Pohlaví a identita

Dne se vrátím k jednomu staršímu článku o LGBTI.

Toto bude z mé strany trochu ostřejší a osobnější článek. Já vím, měla bych být nad věcí, ale jsem pouze člověk, lidská bytost, žena a matka. Takže jako to vše dohromady jsem pěkně nasraná na to, co se zde děje. Čím dříve si to uvědomíme, tím dříve to zkončí.  Mluvte se svými dětmi. Ptejte se jich, naslouchejte jim, nesuďte je, nezavrhujte je, nenuťte jim svůj názor, svou pravdu. Ukazujte, vysvětlujte. Společně hledejte odpovědi a pravdu.

Tento název LGBTI obsahuje soubor mnoha různých názvů, jako sexuální orientace, pohlaví, identita, gender, genderová identita, lesba, gay, bisexuál, transsexuál, transgender, intersex osoba atd.

Vše jsou to pouze slova – názvy pro něco, čemu náš lidský rozum nerozumí. Čemu rozum nerozumí, vymyslí pro to slovo, název a v tu chvíli to pro něj začne existovat. Začne si myslet, že ví. Začne si představovat a vymýšlet, co to je a proč to je. Potřebuje tato slova k tomu, aby se v tom vyznal a měl pocit, že to má seřazené a rozumí tomu. Takové rozumové škatulky. Ovšem, náš rozum plete páté přes deváté a některé používané pojmy chápe naprosto špatně a přiřazuje jim to, čím nejsou.

Celým tímto šílenstvím, které se zde rozmohlo, se linou pouze tři slova, tři energie, které jsou těmito lidmi špatně chápány a špatně interpretovány. Vše ostatní jsou jen výmysly rozumu, ega, které chce být tím, co ví, co tomu rozumí.

První slovo je: Sex, tedy sexuální orientace. Ta má, ale nemusí mít naprosto nic společného s identitou. Je to o tělesné, sexuální přitažlivosti, kdo nás svou energií přitahuje, nebo naopak odpuzuje a chemii mezi dvěma lidmi buď opačného pohlaví, stejného pohlaví, nebo bez ohledu na pohlaví. Žena+muž, žena+žena, žena+muž i žena. A opačně. Muž+žena, muž+muž, muž+obě pohlaví. A my jsme pro tyto různé lidi s různou sexuální orientací vymysleli názvy. Sexuální orientace je nám dána při našem narození. S ní se narodíme a je neměnná. Tělo je takto nastaveno a není možné ho přesvědčit rozumem, léky a chemií o tom, kdo pro něj má být přitažlivý a kdo ne. Nad tělesnou, sexuální orientací nemá lidský rozum žádnou moc. Tělo reaguje automaticky bez rozumu.

Druhé slovo je: Pohlaví, tedy pohlavní, tělesné, rozmnožovací orgány, které určují pohlaví. Mužské a ženské. Od tohoto je pak odvozena obecná identita, název pro člověka s mužským, nebo ženským orgánem. Muž a žena. Obecná, společností ustanovená identita pro ostatní, aby věděli, s jakým pohlavím mluví. Jak píši, je to obecná identita, obecné zařazení pro nás jako celek. Toto, tedy obecné určení, kým jsem podle vnějšího vzhledu a pohlavních orgánů lze změnit operativně a chemicky, ale tím to končí. DNA, nastavení těla, jeho energii, sexuální orientaci, jeho paměť a úkol NIKOLIV. Tělo jako takové ví a pamatuje si, čím je a pro co bylo takto stvořeno. A ať chcete, nebo ne, vždy se vám skrze tuto jeho skutečnou energii připomene. Dříve, nebo později. Problémem u těchto operací je ten, že vytvoří jedince, kteří mají tělo, které souhlasí s jejich rozumovou identitou, tedy jejich rozum je spokojený s tím, jak vypadá a jak je díky tomu nazýván jako člověk, ale není schopen se rozmnožovat a porodit dítě. Medicína pouze vytvoří podobu, náhražku orgánu, ale tento orgán není funkční ohledně reprodukce. Je schopen pouze sexuálního spojení a cítit ho, prožívat ho.

Třetím slovem je: Identita. Tedy to, za co se já sám považuji a s čím se ztotožňuji. S jaký slovem a označením se ztotožňuje můj rozum. Muž – žena. Rozumu nejde o tělo jako takové, ale o ten název pro to tělo a pro sebe sama. Kdo v nás se za to považuje? Kdo v nás potřebuje identitu k tomu, aby byl a existoval?

A zde nastává ten obrovský problém, který se snaží všichni ti sexuologové, psychologové a vědci vyřešit a pochopit. Proč má někdo mužské tělo, mužské orgány a myslí si o sobě, že je žena. A naopak. Co je to vlastně ta identita. Odkud se bere? Kde vzniká a jak? Kdo v nás ji vytváří a proč? Je důležité si uvědomit že naši identitu vytváří náš vlastní rozum. Čemu se on sám rozhodl věřit, že tím je. Ale proč? Snaží se na to přijít tím, že tomu dají různé názvy a propojí spolu naprosto nesouvisející věci a snaží se určit, která z těchto věcí za to může. Sexualita má vliv na identitu? Identita má vliv na sexualitu? Identita ovlivňuje pohlaví? Pohlaví ovlivňuje sexualitu a identitu?

Každá z těchto tří věcí, o kterých jsem zde psala, je samostatná kategorie, na kterou je potřeba se podívat odděleně a nejprve ji jako samostatnou pochopit. Co ji vytváří, jak, s čím pracuje.

První kategorii vytváří energie lidského těla – paměť těla. 

Druhou vytváří energie kolektivního vědomí a myšlení – zažité pojmy a názvy pro něco. 

Třetí kategorii vytváří energie lidského rozumu jednotlivce. 

Tři naprosto odlišné věci.

A toto vše někdo hodil do kotle, zamíchal dohromady naprosto odlišné věci, energie a pojmy, ty pak na sebe napojil bez ladu a skladu, jak jemu se to líbilo a jak jemu to dávalo rozumový smysl. Aniž by tomu doopravdy rozuměl, udělal z toho vědeckou studii o LGBTI a přesvědčil o tom všechny okolo sebe. Jak on ví. To vím pak bylo zaštítěno jeho vědeckým titulem, který byl zárukou toho, že ví. A všichni to začali papouškovat po něm. Jeho pravdu. Jeho výmysl. Začali se s ní ztotožňovat a zdokonalovat ji. Vymýšlet další a další vědecké pitomosti a studie, aby ukázali, jak tomu rozumí. Že jsou stejně chytří, jako on. Nakrmil náš rozum slovy, názvy a výrazy, tak jako jejich rozumovým vysvětlením, odbornými větami, latinskými a vědeckými výrazy, kterým jsme začali věřit, že je to pravda. 

Slátaninou, kterou vytvořil něčí rozum, jak on tomu byl schopen rozumět na své rozumové, vědecko-hmotné úrovni a která našemu rozumu dává smysl, připadá nám, že tomu rozumíme. A my jsme to převzali jako jedinou, konečnou pravdu o tom, jak to je, jak to funguje a jakým způsobem to máme, můžeme řešit.

Není možné změnit paměť a nastavení těla. Není možné změnit sexuální orientaci. Není možné změnit kolektivní vědomí a pojmy ohledně označení pro muž a žena.

Jediné, s čím můžeme pracovat a co lze změnit, je náš vztah k nám samým, jako k jedinci. Proč upřednostňujeme jednu identitu před druhou, v čem je pro nás důležitá a proč. Proč se považujeme za jiné pohlaví bez ohledu na tělo. Proč odmítáme jakékoliv označení – jakoukoliv identitu, nebo naopak se považujeme za obě současně? Proč? Čím tedy jsme? Kým tedy jsme? Nikým? I toto nikým, nikdo, nebo naopak oba dva je vlastně identita, pro kterou někdo vymyslel název. A že těch názvů je, že? Jen o tom takto náš rozum nepřemýšlí. Odmítáme slovo muž, nebo žena a klidně ho nahradíme novým vymyšleným slovem, které našemu rozumu dává pocit, že tím je. Že ho to slovo vystihuje. Toto je má pravá identita. Ale ve skutečnosti neví, co to je a nedokáže to popsat, co to je, co to znamená. Jen opakuje naučená rozumová slova, která si někde přečetl.

Díky tomu, že nehledáme odpovědi, ale jen slepě následujeme tyto výmysly a věříme jim jako jednotlivci, jako vědci, akademici, sexuologové, psychologové i jako veřejnost a společnost, vzniká napříč touto společností obrovský problém, kdy předěláváme malé děti na to, čím chtějí být, aniž by vůbec věděli a rozuměli tomu, co se s nimi děje a proč. A myslíme si, jak jim pomáháme ke štěstí a spokojenosti. Odmítáme se tím zabývat a řešit to. Volíme tu nejjednodušší, ale naprosto nejhorší cestu a způsob řešení. Protože my víme, co děláme. A ještě ty druhé trestáme za to, že mají jiný názor. Že s námi nesouhlasí. Jsme hnáni svým egem a jeho pravdou. Odmítáme si připustit, že vlastně nevíme, co děláme a jaký dopad to bude mít na ty děti, až dospějí. 

Tito lidé nepomáhají dětem, aby byli šťastné, ale uspokojují pouze sebe sama, své vlastní ego a utvrzují se tímto konáním ve své vlastní pravdě. Je zajímavé, že to nefunguje v případě, když si dítě myslí, že je pes, nebo kočka. Proč je tedy na tato zvířata nepředěláme? Vždyť je to naprosto to samé. Kočka, či pes není přípustné, ale předělat tělo na jiné pohlaví ano?

Problém tohoto tématu a toho, co se děje tkví v tom, že se nikdo neptá a nehledá, proč si někdo myslí, že je žena, když má mužské tělo a naopak. Odkud se to bere. Jak na to přišel. Proč tomu věří. Motá se zde dohromady pohlaví a identita. Což jsou dvě naprosto rozdílné věci. Pohlaví je dané tělem a rozmnožovacím orgánem. Identitu vytváří lidský rozum a mysl. Já jsem + název toho, co jsem, kdo jsem. Tedy čemu jsem se rozhodl věřit.

 Nejhorší na tom všem je to, že dítě prochází vývojem a různými fázemi skrze hormony, jak ženské, tak mužské dohromady. Cloumá to s nimi a oni se v tom nevyznají, proč je to jednou tak a po druhé jinak. Jejich rozum hledá, chce mít jistotu, čím je. Že to, čím si myslím, že jsem, je správně. Potřebuje tedy správný název, pojmenování pro svou rozumovou představu o tom, kým je - identitu, aby se název shodoval s představou, která nemá nic společného s pohlavím, fyzickým tělem. A aby se to mohlo shodovat s rozumem, byla to pravda, které rozum věří, je potřeba předělat tělo. Když se předělá tělo, stane se z tohoto rozumového přesvědčení pravda. 

Ovšem pouze pro rozum, nikoliv pro tělo a paměť buněk. Tu, původní funkci buněk a DNA nepředěláte. Dá se říci, že toto bylo uměle vytvořeno psychiatry a psychology, kteří si na tom postavili své živnosti a vědecké práce o tom, jak oni ví a jak tomu rozumí a v návaznosti na ně zase medicína a kliniky, kterým nejde o nic jiného než o zisky. 

Kdo by se zabýval dětskou myslí. Kdo by jim to vysvětloval. Kdy by jim říkal, že to, co se s nimi děje je naprosto normální, Že si tím prošel každý druhý. 

Ne, nakrmíme je těmito bláboly, kterým nemohou rozumět. Co udělá jejich rozum? Začne hledat, začne se s tím ztotožňovat až tomu začne věřit.

Takže medicína, kliniky, psychologové, sexuologové a psychiatři vyrábí jedince, kteří jsou sice dle předělání těla ku obrazu svého rozumu, rozum je spokojený se svou vlastní představou o sobě samém, kým je a jak má vypadat, ale nejsou schopni se rozmnožovat, zplodit a porodit potomka. A toto je něco, co každé toto předělané dítě dostihne, až dospěje. Protože je potřeba si projít všemi fázemi dospívání, abych se mohl nalézt a můj rozum si mohl uvědomit skrze situace, jak se chovám, proč se tak chovám a kým tedy jsem a proč tím jsem. A ne naopak. Že dítě nejprve předěláme podle toho, co si myslí a pak ať si zjistí, kým doopravdy je. To už je pozdě a návrat není možný. Je to nezvratné. Co na to, že jsme toho člověka v dětství zmrzačili, že?

Jde tedy o to zjistit, proč si to ten rozum myslí. Kde, odkud to vzal. Odkud tato myšlenka pochází, odkud přichází. Kdo nám ji vnuknul. Protože dítě, když se narodí, nemá identitu. Má pouze pohlaví. Je mu jedno, kým, čím je. Identita vzniká na základě rozumu, na základě myšlení a smýšlení o sobě. Proč si tedy rozum vybral identitu, která se neshoduje s pohlavím, fyzickým tělem? Proč je rozum nespokojený s tělem, které má? Proč? A s tímto by se mělo pracovat a ne vyhovět každé představě rozumu o tom, kdo jsem, čím jsem. Představa není pravda. Pravda není a neleží v rozumu.