en-Mýtické předměty s nadpřirozenou mocí – Excalibur.

Excalibur [ekskalibr] je legendární meč, opředený magickou mocí, který používal britský král Artuš, známý z artušovských legend. Ten, kdo držel meč, se stával nepřemožitelným. Legenda je často spojována s kouzelníkem Merlinem.

Občas bývá ztotožňován s mečem v kameni, který dokáže z kamene vytáhnout jen vyvolený vládce. V další verzi pověsti dostane Artuš Excalibur od Paní Jezera (víla Vivian), když se nad hladinu vynoří její ruka držící meč. Podle jiných zdrojů byl ukován jako dar pro Julia Caesara a byl symbolem královské moci na britských ostrovech.

                                                                           - Převzato z Wikipedie -

Báje a legendy vždy vychází z jedné konkrétní události, která se doopravdy stala. Postupem času, skrze ústní vyprávění, kdy si každý vypravěč něco přidá, nebo upraví, se z této události stane legenda, která se skutečností nemá nic společného. Stává se z ní pohádka pro děti a dospělé o nadpřirozené, kouzelné moci, která nás láká svým tajemstvím do světa fantazie, kde je vše možné.

Dnes nikdo nedokáže potvrdit, ani vyvrátit existenci tohoto předmětu, natož doložit, že byl kouzelný a opravdu činil jeho majitele nepřemožitelným.

Dá se předpokládat, že jako vše hmotné, i tento meč byl ukován člověkem. Jeho moc o nepřemožitelnosti mohla vzniknout na základě skutečné či skutečných událostí, kdy král s tímto mečem bojoval se svými protivníky a vždy z tohoto boje vyšel jako vítěz, bez většího zranění.

Spíše než magie, zde hrála roli jeho zručnost a um se zacházením s mečem, strategie, odhad protivníka, fyzická síla a síla vůle a víry ve vítezství. V pravdu, ze kterou dotyčný bojoval. Toto je to, co tomuto meči dávalo jeho nadpřirozenou moc. Král a meč byli pouhým nástrojem boha, který jim skrze sebe dával potřebnou sílu pro to, co bylo potřeba učinit. Ovšem, my nevíme, který bůh mu ve skutečnosti pomáhal a zda královy úmysly byly čisté, nezištné, pouze v souladu s bezpodmínečnou láskou. Víme pouze to, co se o něm vypráví. Zda je to pravda, či není, nemáme jak zjistit.

Pokud někdo používá násilí a boj k tomu, aby docílil své představy o dobru, donutil k ní ty druhé a zabil všechny, co tuto jeho představu nesdílí, není to láska, ale opak lásky. Jde o to, zda se bráníte něčemu, s čím nesouhlasíte, co vám ubližuje, nebo bojujete s odpůrci této pravdy a chcete je zničit, aniž by vás ohrožovali na životě.

Ano, kouzla a čáry kdysi existovaly a byly součástí tehdejšího života. Ovšem, jak jistě víte, existuje bílá magie a černá magie.

Bílá magie si nic nevynucuje. Ten, kdo provozuje bílou magii, pouze požádá a nechá to na osudu, aby on sám rozhodl, zda ano, či ne. Nic si nevynucuje. Nelpí na představě, výsledku, jak chce, aby to dopadlo, jak to má dopadnout. Pokud jsou úmysly takového člověka nezištné a ponechává prostor pro lásku, aby se projevila, věří jí, že ona sama ví, má tato myšlenka a prosba obrovskou sílu.

Černá magie je jejím naprostým opakem. Zakládá se na tom, že já, rozum a ego to tak chce. Kdy si ego a rozum myslí, že má pravdu. Lpí na tom, jak chce, aby to dopadlo a udělá pro to cokoliv. A aby to dokázalo, přesvědčilo druhé o své pravdě, použije k tomu veškeré existující dostupné energie, aby mu pomohly tuto pravdu nastolit, uskutečnit jako tu jedinou, správnou a které nejsou bezpodmínečnou láskou. Energie, které pochází od toho druhého boha a které mu v tom pomohou, učiní zázrak. Rozum a ego si myslí, jak tyto energie ovládá, jak jim poroučí a ony mu slouží. Tito lidé nechápou, že zlo nedělá nic zadarmo jako bezpodmínečná láska. Ono využívá nás samé. Využívá našeho chtění a lpění k tomu, aby nás mělo ve své moci. Stáváme se nevědomky jeho sluhy na základě strachu z toho, že o to, co nám dal, přijdeme.