PRAVÁ LÁSKA A KARMICKÝ PARTNER – VZTAH

Existuje vůbec pravá láska? A co to vlastně znamená? Co si pod tím představujeme?

Že se zamilujeme do toho pravého, který se zamiluje do nás. Budeme si souzeni osudem, budeme spřízněné duše, budeme se milovat až do smrti, budeme si rozumět, budeme neskonale šťastní a nikdy se nerozejdeme, neopustíme ....

Toto, co jsem napsala, je pouze představa rozumu o tom, jak vypadá a jak se v životě projevuje pravá láska. Bylo by to pěkné, že? Jenže?

Oba partneři, jak vy, tak ten druhý by měli mít vůči tomu druhému úctu. Že má právo na svůj názor. Že má právo říci ne. Že má právo udělat chybu. Že má právo být unavený, nahněvaný, nevědět si rady, mít emoce a pocity.... Má právo odejít. Má právo říci svůj názor. Ovšem POZOR! Bez vyčítání.

Mít úctu sami k sobě. Neponižovat se, neškemrat, nevyčítat, nepodbízet se, nedávat ultimata, nevyhrožovat, nevyužívat a zneužívat, nepodezírat, nežárlit, zbavit se závislosti na tom druhém. Věřit mu. Umět si říci o pomoc. Být sám sebou a ne tím druhým. Nestydět se za své slabosti, nešikovnost, za svou nedokonalost. Nestydět se dát najevo své emoce. Přestat chtít být dokonalým pro toho druhého jen pro to, aby vás neopustil, aby vás miloval.

Mít v sobě pokoru. Pokora je stav, kdy to, co se právě děje, přijímáme tak, jak to je. Neznamená to, že se nám to musí líbit. Že s tím musíme souhlasit. Neznamená to ale, že se budeme vztekat, protože se nám to nelíbí. Budeme s tím bojovat. Budeme druhého přemlouvat. Ne, pokora je, že to přijmeme. Že je to rozhodnutí toho druhého. Pouze můžeme říci, že se nám to nelíbí. Nevysvětlujeme. Rozhodnutí ponecháme na druhém.

Je toho opravdu mnoho, co očekáváme od toho druhého, jaký by měl být, jakého bychom ho chtěli mít, abychom byli šťastní. Ovšem, to samé od nás očekává náš partner. Jsme toho my sami schopni?

Každý člověk od pradávna touží po tom, aby ho někdo miloval. Bezvýhradně. Bez posuzování. Přijímal ho takového jaký je. Proč? Protože si myslíme, že když nás ten druhý bude takto milovat, je to pro nás důkaz, že jsme v pořádku, dokonalí. Bez chyby. Ovšem, toto nikdo na celém světě nedokáže.

Druhý člověk vám nemůže dát to, co vy potřebujte. Protože situace, naše pocity, myšlenky a emoce se mění jako jarní počasí. Ani my sami kolikrát nevíme, co se s námi děje, co vlastně cítíme a co chceme, co potřebujeme. Tak jak to má vědět ten druhý, jakou lásku a její podobu v tu danou chvíli potřebujete. Protože láska je i to, že vám druhý řekne to, co nechcete, odmítáte slyšet. Láska je i to, že vám řekne ne. Láska je i to, že vás v tom, co vymamlasíte, nechá vykoupat. Ovšem bez výčitek.

Jak tedy vypadá opravdová láska? Jak se projevuje?

Já svým klientům, a nejenom jim, ale i duším, které jsou zde chyceny a nemohou odejít, vždy položím jednoduchou otázku.

"Kdo jediný na celém světě vás zná nejlépe?"

Nikdo. Pouze vy sami.

"Kdo jediný na celém světě vám může dát takovou lásku, jakou potřebujete? Kdo jediný ví, jakou lásku potřebujete?"

Nikdo. Pouze vy sami.

"Kdo jediný na celém světě vám může odpustit?"

Nikdo. Pouze vy sami.

Začněte se mít rádi. Dejte sami sobě lásku. Nikdo jiný to za vás nemůže udělat. Nikdo jiný vás nemůže učinit šťastnými, jen vy sami. Pokud si ji dáte, najednou se vše rozplyne. Vše, co vám připadalo důležité, zmizí. V té lásce je svoboda a klid. V té svobodě není strach, není lpění, ani závislost na druhém a jeho lásce. Automaticky jste otevření všemu. Můžete dávat i přijímat. Bez jakékoliv potřeby manipulace, závislosti a chtění. V této lásce není strach, že zůstanete sami, že nikoho nenajdete.

Když milujete sami sebe, automaticky to samé cítíte vůči druhým. Lásku, úctu, pokoru a smíření. Přijímáte druhé lidi bez posuzování, odsuzování a hodnocení. Přijímáte svou i jejich nedokonalost a slabost. Nemáte touhu je předělat, zachránit. Nemáte touhu se jim vyrovnat, zavděčit, připoutat je k sobě, spoutat je, vlastnit je. Nemáte touhu, aby vás milovali a přijímali. Nic po nich nechcete, nežádáte. Dáváte jim svobodu, aby se sami rozhodli, zda vás chtějí milovat, nebo nenávidět.

Pak pro vás není důležitá "ta pravá láska", protože vy už ji dávno máte. Ne v druhém, skrze druhého, ale sami v sobě.

Já vím, lehce se to říká, ale těžce uskutečňuje.

V dnešní době je také hodně rozšířený pojem :

Karmický partner, karmický vztah. Osudový partner, osudový vztah, osudová láska.

K tomuto tématu velice stručně.

Každý váš partner či partnerka bez výjimky je karmický a zároveň osudový. Osudový v tom, že se máte setkat, potkat, zamilovat se. A třeba později si začít ubližovat a nenávidět se.

Karmický v tom, že každý, s kým se setkáme, do koho se zamilujeme, už alespoň jednou v našem životě byl, ovšem měl jiné tělo, jinou podobu a jiné vlastnosti. Úplně stejně, jako my. Jediné, co zůstává neměnné, je duše. My tu svou minulost s touto duší nemáme vyřešenu a ona se nám opět vrací a promítá do života skrze nás a naše jednání. Stejně tak i našemu partnerovi se promítá jeho minulost, vzpomínky duše na život s námi.

Setkáváme se zde, teď a tady, abychom každý sám za sebe tuto minulost, tedy to, co nám na tom druhém vadí a ubližuje nám, si uvědomili, našli, co jsme tenkrát udělali, jak jsme se cítili, pochopili a uzavřeli skrze odpuštění, propuštění.

Existují i takové osudové - karmické vztahy, kdy láska nebyla či nemohla být naplněna. Většinou jsou to životy, ve kterých se dva lidé milovali, a nebylo jim dovoleno spolu být. A oni se s tím nesmířili, nepřijali to. Nebo naopak. Takové dvě duše si pak naplánují své setkání, kdy spolu prožijí konečně to, co jim nebylo dopřáno a umožněno.

V neposlední řadě máme osudovo - karmické setkání dvou lidí z minulosti, kteří si tam slíbili věčnou lásku, lásku až na hrob, na věky věků, nikdy tě neopustím, nikdy tě nepřestanu milovat .... Tito lidé, kteří jsou naprosto jiní, než byli tenkrát, jsou k sobě přitahováni skrze tento slib. Mohou si ubližovat, trápit jeden druhého, ale díky tomuto slibu se nedokážou rozejít, odejít, ukončit to. Opět, je to plán, osud duše, která po každém z nich chce, aby se od toho slibu osvobodili, zrušili ho. Byl důležitý pouze pro ty dva z minulosti, v minulosti, ale ne pro vás a váš život teď a tady. Vy už s tím člověkem nemáte nic společného. Pouze vzpomínku - zkušenost duše.

Abychom jako lidé pochopili, že slib je energie závazku, který se neohlíží na čas a na to, že budete mít jiné tělo a jiné vlastnosti. Budete naprosto jiný člověk. Tento slib platí pro každou osobu, kterou kdy budete a duše si naplánuje vaše opětovné setkání, za účelem uzavření minulosti. Pokud jste někomu dali takový slib, jak můžete čekat, že potkáte toho pravého, někoho, kdo vás bude milovat a detete s ním šťastní a spokojení? Tato energie slibu jemu i vám v tom vždy zabrání. Budete připoutáni k duši osoby, které jste dali slib a která je teď naprosto jiná, ať chcete, či ne. Ať se vám to líbí, či nelíbí.

Je potřeba si uvědomit, že každé slovo a každé naše přání se nese prostorem a plní přesně to, za jakým účelem a v jakém emočním rozpoložení jsme ho v tu danou chvíli vytvořili, vyslovili. 

Nehledí na to, že už jsme na to zapomněli. Jsme někdo jiný. Že jsme se změnili. Že se situace změnila. Že už o to nestojíme. Že nám to naopak v tuto chvíli může ublížit. Můžeme díky tomu o něco přijít, ztratit, zmeškat. Můžeme si díky nim v něčem, něčemu bránit. Vytvořit z nich bariéru v budoucnu, neproniknutelnou zeď, která nám bude ubližovat.

Slova mají obrovskou moc tvořit a měnit realitu. Nikdy však nevíte, kdy, kde a jak se to splní.

Proto se říká, važte každé slovo, než ho řeknete. Važte každý motiv, proč je říkáte.

Máte podobné zkušenosti? Podělte se s námi o ně..

Psát k tomuto článku prostřednictvím 'Facebook" stránky můžete zde