Léčitelství na fyzické a duchovní úrovni

V současné době se roztrhl pytel s léčiteli, duchovnímu průvodci, šamany a kouči, tak jako s kartářkami a numerology. A víte proč? Protože mnoho lidí je na tom špatně, jak zdravotně, tak materiálně či emočně a nedokáží si sami pomoci. Neví, co se s nimi děje a proč se jim to děje. A tak hledají pomoc u těchto lidí. Jsou jejich poslední šancí. Domnívají se, že tito lidé/léčitelé je nějakým zázrakem zbaví problémů.

Díky tomu vzniká poptávka a nabídka. Pro mnoho těchto lidí/léčitelů je to snadný výdělek. Všude pak na nás vyskakují nabídky od těchto lidí. Naučíme vás toto a toto. Opakujte věty, afirmace a ony vás změní. Vysvětlíme vám, co se s vámi děje. Naučíme vás léčit druhé. Naučíme vás tomu rozumět. Naučíme vás to umět. Přeprogramujeme vám váš rozum. Jeden rozumový program nahradíme jiným rozumovým programem. Uděláme z vás moudré bytosti, co tomu všemu budou rozumět. Napojíme vás na moudrost a vy tomu budete automaticky rozumět. Tedy váš rozum tomu bude rozumět. Ale jak? Jak bude vědět a rozumět, když se s tím nikdy nesetkal? Neumí číst nehmotné energie.

Zní to krásně, že? A lidé tomu věří. Věří, že to lze.

Jak se stane takový obyčejný člověk léčitelem? Jednoduše. Zjistí, že něco vidí, že něco slyší. A občas se mu povede, že je to pravda. Co takový člověk udělá? Začne hledat kolem sebe lidi, kteří jsou podle něj už dál, duchovně víš. Co už to údajně umí a ví. A od těch se pak učí různé metody a postupy, jak se dostat k moudrosti.

Bohužel tito lidé si neuvědomují, že moudrost nenaleznou v rozumu. Že když tomu rozum rozumí, není to moudrost duše, ale rozumová moudrost rozumu. Jak on je schopen tomu rozumět. Rozum potřebuje postup. Krok za krokem. Jeden krok za druhým, tak, jak se to naučil, a to považuje za moudrost. Protože mu to dává smysl. Opakuje a napodobuje něčí rozumovou moudrost, kterou považuje za duchovní moudrost. A okamžitě začne nabízet všem okolo, že každého naučí této moudrosti. Ukáže mu, vysvětlí mu, co se s ním děje a proč. Jak má postupovat a jak o tom má smýšlet. Tedy nutí mu své vlastní rozumové chápání, co se jeho rozum naučil a které považuje za duchovní moudrost.

Bohužel, tito lidé podlehli svému rozumu a egu. Egu, které se vydává za duchovní bytost, za duši. Ego, které jim říká naučené. Ano, tito lidé občas uvidí pravdu. Ano, jenže oni si myslí, že tu pravdu vidí a ví neustále. Že už jsou napojeni pouze na duši a její pravdu. Nezkoumají a nehledají, zda je to pravda, či lež. Proč? Protože neví, jak se k té skutečné pravdě dostat. Mají jen svůj rozumový manuál, který se naučili. A tomu bez výhrad věří.

Tito lidé, co se považují za léčitele ustrnuli. Už se domnívají, že ví, umí a rozumí. Bohužel, je to jen představa jejich ega. Ovládlo je jejich duchovní ego. Já vím. Já umím. Já znám. Já jediný mám pravdu. Já jediný znám pravdu. Já jediný tomu rozumím.

Bohužel, takto to nefunguje. Nelze se pustit do léčení druhých, pokud nejsem sám vyléčen. Tím nemám na mysli tělesno, ale duchovno. To, že jsem viděl pár svých minulých inkarnací neznamená, že už vše vím a umím. Že vím a rozumím, jak to v duchovním světě funguje. Je těžké se toto naučit, když na to jdu rozumem. Zde vám totiž rozum nepomůže. Duchovní svět a duchovní zákony se neřídí rozumem a hmotným světem, hmotnými zákony. Jak rozum chce, aby to bylo a fungovalo. Jak si to rozum myslí a představuje.

Opravdový léčitel nehledá okolo sebe, ale v sobě. Nepřiklání se k žádné nauce. Nejdříve je potřeba poznat sám sebe. Svůj vlastní rozum a ego. Jak tyto dva nástroje pracují. S čím se ztotožňují a proč. Je potřeba využít své schopnosti a nástroje k pochopení sebe sama. Jak přemýšlím. Odkud se to bere. Po čem toužím a proč po tom toužím. Proč mám potřebu zachraňovat druhé. Co se s nimi stane, když je zachráním. A zachráním je vůbec? Před čím je vlastně zachraňuji a proč? Proč zažívají to, co se jim děje? Co mají poznat, pochopit a čemu je to má naučit? Víte to? Nevíte. A přesto je zachraňujete, místo toho, abyste je dovedli k jejich vlastnímu poznání a moudrosti. Odkud se to vzalo, kde to vzniklo a proč. Jejich poznání, pochopení a porozumění. Ne vaše. Ne vaše vysvětlení, jak vy si myslíte, že to je.

Je potřeba hledat v minulosti. Hledat svou vlastní minulost. Ne se pouze na ni dívat, ale vědět, co se v ní doopravdy stalo a proč se tak stalo. Co k tomu, co se tam stalo vedlo. Jaké myšlenky ten člověk měl. Jaké touhy a přesvědčení měl. Na čem lpěl. Čeho se bál. O čem snil. Čemu věřil. Kdo mu pomáhal. Jaká energie. A co ho zde díky tomu drží. Protože se nám ukáže pouze ten, kdo je stále zde a neodešel do světla. Ten, kterého zde něco drží. A ten na nás má vliv. Ovlivňuje naše myšlení. Jeho myšlenky, emoce a cítění, tak jako jeho strachy či lpění na něčem nás ovlivňuje teď a tady. Nestačí se na to pouze podívat a rozumově si to vysvětlit. Že když tomu náš rozum teď a tady rozumí, myslí si, že ví, tak je to hotovo. Už jsem moudrý a vím.

Ne, není. Dokud tento člověk, naše minulé já neodejde do světla, není nic hotovo. Není možné takového člověka dostrkat do světla žádnou technikou, žádnou silou a žádným světlem, ani za pomoci andělů a mistrů.

Tento člověk, naše minulé já může odejít do světla pouze tehdy, pokud se vzdá všeho lidského. Své lidské existence, těla, vzpomínek, rozumu a všeho, co se naučil jako člověk. Rozhodne se pro lásku. Uvědomí si, čím ve skutečnosti je.

A věřte, že to není tak jednoduché, jak si mnozí představují. Je to o hledání, jak na to. Jak s ním mluvit. Umět nalézt nelogičnost v jeho myšlení. Nachytat ho na švestkách. V čem si protiřečí. Nenechat se převálcovat jeho rozumem, který vás bude odvádět od problému tím, že do toho semele vše možné. Tedy naprosto nepodstatné věci, na které se chytíte a budete řešit nepodstatné, pitomosti. Vždy je potřeba v takové chvíli opět položit naprosto stejnou otázku. Stále a dokola, dokud si na ni on sám neodpoví. Jinak se nehnete z místa. Až po jeho odpovědi na ni můžete navázat a položit další otázku. U každého je to naprosto jiné a není možné aplikovat stejný postup, který jste využili u předešlého. A právě díky tomu se hodně naučíte. Narazíte na mnoho energií a překážek, které neznáte a o kterých nemáte ponětí, že existují. Poznáte a pochopíte, jak pracuje rozum a ego. Co vše dokáže vytvořit a stvořit. Co vše dokáže vymyslet. A jak tomu, co samo vymyslelo věří, že je to pravda.

Na toto není a neexistuje žádný manuál ani postup. Tomuto vás nemůže nikdo naučit. Pouze vy sami, že to zkoušíte a hledáte různé způsoby, jak na to. Jaká slova použít. Jakou svou schopnost použít. Jak se dostat k pravdě bez rozumového uvažování. Jak poznat, že jsem opravdu odosobněný.

Víte, pokud je člověk opravdu odosobněný, ví, aniž by o tom přemýšlel, zda je odosobněný, nebo ne. To vím je naprosto jiné. Sama duše nás vede a my děláme věci, které odporují rozumu. Rozum tomu, co děláme nerozumí. Neví, proč to děláme. Rozum to chce pochopit, aby si z toho udělal postup, manuál. Jenže, při této práci v odosobněném stavu je to pokaždé naprosto jiné, odlišné a není možné na to použít naučený postup. Že už vím, co s tím. Pokud si myslím, že už vím, co s tím, převzal nad námi kontrolu náš rozum a už nejsme odosobnění.

Odosobnění je velice zvláštní věc, kterou náš rozum nechápe, jak to vlastně funguje. Rozum v té chvíli přestává myslet sám za sebe a čerpat z toho, co ví a zná. Co se naučil. Stává se pouze nástrojem duše. Někde na pozadí ví a rozumí, ale pokud nad tím začne přemýšlet a chce vědět, chce tomu rozumět, jak to ví, to vím se ztratí a vy v té chvíli nevíte. Rozum začne hledat nějaký záchytný bod a vše ostatní, co jste v té chvíli jako duše věděli zmizí. Protože rozum sám za sebe neumí obsáhnout tolik informací a rozumět jim automaticky, jako když je napojen a propojen s duší.

Mnoho léčitelů si myslí, že jsou odosobnění. Bohužel, to odosobnění jim supluje jejich rozum a ego. Jak to poznáme? Rozum a ego nám vše, co děláme a proč to děláme vysvětluje. Dělám to pro to a pro to. Musím udělat toto, abych mohl udělat tamto. Duše nám nic nevysvětluje. Nevysvětluje nic našemu rozumu, co dělá a proč to dělá. Ona jedná a koná a náš rozum v té chvíli neví proč. Jen následuje pokyny.

Pokud jsme odosobnění, není to o tom, že jsme pouze a jenom duší. I v této chvíli si uvědomujeme, že jsme člověk, co má tělo, rozum, ego a uvnitř v sobě lásku, duši. Jsme si vědomy toho, že pokud jsme člověkem, máme tělo, tak jsme obojím, vším najednou, kde není důležitější duše nad tělem a rozumem.

Duše potřebuje tělo a rozum k tomu, aby skrze to mohla jednat a konat. Potřebuje lidskou, rozumovou myšlenku a uvědomování si skrze tělo a pocity energie, které tělem proudí. A skrze napojení na rozum najde pro tyto energie správný název. Jde zde totiž o to, že když vím, co to je, mohu se od toho posunout dál. Tedy navázat na to a opět se zeptat své duše, co s tím, co dál a zase se jí nechat vést. Aby nás vedla ona sama, a ne náš rozum, který to začne okamžitě vyhodnocovat a přebírat kontrolu nad tím, co s tím.

Další věcí je sebeláska, sebeúcta, sebe hodnota a pokora. Slova, která si náš rozum spojuje s tím, co si myslí, že jsou. Jak to má naučené. Nikdo se tímto vlastně u sebe nezaobírá. Co to ve skutečnosti je. Co vše to zahrnuje. Kdy je to ono a kdy ne. Jaké energie, myšlenky, pocity, emoce a situace jsou s těmito slovy spojeny. Kdy je to skutečné a kdy není, jen představa našeho rozumu. Tyto energie, co znamenají lze poznat a pochopit jen skrze duši, její bezpodmínečnou lásku, a to pouze v konkrétních situacích, kdy se na ně zpětně podíváme. Zda jsme se v té chvíli měli opravdu rádi bez výčitek, hodnocení a strachů, nebo jsme pouze následovali svůj rozum.

Duše nám řekne pravdu bez vysvětlování. Pravdu o tom, kdo v nás v té chvíli rozhodoval a proč. Řekne nám emoci a myšlenku, kterou jsme tam v té chvíli měli. Nedělá to pro to, aby nás tím soudila a trestala, jako to dělá náš rozum. Chce po nás pouze, abychom poznali a zažili, uvědomili si všechny existující situace, které náš rozum považuje za sebelásku a které sebeláskou ve skutečnosti nejsou a proč. Protože sebelásku, sebeúctu, sebe hodnotu a pokoru nelze poznat a pochopit rozumem skrze naučená slova, pocity a pojmy. Že si na to budu hrát rozumem a budu splňovat vše, co si rozum vymyslel, že to je.

Tím se opět vracíme zpět ke všem těm léčitelům, ezoterikům, duchovním průvodcům, šamanům, kartářkám a numerologům, co si o sobě myslí, že ví, umí a rozumí. Protože je to někdo, jeho rozum naučil jejich rozum, jak tomu má, mají rozumět.

Bez tohoto všeho, co jsem napsala, si na to pouze hrají. Jejich rozum a ego si hraje na duchovní bytost. Svou rozumovou moudrost předkládají druhým jako duchovní moudrost.

Každé náboženství, každé duchovní učení a nauka, postup a manuál, byť by byl sebestarší, je nauka rozumová. Jak to chápal a jak tomu rozuměl rozum toho dotyčného, co ji vytvořil. Ano, mnohdy tam lze najít něco pravdivého, ale i toto je potřeba zkoumat a ptát se, je to vše? Nebo je to jen maličký kousek dílku do celé skládačky? Co když je to jen malý kousíček pravdy, která se skládá z dalších věcí, které nevím a neznám? Nelze na jakémkoliv učení stavět a brát ho za konečnou a jedinou pravdu. Vždy je potřeba se ptát sám sebe, je to pravda? A kde, v čem to není pravda a proč. V čem to nesouhlasí s moudrostí mé duše.

Já osobně nemám a nepoužívám žádnou nauku, postup, nebo manuál. Neučím žádné postupy a neříkám druhým, jak tomu mají rozumět. Jak mají postupovat. Učím je používat své vlastní nástroje a jak jim rozumět. K čemu je mají a co s nimi, s jejich pomocí mohou oni sami nalézt, poznat a pochopit. Jak s nimi tyto jejich nástroje hovoří. Jsou to jejich nástroje a ne moje. Mohou jim porozumět a používat je pouze oni a ne já. Já mohu pouze vidět, kam je vedou a na co či na koho se napojují. Zda se napojují skrze duši a její nástroje, nebo skrze rozum. Nechávám je, aby zažili a poznali, pocítili rozdíl. Aby se nebáli udělat chybu a věřili, že vše má svůj důvod a smysl. Jen vlastní chyby nás učí moudrosti. Chyby, které si uvědomíme, poznáme je a pochopíme je, proč jsme chybovali. Co nás k tomu vedlo. Jaká rozumová myšlenka, představa, přesvědčení, emoce či vzpomínka. Ne, že se za to budeme trestat, ale naopak, poděkujeme za to.

Ještě jedna poznámka.

My si myslíme, že léčíme duši. Ale tak to není. Duši není potřeba léčit, protože je bezpodmínečnou láskou. Co, nebo koho tedy doopravdy léčíme? Léčíme naše minulá já, jejich lidská, rozumová a tělesná zranění, emoce, bolesti a strachy, aby poznala a pochopila skutečnou pravdu, kterou ví a zná pouze duše a tím uvolnila duši z rozumového sevření a přesvědčení, které ji zde drží. Tím léčíme sebe teď a tady. Nestačí pouze vědět a vidět, kým jsme byli. Dokud duše neodejde do světla, není to hotovo a naše minulá já, jejich rozum má na nás stále vliv. 

Jak jsem již mnohokrát napsala, duše nemůže jít proti našemu rozumu, rozumovému přesvědčení, rozumovým pravdám a našemu rozumovému rozhodnutí, ať je jakékoliv. Ať jsme živí, nebo mrtví.  Ona může pouze přihlížet a čekat, až se vzdáme rozumové kontroly a začneme jí naslouchat a následovat ji. 

Duše vás miluje a nikdy vás neopustí, ani neodsoudí i kdybyste byli těmi nejhoršími vyvrheli. Stále bude s vámi a bude vás milovat, protože ona ví, proč tomu tak je. Nevěřte těm ezoterickým blábolům, jak vás vaše duše opustila, nebo že se na vás zlobí. Vy se od ní pouze můžete odpojit skrze rozumové rozhodnutí, zavrhnete ji rozumem, nebo ji uvězníte v představách svého rozumu. že ji neuslyšíte, ale to je tak vše.