Kundalini

Opět další slovo a další fenomén. Stále a dokola se předávají ty samé, neměnné informace o tom, co to je a k čemu to je, k čemu to slouží. Tedy, jak to chápal/chápe a rozuměl/rozumí tomu opět náš rozum. Co si rozum myslel/myslí, že to je.

Je zajímavé, že o tom nikdo nepochybuje. Nehledá své vlastní odpovědi, své vlastní moudro o tom, co to je a k čemu to je.

Tedy, pravdy druhých říkají, že je to síla, která je uložena v naší kostrči a spí. A také říkají, že když ji oživíme, aktivujeme, pocítíme, jak stoupá naší páteří do hlavy a my pocítíme, jak celé naše tělo zaplavuje blažený pocit, rozvibruje nás to a my díky této síle nalezneme osvícení, tedy moudrost. Tato síla nám otevře cestu k moudrosti. Uvidíme bílé světlo.

Je to pravda, nebo není? Ano, nebo ne?

Odpověď zní ANO i NE.

Není to tak, jak si to myslí a představuje náš rozum. Je v tom mnohem a mnohem víc, s čím tato síla souvisí. Čím je, odkud se bere a jaký úkol v našem těle plní.

Budu zde mluvit pouze sama za sebe a nikomu své poznatky nenutím, aby jim bezvýhradně věřil. Spíš je to o tom, začít nad tím přemýšlet a hledat své vlastní odpovědi, své vlastní moudro a pochopení, co to je a k čemu to slouží. Toto je pouze můj pohled a můj názor.

Co to tedy ve skutečnosti je ta Kundalini?

Je to energie. To všichni víme. Ale odkud se bere? A jakou skutečnou úlohu v našem těle plní? Je potřeba ji aktivovat/probudit, nebo není? Je naše moudrost/osvícení závislé na této energii? Odkud se bere naše moudrost? Kde se nachází naše moudrost? Mimo nás? Někde nad naší hlavou?

Pokud bychom byli tímto rozumovým vysvětlením závislí na této energii, znamenalo by to, že ten, kdo ji v sobě nemá aktivovanou/probuzenou, není napojen na bezpodmínečnou lásku, na pravdu? Není schopen si uvědomit pravdu? Jakou a o čem, o kom?

Kundalini, toto záhadné slovo pro něco, co není vidět, je energie matky země. Tato energie je život. Je to životní síla.

Síla, která nám dává vitalitu, chuť do života, touhu žít, být, existovat. Zrod a skon. Neustálá přeměna a změna jedné hmoty v jinou skrze skon/zánik a zrod/vznik. Tato síla je ve skutečnosti moudrost země, která tvoří a přetváří. Dává vzniknout novému a tomu novému dává životní sílu, chuť žít. Ona ví, kdy dávat a kdy již ne. Kdy to již není potřeba, aby místo starého a unaveného mohlo vzniknout opět něco nového, silného. Tato síla je součástí reprodukčních orgánů všeho živého. Nevědomou touhou tvořit, množit se, mít potomky, pokračovatele nás samých. Tato síle je naší součástí díky propojení se zemí. V této síle je moudrost o vzniku a zániku. O pomíjivosti hmoty. Přijímání tohoto řádu. Matka země s ním nebojuje a neupřednostňuje jednu hmotu před druhou. Ona pouze přijímá tento zánik jako příležitost dát vzniknout/život něčemu novému. Chrání, vyživuje, opečovává, ale nelpí na tom, co vytvořila. Její energie, moudrost a síla nás učí té základní moudrosti, že jsem její součástí, jsem živá bytost. Rodím se jako vše, stárnu jako vše a umírám jako vše. Učí nás přijetí tohoto všeho. Neřídí se lidskými zákony a lidským rozumem, kde má co být, co má žít a co ne. Dává všem a všemu bez rozdílu přesně to, co potřebují k životu.

Nejde tedy vůbec o žádnou aktivaci této energie, protože ona je naší součástí a proudí námi nepřetržitě. Je rozváděna do celého našeho těla právě z tohoto bodu, z kostrče, do které přichází jak skrze naše nohy/chodidla, tak skrze neviditelné vlákno, propojení našeho přijetí a smíření se s pomíjivostí nás i všeho okolo nás, s naší lásku k sobě, jako k živé bytosti s její lásku a moudrostí, které rozumíme.

Pouze na základě tohoto všeho, propojením se s ní, propojením se s její moudrostí, přijetím a smířením se s tím, můžeme postavit první kámen, základ naší moudrosti. Bez tohoto prvního kamene, kým teď v tuto chvíli, kdy máme tělo jsme, není možné stavět další kameny. Ona vám pouze může ukázat smysl tohoto svého konání. Smysl, úkol a účel, který se netýká času teď a tady. Nehledí na čas. Ona nepracuje pro teď. Nepracuje pro nás, lidi. Ona pracuje a dělá vše pro to, aby nezanikl život. Jakýkoliv život. Neberte slovo život jako něco, co patří pouze vám, co se týká pouze vás, jako člověka. Že na život máme právo pouze my. Že musíme přežít pouze my. Život je a existuje i v té nejmenší částečce, která si to, že žije, neuvědomuje jako my.

Jak jsem již napsala, tato energie, které jsme dali název kundalini námi proudí automaticky, nepřetržitě. Když jsme v klidu, odpočíváme a jsme vnímaví, můžeme tuto energii cítit v těle jako chvění, či brnění, které námi stoupá od chodidel nahoru. Rozvibruje naše svaly v nohách. Když projde nohama, pomalu se zklidní a odezní. V tuto chvíli se tato energie spojila a propojila právě v kostrči s energií, která do nás vstupuje skrze hlavu, a je rozvedena po těle jak páteří, tak energetickými dráhami v těle. Není to nic jiného než světlo, bezpodmínečná láska a informace v ní.

Tedy máme zde dvě důležité energie, které potřebuje naše tělo, aby žilo a fungovalo.

• Energii od matky země, životní sílu, moudrost, vitalitu, chuť žít. Část této energie proudí samostatně páteří vzhůru a je rozváděna po těle skrze meridiány a dráhy s nimi spojené. Druhá část proudí první, druhou a třetí drahou, která končí v kostrči a tam se mísí a propojuje s bezpodmínečnou láskou, která proudí skrz páteř a dráhy v těle k ní.
• Energii od bezpodmínečné lásky. Ta k nám proudí skrze duši uvnitř nás a její napojení na celek, bezpodmínečnou lásku skrze náš mozek. Neviditelné světlo a nehmotné informace, které jsou součástí naší duše a každé buňky. Bezpodmínečná láska je rozváděna po těle energetickými drahami, šestou, pátou a čtvrtou a páteří skrze meridiány a dráhy s nimi spojené.
• Tyto dvě energie se mísí v kostrči. Konec třetí dráhy a začátek čtvrté dráhy a dohromady vytváří energii, které říkáme životní energie. Vytváří dohromady přesně to, co mají. Tato společná výsledná energie je pak opět rozváděna po těle skrze páteř, meridiány a energetické dráhy spojené s meridiány.

Páteří prochází tyto energie odděleně, samostatně, jedna dolů, druhá nahoru a zároveň jí prochází jejich výsledná, společná energie.

Co tedy v sobě aktivujeme a čím to aktivujeme? Na jakém základě vzniká ten pocit stoupající energie skrze naši páteř?

My vlastně podpoříme svou myšlenkou energii od matky země. Tato energie začne být aktivní. Aktivuje a probudí svou energií naše centrum třetí dráhy, a vše, co je s ní spojeno, tedy pohlavní orgány. Ty začnou reagovat a vytvářet energii, která je základem života, základem přežít, nezaniknout. Je to pradávná síla, sexuální, rozmnožovací pud, energie. Tato energie pak proudí skrze orgány, dráhy tělem a páteří do mozku a vzbuzuje v nás příjemné pocity. To je to, co cítíte. Není to energie, která nám otvírá dveře k osvícení. Není to energie, která nás napojuje na osvícení. Je to pouze pud sebezáchovy, zanechat zde kousek sebe v novém zárodku života.

V tomto hraje důležitou roli náš vlastní mozek a rozum. Čemu se rozhodl věřit. Co to je, jak to je, co to dělá a k čemu to je. Jak to má vypadat, jak se máte cítit, co máte cítit, co máte vidět a toto vám pak váš vlastní rozum supluje. Supluje vám tyto vaše myšlenky a pocity, které jste převzali. Které tam chcete mít. Je to ve skutečnosti kolektivní vědomí, stejná, kolektivní rozumová pravda, napojení se na všechny před vámi, kteří tomu také uvěřili, na které jste se napojili a které všichni spolu sdílíte bez rozdílu.

Náš mozek a rozum totiž dokáže neuvěřitelné věci. Dokáže sám sebe přesvědčit, že to je pravda. Je velice těžké se této pravdy zbavit a vzdát se jí.

Každý z vás, kdo toto zkusil, k tomu již dopředu přistupoval s očekáváním toho, co o tom slyšel a touhou to zažít stejně, jak o tom psali druzí. S touhou napojit se na moudrost, nabýt moudrosti. Proč jinak byste to dělali?

A neříkejte, že to není pravda. Je.

K moudrosti se nedostanete aktivací nějaké energie v sobě. Že vám otevře dveře a napojí vás na moudrost. Jak chcete té moudrosti porozumět, když s ní nemáte naprosto žádnou zkušenost? Nemáte zkušenost s tím, co v ní je. Nemáte jak a čím, skrze co ji přečíst. S čím ji spojit, propojit. Nemáte základní stavební kameny, základní moudrost, která je součástí té, kterou hledáte. Místo moudrosti se napojíte na rozumové pravdy druhých.

Je to stejné, jako když chcete postavit dům a začnete od střechy v domnění, že bude sama držet ve vzduchu, zatím co vy budete hledat, z čeho postavíte zdi. Vy začínáte od zhora a ne od spodu. Chcete vědět a znát, rozumět bez pevných základů a z čeho jsou ty základy utvořeny a proč. Co je dělá pevnými. Co je drží pohromadě. Co je dělá nestabilními.

Ale, co já vlastně vím. Nic. A víte co? V tom nic nevím je obrovská svoboda. Nejsem ničím omezena. Nejsem omezena rozumem a jeho pravdami. Jak on si myslí, že to je. Jak on věří, že to je.