No
jo, duchové. Věčné téma.
Jsou to duše mrtvých, co zde zůstaly a nemohou
odejít. A co je zde drží? To ví pouze ony. Drží je zde tíha lidského
myšlení a lidských emocí. Lidských lží, slibů, lidského lpění, lidského
jednání a konání, kdy ublížily jak sobě, tak druhým skrze slovo, čin,
myšenku. Některé duše jsou neškodné, jen třeba nedokáží sami sobě něco
odpustit. Některé jsou zlé, stejně jako za života. Jsou poháněny
nenávistí, touhou po pomstě ....
Pak zde máme ty, co si myslí, že nás
mají, musí chránit. Nebo ty, co něco někomu za života slíbili. Jako
třeba slib nikdy tě neopustím, na věky věků ...... A některé duše se
časem /tisíciletí/ pomatou, zblázní, stanou se z nich běsnící, zuřivá
monstra. To jsou pak ti polstrgaisti, co mají obrovskou sílu.
No a
nakonec zde máme ty, co si odpykávají svůj trest v temnotě. My tomu
říkáme v pekle. Podotýkám, že tam jdou sami a dobrovolně. Někdy se pro
peklo rozhodnou ještě zde, protože se bojí Boha a myslí si, že jim ďábel
pomůže. Slíbí jim, že když pro něj něco udělají, on je dostane nahoru.
Obejde světlo. Bohužel to není možné. Temnota se do světla nedostane.
Peklo je tedy to, co my sami vytváříme svými činy a myšlenkami jak za života, tak i po smrti. To, co jsme my sami vytvořili, čemu věříme, na co a jak jsme mysleli, to nám pak náš rozum předkládá jako skutečnost a my ji vidíme, cítíme a prožíváme.
Tato spravedlnost, spravedlivé navrácení energií, které jsme my sami vytvořili, probíhá na dvou úrovních. Na lidské, tedy během našeho života, kdy se nám tyto energie vrací skrze druhé a lidskou spravedlnost, lidský řád a na úrovni duchovní, nehmotné, které říkáme peklo.
Po uvědomnění si po smrti, co se s námi ve skutečnosti děje, kde jsme a po odpuštění odchází duše do světla a zde zůstávají pouze energie- záznam spojený s lidským, tělesným životem.
Poté, co duše, osvobozená od všeho lidského odejde do světla, je teprve schopna jako láska všemu porozumět. Tedy ví. Na základě vím chápe a rozumí, že je potřeba splatit dluh, a to formou vlastní zkušenosti. Zkušenosti s tím, jak doopravdy vypadá zlo. Jak pracuje zlo. Proto se některé duše, které byli za života hodně zlými lidmi a využívali zla ve svůj prospěch, sami, dobrovolně vrací nazpět a zapomínají, čím jsou. Dostanou nazpět vše lidské, tedy to, co je zde drželo po mrti - lidské vzpomínky, pocity a emoce a stávají se součástí temnoty, energie zla, aby poznali, co je to skutečné zlo. Jak vypadá skutečné zlo. To jsou pak ty černé
postavy, černé šmouhy co vidíme. Pracují pro druhou stranu tak dlouho,
dokud nepochopí, že jediné, co jim odtamtud pomůže, je láska.
Rozhodnutí se pro lásku. To je to peklo, o kterém zde mluvíme. Není hmotné a přesto je, existuje. V temnotě, v pekle není, neexistuje láska, dobro. Jen lži,
manipulace, tresty, moc, ovládání, manipulace, strach, tyranie, ......
Těmto
černým duším pak poskytuje sílu sám nejvyšší. A pochopitelně udělá vše,
aby si každého udržel. Skrze sliby, skrze manipulaci, skrze lži, moc
.... V podstatě se z duší stanou stíny, černé stíny. A když je tam
taková duše uvězněna 200 pozemských let, dostává možnost odejít nazpět, domů, do lásky.
K čemu
tedy vlastně slouží peklo?
Abychom poznali a pochopili, co je to zlo.
Ne, co si myslíme, že to je. Není to tedy trest, že nás někdo trestá.
Konal jsi zlo? Věřil jsi zlu? Využíval jsi zlo? Tak teď poznáš, jak zlo
doopravdy vypadá. Jeho skutečnou podobu.
Je potřeba splatit dluh zlu,
které vám pomohlo, které jste požádali o pomoc, kterému jste věřili. že ono pracuje pro vás, a to formou služby pro něj.
V této energetické úrovni, v pekle existuje naprosto vše, co dokáže vymyslet lidský rozum. Jakákoliv zvrácenost, bolest a zvěrstvo, které dokáže vymyslet pouze člověk. A toto vše je zde využíváno k vaší vlastní zkušenosti se zlem, skrze váš vlastní prožitek. To, že nejste hmotní a nemáte tělo, na prožitek nemá žádný vliv.
Je to stále a dokola o
rovnováze a spravedlnosti v podobě energií. Aby energie byly srovnány,
vyváženy, do rovnováhy.
Jak vidíte, záleží pouze a jenom na každém z vás, jaký bude váš další život, až se opět narodíte. Co zvolíte teď a tady. Komu budete naslouchat. Pouze rozumu a egu, nebo také duši, lásce, která vám vždy řekne pravdu. Pravdu, která se nemusí líbit egu.
To je asi jen tak ve zkratce.
