Odkud se berou mé náměty článků, které píši    o tom, o čem v nich píši?

Většinou jsou to mé reakce na různé články, které se objeví na sociálních sítích. Články, ve kterých různí lidé, co se považují za vědomé, duchovní bytosti píší o ezoterice. Bohužel se setkávám s tím, že jsou v nich uváděny polopravdy, překroucené, či špatně pochopené zákonitosti fungování energií a mnohdy dokonce lži.

Jde o to, že tito lidé kloužou pouze po povrchu a pracují pouze s tím, co dává jejich rozumu smysl. Jenže v ezoterice a duchovních energiích to nefunguje tak, že nám to dává smysl. Že jedna energie dělá pouze to a to. Omyl. Mnohdy je tato jedna energie, jedna informace, jedna linka, jedna cesta spojena s dalšími energiemi, informacemi, linkami a cestami. To, co se nám na první pohled zdá jasné a přehledné tak vůbec nemusí být. Během chvíle se energie a informace může změnit na úplně jinou. Nelze zde předpokládat a dělat předem logické, naučené rozumové závěry. Logika zde totiž neplatí. Naopak. Vše je ze začátku nelogické, chaotické a nedává to žádný smysl. Je to změť protichůdných informací, které nedávají smysl a které je potřeba roztřídit. Smysl nám to dá až po nějaké chvíli, kdy nám všechny správné střípky, informace, které jsme oddělili od těch nesprávných zapadnou do sebe. To, co jsme si mysleli na začátku se pak může ukázat jako naprosto něco jiného. Je to taková detektivní práce, kdy hledáte indicie, jednu po druhé, které vás dovedou na konec a vy až pak vidíte celek, pravdu.

Já osobně nikdy nevím, co budu řešit a jak to budu řešit. Nemám žádný plán, Jak to budu dělat, jak to budu řešit, nic neočekávám, nepředpokládám, jak to asi je, kam to povede a jak to dopadne. Nemám tak konkrétní cíl, jak to má dopadnout. Přistupuji k tomu tak, že nic o tom nevím. Vše se pak během řešení každou chvíli mění a já na to musím pokaždé reagovat jinak, jinou strategií, jiným způsobem. Tedy přizpůsobuji se té situaci, informaci a energiím, na které potřebuji v té dané konkrétní chvíli správně reagovat. Zde je důležité si pamatovat, co už bylo řečeno. Protože některé věci, co byli řečeny se nemusí shodovat s tím co se říká teď. A i na to je potřeba reagovat. Že to nesedí, že je něco špatně. Může se klidně stát, že na začátku řešíte jeden konkrétní problém, ale během řešení se to změní. Zavede vás ti úplně někam jinam, k jinému problému. Vyplave na povrch jiná věc a vy najednou řešíte úplně něco jiného než na začátku. Protože to původní byl pouze spouštěč, který s tím souvisí.

Občas se stane, že při řešení narazím na událost, která je neuvěřitelná až bizardní a já si říkám, to snad ani není možné, aby se toto mohlo stát. Vždy mě překvapí, co dokáže vymyslet lidský rozum. Čemu uvěří a pak tím žije. A jakým způsobem se pak navzájem propletou a zamotají do sebe lidské osudy a jejich energie. Jako zašmodrchané provázky z činů, myšlenek, emocí, přesvědčení, falešné víry, strachů, výčitek, tužeb, přání a fantazií v jeden silný provaz, jen energetický. A já je potřebuji rozmotat a oddělit. Vždy si říkám: "S tím jsem se ještě nesetkala. Nic takového jsem ještě neřešila. Co s tím? Jak to mám rozmotat? Jak se v tom mám vyznat? Kde je začátek? Jak to začalo. Kde mám začít?" Jediné, co v té chvíli mohu dělat je říci: "Bože pomoz mi s tím. Ukaž mi cestu. Ukaž mi, co je tam podstatné." A pak začnu, aniž bych věděla, zda je to správné, nebo ne. Prostě to zkusím. Ptám se a hledám. Nic nepředpokládám, jak to asi bylo, jak to asi je. Pouze třídím informace. Ty, co byli již řečeny i ty, co ke mně přichází teď. Hledám mezi nimi propojenost a souvislost, skutečnou pravdu. Která kam a komu patří. Abych se dostala pouze k tomu jednomu, co patří tomu člověku, kterého řeším. Ostatní mě pak už nezajímají. Jsou to jen informace, které dokreslují celý obraz a děj, co na něj mělo vliv. Je to podobné, jako když se díváte na obraz, na kterém je ústřední, hlavní motiv, který vystupuje do popředí a vše okolo něj je jen jakási kulisa v pozadí, která říká, kde se to odehrává.

Také je potřeba vědět, s jakou enegií jak máte a smíte mluvit. Jsou energie, kterým nemůžete poroučet ani jako láska. Některé vyžadují, nebo si zaslouží od vás úctu. Bez tohoto nečekejte, že vám vyjdou vstříc a pomohou vám. Některé jsou povýšené a berou vás jako malého červa, co jim nestojí za odpověď. Některé lžou. Některé tělesně ubližují, nebo vám ukazují bludy. Některým je potřeba striktně říci ne. Prostě musíte vědět a znát, jak s kterou energií mluvit.

Toto je bohužel něco, co vás na žádném kurzu nenaučí, protože to za prvé neví a za druhé to neumí.

V podstatě to vypadá tak, jako když zvolíte jednu cestu/způsob řešení a ta vás zavede na rozcestí, kde je několik cest. A vy hledáte tu správnou, po které se dát. Abyste ji mohli najít, potřebujete se také podívat na ty zbylé. Co na nich je. Protože některé mohou něčím zasahovat do té, kterou hledáte. Tedy ty okolní cesty vám poskytnou potřebné informace k tomu, kterou cestu zvolit. A pak opět přijdete na rozcestí a zase hledáte. Je to jakýsi labyrint, který je různě pospojovaný různými body a uzly. Na těchto cestách nejsou jen krásné a pravdivé energie, ale také energie, které lžou, nebo se vydávají za něco jiného. Mluví k nám naprosto vše. Jak láska, tak temnota, tak mrtví, kteří na sebe chtějí upozornit, chtějí nám radit, hrají si na ty, co ví, myšlenky lidí, kolektivní vědomí, naše vlastní minulá já ….

Bohužel mnoho ezoteriků dělá tu chybu, že si neověřují pravdivost té které energie a informace, co slyší. Věří tomu, že slyší a vidí pouze pravdu. Pravdu o tom, co to je, protože se to tak naučili rozumově. Protože jim to takto někdo řekl. Vysvětli to jejich rozumu skrze svůj rozum. Takto je to někdo naučil. Potom slyší to, co chtějí slyšet. Vidí to, co chtějí vidět. Na základě naučeného už si dopředu vytvoří názor, co to je a scénář o tom, jak to je a řeší to naučeným způsobem. Nehledají, zda to, co se učí a jak se to učí je pravda. Neověřují si to ptaním se a pátráním, zda to platí vždy, nebo jen někdy. A proč. Kdy ano a kdy ne. Neučí se to sami na sobě, poznávat a učit se skrze různé situace, které sami zažívají. Vyčistit a očistit nejprve sami sebe. Poznat sami sebe. Své myšlenky, své emoce, své strachy, strašáky …. Je zajímavé, že všichni do jednoho řeknou, že si vyřešili jeden, dva problémy, jeden, dva minulé životy a už jsou čistí, duchovní, bez problémů. Už nemají žádné negativní emoce a pocity. Nic jim nevadí a nic jim neubližuje? Copak toto lze? Víte, kolik toho v sobě máte? Co vše je skryto a schováno v podvědomí, co váš rozum popírá, odmítá, dělá, že není, neexistuje, nebo neukáže, protože to neví, nebo k tomu nemá přístup? Copak rozum a ego dokáže připustit a přiznat si, že se mýlí, že nemá pravdu, že neví?

Tak například vám mnoho ezoteriků řekne, že se nemáte vracet k minulosti, zabývat se minulostí, ale žít teď a tady. A to je ta polopravda, špatně pochopená pravda, o které mluvím.

Pravda je, že se nemáte vracet k minulosti. Ale? Znamená to, že se k ní nemáte vracet a stále jí prožívat dokola a dokola. Utápět se v ní a řešit co kdyby, jak by to dopadlo, kdyby … Obviňovat se a vyčítat si, co jste udělali, neudělali, jak jste se rozhodli. Přehrávat si to v mysli a hledat tu nejlepší variantu. Hledat viníka. Neustále se ptát proč.

K minulosti je potřeba se vrátit, ale jinak, jiným způsobem. Vracíme se k ní, abychom ji mohli uzavřít a ukončit, aby nám už neležela v hlavě a neubližovala nám skrze opětovné a neustálé oživování emocí, bolesti a výčitek. Tedy podíváme se nazpět, znovu si celou situaci přehrajeme, uvědomíme si, kde, v čem, jak a proč jsme udělali chybu a pak ji přijmeme tak, jak se stala. Smíříme se sami se sebou, se svou volbou, kterou jsme v té chvíli udělali a odpustíme si. Zde jde o to si uvědomit, že vy jste v té chvíli řešili tuto situaci, jak nejlépe jste toho v té chvíli byli schopni. Nemohli jste vědět, co bude, co se stane. Díky tomuto vrácení se už víte a toto vím se stává vaší zkušeností. Příště v podobné situaci už budete více obezřetní, nebo vám uvnitř vás automaticky bez přemýšlení zazvoní varovný signál na základě této zkušenosti.

Uvedu zde jeden příklad, jak to vypadá, když absolvujete kurz, kde vás naučí, jak to máte dělat. Řeknou vám, jak to je a jak to funguje. Tedy jak to vymyslel rozum, že to je a funguje. Jak tomu rozumí rozum a myslí si tedy, že ví.

Dvě ezoteričky řešily na dálku dítě, autistu bez jeho fyzické účasti a natáčeli to. Chtěli mu tak pomoci, aby se cítil lépe. Jedna se ho ptala a ta druhá se na něj napojila, tedy na jeho duši a říkala, co on/ona říká. Ten chlapec mluvil naprosto normálně, jako dítě. Zní to úžasně, že? Že mluvila s jeho duší.

Bohužel, zde je ten kámen úrazu, že toto dělali dle rozumově naučeného, co je někdo naučil, jak to funguje a dál už nepátrali, zda je to pravda, nebo není. S kým, s čím doopravdy mluví. Kdo jim odpovídá.

Za prvé, s jeho duší nemluvila. Duše je totiž zticha. Nemůže se projevit díky tomu, že je tam stále rozum, který se považuje za člověka. A duše rozum nemůže umlčet, aby nebyl. Tedy že vypne rozum a vše, co si myslí, že je, čím je. Duše sama je kousek Boha, bezpodmínečné lásky. Tedy, Bůh mluví jako malé dítě, nebo jako člověk? Duše nemluví jako člověk. Neříká, jak se cítí a co jí vadí. Poskytuje pouze informace o tom, co se děje.

Jenže zde mluvil malý kluk. Takže nemluvila s duší, ale mluvila s tím malým klukem, tedy s jeho rozumem. S energií rozumu toho malého kluka.

Další věc, nad kterou se nepozastavila byla ta, že jim logicky odpovídal/la. Copak duše logicky, rozumově mluví a myslí? Copak autista umí logicky myslet a odpovídat na otázky? Autista je a bude autistou a nic se na tom nezmění. Nebude mluvit jako normální zdravé dítě. Jeho mozek funguje naprosto jinak. Jeho rozum a jeho myšlení se tím, že se na něj napojíte nezmění. Je to stejné, jako když jsem řešila mnoho otisků, které se narodily mentálně postižení, nebo se během života zbláznili. Nešlo s nimi mluvit, protože stále byli těmi postiženými lidmi, jen bez těla. Jejich mysl nebyla schopna logického uvažování. Pochopitelně zde existuje cesta a způsob, jak s nimi mluvit, aby byli schopni chápat a myslet, ale to zde nebudu říkat.

Takže? Na koho se tyto dvě ezoteričky napojili? S kým doopravdy mluvili?

Buď s nějakým jiným malým klukem, nebo si ta jedna myslela, že s ním mluví, ale ve skutečnosti ty odpovědi vymýšlel její vlastní rozum. To, co si představoval, že tam je, co mu ubližuje. Ono je to zajímavé, ale celá diskuse vedla jedním směrem, k jednomu již dopředu vytvořenému a předpokládanému závěru, jak to je a proč to je. Že tam má přivtělené duše. Mrtvé kamarády, co mu ubližují. Zde je vidět, jak to funguje, když se něco naučíte někde na semináři, kdy vám do hlavy nalejí lži a bludy o tom, jak to v této duchovní rovině funguje. Že se na někoho napojíte a mluvíte s jeho duší.

Bohužel, nemluvíte. Vždy mluvíte s tím člověkem, tedy s rozumovou energií, která říká, já jsem člověk. Duše vám neodpovídá ve větách a nevysvětluje. Vy pouze můžete vidět jejíma očima to, co vidí ona. Vědět to, co ví ona. Tedy pouhé informace beze slov, ale ne věty. Copak vám vaše intuice – duše sáhodlouze vysvětluje, proč máte zabočit do leva? Proč někam nemáte jít? Jen vám přijde pocit, informace beze slov, že ne. Pošle vám obraz něčeho. Ale nevysvětluje.

Pokud chcete mluvit s duší, je potřeba vědět, jakým způsobem se ptát. Jaké otázky klást. Tedy jednoduché, stručné a konkrétní otázky na konkrétní věc, které pracují pouze s ano a ne. Tedy jeden konkrétní cíl, od kterého se mohu posunout k dalšímu cíli. Je to opět skládání jedné informace ke druhé, abychom dostali ucelený obraz. A ne že nám to duše sama začne celé vysvětlovat, jak to je, co to je, proč to je a jak tomu máme rozumět.

Je zajímavé, že čím míň toho tito lidé o duchovní oblasti znají, ví a umí, neprožili to, nezažili to na vlastní kůži, nemají s tím svou vlastní zkušenost, ale pouze předanou, zprostředkovanou a naučenou, o to více si věří a nepochybují o tom, co slyší, vidí a dělají.

Já jsem naopak byla podělaná strachy, abych někomu neublížila. Měla jsem vůči těmto energiím a zákonům obrovský respekt. Jediné, co mi jelo v hlavě bylo, jak poznám, že je to pravda, že dělám správnou věc, že používám správnou energii, kdy, jak a proč. A tak jsem toto vše vyzkoušela sama na sobě. Tedy opravdu naprosto vše. Abych sama poznala a zažila, co to dělá, co to umí a jak mi u toho je. Poznala tyto energie sama na sobě a ne, jak mi to někdo říká, že to je, co to dělá a jak to funguje. 

Jak už jsem mnohokrát napsala, toto se nedá rozumově naučit. Zde neplatí, že červená je červená. Zde neplatí to, co platí ve hmotě. Co jsme se rozumově naučili. Co o tom víme a známe rozumově. Jak si rozum myslí, že to je, co to je a jak to funguje. Jen pro to, že to někdo řekl. Že nás to takto naučil. Udělej to a to a ono se stane to a to. Protože tyto energie se neřídí tím, co chce náš rozum. Jak si to myslí a představuje náš rozum. Že se někam napojí a bude mít přímou a umetenou cestu k pravdě a moudrosti. Nebude, protože rozum tyto energie neumí číst. Přečíst je umí pouze duše, láska.

Náš rozum se musí naučit a přijmout, že nic neví a nic neumí. Že si pouze myslí a předpokládá, co to je. A pak teprve začít zkoumat, co vše tam v prostoru kolem nás je. Zkoumat to skrze svou vlastní duši. Skrze duši, která na rozdíl od rozumu ví. Ví, kam smí a kam ne. Co je zavřené a proč. Co tomu brání. Co je to za překážku. Kde vznikla. Kdo ji vytvořil, proč a čím. A my hledáme skrze duši a ptáme se duše. Tím se učíme tomu všemu rozumět. Ne, že hned vše víme, umíme a rozumíme. Ale tím, že to zkoumáme, prohlížíme si to a spleteme se, uděláme chybu. Spleteme se a dostaneme zpětnou vazbu v podobě facky. Energie nám to vrátí, když se spleteme. Ukáže nám, že takto holečku tedy ne. Takto rozume ne. Tudy cesta nevede. Zkus to jinak. Zeptej se jinak, najdi jiný způsob, jak vědět co jsem doopravdy zač. Zda ti lžu, nebo ti říkám pravdu.

S tím neoddělitelně souvisí umět se odosobnit. Ovšem, odosobnění neznamená, že jsem oddělený od těla a nemyslím a nevyhodnocuji rozumem. Přestávám být člověkem. Jsem obojí najednou, v jedné a té samé chvíli. Jen ani jednomu nepřikládám důležitost. Toto vás nikdo nemůže naučit. Toto nejde vysvětlit, jak to máte dělat. Toto se učíte sami na sobě zkoušením, poznáváním a prožitím. Že to zažijete jednou a už víte, jaké to je pouze být. Co to znamená pouze být. Ne, jak si to představuje rozum.