Karty, kyvadlo a numerologie

Dnes si budeme povídat o tom, jak fungují karty, kyvadlo a numerologie.

Jak karty, tak kyvadlo a numerologie, tedy jednotlivá čísla jsou pouze nástrojem, pomůckou a prostředníkem mezi námi a bezpodmínečnou láskou, Bohem, nebo jednou konkrétní duší. Tedy skrze tyto pomůcky se vylaďujeme a nalaďujeme na energie a informace, které hledáme.

Jak to funguje?

Jde o to, kdo v nás pokládá otázku. Zda duše v nás, bezpodmínečná láska, nebo náš rozum a ego.

Zda jsme v té chvíli odosobnění, bez emocí, bez chtění a očekávání. Nesmýšlíme v té chvíli o sobě jako o člověku. Pouze jsme a není pro nás důležité, kdo jsme, a čím jsme. Kdo je on/ona, tázající se a čím je, jak na tom je.

Proč se ptáme. Jaký motiv pro to máme.

Co nás k tomu vede. Skutečný motiv. Zvědavost? Strach? Touha pomoci? Soucit? Něco, někoho zachránit? Uchránit před něčím? Uniknout něčemu? Změnit, obejít osud? Splnit očekávání? Uspokojit sám sebe, že vím? Pro peníze? Nebo bezpodmínečná láska, která nemá žádný z těchto motivů? Jen položíme otázku, aniž bychom do toho byli emočně zainteresováni. Nemáme nic společného s tím, kdo k nám přijde. Nehodnotíme, nesoudíme, nepředjímáme. Žádné myšlenky spojené s tím člověkem.

Na co se ptáme.

Lidé se ptají na to, jak to bude, jak to dopadne. Co mají udělat, jak se mají rozhodnout. Upínají se na odpověď a myslí si, že jim Bůh řekne, co mají udělat a jak se mají rozhodnout. 

Ne, neřekne. Toto Bůh nedělá. 

On vám pouze ukáže různé možnosti. Ukáže vám způsoby, jak se na svůj problém můžete podívat. Co nevidíte. Co vám brání v tom, uvidět skutečnou pravdu. Čím si v tuto chvíli ubližujete. Co s tím uděláte, je na vás. Jak se vy sami rozhodnete, je na vás. On to za vás nemůže rozhodnout. Říci vám, udělej to a to. Co vlastně takový člověk chce? Aby za něj rozhodl Bůh. Převzal za jeho rozhodnutí odpovědnost Bůh skrze karty a kyvadlo.

Zde je důležité umět zformulovat správně slova a otázku. Jak se říká, na špatnou otázku špatná odpověď. 

Kdo v nás vyhodnocuje to, co slyšíme, nebo vidíme, odpověď na otázku.

Opět, zda to vyhodnocujeme skrze bezpodmínečnou lásku, nebo skrze rozum a ego. Skrze naučené.

Zde je důležité, jak daleko je ten, kdo karty, kyvadlo a numerologii používá. Zda umí přečíst odpověď, informace z prostoru v odosobněném stavu a správně je přetlumočit do lidské řeči. Zda je bude překládat rozum ve spolupráci s duší, tak, jak ji slyší, bez toho, aby uspokojil sebe, nebo druhého. Nebo ji začne sám za sebe vyhodnocovat na základě toho, co si myslí, že to je, na základě toho, co se rozumově naučil. Není totiž vůbec důležité, co vidíte a co jste se naučili, že to znamená. Klidně můžete mít před sebou třeba rajčata, hrušky a jablka a bude to fungovat naprosto stejně. Prostě jenom víte a to vím vůbec nemusí souhlasit s tím, co vidíte a co jste se rozumově naučili.

Ve zkratce to funguje takto.

Klient se na něco zeptá. Vy zformulujete otázku a jen tak, jako byste mluvili o počasí, o bezvýznamné věci ji vyslovíte. Slova se přemění na vibraci, energii s informací, kterou nese do prostoru vaše duše. Díky tomu ví, co hledat a kde hledat. Je to směr a jedna cesta. Najde to, co je potřeba, to, co je důležité. Tuto informaci pak převede zpět na vibraci, která odpovídá určitému slovu či obrazu a rozum ji díky této vibraci, kterou zná přečte a převede na slovo či obraz. Je tedy velice důležité mít obrovskou slovní zásobu pro to, co cítíme. Umět to  pojmenovat. Mít pro to mnoho výrazových, slovních prostředků, s kterými se již váš rozum setkal.

Vy pouze odpovíte, aniž byste měli potřebu splnit očekávání toho, kdo se ptá. Uspokojit ho. Zachránit ho. Ulevit mu. Splnit očekávání. Dát mu jasnou volbu.

Pokud se ptáme na základě těchto motivů, je to skrze rozum. Je to naše rozumová energie, která hledá odpověď. Chce ji najít, chce splnit, chce vyhovět. Chceme sami sobě dokázat, že víme. Vylaďujeme se a nalaďuje na jiné rozumy lidí v prostoru. Pracujeme pouze s tím, co víme, co vidíme a co jsme se naučili. Z toho pak sestavuje, co si myslíme, že by to mohlo být, jak by to mohlo být. Zároveň s tím je tam nejistota, zda to je pravda, či není. Vy tomu druhému vnutíte svou představu o pravdě. A on ji přijme, protože tím se zbavuje své vlastní odpovědnosti za volbu spojenou s vaší odpovědí.

Pokud je tedy tato otázka vyslovena s příměsí jakékoliv emoce či úmyslu, hledá tuto informaci energie našeho rozumu s pomocí ega. Běhá sem a tam mezi vším, co mu přijde do cesty a vybírá si pouze to, co si myslí, že by to mohlo být na základě těchto důvodů, emocí a úmyslů. K ostatnímu, ke skutečné pravdě totiž nemá přístup.

Tak jako karty, samotná čísla i kyvadlo reaguje na naše energie v těle. Na naše impulsy v těle. Na naši rozumovou energii, strachy a emoce. Co se dozvím? Jak to bude? Co chci. Jak chci, aby to bylo. Co si myslím, že to je. Tyto energie pak ovládají kyvadlo. Kyvadlo reaguje na každou naši myšlenku a emoci. Jen v odosobněném stavu, kdy jsme naprosto klidní a nic neočekáváme, je nám naprosto jedno, co se dozvíme, mohou jak karty, čísla, tak kyvadlo správně fungovat.

Na to, jak s nimi pracovat není a neexistuje návod. Že se to naučíte. Že vás to někdo naučí. Každý má svůj vlastní způsob použití a s každým tento nástroj pracuje naprosto jinak. Nejde o nástroj, jaký použijeme, ale o to, zda s námi souzní. Souzní s naší duší, která se s námi skrze tento nástroj propojí.

Jsou to pouze prostředníci, hmotný prostředek, skrze který se vylaďujeme na bezpodmínečnou lásku v nás.

Pochopitelně že bez základních rozumových znalostí - slov, co to je, co v tom vše je, co vše to obsahuje není možné s těmito nástroji pracovat. Ale? Je potřeba se to naučit a pak to nechat být. Nelpět na tom, nestavět na tom. Náš rozum toto, tyto názvy potřebuje pouze k tomu, aby věděl, jaké slovo té nehmotné informaci má přiřadit, s čím si ji má spojit. S jaký obrazem, slovem a pojmem.

Já osobně nedokážu pracovat s kyvadlem. Není to pro mne ten vhodný nástroj, prostředník. Nedokážu se při jeho použití naprosto odosobnit, abych tam neměla žádné očekávání. Moje duše se mnou komunikuje naprosto jinak, jiným způsobem.

Vybrala jsem si? čísla, skrze která ke mně hovoří duše a bezpodmínečná láska. Zjistila jsem, že jim rozumím beze slov. Vždy z nich vybere pouze to podstatné, co mám, co je potřeba vědět. To, co je důležité. To vystoupí do popředí. Nehmotné informace, které spolu dohromady utvářejí příběh, kterému rozumím. Neukazují to líbivé, ty úžasné vlastnosti a schopnosti, ale naopak to, čím si ten dotyčný ubližuje. To úžasné, ty úžasné vlastnosti a schopnosti jsou totiž tomu dotyčnému k ničemu, když je neumí použít, nebo je používá špatně. Na základě rozumu a ega. A čísla toto ukazují. 

Když se podívám na čísla, nemám tam v tu chvíli žádný motiv. Nic nevím a nic nevidím. Nic nehledám, nic neočekávám. A pak se to objeví, samo od sebe. A ona sama čísla se mnou začnou hovořit skrze duši, bezpodmínečnou lásku. V tu chvíli jen čtu jejich energii a informace v nich, jaké tam jsou teď, v tuto chvíli. Vím také, co tomu předcházelo a vedlo k tomu, jak to je teď. Bez hodnocení na dobré a špatné.

Dříve, když jsem začínala, používala jsem karty. Postupem času jsem zjistila, že k tomu, abych se spojila s duší, bezpodmínečnou láskou v sobě, karty – prostředníka nepotřebuji. Mohu se ptát bez těchto prostředníků, rovnou, napřímo. Je to pro mne daleko přirozenější. Ovšem, k tomu jsem se dopracovala postupně. Nebylo to najednou, šup, že to umím.

Stalo se mi, že mi bezpodmínečná láska?, nebo ten zezdola? nabídla další prostředek, dalšího prostředníka, skrze kterého se mnou mohla a chtěla hovořit. Byly to runy. Bylo na mě, zda to přijmu, či ne. Zda se začnu učit, co který symbol znamená. Jeho název a co vše v něm je, co vše obsahuje. Tedy základní informace pro můj rozum, aby věděl, jaké slovo té informaci má přiřadit, dát. Toto jsem odmítla. Rozhodla jsem se, že ne. K čemu? Koho bych v sobě uspokojovala, že to umím?

Vždyť s ní komunikuji a slyším ji i bez run.

Čím víc chcete umět, čím více kurzů, čím více nástrojů a postupů, jak vědět a umět, tím více se tříští vaše energie a moudrost. Napojení se na vaši nejsilnější a nejdůležitější schopnost, která je vám dána a která s vámi souzní.

Začnete se ztrácet ve všech těch postupech a poučkách, jak to máte dělat, jak to máte používat, jak tomu máte rozumět, co to je, proč to je, co to dělá ..... Ztratíte to, co vám bylo dáno, to jedinečné a pojedete pouze a jenom přes rozum, který bude neustále hledat a vyhodnocovat, co má použít, kdy, proč a jak.

Kde jste v tu chvíli vy? V rozumu? V hlavě toho druhého?

Není důležité, kolik toho umíte a skrze co, kolik kurzů jste absolvovali a kolik způsobů jste se naučili, ale jak jste se naučili používat svou vlastní, jedinečnou schopnost. Jak jí rozumíte. Co vše skrze ni dokážete. Co vše je skrze ni možné.

Není možné, aby vaši schopnost měl druhý a používal ji stejným způsobem jako vy a není možné ho to naučit. Že když bude dělat přesně to co vy, bude mu to fungovat. NEBUDE. On není vy.  

Není možné nikoho naučit to, co umím já, protože je to pouze a jenom moje vlastní přirozená schopnost, která je mojí součástí, souzní s mojí duší, spolupracuje se mnou a pracuje pouze skrze mne. To, co umí někdo jiný, jeho schopnost nemůže zase naučit mě, protože mi to není dáno, nemám k tomu přístup. 

I já sama neumím vše. A ani to nepotřebuji umět. Když to neumím, spojím se s tím, který má přesně tu schopnost, kterou já nemám a potřebuji ji k tomu, abych našla to, co je potřeba. Dílek, střípek. Pak je pouze a jenom na mě, co s touto získanou informací udělám já sama. Jak ji bezpodmínečná láska vyhodnotí. Zda zapadne, nebo bude drhnout. Když drhne, zase hledám, proč. Co ještě nevím, co ještě nevidím. Není dobré se spoléhat na to, že ten druhý vždy ví a vidí jen pravdu. I on je pouze člověk. Stejně tak i já. Pokud tam mám pochyby, něco není tak, jak má být. Jsem si vědoma, že i já mám ego a někdy já sama nejsem schopna poznat, že skrze mne teď mluví. Ono totiž dokáže být velice nenápadné a přesvědčivé.

Toto je velice důležité. Neustále si uvědomovat, že máme ego. 

Kdo si myslí, že když umí pracovat s bezpodmínečnou láskou, nebo má nějakou schopnost, že už je duchovní a tedy nemá ego, je přesně tam, kde ho chce jeho vlastní ego mít.

Každý člověk je jedinečný a má i svou jedinečnou schopnost, která je určena pouze jemu a pracuje pouze skrze něj, skrze jeho rozumové nástroje. Nechtějte umět vše. Co neumím já, to umí někdo jiný. A tak je to v pořádku. Je to o rozdělení práce. A ne o tom, umět vše a zastat vše. Být tím, co umí vše. Po tomto touží pouze ego.

Jak vidíte, není to tak jednoduché, jak si každý myslí. Že se automaticky napojí na bezpodmínečnou lásku a pravdu jen pro to, že má nějakou schopnost. Jde o to, skrze co v sobě se napojuje, na co se napojuje a kolik zná slov, výrazových prostředků, aby dokázal přeložit a vyjádřit, převést informaci na slovo. Bez této znalosti je jeho rozum vůči energii - vibraci hluchý. Co nezná, neví a nevidí. Když to nezná, vloží si tam naprosto něco jiného, co už není pravda.