, existovali. Mysleli a cítili. A toto vše zůstává v prostoru v podobě nehmotné energie a není možné to vymazat. Kdybychom něco z toho vymazali, jak by ten dotyčný poznal a nalezl pravdu? Něco, co se stalo a existuje už jen jako energie, nehmotná informace? Nelze. Tím by připravili lidi o jejich zkušenost a moudrost. Neměli by přístup k tomu, co se doopravdy stalo a proč. Tyto již už jen energetické záznamy v prostoru lze pouze znepřístupnit lidskému rozumu. Tyto kanály jsou zavřené a otevřou se až tehdy, když je na to člověk již připraven chápat a rozumět.

Další věc, která se mi líbila se týkala démonů. Že jsou to energie elementálů, kteří získali nízké vibrace skrze naše vlastní myšlenky a emoce. A že nám vlastně nemohou ublížit, když nechceme. Opět, slyšela pouze to, co chtěla slyšet. Démoni se neřídí lidským rozumem, co chceme. Jsou utvořeni z ryzí a čisté energie zla. Dokáží manipulovat s vaší myslí. Manipulovat s vaším tělem. Změnit jeho hmotnou formu. Způsobit vám jakoukoliv bolest, jak fyzickou, tak emoční. Přinutit vás ublížit svým blízkým. V podstatě převezmou nad vámi, vaším tělem a myslí kontrolu. Bohužel, zde vám nějaké světlo a vyšší vibrace nepomohou. Pokud se to má stát, tak se to stane. Pokud vás má někdo zachránit, tak vás zachrání. Pokud máte umřít, tak umřete. Je to plán a rozhodnutí duše, že toto chce poznat a zažít. Co dokáže energie zla. Ale? Nebojte. Toto se stává velice ojediněle. Jediné, co se zde dá v tomto případě dělat je, přijmout to a smířit se s tím. Přijmout to jako svou zkušenost. Zde totiž nejde o tělo a lidskou mysl. Jde zde o duši, kterou démon nemůže zničit. Pouze jí zde může uvěznit na mnoho let skrze lidské vzpomínky, tělesné utrpení a výčitky, kdy nám dál ubližuje i po naší smrti a to právě skrze vzpomínky našeho rozumu na to, co se stalo a jak nám bylo.

No, je toho hodně, o čem bych zde mohla psát. Ale je to zbytečné. Lidé chtějí věřit tomu, že dál budou existovat jako já, ten někdo, kdo jsem teď a tady i tam nahoře. Ponechají si svůj rozum a myšlení o sobě sama, kdo jsem. Rozumovou vzpomínku na to, kdo jsem. Bohužel, duše nemá rozum. Pokud by ho měla, byl by nahoře ve světle ten samý bordel a chaos, jako je zde na Zemi. Protože rozum neví. Jen si myslí, domnívá se, že ví, že tomu rozumí.

Rozum nemá přístup k pravdě. K té má přístup pouze duše, která je bezpodmínečnou láskou. A ta nebude vašemu rozumu nic vysvětlovat. Protože ví, že rozum není schopen pojmout a pochopit nehmotné informace, které jsou utvořeny ze všech vašich životů. Z každé vteřiny vašeho života a vašeho bytí. Jak současného, tak z těch minulých, kdy vše na sebe navazuje a vše se prolíná navzájem. Skutečná pravda se lží našeho rozumu, jak on si myslí, že to je. Minulost, současnost a budoucnost. Ví, že rozum si pamatuje pouze to, co sám vyhodnotil a vytvořil z toho svou myšlenku a svou pravdu o tom, jak to bylo a jak to je na základě toho, jak nám bylo.

Ona vás to nechá zažít a prožít v rámci energií rovnováhy a spravedlnosti. Aby vzniklé energie, které jsme vytvořili jako člověk se dostali do rovnováhy vůči sobě. Přestali jsme používat rozumové slovo dobro a zlo, které se řídí našimi myšlenkami o dobru a zlu, pocity a emocemi a nahradili to bezpodmínečnou láskou, která ví, co je potřeba udělat a energií zla, která používá náš rozum. Jedná skrze náš rozum, jeho nadutost a víru v sebe sama, že ví a rozumí.

Bohužel dnes všichni ti, co používají tuto metodu hypnózy, kterou povýšili svým rozumem na regresi, pracují pouze se svým vlastním rozumem a rozumem klienta. Neví, co je to bezpodmínečná láska. Jen si myslí, že ví. Jejich rozum si myslí, že ví. Opakují stejné chyby, jako paní Dolores. Nepracují sami na sobě, aby poznali a pochopili, zažili, jaké to je být bezpodmínečnou láskou. Ne rozumově, ale že se jí stanou, budou jí. Jak mluví bezpodmínečná láska. Místo toho si jen jejich rozum myslí, je přesvědčen o tom, že jí jsou. Jejich rozum jim supluje bezpodmínečnou lásku. Pak se jejich rozum napojuje na všechny ty mrtvé, které označujeme za mistry a domnívá se, že jsou nahoře ve světle a ví vše.

Jak jsem již řekla, pokud je duše nahoře, stává se bezpodmínečnou láskou bez lidského rozumu a nemá potřebu lidskému rozumu nic vysvětlovat. Jak to je, jak to funguje. Ví, že toho lidský rozum není schopen. Toto dělají pouze ti, co jsou zde chyceni a jejich energetický pozůstatek rozumu má potřebu vás učit, předávat vám své rozumové poznatky, zachraňovat vás a říkat vám své vlastní pravdy. Jak jsou moudří a vše ví. Jsou díky tomu důležití a nepostradatelní.

Kdyby vše věděli, tak by také věděli, že vše má svůj řád, který se neřídí lidským rozumem a tím, co si myslíme a chceme, ale naprosto něčím jiným. Řádem samotných energií. Osudem a karmou. Rovnováhou a spravedlností, které nemají nic společného s lidskou spravedlností. Osud, karma, rovnováha a spravedlnost jako energie nejedná na základě rozumu a emocí. Tyto energie jsou vůči sobě i vůči člověku naprosto nestranné a nehodnotí nic na dobré a špatné. Jde pouze o samotnou zkušenost prožitou člověkem a co s ní udělá. Zda bude hledat pravdu o tom, proč se to stalo a co vše k tomu vedlo, tedy nehmotné záznamy, které zná a ví pouze duše, nebo mu bude stačit odpověď jeho rozumu.

Ještě se vrátím k Ježíši, na kterém si paní Dolores kromě jiného, udělala jméno. Shodou okolností, nebo řízením osudu jsem na něj narazila hned třikrát. Bohužel, ani on nebyl nahoře ve světle, ale trčel zde. Pominu jeho život, protože to v té chvíli nebylo důležité. Bylo důležité ho dostat do světla. Protože mrtvý zde nemá co dělat, nebo spíše jeho duše. Bylo to docela složité a povedlo se to až napotřetí. Proč složité? Protože ho zde držely jeho vlastní vzpomínky, a hlavně víra lidí. To, co z něj udělala církev a lidé. Modlu, svatého, vyvoleného. Přeci jenom to byl pouze člověk, co má také rozum a ego. Měl lidský pocit, že musí lidem pomáhat. Jeho lidský rozum se tohoto odmítal vzdát. Ty rozumové důvody jako odpovědnost za druhé, zachránit je, ukázat jim pravdu, cestu, Boha… Až napotřetí se tohoto vzdal a uvědomil si, čím teď ve skutečnosti je. Po tomto se pak jako láska díval na svůj vlastní život bez rozumu a jeho vzpomínek. Měl možnost poznat pravdu o sobě, jak žil, co dělal a proč to dělal. Tedy skutečné motivy, které ho k tomu vedly. Motivy, které zná a ví pouze duše, láska. Jeho lidský rozum a lidské já tím bylo zaskočeno a odmítalo to přijmout. Ale láska tomu rozuměla a chápala všechny souvislosti. Rozum nikoliv. Odmítal se vzdát své existence. Opět nastalo vysvětlování rozumu, že už není, neexistuje, až se nakonec on sám rozhodl pro lásku. Bylo velice těžké dostat jeho duši nahoru do světla, protože rozum se odmítal vzdát své existence a dokázal vymyslet stovky důvodů, proč zde být a existovat jako Ježíš. Duše, láska na tom, že byla Ježíšem a co vše uměla a věděla jako Ježíš nelpí. Na tom lpí pouze ego. A pak jeho rozum udělal to, co dělá u většiny mrtvých. Představoval si a věřil, že je láskou a je ve světle. Proto to také tak dlouho trvalo. Mimo jiné, stále měl vzpomínky na to, jak trpěl. Jak to bylo hrozné. Na to, jak se obětoval a vlastně se tím nic nezměnilo. Lidé se nezměnili. Obrátili se proti němu. Aby to tak nebolelo, předělal si to na obětování se pro ně, že je tím zachrání. Dokonce uviděl pravdu o tom, kdo mu tuto myšlenku vnuknul. Že to nebyl Bůh. Že to po něm nechtěl Bůh. Není a neexistuje žádná lidská či jiná oběť, která by vás zachránila před vaším osudem, karmou, rovnováhou a spravedlností. Zprostila vás viny a nesení důsledků za vaše činy. Nikdo za vás nemůže nést a žít, odžít váš osud. Není pravdou, že jeho duše, když byl přibit na kříž odešla, aby netrpěl. Duše nemůže odejít, dokud samo bije srdce. A duše neodpovídá za to, co cítíme. Za bolest jak tělesnou, tak emoční. To má na svědomí rozum, který si to uvědomuje skrze tělo a jeho vzpomínky. Jen duše ví, kdy je ten správný čas opustit tělo nadobro.

Jak jsem napsala, paní Dolores byla velice zvědavá. Tedy její rozum byl zvědavý a chtěl vše vědět a všemu rozumět. Jak ona jediná ví a zná pravdu, jak to je. A její rozum dostal své odpovědi od jiného rozumu. Takové, které nám dávají lidský, rozumový smysl. A jak už to u takových lidí bývá, i ona, její duše je zde chycena ve lžích jejího rozumu. Lpí na svých dílech a na svých pravdách. Má nyní možnost sama poznat a zažít, jaké to je po smrti.