Načítání z Akáši.

Pokud vám někdo tvrdí, že umí číst v Akáše a že vám řekne, kým jste byli v minulém životě a co jste dělali, tak tomu člověku nevěřte.

Vysvětlím vám proč.

Akáša vznikla na základě Edgara Cayce, kterému jí takto ukázal jeho mozek a rozum. Podle něj je to obrovská a nekonečná knihovna, ve které jsou uloženy knihy každého člověka se záznamy o tom, kým byl a jak žil. Tato knihovna se nachází mimo čas a prostor a je pouze v energetické formě. Abychom si to nehmotné dokázali představit a mohli s tím nějakým způsobem pracovat, je toto nehmotné převedeno na hmotu, na něco, co známe. Bohužel náš rozum s nehmotným jinak pracovat neumí. Potřebuje hmotné obrazy, názvy a vjemy, které zná, aby si toto něco dokázal zvědomit, nějakým způsobem uchopit. Náš mozek se pak skrze tyto hmotné obrazy a vjemy pro neviditelné energie může naučit pracovat s nehmotným a orientovat se v tomto prostoru, kdy ví, co která věc či symbol znamenají. Co je to za energii a informaci.

Co je ve skutečnosti Akáša?

Je to nekonečný prostor, ve kterém není a neexistuje čas. Vše, co se v tomto prostoru nachází je pouze v nehmotné podobě. Existuje to jen jako nehmotná energie a informace. A každá tato jednotlivá energie a informace se rozprostírá celým tímto prostorem. Nemá přesné místo, kde se nachází. Dalo by se tedy říci, že vše zde vypadá asi tak, jako když dáte do hrnce vše na polévku a pak to vše rozmixujete. Jen to není vidět.

Co je ve skutečnosti kniha našich životů?

Je to naše vědomí, nebo vyšší já. Je jedno, jak to nazveme. Toto naše vědomí je utvořeno ze všech našich lidských, rozumových já, jejich životů a z jednotlivých kousků sebe sama, které nazýváme duše. V tomto vědomí jsou, existují pak dva nehmotné záznamy. První je ten, jak jsme to prožili, viděli, cítili a vyhodnocovali rozumem jako člověk. Záznam našeho rozumu, naše paměť. Tedy jak si to pamatujeme skrze rozum. Druhý záznam je ten, jak to bylo doopravdy, skutečná pravda, kterou viděla naše duše. Tento druhý záznam je daleko obsáhlejší a jsou v něm naprosto všechny informace, které náš rozum nevidět a nevnímal.

K těmto záznamům, uložených v našem nehmotném energetickém vědomí se nelze dostat jen tak, že chcete. Že si řeknete já se podívám, kým jsem byl a co jsem dělal, jak jsem žil. Nebo se podívám na někoho jiného. Je to energeticky uzavřeno. Nemáme k tomu přístup.

Proč? Protože je to takové množství informací, z kterých byste se mohli zbláznit. Jsou zde pomíchané dohromady všechny životy, kdy nevíte, kde je začátek a konec jednoho a začátek a konce druhého. Natož, abyste dokázali číst a oddělit záznam rozumu od záznamu duše. Pokud na to nejste duchovně připraveni a zralí, tedy váš rozum si jen myslí, že to umí, umí číst nehmotné energie a umí se v nich orientovat, můžete se v tomto prostor nadobro ztratit. Nebudete vědět, co je skutečné, teď a tady a co je minulost. Ztratíte sebe sama, kým jste teď. Vše se vám slije dohromady a vy budete skákat mezi všemi těmito životy a budete najednou všemi těmi, kterými jste byli.

Ano, občas se nám samo něco otevře a my něco uvidíme. Toto má svůj důvod. Ale nelze z toho vyvozovat, že to umím. Že umím číst své, nebo cizí záznamy.

Pokud na sobě usilovně pracujete, to znamená, že poznáváte sebe sama, jak myslím, odkud se to bere, kdo ve mně mluví, kdo jsem, co jsem, začnou se vám otevírat určité oblasti, které začnete pomaloučku chápat. Jedna navazuje na druhou a skládá se do širšího obrazu a uvědomění.

Pozor! Ne, že vám na tyto vaše otázky bude odpovídat jiný člověk a bude vám říkat, co to je, jak to je a co si máte myslet, že to je. Vy pracujete sami se sebou. Mluvíte sami se sebou. Pokládáte sami sobě otázky a odpovídáte si na ně. Ptáte se tak dlouho, dokud je tam to neustálé rozumové proč – protože. Až když tam není žádné proč a žádná odpověď protože, nastane ticho a klid. Rozum přestane rozumovat a vymýšlet si odpovědi. Rozum zmlkne, protože neví. A v tomto tichu, kdy náš rozum zmlkne, vám teprve přijde odpověď, pravda, kterou rozum neví, nezná a nerozumí jí. Pravda, kterou chápete a rozumíte jí skrze duši. Ne skrze rozum. Pak je rozum schopen tuto pravdu vidět, vnímat a přijmout, začne pro něj existovat.

Je a existuje opravdu velice málo lidí, co se dostanou skrze práci sama na sobě tak daleko, že se jim otevře přístup k jejich vědomí. Ovšem, není to tak, že tam lezou ze zvědavosti, jak se jim zachce, aby uspokojili svůj rozum a ego. Ukazovali, co umí a jak jsou dobří. Vždy se jim otevře pouze a jenom to, co je v té chvíli potřeba. Co souvisí s něčím, co právě u sebe či u druhého řeší. Tedy jejich vědomí jim to ukáže skrze vědomí toho druhého. Toto se pak děje na základě bezpodmínečné lásky, která rozhoduje o tom, co se otevře, kdy a proč. Co vám ukáže skrze vaše vědomí a záznamy v něm obsažené.

Jestliže vám někdo tvrdí, že umí číst v těchto nehmotných záznamech, v Akáše – nekonečném prostoru a knize vašeho života – ve vědomí jen tak, protože chce, tak vám i sám sobě lže. On se nenapojuje na tyto záznamy, na pravdu, ale na fantazii svého rozumu, jak on si myslí, že to je, vymýšlí si a věří tomu, že to je pravda. Nebo se napojí na život nějakého mrtvého, který se zrovna nachází poblíž.

V těchto záznamech našeho vědomí jsou naprosto všechny naše životy a inkarnace smíchané dohromady. A nejenom to. Protože je to vše nehmotná energie a nehmotné informace, jsou i všechna jednotlivá vědomí smíchaná dohromady. Sdílí vše dohromady a navzájem. Oddělí se pro nás pouze tehdy, když je to potřeba. Je nám ukázán jen samostatný kousek, střípek, který z toho všeho chaosu vystoupí do popředí.

Pak záleží na našem stupni duchovního vývoje a chápání, jak tento nehmotný záznam, střípek umíme převést na rozumovou úroveň. Správně rozumem přečíst, co to ve skutečnosti je. Protože náš rozum to umí převést pouze na hmotné symboly. Co on si myslí, že to je, jak on tomu rozumí. Hledá pro to nehmotné hmotnou formu. Ovšem, v té hmotné formě, kterou tomu dá je schováno mnoho a mnoho dalších informací, o kterých náš rozum nemá ponětí. A my potřebujeme odkrýt i toto, abychom poznali a porozuměli tomu, co nám náš rozum ukazuje a proč. Jakým způsobem a s čím náš rozum pracuje.

Jednu energii nám může náš rozum třeba zpodobnit jako žlutou kouli. Nebo jako betonovou zeď. A je na nás hledat a ptát se, co je to za zeď. Z čeho všeho je utvořena. Proč tam je. Ona totiž může být utvořena z mnoha emocí. Nebo může být utvořena z nějakého našeho rozumového přesvědčení.

Na co se tedy ten někdo, kdo se prezentuje jako ten, co to umí, umí číst tyto nehmotné informace napojí? Na který váš život? Na ten před tím vaším? Nebo na ten na začátku, nebo na ten uprostřed? Vezměte si, že vy jste tu třeba již po sté. Na který život se tedy ten někdo podívá? On poručí svému či vašemu vědomí, bezpodmínečné lásce, Bohu, aby mu ukázalo to, co chce jeho rozum vidět a vědět?

Takto to bohužel nefunguje. To si myslí pouze rozum, že to takto funguje. O tom, co uvidíme, na co se napojíme a proč nerozhoduje rozum.

Tito lidé vám pak napovídají pohádky, které se líbí či nelíbí našemu rozumu. Pohádky, které se nezakládají na pravdě. Díky tomu vás mohou odvést z vaší vlastní cesty a odříznout vás od vaší vlastní moudrosti. Vy pak věříte něčemu, co se vůbec nestalo a na tom stavíte svůj další život.