MIMOTĚLNÍ ZÁŽITEK

Dnes se podíváme na téma, spojené s mimotělním zážitkem, nebo chcete-li s vymisťováním se z těla.

Budu mluvit pouze za sebe a o vlastní zkušenosti s tímto tématem.

Na začátku jsem i já hltala každý článek, každé video, kde ti už "duchovně vyspělí" popisovali své zážitky mimo tělo a předávali druhým návod, jak na to. No a mě se to nedařilo. Prostě nic. Jak já jsem jim záviděla. Obdivovala je, jak už musí být fakt hodně daleko, když toto umí.

A tak jsem to zkoušela a zkoušela a stále nic. Až jednou ...

Jen tak jsem ležela se zavřenýma očima a odpočívala. Venku pod oknem jezdila auta a z vedlejšího pokoje ke mně doléhaly hlasy mých dětí. Takový příjemný šum, který vás neruší. A pak se to stalo. Uviděla jsem daleko a hodně vysoko před sebou zlatý hrad. Vedly k němu zlaté schody. Uvědomovala jsem si sama sebe, jak stoupám vzhůru po zlatých schodech. Bylo to tak přirozené. Zároveň s tím jsem se sama na sebe dívala jako nezúčastněný pozorovatel. Jak jsem stoupala výš a výš, ucítila jsem i své vlastní fyzické tělo a s ním nepříjemný pocit uprostřed hrudi. Bylo to, jako by mě někdo, něco vytahovalo ven z těla a já bez jakýchkoliv pochyb věděla, že je něco špatně. Něco, někdo mě zastavil a já se probrala. Později jsem pochopila, co na tom všem bylo špatně.

Svým chtěním toto umět jsem se napojila na všechny ty lidi a jejich rady, postupy, myšlenky, chtění, pocity a mimotělní zážitky s tím spojené. Můj rozum mi to splnil. Zprostředkoval mi naprosto stejné zážitky. Jenže zároveň s tím mi moje duše ukazovala pravdu o tom, co se ve skutečnosti děje. Můj rozum se snažil být duší. Chtěl být jako duše mimo tělo. Svou silou, násilně vytahoval, vytlačoval mou duši z těla ven a ona se tomu bránila. Proto ten nepříjemný pocit. Duše totiž má být v těle a ne mimo tělo. Pokud ji takto násilně svým rozumem a chtěním vytlačíte ven z těla, je vaše tělo v tu chvíli prázdnou schránkou a k dispozici jakékoliv duši a energii, která se nachází ve vaší blízkosti.

Vaše duše je v tu chvíli obalena rozumovou energií, představou rozumu. Ona vidí pouze to, co si váš rozum představuje a to vám pak zprostředkovává skrze tělo a mysl zpět jako skutečnost. Buď vaši, nebo někoho jiného. Jednoduše řečeno je to stejné, jako ve snu, kdy děj zažíváte a prožíváte na vlastní kůži a nemáte v tu chvíli ponětí, že je to jen sen a vy ležíte v posteli.

Já vím. Když ono je to tak skutečné a lákavé, uvěřit tomu, že jsem na jiné planetě. Jsem mimozemšťan.

Vše jsou to pouze představy rozumu, které někde četl, slyšel, viděl ve filmu nebo na obrázku.

Teď možná namítnete, ale vždyť jsme klidně mohli být mimozemšťanem. Ano, mohli, proč ne?

Jenže jde o to, proč to chceme vědět. K čemu nám to teď a tady jako člověku, kterým jsme, bude. Vyřeší to naše problémy, když to budeme vědět? Ta informace změní naše chování, cítění, myšlení, vlastnosti a to, jak a podle čeho se rozhodujeme? Asi těžko, že? Je to jen zvědavost, nic víc. Uspokojení našeho ega. Také touha a představa ega, že když bylo mimozemšťanem, tak bylo zákonitě moudré, tudíž, když se jím opět na chvíli stane, nabude jeho moudrosti. Pokud by to bylo potřeba pro náš vývoj teď a tady jako člověka, měli bychom se z této naší existence něco naučit, zažít, poznat, pochopit či napravit, duše by nám to sama ukázala. Duše nám neukazuje to moudré, ale to nemoudré, abychom se z toho poučili.

Lidé totiž stále nechápou, co vše lidský rozum a lidská mysl umí a dokáže. Jakou sílu má rozum přesvědčit sám sebe, že je to pravda. Že je to skutečné.

Vytvoří z energií svých myšlenek a představ jakousi bublinu, kterou můžeme nazvat jinou realitou. V té se pak pohybuje a věří, že je to skutečné. Klidně se může napojit na kohokoliv, jak živého či mrtvého a na jeho rozumové představy.

Když sám rozum věří, že je to skutečné, věří i tomu, že tam je. Když věří, že tam je, věří tomu, že má hmotné tělo. Protože bez něj to nejde, někde být a neuvědomovat si, že tam jsem. Když rozum věří, že má hmotné tělo, zákonitě věří tomu, že vidí, cítí a používá smysly. Zhmotní sebe sama se vším, co k tomu patří. Díky víře, že má tělo a smyslům se může dotknut věcí. To, co si představuje, se začne pro něj automaticky zhmotňovat na základě uložených vzpomínek o tom, jak to podle něj vypadá. Představí si a zhmotní konkrétní stůl, který zná. Představí si a zhmotní konkrétního člověka, kterého zná. Představí si a zhmotní konkrétní místo, které zná, kde byl fyzicky, nebo o kterém pouze četl. Představí si a zhmotní konkrétního mimozemšťana, o kterém četl v knize, nebo ho viděl ve filmu. Je to naprosto stejné, jako když se vám zdá sen. Naše mysl a rozum je v tomto neskutečný, co vše nám dokáže zprostředkovat jako skutečnost.

Ono zde jde totiž o to chtění, lpění a zvědavost. Touhu ega být tím, co to ví, co to vidělo a zažilo. Já jsem tam byl. Já jsem to viděl. Já jsem byl mimozemšťanem. Já jsem něco extra, něco víc.

Pokud máte něco uvidět, je potřeba se něco dozvědět, stane se to samo, bez snažení a chtění. Bez lezení někam skrze rozum, protože je zvědavý. Vaše duše vám to ukáže a zprostředkuje, aniž by opustila vaše tělo. Aniž byste ji někam rozumem tlačili a posílali. Vytlačovali ji rozumem ven z těla. Ovšem je to trochu jiné, než když to tlačíte rozumem a chtěním.

Opět budu mluvit sama za sebe a popíši své vlastní zkušenosti.

Pokud je to od samotné duše, jednáte a konáte, vnímáte, vidíte, cítíte a myslíte, jste a existujete najednou, zároveň ve 3 rovinách.

První rovina je, že si uvědomujete sebe sama teď a tady. Tedy své tělo a kde se nacházíte. Rozumové JÁ.

Druhá rovina je, že něco zažíváte, prožíváte tělesně někde jinde, a zároveň si uvědomujete sebe sama teď a tady, kde, v jaké realitě jste doopravdy, kde jste teď, jako hmotná bytost. V tuto chvíli si sebe sama uvědomujete dvakrát a jste schopni si tyto své dvě existence uvědomit a od sebe oddělit, vnímat je samostatně.

Třetí rovina je, že se jen jako energie, pozorovatel celého děje díváte odněkud zvenčí na toho, kdo jako vy někde jinde prožívá a zažívá probíhající děj. Jako když sledujete film o vás, bez vás.

Duše vám v tu chvíli ukazuje to, co máte vidět, vědět a pochopit. Ukazuje vám to skrze 3 rovinu, ve které nemáte tělo a jste pouze energií, vědomím, které je součástí informací pro vás. Zpětně pak vědomí ve spolupráci s duší tyto informace promítá do vašeho těla teď a tady, 1 roviny, ve které tyto nehmotné informace váš rozum převede na slova a obrazy, dá jim hmotnou formu a skrze toto rozumové zprostředkování vám to rozum umožní zažít a prožít ve 2 rovině .

Jak vidíte, nikam necestujete, nikam se nepřemisťujete. Nikam neposíláte svou duši. Stále jste na stejném místě teď a tady. Vše vidíte, cítíte nebo vnímáte, prožíváte prostřednictvím energie, která je vaší součástí. Která je ve vás a zároveň je všude.

Vědomí nám může ukazovat nějakou situaci z minulosti, dávnou či nedávnou, která nám teď a tady ubližuje, kterou se zabýváme. Nebo nám tímto způsobem odpovídá na naše otázky. Že nás napojí na informace, kde jsou odpovědi, které hledáme. Nebo nás chce upozornit na budoucí vzniklou situaci.

Ovšem je v tom jeden háček.

Duše, či vědomí vám to ukazuje pouze ve formě energií, protože v tomto prostoru nic není hmotné. Hmotným to udělá až náš rozum skrze tělo a jeho zkušenosti s hmotou. Jenže náš rozum mnohdy tyto energie nedokáže přečíst. Nedokáže přečíst informaci. Nedokáže ukazovaným energiím, na které je skrze duši napojen, přiřadit správný obraz, správný výraz, slovo, hmotu. A tak nám tam vloží to, co zná, své přesvědčení o tom, co to je, co se tomu podobá. Co si myslí, že to je. Rozum vlastně čerpá pouze z naučeného, tedy z toho, co zná a ví, že to je, existuje. Nebo ze svých představ a přesvědčení o tom, že to je, existuje.

Může nám tam vložit osobu, s kterou jsme se setkali na ulici, o které jsme četli, nebo ji viděli ve filmu, tak jako rodinného příslušníka, kterého se to vůbec nemusí týkat. Rozum v tomto nerozlišuje. Člověk jako člověk. Může nám tam vložit naši představu o zlu, to, čeho se bojíme. V podstatě nám tam tu kterou energii a informaci může přeložit jakkoliv a dát jí jakoukoliv podobu. Náš mozek v tomto mnohdy používá různá připodobnění, přirovnání a asociace na základě našich přesvědčení a naučených pojmů. Například barvy. Červená = radost. Růžová = láska. Černá = smrt. Tvary, materiály, rostliny, zvířata. Slon s chobotem nahoru = vše se v dobré obrátí. Smůla = černá kočka ..... Sníh = tělesná zima, ale také droga. Květina se sladkou vůní = klam, lákadlo. Hrabat bosýma nohama či rukama v zemi = někdo umře.

Například místu, kam odchází všechny duše, do bezpodmínečné lásky, kde je vše pouze jen ve formě energií a informací, potřebuje náš rozum dát hmotný základ. Tedy hmotnou představu. A tak si představí místo, kde je vše hmotné, jako zde na Zemi. Představí si, že lidé, kteří zemřeli, jsou na tomto místě, v této energii hmotní, mají tělo.

Není tedy vůbec jednoduché rozšifrovat a porozumět tomu, co nám naše vědomí a duše sama doopravdy ukazuje. Skutečnou, ničím nezkreslenou informaci. Je to závislé na tom, jak dobře se sami známe.

Pokud chceme zažít, chceme vidět a chceme vědět, buď ze zvědavosti, nebo pro to, abychom si připadali oproti druhým lepší, duchovnější, jak my už to umíme, jak my víme, protože jsme tam byli, lpíme na tom, vězte, že vám to zprostředkoval pouze váš rozum. Splnil vám vaše přání. Vykouzlil vám přesně vaši vlastní představu.

Pokud v tomto zážitku chybí 3 rovina - vy jako pozorovatel tohoto děje a sama sebe a 1 rovina - uvědomování si sebe sama - jsem zde teď a tady a je pouze 2 rovina - zažívám to a prožívám jako skutečnost, je to vše pouze výmysl rozumu a ne pravda, kterou vám ukazuje duše, či vědomí.

Je to mazec, co jsem teď napsala, že? Aby se v tom prase vyznalo.

Chtěla jsem se s vámi pouze podělit o to, co mi bylo ukázáno a zprostředkováno skrze sny, vize a energie. I já sama jsem se učila jim porozumět, rozumět, co mi chtějí ukázat, říci a sdělit.

Naučila jsem se to pouze skrze meditaci, kdy jste teď a tady, vnímáte sami sebe, své tělo, vše kolem vás, ale na nic nemyslíte. A pak se najednou ocitnete v prázdnu a jen tak v něm jste. Nevidíte sebe sama, kdo tam je, kdo se dívá, jen víte, že jste. Zároveň s tím si uvědomujete sami sebe, že máte tělo a jste člověk. Toto je ten rozdíl mezi výmyslem rozumu a skutečností, kdy jste spojeni a propojeni s duší a jste, díváte se jako ona a váš mozek vám tento stav zprostředkovává a vy si to uvědomujete.

Je to úžasné zjistit, poznat a zažít, jaké to je uvědomovat si sebe sama, že jsme, existujeme dvakrát. Jednou, jen jako energie bez hranic a po druhé jako rozumová, hmotná bytost - JÁ. Bez jakéhokoliv chtění a tlačení rozumem. V tomto dvojím stavu, kdy jste, existujete dvakrát bez problémů a uvědomujete si ten rozdíl, k vám mohou skrze duši, tu vaši první existenci přijít informace, které potřebujete vědět a vaše druhá, hmotná - rozumová existence vám je přeloží do takové podoby, abyste jim rozuměli.

Pokud tomu, co se děje a co vidíte se bude vaše JÁ - rozum snažit porozumět, odpojíte se od své nekonečné existence a okamžitě spadnete zpět do těla, do rozumu. V tu chvíli začne váš rozum sám vytvářet tuto realitu a svou vlastní představu o ní, jaké to je být bez těla, na základě toho, co zrovna prožil. Začne vám on sám vytvářet a ukazovat to, o čem si myslí, že to potřebuje vědět a vidět. Aby o tom on sám mohl dál přemýšlet a zase hledat.

Občas mývám sny, které nejsou moc pěkné. Naopak, jsou plné zla a já sama jsem v nich zlý člověk, co ubližuje slovem a chovám se naprosto jinak, než ve skutečnosti. Když se probudím, neřeším, proč se mi zdál. Nezabývám se jím. Jen si řeknu : "To není moje. Toto není o mě. Nevím, kdo mi ten sen dává, posílá, na koho jsem se napojila, či kdo se napojil na mne. Posílám ten sen zpět tomu, komu patří." A je klid. Už se mi nic takového nezdá.

Je opravdu těžké se vyznat v tom, co nám ukazuje duše, vědomí a co si vymýšlí náš rozum. Jediná cesta, jak z toho ven je, sledovat své sny či vize, mimotělní zážitky, symboly v nich a porovnávat je se vzniklou, či minulou situací, abychom porozuměli tomu, jak nám informace od duše náš rozum překládá.

Nevěřte všemu, co vidíte, slyšíte a cítíte, že to musí být pravda. Jak se říká : "Důvěřuj, ale prověřuj." Vždy si položte otázku, proč a k čemu mi to je. Jak a v čem mi to pomůže teď a tady. Kdo ve mě touží po tom to vědět a znát? A proč?

Vše, co jsem k tomuto tématu napsala, berte jako mou zkušenost a možnost o tom popřemýšlet, vy smyslu co když ....

Poznámka.

I zde, při této práci by měly být zastoupeny všechny 3 roviny. Jak u léčitele, tak u klienta. Hlavně u klienta, který by si měl uvědomovat sám sebe teď a tady. Že sedí v křesle a pouze se dívá sám na sebe v jiném čase. Může to celé prožívat a cítit, ale měl by být stále schopen se sám rozhodnout, zda chce pokračovat, či nikoliv. Měl by být schopen si uvědomovat, že je to minulost, která mu teď a tady nemá jak ublížit. Že je to pouze vzpomínka. Měl by mít možnost z ní sám, kdykoliv dobrovolně vystoupit skrze svou vůli teď a tady, tedy 1 rovinu.

Zde je velice tenká hranice mezi regresí a hypnózou, a nebezpečím, kdy léčitel klientovi nutí svou vlastní vůli a s ní i své vlastní představy a závěry o tom, co se tam stalo.

Ovšem, tím tato práce nekončí.

Terapeut - léčitel by měl umět klientovi vysvětlit, co se tam doopravdy stalo a proč. Skutečnou příčinu a motivy, které toho daného člověka v minulosti vedly k jeho rozhodnutí a k všemu, co následovalo, jak to dopadlo.

Bohužel, mnoho z nich jen zaznamená příběh a ponechá to pak na samotném klientovi, aby se tím prokousal sám.

Jenže klient vidí jen to, co zažil, prožil. Tedy to, jak to rozumově vnímal, chápal a cítil jako ten člověk z minulosti. Jeho skutečné motivy pro jeho chování a rozhodování jsou mu skryty. A ty je potřeba nalézt, uvědomit si je, zvědomit si je.

Máte podobné zkušenosti? Podělte se s námi o ně..

Psát k tomuto článku prostřednictvím 'Facebook" stránky můžete zde