Ezoterici a ezoterismus = duchovno

Bohužel v dnešní době vůbec nikdo neví a nechápe skutečný význam slova duchovno, duchovní.

Slovo duchovno, nebo duchovní je odvozeno od slova duše.

Máme zde pak různé duchovní nauky, které se nám snaží vysvětlit, co je to duše. Jak vypadá. Jak vzniká. Proč je zde. K čemu je zde. Jak funguje. Dá se tedy říci, že tyto duchovní nauky se snaží rozumově poznat a pochopit, jak vše funguje, tedy jak funguje a pracuje ve skutečnosti Bůh. Ovšem, nikdo doopravdy neví, co je, čím je Bůh. Jen si myslí, že ví na základě slov a představ o něm.

Duchovno je slovo a pojem pro to, co není možné uchopit rozumově. To platí jak pro duši, tak i pro Boha. Jsou pouhými energiemi, které nemají rozumový základ. Duše i Bůh jsou tvořeny ze stejné energie, kterou nazýváme bezpodmínečnou láskou. Opět a zase slovo, pojem pro váš rozum, aby si to dokázal představit. Tedy slova, čím je a z čeho je utvořena.

Bohužel slovo jako takové a význam, pochopení tohoto slova se rodí v rozumu, v mysli. A rozum/mysl je nástroj, který umí pracovat pouze s hmotou. Se slovy, která vytvořil náš rozum pro neviditelné. Dal tomu název a díky tomu to pro náš rozum začalo existovat.

Ovšem, je velký rozdíl mezi vědět na základě rozumu, slov a rozumového vysvětlení a rozdíl vědět, protože tím jsem bez vědění.

-

Všichni ti mudrcové, jak současní, tak dávní se snažili popsat a vysvětlit slovy, rozumově to neviditelné, čemu dali název. Snažili se na to jít skrze rozumové nástroje. Tedy na základě posloupnosti, kterou náš rozum potřebuje k tomu, aby tomu porozuměl.

Bohužel mnoho lidí se považuje za duchovní, že jsou duchovní a tedy že ví, jak to je a jak to funguje. Duchovní pro ně znamená, že už vše ví a všemu rozumí. Dospěli do cíle, do té vytoužené mety rozumu, jak už vše ví a stal se tedy duchovním. Toto je pouze touha rozumu a jeho představa o tom, co je to být duchovním.

Lidský rozum a jeho nadstavba, ego se nikdy nemůže stát duchovním. Tak jako nikdy nemůže duchovno poznat a pochopit skrze rozumové nástroje. Skrze rozumová slova.

Bohužel dnes je každý expert na duchovno. Přečte si pár knih, pár článků, absolvuje pár přednášek, poslechne si video, občas mu přijde něco od intuice a už si myslí, že ví a umí. Stal se duchovním. Je z něj duchovní bytost.

-

Tito lidé touží stát se duchovními. A naivně si myslí, že když tomuto slovu bude jejich rozum rozumět, tak se jimi stanou. Je to toto a toto. Znamená to toto a toto. Dělá to v tomto případě toto a toto. Bohužel znám a vím pouze a jen to, co jsem byl schopen zavnímat a vyhodnotit rozumově vzhledem k pouze jedné konkrétní situaci. A na tom jsem si postavil, že vím. Takto to funguje vždy a za každých okolností. Toto pak považuji za duchovno, že vím a že jsem duchovní.

-

Duchovno je utvořeno naprosto ze všeho. Jak z hmotného, tak z nehmotného. Z minulosti, současnosti a budoucnosti. Z těl, duší, myšlenek, slov, pojmů, uvědomování si sebe sama, rozumového já, ega a jeho vlastní identity, pocitů, emocí, rozhodnutí, vůle, víry, časů a prostorů, z energetických záznamů a informací. Vše je propojeno navzájem a vše se navzájem ovlivňuje bez ohledu na čas a prostor. Je to neskutečné množství informací, kterým náš rozum nemůže porozumět. Kde, jak a čím to začalo. Co vše to vytvořilo v jednu a tu samou chvíli. A proč to vytvořilo. Naivní představa rozumu, že je schopen tomu rozumět, když tomu dá název a rozumovou posloupnost. Je schopen porozumět Bohu, jak funguje a proč tak funguje. Bohužel ona tam žádná není. V jednu a tu samou chvíli se stane a uskuteční miliony věcí najednou.

Duchovno vytváří sebe sama ze sebe sama.

-

Ano, jsme duchovní bytost, ale ne taková, jak to chápe a jak tomu rozumí náš rozum. Duchovní bytost totiž znamená, že si uvědomujeme, že v sobě máme duši a zároveň jsme člověk, lidská bytost, co má tělo a rozum. Rozum, který nám říká, co jsme, čím jsme, máme svou rozumovou identitu potřebnou pro hmotný svět. Tedy že jsme teď a tady vším, co jsem napsala. A ne, že se ze mě stane duchovní bytost. My už jí jsme. Ale? Nevíme, co to znamená. Nerozumíme tomu. Nemáme s tím zkušenost, být obojím najednou a zároveň. Dáváme přednost duši. Náš rozum dává přednost duši a myslí si, že duše je duchovní. Tedy naše rozumová představa o tom, co je duchovní, duchovno a že toto z nás udělá duchovní bytost. Duše a její duchovno z nás udělá duchovní bytost, která ví, zná a umí.

Duchovno není stav, ve kterém se máme a musíme nacházet ani představa rozumu o tomto stavu. Duchovno neznamená, že tohoto stavu mám a musím dosáhnout. Protože to není možné. Plného pochopení tohoto slova, co to ve skutečnosti je jsme schopni pouze a jenom po smrti, kdy se vzdáme rozumu a své identity. Všeho, co si myslíme, že víme.

Duchovno není stav, ale cesta poznávání sebe sama. Co vše mě utvářelo a utváří. Co vše jsem já sám na této cestě stvořil, vytvořil a proč. Jaké mé myšlenky, strachy, emoce, pocity a vlastnosti měly vliv na má rozhodnutí. A jak tato rozhodnutí ovlivnila mé další kroky a rozhodnutí. Jak ovlivnila druhé. Jaký osud díky tomu měli. Jde o to, chtít poznat skutečnou pravdu a ne tu, kterou si tam vymyslel a dosadil náš rozum. Jak on si myslí, že to bylo.

Pravdu, kterou je schopna vidět pouze naše duše a ne rozum. Pouze na základě této pravdy o sobě sama můžete pomalu odkrývat tajemství o tom, jak to vše funguje. Co je to duchovno. Z čeho se skládá a z čeho všeho je utvořeno. Kousek po kousku. Střípek po střípku. Z mnoha a mnoha životů. Co jsem ve skutečnosti a doopravdy stvořil, vytvořil a proč. Co se ke mně díky tomu vrátilo, vrací, vrátí a proč bez ohledu na minulé, současné a budoucí tělo, čas a prostor.

-

Toto je to skutečné duchovno, které není možné nalézt a poznat, natož pochopit skrze rozumové nástroje. Vše, co vám nabízí a předkládá rozum jako vysvětlení, co je to duchovno, co je to být duchovní, vysvětlení a názvy pro neviditelné energie, co jsou, čím jsou, jak pracují, kdy tak pracují a kdy ne jsou jen výmysly rozumu, jak on je tomu schopen porozumět. A tyto výmysly pak považuje za duchovní moudra, duchovní moudrost, že ví a rozumí, jak to je a jak to funguje. Co je to duše, co je to Bůh. Jak funguje duše a jak funguje Bůh.

A toto své vlastní rozumové pochopení duchovna, které vydává za duchovní moudro, duchovní moudrost pak nutí druhým. Jak on už vše ví, vše chápe a všemu rozumí. Už je duchovní. A chce z vás udělat ty samé, jakým je on. Je mu naprosto jedno, jak to máte vy. Jak to vnímáte a cítíte vy. Jaké máte zkušenosti vy. Nezajímá ho skutečná pravda. Přesvědčí vás o své pravdě. A víte proč? Protože ve skutečnosti nic neví a nic neumí. Jen si to myslí. Neumí se dostat k pravdě. Skutečné pravdě o vás. Neumí vás spojit s vaší duší. Spojí vás pouze s vaším rozumem. A pak vám, vašemu rozumu napovídá pouze to, jak on si myslí, že to bylo. Jak on si myslí, že to je a proč to tak je. Vysvětlí to sobě a vašemu rozumu. Poskytne vám uspokojivé vysvětlení pro vás a váš rozum. Dá vám pouze to, po čem touží jak jeho, tak váš rozum.

Dá vám pocit iluze, jak jste a budete šťastní. Budete se mít dobře. Nebudete mít žádné negativní emoce. Nebudete muset volit a čelit problémům. V podstatě vám předá pouze to, co mu předali a naučili ti, co si také mysleli, že ví, že jsou duchovní. Pouze touhy a představy jejich rozumu o tom, co je to duchovno, jak vypadá a jak funguje.

Na tomto je postavena celá ezoterika, ezoterické učení, která se vydává za duchovno a duchovní učení, duchovní moudrost. Každý je expertem na duchovno. A každý z těchto ezoteriků, expertů vám slibuje, jak z vás udělá duchovní bytost. Jak vás udělá šťastnými, bohatými, moudrými ….

-

Všichni se učí techniky, jak se někam, na něco, na někoho napojit. Učí se channelingu. Učí se, jak si otevřít třetí oko. A toto považují za duchovní techniky, za duchovno, že se z nich díky těmto technikám a napojení se někam stanou/stali duchovní bytosti a duchovní mistři. Mluví o odosobnění, ale vlastně neví, co to je a jak to vypadá.

Bohužel všichni bez rozdílu věří, že se napojují na pravdu. Ale jakou? Čí pravdu? Jsou schopni vědět a poznat, na jakou energii se ve skutečnosti napojili? Jaká energie s nimi mluví, komu patří? Bohužel nejsou. Oni si to jen myslí na základě naučeného. Že jim odpovídá pouze ten, co ví. A že je to pravda.

Ve skutečnosti se skrze tyto rozumově naučené techniky a postupy napojuje jejich energie rozumu na energie jiných rozumů v prostoru. A jak už jsem mnohokrát napsala, rozum neví, jen si myslí, že ví a rozumí.

Nechápou, že jediný, kdo ví a zná skutečnou pravdu je Bůh, bezpodmínečná láska. Ne andělé, ne mistři, ne duchovní průvodci. A aby uslyšeli Boha a mohli s ním hovořit, je potřeba být sám bezpodmínečnou láskou.

Bohužel žádná technika jí z vás neudělá. Nenaučí vás jen být. Na to totiž žádná technika není a neexistuje. Vy se jí stáváte pomalu a postupně skrze poznávání sebe sama, skrze své vlastní zkušenosti, skrze život a prožité. Skrze svá minulá já, která pouze po smrti, už bez těla mohou poznat a zažít, rozpomenout se sami na sebe. Čím skutečně jsou. Už nejsou ovlivněna hmotou/tělem a rozumem. A skrze ně pak my sami postupně poznáváme, čí jsme a stáváme se tím, když je to potřeba. Jsme propojeni s láskou, samotným Bohem a nemusíme se na něj napojovat a vylaďovat. On je já, je ve mně a já jsem on, jsme v něm. Jsme jedno. To, co ví.

-

Ovšem, nepleťte si to s těmi ezoterickými výmysly, že takto budete fungovat, žít, myslet a jednat – vědět neustále a nepřetržitě. Že budete žít a jednat jako láska, která ví. Že budete vědět, co se stane a na základě toho vím se budete rozhodovat.

Proč?

Protože to není možné. Nejste pouze bezpodmínečnou láskou, ale také člověkem, který má tělo a své tělesno si uvědomuje rozumově skrze smysly, myšlenky, pocity, emoce, vlastnosti a rozumovou identitu/já jsem, já existuji. Rozum, který na základě tohoto všeho vyhodnocuje, co se s námi děje. Co se stalo, jak jsme se cítili a z toho si vytváří předpoklady, co bude, co se stane. Jak on si myslí, že to bylo a jak on si myslí, že to bude.

A pak máme ego, které stále něco chce a po něčem touží. Po materiálních věcech, lásce, štěstí, tak jako po duchovnu a duchovní moudrosti. A je potřeba si toto uvědomit. Že jsme teď a tady obojím a za normálních okolností jednáme jako člověk, řídíme se rozumem a jeho naučenými a převzatými pravdami, jeho vzpomínkami, touhami a strachy. Jeho představou o tom, jak to bylo, jak to bude, jak to má být, jací máme být …. A toto, hlas rozumu a ega je stokrát silnější než hlas duše.

Dá se tedy říci, že pokud máme teď a tady tělo, tak ve skutečnosti existujeme třikrát v jednu a tu samou chvíli, najednou. Jako hmota/tělo, tedy tělesně/hmotně, jako duše/láska, která nemá tělo a pouze je a jako netělesná energie ega, které si na základě rozum, uvědomování si sebe sama rozumem, z energie rozumu a myšlenek vytváří své vlastní energetické tělo. Ego má nehmotné, energetické tělo vytvořené z mysli rozumu, z uvědomování si sebe sama skrze rozum. A náš rozum, který považujeme za toho, kdo ví a zná je pouze rozhraním mezi těmito třemi těly. Je pouhým programem, který vše vyhodnocuje buď na základě těla a ega, nebo na základě těla a duše/lásky.

-

Pochopitelně tělesno a ego mají k sobě daleko blíže. Je těžké přehlušit myšlenky rozumu na sebe sama, že jsem a existuji pouze a díky tělu. Toto jsem já. Nelpět na této myšlence, na tom rozumovém já a na všem, co k tomu patří. Protože ego se bojí, že pokud se vzdáte této své rozumové myšlenky na sebe sama, na to, že jste a existujete tělesně, díky tělu, tak přestanete existovat. Bez uvědomování si sebe sama jako hmotné bytosti skrze rozum a rozumové nástroje přestanu existovat. A tak lpíme na tom rozumovém, co si myslíme, že jsme. Na všech těch slovech a pojmech, co jsme, čím jsme. Bez nich nejsme. Náš rozum tedy skrze toto vše vytváří naši identitu, tak důležitou pro naše ego, aby mohlo existovat, existovalo jako bytost.

Bohužel, tato nehmotná bytost/ego pracuje pouze s myšlenkami, které samo vytvořilo skrze rozum a rozumové nástroje, slova a výrazy, významy pro hmotu, pro emoce a pocity v těle. Z tohoto si pak vytváří svou vlastní realitu, jak ono si myslí, co to je, že to je. Co se děje. Touží vědět, ale nemá jak a čím. Je omezeno svou vlastní představou a myšlenkou na sebe sama, o sobě sama. A tato myšlenka má takovou sílu, že nám nedovolí se z ní vymanit a osvobodit. Být obojím. Existovat tělesně/rozumově i netělesně, jako duše/ láska najednou a zároveň.

Proto se stává, že nejste vůbec odosobnění, tedy láskou, která předává nehmotné, energetické informace rozumu, který je pouze přetlumočí, aniž by tomu měl potřebu rozumět a ve skutečnosti tuto funkci přebírá a supluje naše ego, které si na duši pouze hraje. Ego, které chce vše vědět a všemu rozumět. Chce rozumět a rozklíčit, jak duše/láska ví bez těla a rozumu. Hledá v prostoru odpovědi. Bohužel už ze své podstaty, z čeho je ve skutečnosti utvořeno se napojuje pouze na stejné energie. Energie/myšlenky všech lidí vytvořené egem skrze rozum. A toto pak považuje za duchovní moudrost. Já vím. Umím to vysvětlit. Ve skutečnosti to ego vysvětluje sobě samo, aby se utvrdilo, že má a zná pravdu.

-

Pokud jsme láskou a víme, uvědomujeme si, že potřebujeme mít i tělo a rozum k tomu, abychom si mohli skrze rozum a rozumové nástroje zvědomit nehmotné informace od lásky, co se děje a proč se to děje, tedy skutečnost, pak náš rozum pracuje naprosto jinak, než když myslíme a přemýšlíme o tom. My víme. Nepotřebujeme žádná rozumová vysvětlení pro to vím, jak to vím. Ovšem, okamžitě nám do toho hodí vidle naše ego, které chce vědět, jak to vím. Okamžitě převezme kontrolu nad námi, naším tělem a rozumem a začne to srovnávat a porovnávat se vším, co zná, co se naučilo. A z toho si pak vytvoří své vlastní závěry o tom, jak to duše/láska myslela. Co nám říkala. Co nám ukazovala a proč.

Bohužel toto je problém všech dnešních ezoteriků. Myslí si, že když tomu budou rozumět, že to je vím. Že je to moudrost duše. Že jsou díky tomu napojeni na moudrost. Ke skutečnému vím se nepřiblížili ani na milimetr. A tak hledají různé způsoby v podobě technik a metod, jak se k tomu vím dostat. Naučím se tuhle techniku, tuhle metodu a díky ní tomu budu rozumět = budu vědět jako duše/láska. Ve skutečnosti se učí a přebírají od druhých pouze jejich myšlenky, jak oni tomu rozumí, jak oni si myslí, že to je, myslí si, že ví. Že nalezli moudrost - vím skrze tento nástroj, skrze tuto techniku a způsob, jak se dostat k vím od duše/lásky.

Když tomu rozumíme, znamená to pro nás, že víme a když víme, znamená to moudrost. Že vím jako duše/láska. Ovšem, kdo to ví? Čí je to moudrost? Jaká je to moudrost? Rozumová, nebo duchovní? Kde najdu duchovní moudrost? Jak se k ní dostanu? Jak? Rozumováním o ní? Představou o ní? Skrze nějakou techniku a vysvětlením této techniky? A kdo tu techniku na základě vysvětlení pak vykonává? No přeci naše ego skrze rozum.

Duše/láska tomu, co ví nemá potřebu rozumět, ona ví. Pokud je to vím od duše, my jako člověk nemáme potřebu o tom rozumově přemýšlet, nemáme potřebu tomu rozumově rozumět. Protože v tom vím je automaticky rozumím. Vše je tam najednou a zároveň.

Je neskutečné, jak si máš rozum za pomoci ega, nebo ega za pomoci rozumu představuje a vysvětluje duchovno. Co to je, z čeho to je, jak to vypadá, kde to je, proč to je, co to po nás chce …. Všechna ta slova, aby si to slovo duchovno dokázal představit. Dal tomu nějakou formu. Mohl to někam rozumově zařadit. K něčemu přiřadit. A to pak pro něj znamená, že ví, co je to duchovno.

-

Ve skutečnosti není a neexistuje žádné duchovno. Žádná duchovní moudra a učení, ani duchovní techniky a způsoby, jak se stát duchovním. Jak se stát tím, co ví. Buď vím jako duše/láska, nebo si myslím že vím skrze rozum a ego. Vím, co jsem, čím jsem – jsem, nebo si myslím, že vím, čím jsem. Když vím – jsem, nejsou tam žádné myšlenky a slova pro to, co jsem, čím jsem. Ovšem, toto je velice těžké, protože náš rozum a ego chce vědět, jak vím, že jsem. Jak mohu být a vědět, že jsem bez nich. A jsme opět s prominutím víte kde?