Přivtělené duše.

S tématem, o kterém jsem psala, souvisí i takzvané přivtělení duší. Lidé tomu dali různé názvy. Diskarnáti, nebo přisedlíci.

Nejde o nic jiného, než o duše lidí, kteří umřeli a z nějakého důvodu zde zůstali a nemohou odejít.

Drží je zde jejich lidská vzpomínka na toho, kým byli. Tedy lidská mysl a lidské emoce, kterými je duše stále obklopena a není schopna se z nich osvobodit a vymanit. Život toho člověka, kterým byli, tedy jeho činy, myšlenky a emoce stále existují v prostoru jako záznam a ovlivňují skrze sílu a intenzitu prožitého energii duše, která díky tomu není schopna z těchto energií vystoupit, odosobnit se od nich.

Představte si duši, energii, která má kolem sebe rozumovou energii utvořenou z myšlenek a emocí člověka, kterým byla. Je stále uvězněna v již neexistujícím těle, vzpomínkou rozumu, který si myslí, že je, že žije, že existuje. Rozum není schopen pochopit, že už existuje jen jako vzpomínka, echo, ozvěna, otisk v prostoru. Jen jako energie, která nemá hmotný základ. Tento otisk kolem duše má obrovskou sílu a nedovolí jí, aby se z něj uvolnila. Rozum tohoto otisku pracuje dál a používá stejné myšlenky, jaké měl za života. Neustále se vrací k tomu, co se stalo. Stále dokola prožívá vše stejně jako za života.

Je to podobné, jako za života, kdy jsme také pod vlivem svého rozumu a emocí. Neustále si přehráváme situace, které už jsou minulostí, jen vzpomínkou a které existují jen díky našemu rozumu, který se k nim vrací na základě myšlenek a emocí, které nám způsobily bolest a jsou uloženy v nás a kolem nás. Jsme s nimi spjati naší myslí. Rozum se snaží tímto vracením se do minulosti bolest vyřešit a odstranit. Jenže to není možné. Není možné změnit to, co se již stalo. Už to existuje a je neměnné. Jediný způsob, který toto dokáže zastavit je přijmout to, smířit se s tím a odpustit si. To platí jak pro živého, tak i pro neživého.

Duše, které jsou zde chyceny a drženy energií svého lidského rozumu pak hledají pomoc. Záleží na tom, jaké množství negativní energie jako člověk, lidská bytost z masa a kostí vytvořili a nabalili na sebe. Také záleží na úmyslu, proč to dělali. Zda to dělali dobrovolně a úmyslně, protože jim to dělalo radost a přinášelo prospěch, nebo nevědomě, z neznalosti a hlouposti.

Tyto duše, dle svého nastavení, jaké měli za života si po své smrti na základě svých myšlenek, motivů a emocí vybírají stejně smýšlející lidi, nebo lidi s podobnou emocí či podobnými úmysly, podobnými závislostmi. Některé duše, které byli za života zlými lidmi a ubližovali druhý, v tom pokračují i po smrti. Jiné duše, které za života zažili obrovskou křivdu, bolest a bezpráví a které se nedomohli spravedlnosti, se o to snaží po smrti. Pomstít se, napravit příkoří. Některé se snaží nám naopak pomoci skrze své vlastní nabyté znalosti a přesvědčení, o kterých si myslí, že jsou ty správné. Jiné nás chtějí uchránit, abychom neudělali stejnou chybu, jako oni.

Uvízlé duše se přilepí na člověka a skrze něj pak jednají a konají. Ovlivňují jeho myšlení, jednání, konání a emoce. Vkládají mu tam své vlastní myšlenky, vzpomínky a emoce. Takový člověk se může z ničeho nic začít chovat v určitých situacích jinak, neobvykle. Může mít dokonce i jiný hlas. Některé duše se přilepí na člověka jen pro to, že nechtějí být sami. Nebo na sebe chtějí upozornit a pomoci.

Na člověka se může nalepit nespočet duší. Záleží tedy na tom, jak na tom ten člověk je. Jaké má myšlenky a emoce. Tedy na tom, o čem jsem psala v minulém článku. Jak silnou máme energii bezpodmínečné lásky, tedy fungování v rovině. Jak máme v sobě zpracovány a pochopeny témata sebelásky, sebehodnoty, sebeúcty, pokory a víry.

Vždy, když se k nám přivtělí cizí duše, má to svou příčinu. Buď v našem myšlení, v nastavení a v nevyřešených problémech, nebo je nám to dáno karmicky, jako zkušenost pro nás samé a naši duši.

Existuje mnoho lidí, kteří si přinesou sebou domů přivtělenou duši po návštěvě hospod, kdy jsou pod vlivem alkoholu. Jsou v uvolněném stavu, kdy nemají pod kontrolou své myšlenky a emoce. Také k tomu dochází v nemocnicích, kdy jsme energeticky oslabeni, nebo na různých setkáních, jako koncerty, přednášky atd., kde je mnoho lidí pohromadě a emoce tam jen srší.

Není na nás těmto duším pomáhat a odvádět je do světla. To záleží na tom, zda smíme a je to potřeba. Jinak nikoliv. Naším úkolem je nalézt, co zapříčinilo to, že se na nás přilepila cizí duše a tuto příčinu vyřešit. Pokud ani potom přivtělená duše neodejde sama, je potřeba se zaměřit přímo na ni samou a zjistit, proč to dělá. Jaký k tomu má důvod a vysvětlit jí, co doopravdy dělá a jak si tím sama sobě ubližuje a brání si v odchodu do světla.

Do tohoto spadají i naše minulá já, která jsou zde chycena stejně, jako cizí duše. Některá z nich, jejich životy, myšlenky a emoce mají vliv na naše chování a myšlení. Jsme s nimi totiž propojeni skrze společnou duši.

Máte podobné zkušenosti? Podělte se s námi o ně..

Psát k tomuto článku prostřednictvím 'Facebook" stránky můžete zde