Jste muž, uvězněný v těle ženy? Jste žena, uvězněná v těle muže?

Tak se na to podíváme. Co se vlastně stalo? 

Víte, Bůh nedělá chyby. Že vám dá mužskou identitu a k tomu vám dá špatné, ženské tělo.

Co se vlastně stalo? Co se pokazilo?

Má to více příčin.

Než se duše vtělí do těla, už ví, je dáno, čím bude a k tomu dostane i správné tělo. Tedy je již předurčena její identita, jak o sobě bude uvažovat. Za co se bude rozumově považovat.

Jednou z nich je, že se o toto tělo přetahovali dvě duše. Jedna, které to tělo patřilo a druhá, která se rozhodla, že si ho uzme pro sebe. Prostě byla rychlejší. Nechtělo se jí čekat, až na ni přijde řada. Využila okamžiku, kdy duše, které patří tělo byla na malý okamžik mimo a vklouzla do něj. Byla silnější. Tak moc se těšila, byla nedočkavá, že opět bude člověkem a bude mít tělo. Bylo jí v té chvíli jedno, že je dáno už dopředu, čím má být. Že má být mužem a má mít mužské tělo. A tak se stane, že to, čím má být, čím je dáno, že bude, mužem je v ženském těle. Bohužel i toto se stává. Sice ojediněle, ale stává. Zde, v tomto případě to není možné změnit. Nelze s tím nic dělat.

Druhou příčinou, která je oproti té první nejčastější je to, že vy se narodíte jako muž, máte identitu muže a máte mužské tělo přesně tak, jak to má být, jak je to předurčeno. Ale v určitém okamžiku, hned na začátku, při vašem narození, nebo později, během života se k vám připojí cizí duše někoho, kdo je už mrtvý a odmítá se vzdát svého lidského života, své existence, vzpomínky na sebe sama a chce dál žít a existovat. Tato duše, vedená lidským rozumem a vzpomínkou na to, kým byla, mužem, pak vleze do ženského těla a převezme nad ním kontrolu. Kontrolu nad tělem tak i rozumem. Je jí v té chvíli jedno, do jakého těla vleze. Hlavně že ho má. A pak začne být tento muž, tato vzpomínka nespokojená, protože to tělo neodpovídá tomu, čím byl. Jak si sám na sebe pamatuje.

Nebo se k vám připojí vaše minulé já a převezme kontrolu nad tělem a myslí.

Proč tomu vaše vlastní duše nezabrání?

Protože je láska, která nemůže jít proti rozumu a vůli rozumu toho, kdo do vás vlezl. Ona tam stále je, ale nemůže nic dělat. Nemůže té rozumové vzpomínce, existenci rozumu, který si stále myslí, že je, že existuje jako člověk poroučet.

Bohužel se i stává, že se o to jedno tělo dělí několik vašich minulých já. Jak muž, tak žena a ještě vaše vlastní duše. A máme zde krásný mišmaš, kdy jste jednou on a jednou ona, na střídačku. Nebo se vzájemně dohodnou, že si nebudou konkurovat a ubližovat a rozhodnou se být dohromady jedním, nikým. Označí se za TO.

Jak sami vidíte, není to tak jednoduché, jak si myslí lidé, psychologové a psychiatři. Jak si myslí, že ví. Dají tomu název a tím je to pro ně vyřešeno, mají jasno.

Proto zde máme tolik genderů – názvů pro lidi, kde se o jedno tělo dělí více já. Lidé, kteří ve skutečnosti neví, kdo jsou, čím jsou. Ale? Když to pojmenuju, dám tomu název, už vím, co jsem. V podstatě jsme těmito názvy vytvořili naprosto nové identity, které nejsou a neexistují. Stále existují pouze dvě identity. Mužská a ženská.

Tato druhá možnost má řešení. Ovšem, je potřeba to umět. Umět pracovat s dušemi - mrtvými a našimi minulými já, otisky.

Nepleťte si identitu se sexuální orientací. To jsou naprosto dva odlišné pojmy. Sexuální orientace není dána rozumem, nerozhoduje o ní rozum a to, čím jsme, naše identita, ale tělo. Tělo, které reaguje na energie skrze chemii. Tělu bohužel rozumem neporučíte. Sexuální orientace je neměnná. S tou se narodíme a nedá se změnit pomocí léčení a léků.

I pro sexuální orientaci vzhledem k tělu a identitě byly vymyšleny názvy. Muž v těle muže se sexuální orientací na ženy je hetero, muž v těle muže se sexuální orientací na muže je gey, muž v těle muže, co si nevybírá mezi ženou a mužem je bisexuál, ….. a pak už to začíná být co se týče genderu a sexuální orientace dost zmatené. Muž, co má ženské tělo se sexuální orientací na muže je co? V podstatě je gey v těle ženy, že. I tyto názvy jsou uměle vytvořené identity na základě sexuální orientace.

Mnoho lidí, kteří spadají do kategorie gender si pletou identitu – jsem muž, jsem žena s pohlavím. Identita je to, čím si myslím, že jsem. Pohlaví je odvozeno od pohlavních orgánů v těle, tedy určuje, zda máte ženské tělo, nebo mužské tělo. Ona identita je i to, že jsem člověk, otec, syn … Toto vše jsou názvy, rozumové identity pro to, co jsem.

Jsem muž a mám mužské tělo, mám mužské pohlavní orgány, jsem mužského pohlaví = muž.

Jsem žena a mám ženské tělo, mám ženské pohlavní orgány, jsem ženského pohlaví = žena.

Cítím se být mužem a mám ženské tělo, tedy mám ženské pohlavní orgány, jsem ženského pohlaví = ?. V tomto druhém případě tedy nejsem ani jedno. Ani muž, ani žena. Protože obojí se vylučuje navzájem. Muže mužem dělá mužské pohlaví a ženu ženou ženské pohlaví. Muž s ženským pohlavím prostě není, neexistuje a nikdy neexistoval. To si pouze myslí rozum, že může být mužem a mít dělohu.

A jak toto vše vlastně vzniklo? No díky všem těm psychologům, co tomu chtěli rozumět, vše spatlali dohromady a nakonec tomu dali názvy. Tím přesvědčili muže, že muž může mít dělohu a oni tomu věří. Že je to naprosto normální, vždy to tak bylo. Pak se nedivme, že je vše vzhůru nohama.

Nejzajímavější na tom všem je to, že opravdový muž si zakládá na tom, čím je a tedy i na tom svém nádobíčku, že ono z něj dělá muže. Na čem si tedy zakládají to své mužství ti, co mají ženské tělo a dělohu? Co z nich dělá muže? Toť otázka do pranice. Já si myslím, že ani oni sami to neví.

Tyto dva názvy muž a žena lze velice jednoduše nahradit slovy muž - samec a žena – samice a hned máte jasno, že samec nikdy neporodí mláďata. Proč asi?