Přichází změna? Budování nového světa - část třetí.

Bože, kam na to ti lidé chodí? Tady někdo asi nechápe, co je to zlo a jak vzniká. A už vůbec nechápe, že bez zla by nebylo, neexistovalo dobro. Když přestane existovat jedno, přestane existovat i to druhé. Obojí je na sobě závislé a je součástí všeho. Jde o vyrovnávání těchto dvou energií do rovnováhy mezi sebou. Ne celosvětově, ale individuálně. Toto je součást duchovního růstu - poznání, moudra. Komu to není dáno, píše tyto články, jak to za nás někdo udělá, zbaví nás zla. Zlo totiž vytváří náš rozum. Ten rozum, na kterém si tak zakládáme. Náš rozum určuje, co je zlo a co není.

Víte, co je na těchto článcích o tom vzestupu špatně, pokud pominu fakt, že je to do slova zkopírované z angličtiny a v podstatě to, co se tam píše, nikdo neumí normálně, lidsky vysvětlit? Včechny ty pojmy, které vypadají tak učeně. Ti všichni, co takové články píší, tak jako ti, co je čtou a věří jim, se toho vzestupu bohužel nedožijí. Zemřou a tudíž ani nebudou moci si ověřit, zda je to pravda, či není. Zda to, o čem píší, se stalo. Jen budou sedět a čekat na ten zázrak, na tu přeměnu. Že je něco změní a oni budou žít v zemi zaslíbené, v té 5D. Kdo by to nechtěl, že?

Místo toho, aby se sami rozhodli pro změnu u sebe, v sobě, tak promarní jeden svůj život čekáním na zázrak. V podstatě nikomu nedochází, že veškeré zlo, které zde existuje, vytvořil člověk svým vlastním jednáním na základě svého vlastního rozumu a emocí. A že bohužel nejde pouze o toto jedno tělo, které každý má, ale o všechna těla, která kdy měl a o to, co vše jako lidská bytost napáchal napříč časem jako jednotlivec. Zlo, které napáchal, vytvořil jako jednotlivec.Tohoto ho nikdo, žádná síla nemůže zbavit a vymazat z prostoru. To je ten bumerang, zlo, vytvořené v minulosti, které se ke každému vrací bez rozdílu. To znamená, že každý člověk splácí v rámci rovnováhy a spravedlnosti to, co zasel, vytvořil. A aby se to mohlo stát, musí zase být ti, kteří jim to zlo zprostředkují. Ti, kteří budou teď stejní, jako oni tenkrát a budou jim dělat stejné zlo, jako oni tenkrát jiným.

Pokud každý sám za sebe nezačne hledat své vlastní zlo v sobě, kdy a kde vzniklo, nepřijme ho a nesmíří se s ním, neodpustí sám sobě, ale bude naopak před tím utíkat, bude zlo odmítat a věřit, že se nějakým zázrakem rozplyne, že ho někdo vymizíkuje, vysaje z prostoru jen tak, nikdy se nepoučí a nezmění.

Tím se dostáváme k jádru celého příběhu. Pokud by něco takového, jako galaktická rada, nebo nanebevzatí mistři opravdu existovalo, a byli těmi vědomými a moudrými, nezasahovali by do děje a lidského života.

A víte proč?

Protože by moc dobře věděli, že každý člověk se k lásce a moudrosti musí dopracovat sám skze své životy a zkušenosti se zlem. Bez poznání a pochopení, kdy sám jednal, použil zlo a proč. Že není možné změnit jakéhokoliv člověka na této planetě bez jeho vlastní prožité zkušenosti se zlem. Kdy ho vytvořil on sám vůči druhým a spravedlivě ho dostal v stejné míře a podobě nazpět od druhých.

Toto dokáže jen naše vlastní síla uvnitř nás, síla bezpodmínečné lásky, pro kterou se rozhodneme. Jen skrze ni můžeme změnit sami sebe, teď a tady a tím svou vlastní budoucnost. Zlo v nás lze přeměnit na lásku k sobě sama jen když ho přimeme, pochopíme, kdy a jak vzniklo a odpustíme jak sobě, tak i těm druhým bez rozdílu. Toto umí pouze bezpodmínečná láska v nás, to, co je věčné, naše skutečná podstata a pravda, ukrytá v těle, která nejedná a neodpouští na základě našeho lidského rozumu, emocí a pocitů.

Mimo jiné, to, co zde někdo v úryvku článku nazývá 4.,5., 6., - 25.D dimenzí není nic jiného, než schopnost našeho rozumu umět jinak, jiným způsobem vidět, slyšet a přečíst a rozumět neviditelným informacím v prostoru. 4.D totiž znamená umět vidět čas, jak plyne. To znamená vidět minulost a přítomnost současně, najednou a rozumět tomu, vyznat se v tom bez potíží.

Někteří z nás toto budou umět vidět a vnímat zůznými způsoby. Jako hmotu, či jen jako samotnou energii. Neznamená to, že se změníme a budeme mít jiná těla. Že se hmota jako taková přemění na úplně jinou. Vše bude stále stejné. Hmotné, ve 3D. Vše, i my.

Jde o to, že mnozí nechápou, co znamená 3D.

Znamená to vidět hmotu prostorově. Uvědomovat si rozumem prostor. Výšku, šířku a hloubku. Bez tohoto 3D zobrazení bychom nevěděli, kde se v prostoru na zemi nacházíme a nemohli bychom určit, kde je jaká překážka, jak je velká, jak je daleko, vysoko, nízko ..... Vráželi bychom do lidí a předmětů v prostoru. Bez 3D vidění a uvažování, tak jako bez hmotného těla a jeho hmotných funkcí, rozumového uvažování. vyhodnocování na základě cítění skrze 5 smyslů, které nám pomáhají si uvědomovat sami sebe v prostoru vůči ostatním hmotným energiím bychom přestali existovat. Tedy naše těla by ztratila tu hmotnou funkci, kterou mají. Tak proč bychom zde vlastně byli?

K čemu máme těla?

No, to pro to, že tu hmotu nepotřebuje náš rozum, ale duše, která je nehmotná a skrze hmotu, to 3.D tělo a vše kolem může cítit, vnímat a zažívat, prožívat jako hmotná bytost. Právě a pouze skrze hmotu. Všechny ty dimenze, o kterých sní náš rozum, jak se do nich dostane a stane se jimi, není nic jiného, než jiný způsob vidění a vnímání hmoty. Ale stále to bude tatáž hmota. Bude mít naprosto stejnou hmotnou strukturu, jako doposud, skrze kterou neprojdete. Skála bude pořád skála. Pevná, tvrdá a nepropustná. Půda bude stále půdou. Strom bude stále stromem. Pes bude stále psem. Tak jako člověk bude stále tím, čím je, hmotnou bytostí. Lidské tělo bude stále vytvořenou ze dvou základních hmotných buněk, vajíčka, spermie a neviditelnou informací uvnitř nich.

Kdo nemá vlastní moudrost, používá a kopíruje moudra druhých. Víte, bohužel pravdu, jak to doopravdy je a jak to funguje, zda to, čemu věříte je pravda, zjistíte až po smrti, až nebudete mít tělo a nebude na vás mít vliv váš rozum. Až zjistíte, čím ve skutečnosti jste, byli jste a vždy budete. Láskou, která tato těla používá k tomu, aby mohla zažít, cítit, a pocítit, co je to žít a to ve všech podobách. Jak zlých, tak dobrých. Mohla skrze tělo jiné tělo obejmout, pohladit. Zažít lidskou bolest, trápení, lidskou radost, lidkou lásku ....

Vše je tak, jak má být. Ono je těžké totiž poznat a rozlišit, kdo ke mě ve skutečnosti mluví. Kdo mi dává tyto informace. Zda můj vlastní rozum, ten zezdola, nebo Bůh. Na co, na koho jsem se ve skutečnosti napojil a koho v sobě uspokojuji. Duši, nebo rozum? Kdo v nás touží být zachráněn? Kdo v nás touží být jiný, mít jiné tělo, žít věčně? Opravdu po tom touží naše duše, láska v nás, která je nesmrtelná, nebo náš rozum.

A na závěr,

planeta Země má svou vlastní energii, svou vlastní sílu a moudrost, vůli žít, být a existovat. Ví, co má dělat a jak to má dělat a kdy to má dělat. Jak ochránit život jako takový, aby nepřestal existovat. Byť jen v jednom malém zrnku, malé částečce, v jednom malém,  nicotném ogranismu, z kterého může opět vzniknout nový život. I za cenu toho, že zničí to, co jí ubližuje, co my považujeme za ten nejvrcholnější a nejdokonalejší výtvor, sami sebe, lidstvo, člověka. A k tomu, aby existovala a dělala to, co doposud, chránila život, podstatu života, nepotřebuje žádné vyšší vibrace, vyšší energie, žádné dimenze, ani pomoc mimozemšťanů, mistrů a galaktických rad. Ona jako taková se bez nás lidí obejde. Existovala miliony let před námi a bude existivat dalších milion let i po nás. To my potřebujeme ji, ne ona nás. Ona se nám nebude podřizovat a dělat to, co my lidé chceme. Ona nás opravdu ke své existenci nepotřebuje. Tudíž ani nepotřebuje žádné vyšší vibrace. Proč? K čemu? Ona je na rozdíl od člověka moudrá a netouží být něčím jiným, než čím je. Moudrou energií, která má hmotnou podobu. Energií, která má v sobě naprosto vše. A ona sama si je toho vědoma, na rozdíl od člověka. Neřídí se lidským rozumem a lidským uvažováním. Ona sama vyrovnává energie tak, jak je potřeba v rámci zachování rovnováhy mezi životem a smrtí. Tak přestaňte fantazírovat o tom, jak se celá země změní, přemění a bude fungovat na základě vašich představ v jiné, vyšší dimenzi. Ona není člověk a po tomto netouží.

Země není žena, nemá ženskou energii a nemá ženský rod - TA země. Ona je zhmotnělá energie - TO. Tato energie má v sobě oba póly, plus a mínus, mužskou i ženskou energii, naprosto stejně, jako Bůh. Bůh je také TO. Má svou vlastní vůli, vědomí, moudrost a sílu, která se utvářela po miliardy let. A my hloupí lidé, co jsme zde pouze pár tisíc let, tedy vzhledem k ní jsme hloupé nedochůdče, jí chceme poroučet, jak má co dělat. Kde má pršet a kde ne. Kde má být voda a kde ne. Kde má co žít a kde ne. Když člověk naruší tuto přirozenou rovnováhu, její bioritmus, vždy dojde  k odezvě. Přijde katastrofa v podobě záplav, sucha, bouřek, tornád, zemětřesení, tsunami a sopečné činnosti, aby se mohla obnovit její přirozená činnost. Když na jednom místě něco odstraníte, nebo naopak přidáte, zákonitě se to samé projeví opačně na jiném místě. Protože ona nechrání pouze nás, ale každý živý organismus, co na ní existuje. Vytváří jim takové podmínky, aby mohli existovat a žít, bez ohledu na to, zda se nám to líbí, či ne.

Pokud je něco, co jí v její činnosti neustále brání a narušuje její přirozený chod, tak to ona sama zničí. To není pomsta a odplata, ale pouze přirozený děj a řád. Energie se sami, automaticky vyrovnají do rovnováhy mezi sebou. Sucho x mokro. Teplo x zima. Chudoba x dostatek. Úroda x neúroda. Život x smrt. Příroda x poušť. Pevnina x moře. Každá věc na této planětě má svůj protiklad. A nikdy nevíte, kde se tento pritiklad něčeho, co člověk vytvoří, objeví a projeví. Každá věc a každý živý organismu zde plní svůj vlastní úkol a vše je na sobě závislé. Zničíš jedno, narušíš vše. Je to dominový efekt, který má své zákonitosti a dopady. Pak přichází na řadu obnova přirozeného řádu této země, který vše navrací do rovnováhy. Síla, nad kterou člověk nemá žádnou moc. Pouze hloupý člověk si myslí, že těmto silám může poroučet. A pak běduje a viní z toho Boha.