en-Ježíš – Kristus – syn boží.

Dnes se s vámi podělím o jeden můj zážitek. Napíšu pouze o tom, co jsem řešila s jedním mým klientem. Zda tomu budete věřit, nebo to odmítnete, je pouze na vás.

Jak jsem již mnohokrát napsala, minulé životy řeším s klienty pouze tehdy, když se sami otevřou.

Co to znamená, že je minulý život otevřený a smíme, je potřeba ho vyřešit?

To znamená, že klient má teď a tady určité konkrétní potíže, které mu ubližují, v něčem mu brání a on si s tím neví rady. Neumí je sám nalézt a pojmenovat. Nalézt skutečnou, prvotní příčinu svých problémů. Kde, kdy a za jakých okolností vznikla. Tak nějak se dá říci, že tyto konkrétní potíže vyplavou na povrch, zviditelní se, tlačí, aby byly nalezeny, pochopeny a odpuštěny – propuštěny.

Začnu tím, že všichni věřící věří tomu, že Ježíš se stal nesmrtelným, bohem a vykonává úlohu prostředníka mezi člověkem a Bohem. Bohužel, lidé o něm smýšlí jako o Bohu, co má lidské vlastnosti. Tedy jako o lidském Bohu, který tam nahoře stále myslí jako člověk.

Nechápou, že do bezpodmínečné lásky nesmí nic lidského, spojeného s člověkem a hmotou. Do lásky – k Bohu smí pouze čistá energie bezpodmínečné lásky, tedy to, co je uvnitř nás. Zbavená všech lidských myšlenek, vzpomínek, vlastností a emocí. Pokud se tedy naše duše v nás od tohoto všeho osvobodí, odchází do světla a stává se součástí Boha, splyne s bezpodmínečnou láskou. Přestává existovat jako to, čím byla, když měla lidské tělo.

Tím se dostáváme k problému, že my teď a tady nemůžeme odpustit za toho člověka, kterým jsme byli v minulosti. Nemůžeme ho dostrkat do světla. To může udělat pouze on sám. Že se sám pro to rozhodne. Bohužel, ani Bůh to nemůže udělat za toho člověka. Že ho zbaví všeho lidského bez poznání a pochopení – odpuštění. On za něj nemůže odpustit - propustit. To už by byla z jeho strany moc, manipulace a ovládání.

Proč toto vše píšu? Protože to souvisí s tím, co jsem řešila se svým klientem.

Je to človíček, který když jsem se s ním poznala, měl neuvěřitelné schopnosti. Bohužel, jeho vlastní rozum a ego ho převálcovalo a on o tyto schopnosti přišel. Nebo lépe řečeno mu byly zablokovány, neměl k nim přístup. Začal tyto vlastnosti a schopnosti využívat sobeckým způsobem, ve svůj prospěch. K uspokojení svého ega. Jeho rozum a ego si myslelo, jak bude slavné a bude mít hodně peněz.

A nyní, skrze poctivou práci na sobě a poznáváním zákonitostí bezpodmínečné lásky, jak pracuje se k nim pomalu dopracovává, aby s nimi uměl správně zacházet v souladu se zákony bezpodmínečné lásky, kdy je to potřeba a kdy není. Ne skrze rozum a ego, jak to chce a myslí si rozum a ego.

Do teď jsme vyřešili mnoho jeho minulých životů. V některých jsme byli oba dva, společně. A jeden takový náš společný život se nám otevřel hned 3x. Tedy řešili jsme ho natřikrát v rozmezí dvou let. Tím minulým životem a jeho minulou inkarnací byl člověk, kterého všichni známe. Mluvíme zde o Ježíši. O člověku z masa a kostí, opředeného mýty a pověrami, které není jak, nelze si je ověřit, zda jsou pravdivé, či vymyšlené a z kterého církev učinila nesmrtelného, Boha. Že byl takto Bohem odměněn.

Otázka zní, proč pouze a jenom on? Copak zde na zemi neexistovali i jiní, co uměli to samé? Co také za to zaplatili svým životem?

Ono to v jádru má svůj důvod, účel. Místo přímo na Boha se lidé obrací na modlu a tu prosí o pomoc a zázraky. Tudíž, kde asi všechny ty jejich prosby končí? V nějaké uzavřené bublině. Tato bublina je ve skutečnosti přímá linka na toho ze zdola. Že to nevíte? Jak se říká, neznalost neomlouvá. Vy tomu, této představě chcete z nějakého důvodu věřit.

Ani klient, ani já sama nikdy nevíme, jaký život se nám otevře a kým jsme v něm byli. Ani já, ani on netoužil po tom, být tím slavným Ježíšem a já jeho matkou, Marií. Udělat z toho senzaci a chlubit se tím. Ono to vlastně není důležité, že jsme jimi byli. Protože teď a tady jsme naprosto jinými lidmi. S jiným plánem duše a s jinými vlastnostmi. Nejsme tím samým člověkem, kterým jsme byli. Prostě se nám tento život sám, bez našeho chtění otevřel na základě nevyřešených věcí a problémů právě z minulosti tohoto života.

Je s podivem, jak lidé stále věří tomu, co je jim předkládáno jako pravda. Chtějí tomu věřit. Je to daleko jednodušší, než připustit možnost, že vše je naprosto jinak. Myslí si, že když budou nějakou známou osobností z minulosti, opěvovanou a uznávanou, vyzdvihovanou skrze lidskou, světskou, či církevní slávu, tak díky ní budou teď a tady vyjímeční a obdivovaní za to, kým byli. Jde o to slovo byli, ale už nejsou. Po této slávě a obdivu touží pouze lidské ego. Myslí si, že teď a tady bude stejně moudré a slavné. Nebude. Vše, co o těchto slavných lidech víme, jsou pouze sepsané a dochované myšlenky lidí, jak oni o tom slyšeli, že to bylo. O těch úžasných vlastnostech a činech, co vykonali. Neřeknou vám slutečnou pravdu, že jedni je opěvovali a jiní zatracovali. Že dělali chyby a špatná rozhodnutí. A nám se pochopitelně líbí na těchto lidech pouze to pěkné. To nepěkné automaticky zavrhneme, že to není pravda. Oni totiž dle vyprávění byli dokonalí. A kdo by takový nechtěl být, že? Dle vyprávění byl i Ježíš dokonalý. To znamená, že neměl žádné ego, žádné sny a touhy, žádné tělesné touhy, netrápil se, nepochyboval, neměl strach. No, to se pak nedivte, že z něj někdo udělal boha. Protože takový člověk není a nikdy neexistoval.

Teď, v tuto chvíli, když to z vás někdo čte, už vidím ty vaše odmítavé myšlenky. Jak si mohu dovolit pochybovat o pravdivosti. Kdo jsem, že si dovoluji toto napsat. Zpochybnit tento boží zázrak. Když to říká církev, musí to být pravda. Když se to píše v Bibli, musí to být pravda. Ovšem, Bibli napsal člověk. Ztvárnil v ní své myšlenky a představy o tom, jak on si myslel, že to je, jak on věřil tomu, že to je. A církev? I oni jsou pouze lidmi. Lidmi, kteří věří na Boha s lidskými vlastnostmi. Řídí se "Božími zákony", které vymyslel člověk na základě svých představ, jak si myslí, že to chce Bůh. Pokud je budeš dodržovat, odměním tě, pokud ne, potrestám tě. Upřímně se kaj a já tě zbavím nesení důsledků. Zapomeneme na to. Mimochodem toto se mi líbí nejvíce. Že někomu ublížíte, pomodlíte se a ono to samo zmizí a ten dotyčný, komu jste ublížili na to nějakým zázrakem zapomene.

Hřích jako takový neexistuje. Jde opět pouze o naše jednání a konání, myšlenky a naše motivy, proč to děláme a kterými si ubližujeme, nebo ubližujeme, působíme bolest druhým. Pokud se někdo přejídá a ničí tak své vlastní tělo, je to jeho volba, ale ne hřích. On sám sebe ničí, působí sám sobě nemoc a bolest, tak proč bychom ho měli ještě my soudit skrze slovo hřích? Nazývat to hříchem?

A já? Nejsem nic. Píši jen to, co jsem sama měla možnost poznat a zažít skrze klienta. Nikomu toto nenutím.

Jak jsem napsala, tento jeden minulý život mého klienta, ve kterém byl Ježíšem, se nám otevřel natřikrát. Pokaždé jsme vyřešili pouze jednu důležitou a podstatnou část a teď naposledy jsme ho konečně dořešili, vyřešili a on mohl konečně odejít do světla. Co to tedy znamená? Že zde zůstala chycena jeho duše a tudíž nemohl být tím, za co ho všichni považují.

Proč jsme ho vlastně řešili? Protože některé jeho vlastnosti působili mému klientovi potíže teď a tady.

Konečně si Ježíš uvědomil, čím je, čím vždy byl a bude a čím není. Konečně se jako láska, která nehodnotí na dobré a špatné, nesoudí a netrestá podíval na celý svůj život, jak ho prožil jako člověk. Uviděl skutečnou pravdu. Ne tu, jak mu ji předkládal jeho rozum a ego. Měl možnost poznat a pochopit, jakým člověkem ve skutečnosti byl. Jakým způsobem a proč používal své schopnosti. Tedy jeho skutečné motivy pro to, co dělal a proč. Poznal a pochopil jako láska pravdu, že jeho motivy byly ze začátku čisté, jako to bývá u všech. Ovšem, jeho ego se začalo považovat za Boha. Povýšilo se nad Boha a začalo samo určovat, co má a nemá. Začalo poroučet jak Bohu, tak tomu ze zdola. Co mají dělat, kdy to mají dělat a jak to mají dělat. To já sám Ježíš rozhoduji o tom, co se stane a ne Bůh. Já rozhoduji o tom, kde smí být temnota a kde ne.

Ztratil sám sebe a napojení na lásku, Boha. Považoval se za toho, kdo ví a zná vše. Za toho, kdo jediný zná a má pravdu. Přestal věřit v zákony bezpodmínečné lásky a vytvořil si své vlastní zákony. To on rozhodoval o tom, kdo se uzdraví a kdo ne. Co je pravda a co není. Co je správné a co není. A toto se mu stalo osudným.

Pokud se někdo domnívá, že byl smířený se svým osudem a s tím, co se mu stalo, tak se mýlí. Umíral ve velkých bolestech, s velkou křivdou a nespravedlností vůči všem a Bohu. Žádné smytí o osvobození lidí od hříchů jak minulých, tak budoucích se nekonalo. Naopak. Nikdo vás totiž nemůže zbavit vaší vlastní odpovědnosti za to, co činíte a jak myslíte. To není možné. Pokud člověk odpouští, dělá to sám pro sebe, z lásky k sobě. Ovšem tím vás vaší odpovědnosti a nesení důsledků - karmy nezbavuje. A Ježíš tohoto odpustění v té chvíli nebyl schopen. Odpustit sobě a druhým.

Když jsme ho řešili, ptal se mě, proč mu pomáhám. Odpověděla jsem mu, že mu nepomáhám já, jako člověk. Že mu pomáhá Bůh, bezpodmínečná láska, která jedná a koná skrze mě.

Bylo tedy potřeba, aby se rozpomněl na to, čím ve skutečnosti je a jako láska odpustil jak sobě, tak i těm, co mu ublížili. Vzdal se všeho lidského, co ho pojí s tím člověkem, kterým byl. Pak teprve mohl odejít svobodný, jen jako bezpodmínečná láska domů, do světla.

Jeho odchodem se vyřešily a pročistily i některé problémy mého klienta, které souvisely s tímto životem, s Ježíšem.

Na závěr vám chci říci, že pravda je velice zajímavá věc. Každý člověk má svou vlastní pravdu, které věří a která je utvořena z lidských myšlenek a představ, jak si to pamatuje náš rozum a jak ji chce vidět náš rozum. Té pak věří a pokládá ji za pravdu.

Skutečnou pravdu o tom, jak to bylo a je lze poznat pouze skrze bezpodmínečnou lásku, která vše vidí bez lidských myšlenek a emocí. Pravdu, které rozumí pouze ona. Mnoho z nás se k této pravdě o tom, jak to bylo, dostane a dobere až po smrti. Kdy zde zůstanou viset a jejich rozum se to snaží vyřešit skrze nástroje, které zná. Až nakonec zjistí, že jediná věc, která jim pomůže, není rozum, ale láska, bezpodmínečná láska k sobě sama.

Ježíš už je pouze pouhá vzpomínka v prostoru a čase. Nic víc, nic míň.

POZNÁMKA :

Bůh je energie. Energie bezpodmínečné lásky, která nikoho nesoudí, nehodnotí, netrestá, nepovyšuje, nevyvyšuje a neodměňuje za zásluhy, lidské ctnosti, pomoc druhým a odříkání. Nic po nás nechce. Abychom jí sloužili, splňovali a naplňovali. Abychom se jí klaněli. Miluje všechny bez rozdílu. Uědomte si, že v každém z nás je duše, tedy kousíček z boha, nezpodmínečná láska. Pokud by on sám nás trestal, nebo odměňoval, trestal by sám sebe. Odměňoval by sám sebe. Copak on je člověk? Trest či odměna je součástí energií, které my sami svým rozumem, jednáním a konáním vytváříme a které se k nám spravedlivě vrací zpět. S tím nemá Bůh nic společného. Kdo touží po odměně a dělá něco na základě toho, že za to něco dostane nazpět, bude odměněn Bohem, nejedná jako bezpodmínečná láska.

Pouze ten, kdo jedná bez sobeckých a postranních úmyslů, bez jakýchkoliv podmínek, jako láska, tedy nemá tam žádné myšlenky na odměnu jak současnou, tak budoucí, něco získat, něco za něco, pro vlastní uspokojení, nic od toho nečeká a nic za to nechce nazpět - vděk, může dostat nazpět to samé. Stejnou nesobeckou energii - jakoukoliv pomoc v podobě slova, rady, lidského doteku, či v jakékoliv hmotné podobě skrze jiného člověka. Kdy nejste touto pomocí vydíráni, jste považováni za dlužníky a sami se díky této sobecké pomoci i tak cítíte. Vyčitky, že jste dlužníky a musíte tuto pomoc splatit, optatit. To není láska, ale kupčení s láskou. To je to, čemu lidé nerozumí a myslí si, že je odměnil či potrestal Bůh.

Kdokoli, jenž vám namlouvá, že má nějakou metodu, která vás může dovést k duchovnímu osvícení, je podobný tomu, kdo vám vytáhne z kapsy vaše vlastní hodinky a následně vám je pak chce prodat.

~Alan Watts