Hvězdná brána k Novému Věku a život lidí v 5D.

Takže jakpak se to asi stane? Někdo nám vymění mozek? Přestaneme myslet a vyhodnocovat rozumem? Zmizí naše ego a touhy? Nebudeme mít emoce a nic cítit? Zapomeneme na to, co se nám stalo a jak nám při tom bylo? Přestane existovat naše vlastní zkušenost? Naše vlastní vzpomínky? Tedy podle tohoto přestane existovat negativní energie, kterou vnímáme tělem a rozumem a nazýváme ji zlem?

A co minulost? Ta jako také přestane existovat? Naše vzpomínky přestanou existovat? Někdo je vymaže z prostoru? Protože pouze na základě minulosti a jejího pochopení a vyřešení v sobě se můžeme změnit. Nalezením skutečné pravdy a ne té, kterou vytvořil náš rozum.

Toto, co se v současnosti děje, je, že tyto energie nám ukazují a vytahují na povrch to, co nemáme zpracované, pochopené a odpuštěné. Naše křivdy, špatná rozhodnutí, která si vyčítáme, bolest, strach ...  Nedokážeme odpustit jak sobě, tak druhým. Pro ty, kterým jsme ublížili, to také přestane existovat? To si jako myslíte, že toto zmizí jen tak? A vy sami, bez vlastní práce na sobě a pochopení proč se jen tak zčista jasna změníte? Aniž byste pro to museli cokoliv udělat? Uvědomit si pravdu sami o sobě, jací ve skutečnosti jste a proč takoví jste? Já chci, ale ať to za mě udělá nějaká energie.

Každý máme v sobě svou vlastní moudrost. Ne moudrost druhých. Základem je se ptát, a ne pouze slepě přijímat jen pro to, že se nám to líbí. 

Položte si základní otázku. Kolikrát zde již lidstvo bylo? Vyspělé civilizace, vyspělejší a duchovnější než my. A proč zanikly? Nebo si myslíte, že jsme jediným lidstvem, co zde kdy bylo? Proč tedy za tu dekádu lidí a lidstva na planetě zemi nedošlo k tomuto vzestupu. Proč už tedy dávno nejsme v té 5D? Proč zrovna my a proč ne oni?

Problém je ten, že ti, co píší tyto články si zaměňují bezpodmínečnou lásku za lidskou, emoční lásku. Přisuzují jí lidské vlastnosti a motivy. Jenže tato láska, která je ukryta v nás, nemá s tělem a rozumem, myšlenkami a emocemi nic společného. Existuje sama o sobě. Neřídí se tím, co my jako člověk chceme, jak to chceme a kdy to chceme. Tato láska nemá naprosto žádné potřeby a touhy.

Ona pouze zažívá a prožívá potřeby našeho těla a volby našeho rozumu. Toto tělo, ve kterém je ukryta má pouze a jenom z tohoto důvodu. Ona tělo nepotřebuje k tomu, aby byla. Naopak, naše těla a rozum ji potřebují k tomu, abychom mohli existovat jako hmotná a myslící bytost. Ovšem, ona sama je pouze pozorovatelem našeho jednání, konání a myšlení přímo v těle. Zakouší a poznává, jaké to je žít, myslet a cítit skrze rozumové nástroje a hmotné tělo.

Je naivní si myslet, že náš rozum se přemění a stane se láskou, duší. Copak lidský rozum může být nehmotnou duší? Rozum umí vytvořit bezpodmínečnou lásku? Ne. On si jen představuje, co je to bezpodmínečná láska. Jak vypadá, jak je cítit a jak se projevuje, skrze co. Podle našeho rozumu čím více ulítáváte, čím více se vznášíte a máte povznášející, blažený pocit, je to bezpodmínečná láska. Omyl. Je to jen představa vašeho rozumu, kterou vám on sám zprostředkovává skrze tělo.

Pokud by bylo vaše tělo a mysl, rozum v bezpodmínečné lásce, tedy v souladu s ní, v souladu s duší uvnitř vás, rozum by mlčel. Neměli byste žádné myšlenky, žádné touhy, chtění, musím, nesmím, žádné emoce. Protože emoce vytváří náš rozum na základě toho, jak se v tu chvíli cítíme. Zda je nám to, co se děje příjemné, nebo není. 

Pokud jste v bezpodmínečné lásce, uvědomujete si jako ta láska, že máte tělo, ale není pro vás v tu chvíli důležité. Není pro vás důležité, co si váš rozum myslí a představuje, co chce, jak to chce a kdy to chce. Není pro vás důležité, kým jste, za co, za koho se považujete. Své tělo a rozum vnímáte pouze jako něco, co vám slouží k tomu, abyste mohli skrze něj jako láska v tomto prostoru pracovat s energiemi a hmotou a toto přetvářet a formovat skrze tělo, mysl a fantazii do jiné formy. Tedy ne jak to chce váš rozum, ale láska ve vás. Láska ve vás nemá ambice, netouží po vděku, uznání, není pro ni důležité, zda budete slavná, opěvovaná. Tvoří sama ze sebe pro sebe, láska pro lásku. Postrádá jakýkoliv rozumový a emoční úmysl. Ovšem, toto může trvat pouze omezenou dobu. 

Proč? Protože naše tělo také potřebuje jíst, spát, odpočívat, vstát, jít do práce, nakoupit ...., a v tu chvíli už přebírá nad námi a naším tělem kontrolu náš rozum, který nám skrze pocity, emoce a myšlenky říká, udělej to a to. Musíš, nesmíš. Bez rozumu bychom umřeli hlady. Protože láska v nás nemá tyto potřeby. Ty má naše tělo a k tomu potřebujeme rozum, který nás na ně upozorní skrze pocity a následné myšlenky, volbu a rozhodnutí k činu a jednání.

Tito lidé nechápou, že v každém člověku je teď a tady přítomen i každý, kým byli a má na ně vliv. Muži, ženy, předčasně zemřelé děti, ... Jejich životy, jejich volby, jejich prohry, jejich bolesti. touhy, emoce, trápení, lpění, strachy ... ovlivňují naše myšlení a naše volby. A tito lidé, kteří jsou naší součástí a nemohou odejít, protože je zde drží jejich vlastní rozum a emoce zmizí kam? Jste tím, kým jste a na to, kým jste byli a jakým člověkem jste byli si nepamatujete.

Kým budete, zda ženou nebo mužem, to nevíte a opět, až jím budete, minulost si opět nebudete pamatovat. Ani to, že teď o tomto mluvíme. Nebo si snad naivně myslíte, že jste zde poprvé a naposledy? Budete žít 300 let? A co pak? Jaký by pro vás mělo smysl žít v 5D, když už pak nebudete? Co se asi tak naučíte a jak, skrze co? Jak budete vědět, co je pro vás správné a co není? Co vám působí bolest a co ne? Co vás dělá šťastným a co ne? To do vás tu moudrost někdo nacpe, aniž byste s ní měli vlastní zkušenost skrze vlastní prožitek? Moudrost není, neleží a nenachází se v rozumu, ale v samotném prožitku a v emocích, které jsme při tom měli. To, po čem lidé touží, je pouze touha rozumu být stejně moudrým - vědět, jako duše, bezpodmínečná láska. Nedělat chyby. Bohužel, náš rozum není chopen vidět a pochopit všechny situace a souvislosti najednou, jako to umí láska. Natož se v nich vyznat. Náš rozum není schopen vidět skutečnou pravdu. Vidí pouze tu, kterou on sám vytvořil. A té pak věří. A opět, tyto pravdy našeho rozumu zmizí kam a jak?

Bůh, bezpodmínečná láska není člověk. Je to pouze energie, která nám vrací nazpět pouze to, co jsme my sami vytvořili. A vy věříte tomu, že vás jen tak předělá a vše, co jste doposud stvořili a vytvořili zmizí, jako by se to nikdy nestalo? Vymaže celý prostor a s ním i všechna naše já a jejich prožitky a zkušenosti? Čím, kým pak budete bez minulosti? Bez vlastního já, které si uvědomuje sebe sama skrze svůj vlastní prožitek? Bez svých minulých já a jejich životů, zkušeností a prožitků? Prázdnou schránkou, která nemá z čeho čerpat. Toto jsou otázky, které si máte klást a na ně hledat odpovědi. Toto je ta moudrost, po které toužíte a myslíte si, že ji nabudete, když budete v 5D.

5D je opět a jenom výmysl našeho rozumu pro něco, čemu nerozumí. Pro nehmotné energie a informace, které existují a nejsou založeny na hmotě a rozumovém uvažování. Něco, co nepotřebuje hmotu k tomu, aby bylo a existovalo. Náš lidský rozum nedokáže pochopit, jak může něco existovat bez toho, aniž by to rozumově uvažovalo a mělo podobu, jakýkoliv hmotný základ. Jak si něco nehmotného dokáže sebe sama uvědomovat bez rozumu. A tak tyto existující nehmotné energie nahradí náš rozum slovem 5D, kdy si představuje, co to je a jak to vypadá. Dá tomu rozumovou podobu, vytvoří jiný, odlišný prostor. Utvoříme skrze svou mysl a rozum rozumová patra, abychom se v tom vyznali. Takové rozumové schéma. Protože náš rozum to jinak neumí. 5D není jiný prostor, není to žádné vyšší patro, oddělené od těch nižších.

Není a neexistuje žádné 1D, 2D, 3D, 4D, 5D, 10D atd. 1 – 3D, tak jako 4D - čas existuje pouze díky našemu rozumu, tělu, smyslům, vjemům, slovům a veličinám, které jim přiřadil a jejich vyhodnocování.

V prostoru kolem nás existuje vše najednou. Jedna a ta samá energie může mít v jednu a tu samou chvíli různé složení, tedy od té nejhrubší – nejtěžší, kterou lze vidět a změřit až po tu nejjemnější – nejlehčí, kterou není možné vidět a změřit a zároveň může být naprosto všude. A to nemluvím o informacích, ze kterých je každá její současně existující forma, podoba složena a u každé jsou tyto informace naprosto jiné, odlišné. Jedna a ta samá energie může tedy existovat zároveň v mnoha formách a podobách a chovat se různými způsoby zároveň. Jde pouze o to, na co, na kterou její formu a podobu se zaměří náš vlastní rozum a tu pak bere jako jedinou, v tu chvíli existující.

Záleží tedy pouze na schopnosti našeho mozku a rozumu tyto informace vidět, slyšet, vnímat a správně je přeložit. Umět číst tyto nehmotné informace a umět je převést na slova, obrazy a pocity.

Dokáže si někdo z vás představit, co by se s vámi dělo, kdybyste měli neomezený přístup ke všem energiím a informacím v prostoru bez omezení rozumu? Tedy když to řeknu po vašem, k těm 5D energiím? Tedy to, po čem tak moc toužíte? Vše vědět? 

Já vám to povím. Zbláznili byste se, nebo byste byli naprosto vypatlaní. A víte proč? Protože náš mozek a rozum nedokáže pojmou tolik informací, natož je rozumově vyhodnotit a pochopit. On k tomu potřebuje čas, posloupnost, slova a obrazy, které zná atd. On nedokáže vidět vše najednou a rozumět tomu, vyznat se v tom. Proto je nám, našemu rozumu dána jakási zábrana, záklopka či clona, která tomuto zabraňuje. Naše duše nás skrze náš mozek napojuje pouze na takové energie a informace, které jsou potřeba, s kterými jsme se již setkali a víme, co jsou zač, co znamenají, máme s nimi zkušenost. Náš rozum může pracovat pouze s tím, co zná a s čím se již setkal.

Čím více životů, čím více zkušeností s těmito energiemi, které se projevují skrze náš prožitek - život a jejich zpětným vyhodnocením skrze rozum, co ve skutečnosti znamenají, tím více poznání, porozumění a pochopení. Jen takto se nám postupně víc a víc otevírá tento kanál, kdy nám nedělá problém přijímat víc informací najednou. Náš rozum nemá potřebu tomu rozumět, vysvětlovat to sám sobě a nezasekává se na jednotlivých detailech. Je schopen to vidět jako celek a zároveň vnímat jak detaily, tak posloupnost, kdy automaticky ví, co bylo před a co bude následovat. Je schopen vidět a vnímat tu jednu konkrétní a důležitou informaci, která z toho vystupuje a určuje vývoj a děj a vše ostatní jako něco, co tuto informaci dokresluje a podbarvuje.

A vy si naivně myslíte, že když svůj mozek a rozum zbavíte této ochranné clony, která je utvořena z toho, jak náš rozum vnímá a chápe naši existenci skrze 1 – 3D a pojmy s nimi spojené, které jsou utvořeny z tělesných vjemů, pojmů a slov, a napojíte se na všechny tyto energie v prostoru, tedy ta vaše představa o 5D, jak se v ní budete nacházet, že budete těmto energiím automaticky, bez učení rozumět? Jak? Když je neznáte. Váš rozum je nezná. Nikdy se s nimi nesetkal. Je to naprosto stejné, jako kdybyste chtěli po malém dítěti, které nezná písmenka a nikdy je nevidělo, nikdy se s nimi nesetkalo, umělo číst a rozumělo tomu, co čte. Samozřejmě řeknete, že to není možné, že? Tak proč si myslíte, že těmto energiím, které nazýváte 5D budete vidět, vnímat a rozumět jim, když je také neznáte a nemáte s nimi zkušenost, stejně jako to malé dítě s písmenky. Vy si naivně myslíte, že vám ty energie v prostoru bude postupně ukazovat a vysvětlovat vám, jakou informaci v sobě nesou, bůh, mimozemšťané nebo nějací mistři? A proč? Jen pro to, že vy chcete? Jen pro to, že se bojíte udělat chybu? Chcete být bezchybní? A opět proč? Kdo ve vás se tak moc bojí? Kdo ve vás touží být tím dokonalým a proč? Kdo ve vás je tedy tím nedokonalým a proč? A k čemu nám vlastně slouží tato naše nedokonalost? Pokud na tyto otázky naleznete odpovědi a přijmete, smíříte se s tím, jací jsme a proč takoví jsme, jste na dobré cestě začít objevovat, co leží mimo náš rozum a co je potřeba poznat a pochopit. Kousek po kousku. Střípek po střípku, aniž byste chtěli vše vědět a znán najednou, hned teď.

S tímto tématem úzce souvisí Déjà vu.

Déjà vu je nevědomá vzpomínka na něco, co se stalo v jiném čase. Tedy kdy se skrze naši duši napojíme na událost, kterou jsme prožili v jiném těle a v jiné době. A tuto událost nám zprostředkovává naše duše skrze naše společné vědomí, ve které jsou uloženy všechny záznamy o tom, kým jsme byli, jak a kde jsme žili. Dá se říci, že to není žádný paralelní vesmír, ale stále ten samý. Prostor, ve kterém existuje vše najednou, bez veličiny času. Kdy pro naši duši a záznam v prostoru není a neexistuje čas. Díky absenci, neexistenci času, který existuje pouze pro náš rozum, v tomto prostoru existuje vše najednou, jen na energetické úrovni - jako nehmotný záznam a tyto energie pak náš mozek a rozum převádí na obrazy, slova, pocity a přiřazuje jim čas v podobě minulosti, aby oddělil to, co se nám neděje teď a tady. Přítomnost od minulého. Je to stejné, jako když vzpomínáme na to, co se stalo. Také je to něco, co existuje jako záznam v prostoru, jen ho máme spojený se svým vlastním já, svou současnou existencí a uvědomováním si na základě času, že je to minulost. Není to žádný paralelní vesmír jen pro to, že je to minulost. Není možné, abychom jako jedna a ta samá hmotná bytost existovali dvakrát. Všichni, kterými jsme kdy byli v té chvíli, kdy jsme existovali, byli unikátní, jedineční a jediní v té chvíli. Toto je něco, co náš lidský rozum nedokáže pochopit, že čas jako takový vlastně není a neexistuje. Existuje pouze v našem rozumu. Čas vytváří náš rozum. Čas je důležitý pro náš rozum a naše současné já, abychom dokázali oddělit to, co se nám děje teď a tady - přítomnost od toho, co už se stalo a už není.

Vše ostatní jsou jen výmysly rozumu, který to nedokáže pochopit, nemá jak, skrze co a tak pro to nepoznané a nepochopené vymyslí slova, vzorce, značky, vše poskládá tak, aby mu to dávalo smysl skrze tyto hmotné nástroje a tím sám sobě dá pocit, že ví a rozumí. Jak on ví, že to je a díky tomu je spokojený. Nechápe, že čas existuje a plyne pouze v naší mysli na základě slov pro čas. A protože to je něco, co není možné rozumově pochopit, nahradíme to něčím, co nám dává smysl a co si dokáže náš rozum představit. Paralelním vesmírem. 

Tato bezčasovost se nedá rozumově vysvětlit. Vy ji můžete pouze zažít a vědět, že je. Ale vysvětlit ji, jak to, že je a existuje bez lidského rozumu a jeho uvědomění si jeho absence? Jak to, že si mohu uvědomovat sebe sama bez jednotky času? Jak to, že se mohu propojit s tím, kým jsme byl a cítit, zažívat a prožívat to, co on?

Je to jednoduché. Toto nám umožňuje duše v nás. Ona nás jako energie v prostoru propojuje s těmi, kterými jsme dle rozumového uvažování byli a kteří stále existují v prostoru také už jen jako energie - záznam a díky tomuto záznamu stále jsou, existují. A propojuje nás s nimi naše duše skrze společné vědomí, ve kterém jsou uloženy všechny naše existence na úrovni nehmotných energií a informací. Tyto nehmotné informace nám pak zprostředkovává náš rozum skrze tělo, naprosto stejně, jak si to pamatuje ta energie, když měla lidské tělo.