Máme všichni nadpřirozené schopnosti?

Opět další hojně rozšířené téma, kdy je nám předkládáno a tvrzeno, že nadpřirozené schopnosti má každý člověk bez rozdílu. Že je stačí v sobě pouze probudit. Tohoto probuzení a získání schopností lze dosáhnout zasvěcením, napojením se na určité konkrétní energie, meditací, nebo na workshopech a seminářích, kde nám přednášející ukáže postup, jak to máme dělat, udělat a podá nám k tomu i podrobný výklad, jak to funguje a proč to tak funguje.

Jak je to doopravdy.

Nadpřirozené schopnosti jsou něco, co se vymyká lidskému chápání a naučenému. Nedají se naučit.

Odkud se berou? Kde a jak vznikají?

Všechny schopnosti jsou spojeny s naším mozkem. Jsou závislé na našem mozku, jeho schopnosti přijímat energie a informace z prostoru a na následném správném přečtení a vyhodnocení neviditelných energií rozumem.

Ovšem, toto samotné k tomu nestačí. Nejdůležitějším činitelem v tomto procesu je samotná duše. Duše, která tyto energie čte bez rozumu. Ví a rozumí jim, co je v nich uloženo, z jakých informací se skládají. Duše, která dokáže v jedné tisícině vteřiny obsáhnout milion informací najednou a vyznat se v nich.

Zde pak vzniká ten problém, proč někdo má schopnosti a jiný ne. Jde o to, jakým způsobem používáme rozum.

Dá se říci, že rozum lze rozdělit na dva.

Jeden, co je napojen a propojen s duší, je v lásce a pouze přeloží informace od duše, aniž by nad tím, co mu říká a ukazuje přemýšlel. On pouze zvolí formu. Slovo, větu, obraz či pocit a v té chvíli ví a rozumí, stejně jako duše, protože je součástí duše, lásky.

A pak zde máme druhou část rozumu, která není napojena na duši, lásku. Odmítá duši, lásku a jede si po svém. Tedy tato naše část rozumu si myslí, jak ví vše nejlépe. Jede na naučeném. Vyhodnocuje tyto energie na základě hmoty. Na tom, co kdy viděl, slyšel, četl, co si kdy myslel, že to je. Na základě svých přesvědčení a svých vlastních pravd, kterým věří. Tato část našeho rozumu se považuje za toho, kdo ví. Vnímá a cítí to, co k němu přichází, že se něco děje, ale nedokáže to přečíst a porozumět tomu. Začne se přehrabovat ve všech energiích a informacích kolem sebe, které nejsou ničím jiným, než myšlenky a pravdy druhých lidí a sestavuje z nich svou vlastní pravdu o tom, co to je.

Další věc, která na to vše má vliv je ta, že některé funkce našeho mozku jsou zablokovány. Jsou znepřístupněny.

Toto si určuje sama duše, než se narodí. Určuje, jakým způsobem bude náš mozek a rozum fungovat. Kam a na co se smíme napojit a kam ne. Jakou část rozumu budeme používat. Která část rozumu nám bude vévodit a velet. Zda budeme využívat pouze logickou část mozku a rozumu. Tu, která vše hodnotí na základě hmoty a důkazů. Tu část, která odmítá vše neviditelné, odmítá existenci duše, protože si na ni nemůže sáhnout a mít tak jistotu, že je, že existuje. Tato část rozumu, která nám vévodí není schopna se změnit. Odmítá, aby jí někdo určoval a říkal, jak má myslet. Myslí si, že když se propojí s duší, duše jí ovládne a ona přestane být tím, čím je. Ztratí svou autentičnost. Přestane být tím, čím si myslí, že je. Svou vlastní představu o sobě, čím je. Lpí na své vlastní důležitosti a hodnotě, že ona je to, co dělá člověka člověkem. Že ona je člověk. Tuto část našeho rozumu pak nazýváme ego.

Bohužel toto je něco, nad čím nemá člověk moc a kontrolu. Není možné změnit nastavení vlastního mozku. Není možné násilně otevřít to, co je zavřené svým rozumem, že chci. Protože pokud je to zavřené, nemám k něčemu přístup, má to svůj důvod. A ego tak moc chce vědět.

Ego nemůže vědět, protože není láskou. Odmítá lásku, které nerozumí, neví, co to je a bojí se jí. Bojí se, že přestane existovat. Všechny jistoty, které si vytvořil a kterým věří by se mu rázem zbortily. Ego, které lpí na své existenci. Ego, které vytváří jakousi naší druhou nehmotnou existenci v prostoru. Existenci, která je utvořena z představ ega o nás samých. Jak máme vypadat. Jak máme myslet. Jací máme být. Jak se máme chovat. Čím máme být. Tedy ego chce být dokonalé ve všech oblastech. Chce splňovat všechny lidské představy o tom, jaké nás chce mít Bůh. Představy, které vymyslelo samo ego, ne duše, láska. Dokonalé bytosti, co nedělají chyby. Nemají žádné negativní vlastnosti, emoce a myšlenky. Odmítá se této své představy o sobě samém, o své dokonalosti, že to dokáže a bude dokonalým vzdát. Ovšem, bez propojení se s duší, láskou to není možné.

Takže, máme všichni bez rozdílu nadpřirozené schopnosti?

Svým způsobem ano, ale i ne. Záleží na tom, kdo v nás, která rozumová část v nás a o nás rozhoduje. Tedy, co si duše naplánovala, jakým způsobem budeme myslet. Která část našeho rozumu v nás nám bude velet.

Tato část pak rozhoduje o tom, zda se dokážeme vzdát všeho, co víme a známe. Všeho, co si myslíme, že jsme. Všeho, co jsme se naučili a čemu věříme. Všeho, na čem lpíme. Zda se dokážeme vzdát své existence jako člověka, myslící, rozumové bytosti, na které tak lpíme a pouze být, uvědomovat si, že jsem a že nepotřebuji k tomu, abych byl všechny ty rozumové názvy pro to, co jsem. Když pouze budu, moje tělo se nikam neztratí. Stále zde bude. Stále budu myslet, vnímat a cítit. Jen tomu nebudu přikládat důležitost, zda je to správně, nebo ne. Zda je to dobře, nebo ne. V té chvíli se náš rozum, to ego vypne. Přestaneme lpět na té správné odpovědi, kterou chce ego slyšet. Budeme přístupni skutečné pravdě. Uslyšíme, uvidíme a pocítíme skutečnou pravdu, která k nám může přijít a kterou ego v té chvíli nerozporuje. Pravdu, která se nemusí shodovat s pravdou ega. Pravdu, kterou ego odmítá vidět a slyšet, protože se mu nelíbí.

Mimo jiné, je velice těžké rozpoznat, že nám v té které chvíli velí ego. Že nám ty pravdy vytváří naše ego. Ego nám vždy poskytne tisíce argumentů a vysvětlení, že ono má pravdu. Tedy ego samo sebe pomocí tohoto přesvědčuje, že má pravdu. A už vůbec je hloupé si myslet, že se můžeme zbavit ega. My ho pouze můžeme poznat. Jak pracuje a funguje. Co si představuje, vymýšlí a proč. Kde tyto jeho myšlenky a představy vznikly. Odkud se berou.

Po schopnostech totiž netouží duše, láska, ale pouze a jenom ego, které si myslí, že může duši, lásce poroučet. Určovat si, co se mu líbí a co ne. Co považuje za užitečné, a co ne. Co chce a co ne. Chce poroučet duši, co mu má ukazovat a jak mu to má ukazovat. Bohužel, láska mu nemůže ukazovat lež, tedy to, co si ego o tom myslí a na základě toho chce od duše potvrzení své pravdy. Díky tomu ego dostane dvě odpovědi. Pravdu od duše, která je skutečná a lež, kterou vytvořilo samo ego. Bohužel ego v té chvíli pravdu od duše nevidí a neslyší. Není toho schopno, protože není utvořeno z energie lásky, ale z energie rozumu. Rozumu, který není láskou. Rozum není láska a nemá nic společného s láskou, duší. Je to pouze program, vyhodnocující program, který se propojí a vyladí buď na duši, nebo na ego.

Může vám tedy nějaká technika, či napojení se někam, na něco dopomoci ke schopnostem? Může vám změnit váš způsob, jakým myslíte? Muže vám změnit fungování vašeho mozku a rozumu? Něco, co je vám dáno?

Je to podobné, jako kdybyste si mysleli, že můžete změnit autistu. Že změníte jeho fungování mozku tím, že ho někam napojíte a on začne myslet jinak.

Bohužel, mnoho lidí jede na egu, na jeho pravdách a mylně se domnívají, že jsou napojeni na duši, lásku a slyší, vidí a cítí pravdu. Je totiž velice zajímavé, co takové ego umí. Ono nám totiž dokáže suplovat duši. To, co si myslí, že je duše, jak vypadá láska, tedy svou vlastní představu a pravdu o tom, co to je, jak to vypadá, jak se v ní cítíme, a to nám pak předkládá a věří tomu, že to je pravda, že je to skutečné.

No, asi jsem vás tímto článkem nepotěšila. Vypadá to, že nemáte na výběr a je potřeba se s tím vším smířit. S tím, jak to je.

Ano, je to tak.

Nejdříve je potřeba přijmout a smířit se s tím, jak to je. Odpustit si, že nejste dokonalí a děláte chyby. Že nevíte. Mít se rádi takoví, jací jste. S přijetím, smířením se a odpuštěním se teprve mohou otevřít cesty, které jsou pro vás díky rozumu a egu zavřeny. Přestat lpět na tom, co si myslíte, že máte mít, co chcete mít, co si myslíte, že vás udělá šťastným a dokonalým. Přestat lpět na tom, co vám nutí druzí, že toto vám chybí. Toto potřebujete. Nechat to k sobě samo přijít a nevybírat si, co chcete a co ne. Nevybírat si, jakým způsobem ano a jakým ne. Být otevřený naprosto všemu, co ke mně přichází, i když se to nelíbí a vzpírá rozumu a logice. Protože v této oblasti neviditelných energií logika nefunguje. Nelze v ní uplatňovat rozumovou logiku. Ta platí pouze pro hmotu.

Duše, láska nepracuje s logikou. Nemyslí logicky. Ona pouze ví. A v tom vím je nespočet informací, na které lidská rozumová logika nestačí. Informace, kterým rozumí pouze ona sama, ve kterých se vyzná pouze ona sama a toto pak předá rozumu, který je s ní spojen a propojen a díky tomu ví, aniž by měl potřebu vědět, jak to ví.