Osvícení

Dnes se podíváme na slovo osvícení a vše, co s tímto slovem souvisí.

Osvícení NENÍ STAV, ve kterém bychom měli být. Toto není naším úkolem, jak si to vymyslel a pochopil náš rozum. Ani to není žádná míra, či meta našeho konečného cíle poznání. Že budu vše vědět, všemu rozumět a díky tomu budu chráněn před bolestí a špatným rozhodnutím.

Osvícení je způsob, jak na věci nahlížíme. Je to kousek, maličký kousek poznání, porozumění určitému tématu v duchovnu, které je spojeno s lidským životem. Tato poznání se pak skládají z různých zážitků. Jak všedních, lidských, tak z duchovních, mystických, která odporují všemu, co známe. A my se tomu snažíme porozumět. Co se to děje a proč se to děje. Osvícení je spojeno s našimi vlastními prožitky během života, a ne s tím, co o tom někdo napsal. Nelze svou moudrost stavět na moudrosti druhých.

Osvícení neznamená, že vše vím a všemu rozumím. Protože to není možné. I toto je osvícení. Přijetí toho, že vím pouze to, co mám a smím vědět. Na co jsem duchovně zralý vstřebat a pochopit. Kdo hledá osvícení, snaží se o něj a chce v něm být, tedy chápe ho jako stav, nikdy ho nenajde.

Lidé stále hledají odpovědi na své otázky, co se s nimi děje, jak mají žít, jak mají něčemu rozumět, jak to vše funguje, proč to tak funguje ve starých spisech a svatých knihách, které napsal někdo, kdo sám sebe označil za osvíceného. Tedy vysvětlení určitých témat spojených s člověkem a touto zemí, tak jako témat spojená s tím neviditelným, Bohem a duší skrze věty a slova, tak, jak byl on sám v té chvíli schopen tomu porozumět. A toto, své vlastní pochopení pak považoval za osvícení a předával ho dál. A lidé, namísto toho, aby si to přečetli a začali o tom přemýšlet, každý sám za sebe, zda je to vše, nebo jen část pravdy, toto poznání vzali jako konečné. Rozum tuto pravdu, tedy pouze slova – něčí teorii o tom, jak to je, přijal, ztotožnil se s ní a díky tomu si ten dotyčný připadá osvícený, že ví. Ovšem vědět, neznamená umět tak žít, umět to použít. Protože toto už vám ta svatá písma neřeknou, jak to máte udělat. Jen vám řeknou, jak to má být. Jací máte být a jací nemáte být. Ona teorie je jedna věc a praxe, uskutečnění té teorie v životě druhá.

Uvedu příklad.

Existuje Bůh? Ano. Pravda. Náš rozum přijal, že existuje Bůh. Ovšem to je tak asi vše. A pak začne náš rozum hledat další slova pro slovo Bůh. Vysvětlení, co, kdo je Bůh. Čím více slov, tím má náš rozum větší jistotu, že je, že existuje. Tedy jistota je špatné slovo. Spíše má představu o tom, co je. Ovšem je zde jeden háček. Jsou to jen slova pro něco, na co si nemůžeme sáhnout. Ověřit si to skrze naše smysli. Takže co s tím? Jak mám mít naprostou jistotu, že je, existuje? Když ho nevidím, neslyším ani se ho nemohu dotknout, necítím ho? Kde je? Jaký je? Vím to, nebo si to jen myslím a představuji na základě něčích slov? Jakým způsobem chcete tato slova o tom, kdo je bůh zhmotnit?

Boha není možné zhmotnit. Vy ho pouze můžete zacítit, pocítit uvnitř sebe a až poté víte, že je. Aniž byste pro to potřebovali jakýkoliv lidský, smyslový a hmotný důkaz. A tento váš vlastní prožitek, uvědomění si ho a přijetí bez hmotných důkazů je osvícení. V tomto případě je osvícení ten jeden konkrétní moment, kdy víte, že existuje Bůh a víte, co je a kým je beze slov. Bez vlastního zážitku, vlastní zkušenosti a porozumění jí skrze pocity uvnitř nás není možné osvícení. Odpovědi na tyto zážitky se totiž nehledají v rozumu a slovech. Ve svatých písmech, ale uvnitř nás. Uvnitř nás je totiž něco, co k nám promlouvá právě skrze pocit.

Naše lidská cesta se skládá z těchto jednotlivých osvícení. Pochopení a porozumění tomu, co se mi děje a proč se mi to děje.

Osvícení není stav, trvalý stav, kterého mám dosáhnout. Je to cesta, po které jdeme každý sám za sebe a je utvořena pouze a jenom z našich vlastních prožitků a překážek, které jsme si tam vytvořili pouze my sami. Naším úkolem je tyto překážky objevit, prohlédnout si je ze všech stran. Podívat se nazpět, kam, ke komu vede a proč, podívat se dopředu, co vytváří a proč, podívat se, co mi chce o mě říci, na co mě chce upozornit.

Osvícení je tedy posvícení si na tu situaci, na tu překážku, kdy skrze toto světlo jí vidím takovou, jaká ve skutečnosti je, z čeho je utvořena, kdy a jak vznikla, rozumím jí a vím, znám o ní, o sobě pravdu.

Jedna malá překážka, která pokud ji obejdeme, za pár metrů vytvoří obrovský balvan, který bude složen z těch malých, které jsme ignorovali. A ten už nebude tak jednoduché odstranit, protože se v něm, z čeho je složen, nevyznáme. Co začneme dělat? Hledat všude kolem sebe, co o tom kdo ví a zná.Co o tom kdo napsal. Bohužel, to není skutečnost, není to to samé, co se děje nám, ale pouze teorie o to, co by to mohlo být.

Pokud odstraníme ze své cesty jednu malou překážku, znamená to, že jí, sobě rozumíme. Víme o ní vše. Víme kdy, jak a proč vznikla. Na základě jakých našich činů, myšlenek a emocí. Co nám způsobila, způsobuje a proč. Víme, že jediný způsob, jak ji ze své cesty odstranit je přijmout ji, smířit se s ní a odpustit si.

Osvícení je tedy poznání sebe sama, jak myslím, jak jednám, jak se cítím, proč, co mě k tomu vede, jaké mé emoce, jaké mé myšlenky a co mi tyto emoce způsobují. Zda se řídím pouze rozumem, jak mi to ukazuje rozum, jak to vidí a rozumí tomu rozum, nebo se řídím také pocitem, který není racionální. Pouze takto a díky tomuto mohu poznat a pochopit, jak vše funguje. Skrze své vlastní prožitky a pocity s nimi spojené, ty malé střípky poznání pravdy - osvícení. A ne skrze prožitky, poznání a moudrost druhých. Oni nejsou vy a vy nejste oni.

Kdo sám sebe považuje za osvíceného, že už dosáhl té vytoužené mety, jakéhosi pomyslného nejvyššího stupně poznání a moudrosti, nikdy jím nebyl a nebude.

Duchovno a osvícení je pouze pojem, název pro soubor rozumových vysvětlivek různých pojmů a návodů, jak tomu máte rozumět. Tedy jak je tomu schopen rozumět lidský rozum. Ovšem, to není duchovno. Tímto způsobem se nedá zprostředkovat, co je to duchovno a osvícení. Duchovno není možné vysvětlit rozumem. Vy ho pouze můžete zažít, prožít. Protože duchovno a jeho poznání a pochopení se neopírá o rozum, ale o to, co je uvnitř nás, o duši a skutečnou pravdu.

Duchovnu a osvícení, tomuto pojmu, co znamená, můžete porozumět pouze skrze příběh, skutečnou událost, která se vám stala, kterou jste sami prožili a pocítili. A ne skrze poučky, jak jste to měli prožívat a jak jste se měli cítit.