Regrese

Opět se vrátím k tomuto tématu.

V současné době je hojně mezi lidmi a esoteriky rozšířená technika REGRESE. 

K čemu má tato technika sloužit?

K vyřešení současných problémů, které vznikly v minulosti.

Bohužel stále a dokola se lidé/ezoterici, co tuto techniku chtějí umět a používat pro blaho druhých učí na těchto kurzech stále dokola naprosto stejné věci. Stejné postupy. Stejné vyhodnocování a stejné závěry. Závěry, které činí jejich rozum.

Teď asi každý, kdo tuto techniku používá namítne, že to není pravda.

Jak to funguje?

Uvedou vás do stavu, který se podobá spánku. A nechají vás bloumat prostorem tak dlouho, dokud se vám nezačne odvíjet nějaký příběh.

Zde nastává první problém, o kterém tito lidé/ezoterici neví.

Protože je to stav podobný spánku, klient je vtažen do tohoto příběhu se vším všudy. Vidí, vnímá a cítí vše, jako by se mu to dělo teď a tady. Není schopen si uvědomit, že je to jen sen, vzpomínka. Nemá nad tím naprosto žádnou kontrolu. Nemůže v té chvíli sám o sobě rozhodovat. Nemůže z toho snu vystoupit, probudit se. Je zbaven své vlastní vůle. To musí udělat ten, kdo mu tento stav navodil. Že ho vrátí zpět do přítomnosti.

Co je na tom špatně?

My bychom se na ten příběh, minulost měli dívat pouze jako pozorovatel. Jako někdo, koho se to netýká. Bez emocí a pocitových prožitků. Jako kdybyste byli pouhými diváky a dívali se sami na sebe, na plátno v kině. Díky tomu víte, že jste to vy, ale neubližuje vám to, neprožíváte to ani pocitově, ani emočně. Pozorujete toho, kým jste byli a zároveň jste vědomími teď a tady. To znamená, že jste schopni si uvědomit obě roviny a oddělit je od sebe. Jste stále přítomni a můžete sami o sobě rozhodovat, co chcete vidět.

Což je něco, co tento způsob - technika neumí a neumožňuje a to právě skrze naučený postup, který se předává stále dokola všem bez rozdílu. A také to neumí ten, kdo tuto techniku používá. Neumí vidět to, co vidí klient. Neumí rozlišit pravdu od lži. Co je klienta a co není. Co je pravda a co není. Zda si to rozum klienta v tu chvíli pouze nevymýšlí.

To je to GRÓ. Vědět. Umět skrze intuici a odosobnění vyhodnotit, co je pravda a co není. Co je klienta a co není. Bez jakéhokoliv rozumového vyhodnocování. Úkolem terapeuta je vést klienta k tomu jednomu jedinému konkrétnímu životu, který způsobil to, co mu teď a tady dělá problémy. Klient se na vše dívá a na popud terapeuta, skrze jeho vedení a otázky hledá to, co je potřeba. Jde tedy o to, že jak terapeut, tak klient se neustále přepínají z role pozorovatele do role člověka teď a tady. A ne, že je klient v tomto stavu nepřetržitě.

Další problém této techniky a jejího učení je v tom, že tito lidé nemají naprosto žádnou kontrolu nad tím, kam se jejich klient v tomto stavu vydá. Naivně se domnívají, že vše, co v tomto stavu klient uvidí, musí být jeho a pravda.

Nemusí.

V tomto stavu se může klient napojit na kohokoliv a na cokoliv. Na sny či fantazie - myšlenky lidí. Na minulý život naprosto cizího člověka, jak živého, tak mrtvého. Na sny, fantazie a různá přesvědčení a závěry terapeuta. Na jeho vlastní minulý život.

Bohužel, dotyčný ani terapeut toto v tu chvíli neví. Nemá jak, protože pracuje pouze s naučeným. Vyhodnocuje pouze to, co mu klient popisuje a z toho pak dělá, vyvozuje závěry dle naučeného postupu. Věří naprosto všemu, co mu klient v tomto stavu popisuje.

Zde je důležité, aby terapeut uměl pracovat v ODOSOBNĚNÉM STAVU a přijímal pouze ty informace, které jsou potřeba, věděl, viděl skutečnou pravdu a ne tu, kterou mu předkládá jeho vlastní rozum na základě toho, co slyší od klienta.

Článek o tom, co znamená ODOSOBNĚNÍ.

Další zásadní problém této techniky spočívá v tom, že klient v tomto stavu něco zažívá na vlastní kůži teď a tady. Pro něj je to v tu chvíli skutečné.

Otázka zní, k čemu je to dobré?

Abychom věděli? A co se tím, že víme vyřeší? Tím, že víme, ten minulý život přestane existovat? Zmizí? Přestane na nás mít vliv? Přestane na nás mít vliv ten člověk, kterým jsme byli? On někam zmizí? Jen tak se rozplyne?

My pouze uchlácholíme svůj vlastní rozum. Náš vlastní rozum si začne myslet, že když ví, co se tam stalo a odůvodní si to sám pro sebe, jak on si myslí, že to bylo a proč to tak bylo, je to vyřešené. A co ještě náš vlastní rozum udělá? Nastaví si tam svou pravdu o celé události, své vysvětlení, své přesvědčení a novou myšlenku o svém nastavení. 

Protože v tu chvíli to prožíváme my a vyhodnocujeme to zase a pouze jenom my. Náš rozum si o tom udělá své vlastní závěry na základě nás samých. My totiž nejsme schopni v tomto stavu vidět a vnímat naprosto vše, co se tam stalo. Vidíme jen to, co je schopen vidět náš rozum. Tedy pouze a jenom to, jak si to pamatuje ten, kým jsme byli. Jak to on vnímal, jak se cítil, jak to prožíval a vyhodnocoval skrze rozum.

Ovšem, toto není skutečná pravda, ale pravda lidského rozumu. To podstatné, motivy, nevědomé myšlenky, touhy, přání, strachy, které za tím vším stojí a které určovali rozhodování tohoto člověka, tak jako jeho vlastní emoce s tím spojené nám v tomto stavu unikají. Naprosto stejně, jako unikají i jemu samému. Že byl ovlivněn druhými, jejich pravdami, jejich přesvědčeními, společenskou morálkou ….. Věřil lžím a polopravdám. Toužil po obdivu, pochvale, být milován, stát se nesmrtelným, být tím, co vše ví …..

Toto je něco, co si ten dotyčný, kterým jste byli neuvědomuje a ani vy sami v tomto stavu při regresi to nemůžete vědět.

Takže, co se tím, že jste tento příběh v regresi prožili změní? Když neznáte celou pravdu, ale pouze tu jeho, rozumovou? Co tedy vyřešíte? Nic.

Toto je hlavní úkol terapeuta. Osvobodit sebe sama i vás od domněnek a závěrů rozumu. Osvobodit toto, kým jste byli od jeho rozumových domněnek a vzpomínek o tom, jak to bylo.

Zde totiž v tuto chvíli nejde ve skutečnosti o vás, ale o toho, kým jste byli. Když on pozná pravdu a pochopí, pochopíte i vy. Zde se tedy nepracuje s vámi, ale s tím, kým jste byli.

Je to naprosto odlišné od toho, co se učí na kurzech REGRESE.

Lézt do minulosti ze zvědavosti je špatně. Tím uspokojujeme pouze svůj rozum, ale nic to neřeší.

Náš vlastní rozum si začne vytvářet své vlastní představy a domněnky o tom, proč a jak. Vidíme pouze část příběhu, ale ne celý příběh.

Do minulosti jdeme pouze tehdy, když máme v současném životě nějaký problém. Nemoc, závislost, dějí se s námi divné věci atd. Nešpacírujeme si v minulosti, kam chceme, jen tak namátkou, že je to pro nás zajímavé, protože jsme zvědaví, kým jsme byli a v jaké době jsme žili.

My hledáme ten jeden konkrétní minulý život, který může za naše současné potíže. 

To, že to vidíme, cítíme a jsme tím člověkem je sice pěkné, ale náš problém to nevyřeší, protože nevidíme úplně vše. My nevidíme a neznáme skutečnou pravdu celého příběhu, ale pouze tu, jakou viděl a chápal ten, kým jsme byli. Jak si ji pamatuje on sám. My vlastně v REGRESI prožíváme pouze jeho vlastní vzpomínky.

Skutečná pravda o celém příběhu leží mimo tohoto člověka. Tu ví a zná, je schopna vidět pouze jeho vlastní duše. Jde tedy o to, zjistit skrze tohoto člověka, který už je mrtvý, skrze jeho duši pravdu. Aby on sám poznal a uvědomil si pravdu, proč se mu to stalo, a to skrze to, čím je teď v tuto chvíli, kdy již nemá tělo. Aby se na vše podíval jen jako láska.

My v regresi, stejně jako on sám toho totiž nejsme schopni. Stále nám i jemu to vše vyhodnocuje náš/jeho rozum, jak on si to pamatuje, jak on si myslí, že to bylo a proč.

To on se na to potřebuje podívat jen jako láska, která to nehodnotí na dobré či špatné.

Toto je to GRÓ regrese. Osvobodit tohoto člověka, kterým jsme byli od tělesného, rozumu a vzpomínek, aby odešel do světla a jeho poznání, skutečná pravda a jeho zkušenost se mohla díky tomu stát naší zkušeností a moudrostí.

Pouze díky tomuto, jeho pochopením skrze lásku, smířením, přijetím všeho a odpuštěním / ne námi, ale jím / se napraví a změní to, co nám teď a tady dělá problémy.

Paní Boušková sice viděla sebe sama v různých dobách a situacích, ale to je tak vše. Uspokojila pouze svůj rozum, ale nic tím nevyřešila. Jen o tom dál přemýšlí.

A co ti, kterými byla? Kde v tuto chvíli jsou? Jsou nahoře, v lásce, nebo jsou stále zde?

A pokud jsou zde, co je zde drží? Proč nemohou odejít? My, jako pozorovatelé v regresi to za ty, kterými jsme byli, vyřešit nemůžeme. Jsme ovlivněni jak jejich, tak svým vlastním rozumem.

Tedy, měli bychom se ptát, kde ten, kým jsme byli v tuto chvíli je a ptát se přímo jeho, proč tomu tak je. Co nevidí, co neví. Na skutečnou pravdu, kterou je schopna znát pouze jeho vlastní duše - bezpodmínečná láska osvobozená od vzpomínky rozumu. Toto z nás pak dělá moudré bytosti, kdy víme.

Toto, co se praktikuje v regresi je pouze výlet do minulosti, nic víc.

Výlet, skrze který není možné nic vyřešit a změnit. Jen uchlácholíme sebe sama, kdy si naivně myslíme, že víme, že tomu rozumíme. Náš rozum si myslí, jak to vyřešil, problém pro něj přestane existovat, přestane se tím zabývat a ono to dál nepozorovaně pracuje a my o tom nevíme. A v dalším našem životě se opět objeví a projeví. Bude se objevovat tak dlouho, dokud ten jeden konkrétní člověk z minulosti, kterého se to týká, tedy kdy a kde vznikla příčina našeho problému, neodejde do světla.

Takže? Stále si myslíte, že tato technika vyřeší váš problém? A že ten, kdo ji používá je schopen vidět - vědět skutečnou pravdu? Zde jsou pak dva scénáře, jak to celé dopadne. Buď vás v tom nechá, ať se tím, co jste prožili zaobíráte sami, což povede k tomu, že si začnete vymýšlet různé příčiny a důvody proč se to stalo, nebo vás uchlácholí svým vlastním rozumovým vysvětlením, ale skutečná příčina leží dál v prostoru. Nenalezena a nepochopena tím, koho se ve skutečnosti týká.

I já jsem vlastně používala tuto techniku, ale naprosto jinak, jiným způsobem a z jiného důvodu. Naučila jsem se ji sama skrze vedení od mé duše.

Za prvé pro to, abychom společně s klientem zjistili základní informace a záchytné body pro to, co hledáme. Klient je neustále schopen si uvědomovat sebe sama a také je zároveň schopen vidět minulost.

Za druhé pro to, abych naučila své klienty se orientovat v tomto prostoru, v minulosti a v tom, co vidí a cítí. Tedy aby i oni sami byli schopni si uvědomit, co tam nesedí, co tam nepatří. Co si vymýšlí jejich rozum.

Toto slouží pouze k tomu, abychom bezpečně věděli, že jsme našli ten správný život a z toho pak vycházíme. Známe hrubý děj a díky tomu můžeme s tím, kým byl lépe mluvit. Víme, na co se máme zaměřit. Na co se ptát. Jakým způsobem s tímto člověkem mluvit. 

Spolehlivě poznáme, kdy a v čem nám, sobě lže, překrucuje pravdu a vymýšlí si. Také poznáme, kdy nám do toho vstoupí někdo jiný a vydává se za něj. 

Klient díky tomuto není pouhou bezmocnou loutkou bez vlastní vůle, chycenou v minulosti, vydanou napospas terapeutovi a tomu, co se s ním v tu chvíli děje. O tom, kdy z tohoto děje vystoupí, kdy se do něj opět vrátí a na co se podívá, má možnost se svobodně rozhodnout klient sám skrze svou vlastní vůli.