Rituály

Dnes si budeme povídat o rituálech. Co na to říká Wikipedie?

Rituál (z latinského ritualis = obřadný), obřad, ceremonie, ceremoniál je způsob chování založený na tradičních, osvědčených, prověřených pravidlech, normách. Rituály bývají např. náboženské, společenské, individuální, čarodějné, firemní nebo organizační, jednoduché až velmi složité.

Já se dnes budu věnovat těm duchovním, čarodějným, šamanským, zasvěcovacím a ezo rituálům. Já osobně je všechny bez rozdílu házím do jednoho pytle. Proč? Protože pracují s neviditelnými silami a energiemi.

Je to opět a zase, jako všechna témata, o kterých zde na blogu píšu složitější, než se na první pohled zdá.

Co by měl takový rituál obsahovat, z čeho by se měl skládat a proč ho vlastně dělat? K čemu má ve skutečnosti sloužit?

Teď maličko odbočím. Všimla jsem si, že mnoho kartářek, léčitelů či duchovních průvodců používá/využívá ke své práci s klienty různé dekorace, předměty, kameny a obrázky, ze kterých mají utvořeny jakési oltáře. Když toto klient uvidí, okamžitě se cítí v těch nejlepších rukách. Má jistotu, že je u toho správného, velice duchovního člověka. Mě samotnou u toho, když to vidím napadne, že je to naprosto to samé, jako když jsme v kostele a díváme se na oltář a všechny ty vystavené relikvie a obrazy svatých. Myslíme si, že jsme zde chráněni před zlem. Že nás každý tento člověkem posvěcený předmět chrání a díky tomu sem zlo nemůže. Omyl. Kostel není svaté místo a v kostele a předmětech se Bůh a svatí nezdržují. A takto stejně uvažujeme, když vidíme takový oltář a předměty u léčitele.

Za mě osobně jsou to jen kulisy pro obecenstvo. Jak přesvědčit klienta, že víte a umíte, že jste ti duchovní. Oltáře jsou osobní věc, která se na veřejnosti neukazuje. Slouží pouze a jenom tomu dotyčnému. Jeho víře, v co, v koho věří a jeho vlastním silám. To on jim v té chvíli dává tu potřebnou sílu svou vlastní vírou.

Pokud jsou tyto oltáře a předměty využívány masově, pro více lidí, jejich energie se díky myšlenkám lidí tříští a ztrácí sílu. Proč? Protože každý člověk je na tom jinak a každý očekává a chce něco jiného. Většinou pak dochází k jakési davové euforii, davovému přesvědčení, které s opravdovou duchovní silou nemá nic společného.

Máme oltáře, kde se modlíme k určitým bytostem a oltáře, kde máme všechny předměty, které potřebujeme ke své práci. Tyto předměty pak reagují pouze a jenom na naši myšlenku a spolupracují s naší vlastní silou. Zde je důležité si uvědomit, že my těmto předmětům a silám nemůžeme poroučet a říkat jim, co po nich chceme, jak to mají udělat a kdy to mají udělat. Tedy jakýsi konečný výsledek, pro který to děláme. To už je moc, manipulace a ovládání, tedy rozumová síla a ne duchovní. Je to téma, které by vydalo na samostatný článek.

Zpět k duchovním a spirituálním rituálům.

Rituál jako takový slouží pouze a jenom tomu, kdo ho provádí. Každý, kdo provádí jakýkoliv rituál by měl mít svůj vlastní a ne okopírovaný. Tento člověk by měl přesně vědět, co dělá a proč to dělá. Jaké síly a bytosti oslovuje. Měl by umět s těmito silami a bytostmi komunikovat. To znamená, umět je vidět a umět je slyšet. To ale není vše. Měl by umět jim také rozumět. Rozumět tomu, co mu říkají a ukazují. Jakým způsobem s ním komunikují. A měl by také vidět a vědět, co v té chvíli, když je osloví dělají. Ne vždy přijdou jen ty bílé a hodné. I toto by měl umět vidět. Kdo, jaká energie se připojí a co s ní má udělat. Jak s ní má hovořit.

Mnoho lidí si myslí, že když použijí rituál, přijdou pouze a jenom ty hezké a hodné energie. Ono totiž hodně záleží na tom, jak na tom ten dotyčný v té chvíli je. Zda je odosobněný a není do toho vtažen jak emočně, tak myšlenkově. Zda tam nemá jakékoliv chtění a lpění na výsledku.

Při rituálu jsme spojeni a propojeni naprosto se vším. Nacházíme se v prostoru, kde je naprosto vše. Bílá, černá, dobro, zlo, mrtví, démoni, andělé, Bůh, nehmotné energie a bytosti bez rozdílu. A my pouze zadáme záměr, aby nás naše duše vedla a kormidlovala mezi všemi těmito energiemi pouze k té, kterou jsme oslovili. Je to o úctě a pokoře. Jak moc věříme bezpodmínečné lásce, své vlastní duši a Bohu, že nám pomůže a ukáže nám, upozorní nás na to, co není v pořádku. Zda umíme rozlišit jednotlivé hlasy, které slyšíme od sebe.

Nestačí se jen očistit a spoléhat se na to, že jsme v té chvíli nedotknutelní. Stačí jen nepatrná myšlenka, strach, malé zaváhání a vše se v té chvíli může naprosto změnit.

Mnoho lidí si hraje na šamany. Ovšem, vůbec neví, co to znamená, být šamanem. Udělají nějaký rituál a už je jim naprosto jedno, co se dál děje. Nemají naprosto žádnou kontrolu nad energiemi, které tímto rituálem přivolaly. Kdo, jaká energie se k nim připojila. Koho tím rituálem pozvali. Protože u rituálu velice záleží na použitých a vyslovených slovech. Stačí jedno malé slovíčko, jedna věta, která vypadá na první pohled správně, je vedena rozumovým a emočním uvažováním, jak si rozum myslí, že je to správně, a už jsme tím pozvali nezvané hosty.

Šaman, či někdo jiný, co dělá rituál by měl vědět a vidět, kdo se k němu připojil. Na co a na koho se každý z těch lidí, co se rituálu účastní napojil. Tento člověk má plnou odpovědnost za ty, kteří se tohoto rituálu účastní. A není možné chránit a uchránit více lidí. Je chopen uhlídat a ochránit pouze jednoho, či dva lidi. Tedy sledovat jejich emoce, energie a myšlenky a předejít tak hrozícímu nebezpečí. Protože se klidně může stát, že se takový člověk, co se rituálu účastní a použije k tomu nějaký nápoj, rostlinu, prášek, výtažek z bylin či hub se může ocitnout v nekonečném prostoru, ve které se může nadobro ztratit a nemusí se už vrátit zpět. I toto by měl šaman vědět a měl by umět takového člověka vrátit zpět. Ovšem, není to tak jednoduché a někdy to není možné.

Je ještě jedna věc, kterou si tito novodobí šamané neuvědomují, nebo nechtějí vědět. Jde o to, proč se někdo takového rituálu účastní. S jakým úmyslem se ho účastní. Co od něj očekává a v jaké rozpoložení je. Jak k němu přistupuje.

Je pouze zvědavý? Chce zažít extázi? Myslí si, že díky rituálu bude vědět? Stane se moudrým. Stane se duchovním? Pozná a pochopí duchovno? Chce, touží vše vědět a všemu rozumět? Nebo chce vyřešitnějaký problém, s kterým si neví rady?Chce nalézt odpověď? Chce se tělesně uzdravit z nějaké konkrétní nemoci? Chce se duchovně uzdravit?

Na tom všem totiž velice záleží. Rituál nám totiž otevře buď duchovní rovinu, kdy nám ukazuje skrze různé symboly a metafory ten jeden konkrétní problém, který chceme u sebe vyřešit. Nebo nám může zprostředkovávat a ukazovat naše rozumové chtění, touhy a představy, tak jako naše rozumová přesvědčení, to, čemu věříme. Také nám může ukazovat naše vlastní strachy, čeho se bojíme. Může nás klidně napojit a propojit s našimi minulými já, kde se vše odehrává najednou a vy nevíte, kdo je kdo a komu to patří. Vše může být smícháno a slito dohromady. Je toho hodně, co se při takovém rituálu může stát.

Proto by měl šaman dopředu vědět, proč k němu ten dotyčný přichází a co chce od tohoto rituálu. Nelze pomocí rituálu řešit více věcí najednou, komplexně, ale pouze a jenom jeden konkrétní problém, který by měl být přesně specifikován. Pokud tomu tak není a je zde použit pouze obecný záměr, tedy je použito slovo duchovní poznání, duchovní cesta, duchovní očista, nalezení duchovního úkolu, poznání, pochopení, porozumění, moudrosti …. , vše se v té chvíli smíchá dohromady. Minulost, současnost, všechny možné energie, kdy tyto jednotlivé energie neví, kterou jste konkrétně oslovili a co po ní chcete. Všechny k vám mluví najednou a zároveň. A náš rozum si z toho všeho vybere pouze to, co s ním a jeho přesvědčením souzní. Co mu zapadá do jeho scénáře a víře o sobě sama.

Rituál tedy jako takový slouží pouze a jenom šamanovi, kdy on skrze tento rituál a svou vlastní sílu, víru a moudrost vás pouze spojí a propojí, napojí na vaše vlastní síly. Na jaké už není na šamanovi či léčiteli. On a rituál je pouze prostředník. Šaman neodpovídá za vaše myšlenky, touhy, chtění a lpění. Kam se vydáte a kdo ve vás vás tam vede. Zda vaše duše, nebo váš rozum. On pouze může sledovat, kam a na co se napojujete a proč. A v případě hrozby do toho může v odosobněném stavu vstoupit jen jako energie a upozornit vás, že jste úplně někde jinde, než máte být. Že jste vedeni rozumem a chtěním.

Proto jsem zde napsala, že šaman či někdo jiný, kdo provádí rituál může uhlídat a ochránit pouze a jenom maximálně dva lidi.

Není možné vás, nebo kohokoliv skrze rituál a šamana či jiného člověka napojit pouze na jednu konkrétní energii. Že vás napojí pouze na Boha, šambalu, na moudrost, na světlo, tedy že u vás provede zasvěcení do této energie, napojení se na tuto energii a ona s vámi bude a bude vám ukazovat, říkat a radit, co máte dělat. Že se díky ní stanete moudrými a budete rozumět tomu, co vám říká a ukazuje. Takovou moc nikdo nemá. Mimo to, jak víte, že je na ni napojen? Jen pro to, že to říká? Že si to myslí?

Víte vůbec, na co vás takový člověk napojí? Pouze a jenom na svou vlastní energii. Na naprosto vše, co je s ním spojeno. Jak na to dobré, tak i na to špatné. Mimo to se stanete zdrojem pro získání energie pro něj samého. Vaše vlákna osudu se v té chvíli propojí a smotají dohromady.

Energie si nenechají diktovat a poroučet s kým budou, koho budou součástí. A už vůbec se neřídí žádným přáním šamana, že on rozhoduje o tom, kdo má a smí být napojen. Energie si sami vybírají, komu pomohou, s kým budou spolupracovat. Záleží opět a jenom na našem úmyslu, proč to chceme, proč po tom toužíme. Ne každý je schopen si uvědomit skutečnou pravdu o tom, proč to chce a kdo v něm po tom touží a proč. A tento náš úmysl nás pak spojí pouze a jenom s energií, kterou jsme tímto svým úmyslem vytvořili.

Na závěr mohu pouze sama za sebe říci, že nemám žádný oltář, kde bych měla předměty, které mě mají chránit. Já osobně to beru tak, že v té chvíli nevěřím sama sobě, své síle a tomu, co umím, a proto potřebuju tyto předměty, aby mi dodali jistotu. Že se nedokáži sama ochránit a potřebuji k tomu tyto předměty, které to udělají za mě. Že ze mě tyto předměty udělají v té chvíli více duchovní a moudrou bytost.

Také nedělám žádné rituály, protože vím, že se mohou kdykoliv zvrtnout. Pracuji jen skrze sebe sama, svou myšlenku a vnitřní sílu, která není rozumová, kdy zadám pouze záměr a nechám energii bezpodmínečné lásky, která je ve mě, aby udělala pouze to, co je potřeba. Dám jí pouze sílu. Nic víc. Tímto způsobem čistím sama sebe a prostor kolem sebe. Nečistím takto i druhé, protože to není možné. Není možné je očistit od jejich negativních myšlenek, vzpomínek, emocí a strachů. Ani od těch, kdo jsou na ně přilepeni. Toto čištění už podléhá samotné práci s klientem, kdy já jsem ve svém prostoru chráněna bezpodmínečnou láskou a oni zase ve svém vlastním prostoru, kdy vidím, co v něm je, co kolem sebe mají. Já nemohu těmto jejich energiím poroučet, aby odešli, ničit je, nebo  předělávat je, ale pouze s nimi komunikovat skrze bezpodmínečnou lásku. Sledovat, odkud přichází, co dělají, jak se chovají a co chtějí. Mohu pouze umožnit klientovi, aby byl schopen je alespoň částečně vnímat a uvědomovat si je. Protože očistit se od nich a zbavit se jich může pouze a jenom on sám s mojí pomocí. I toto je velká mýlka mnohých, že opět nějakým rituálem druhé očistí. A hromadně? To už v žádném případě.  

Pokud mi přijde informace od duše, že mám udělat rituál, tedy určité kroky a úkony, tak také přijde informace, jaký, kdy a jak. Pak ho provedu a neptám se proč. Nepotřebuji vědět proč. Věřím, že je to v té chvíli potřeba, má to svůj důvod, který nepotřebuji znát a nepotřebuji mu rozumět. Věřím, že je pro mé nejvyšší dobro. V té chvíli má tento rituál obrovskou sílu, protože pochází od bezpodmínečné lásky, je spojen a propojen s bezpodmínečnou láskou, samotným bohem.

Není možné tento rituál opakovat a udělat ho znovu jen na základě rozumu, kdy si myslím, že ho mám udělat, aby mě chránil. Protože mezi tím se ochranná energie rituálu naprosto změnila a už nepochází od bezpodmínečné lásky, že je to potřeba a že to tak má v té chvíli být. Už o tom rozhodl náš rozum a ne láska.

Jak sami vidíte, ani rituál a provádění jakýchkoliv rituálů není tak jednoduché, přímočaré a čisté, jak se náš rozum domnívá. Jde o záměr, úmysl, koho skrze něj oslovujeme a proč. Zda tomu poroučíme a říkáme tomu, co má dělat, nebo zda to pouze požádáme o pomoc, o spolupráci a necháme na té energii, ať zvolí ona sama pro nás ten nejlepší způsob, jak nám pomoci. A my jí věříme. Věříme, že ať udělá, co udělá, ať se nám to v té chvíli líbí, nebo nelíbí, zda tomu rozumíme, nebo ne, dělá to z lásky k nám a že jejím úmyslem není nám ublížit, ale naopak.

Ale ne všichni jsme stejní, že? I tito skuteční šamané, ne ti, co si na ně jen hrají potřebují své vlastní spirituální rituály jako prostředek, jak se skrze něj naladit a vyladit na tento neviditelný, nehmotný svět. Dostat se do odosobněného stavu a propojit se s duší klienta. Pokud provádí očistu klienta, chrání tím sám sebe. Dalo by se říci, že vše, co patří ke klientovi svým způsobem touto očistou skrze určité energie, které zná pouze on sám na určitou dobu uvězní, znehybní v energetickém poli kolem klienta, aby to šamana ničím ohrozilo a nerušilo při jeho práci v tomto nehmotném prostoru.

Teď mě docela samotnou udivilo, jak to vím? Protože o tomto žádný šaman nemluví a nemluvil. 

Každý šaman má svůj vlastní rituál, který souzní pouze s ním. Je to jejich přirozený způsob, dar, který jim byl dán. Vědí přesně, co dělají a k jakým silám promlouvají a proč. Jsou to naprosto stejné síly, stejné energie jako u mě, jen mají jinou myšlenkovou podobu. Vidí tyto stejné energie, jen v jiné podobě než já a dokáží poznat, která je bílá a která černá. Na rozdíl od těch, co si na šamany pouze hrají se v této duchovní, nehmotné a spirituální rovině nebojí toho, co tam je, s čím se setkají a co by jim to mohlo udělat. Oni to v této rovině pouze pozorují bez jakýchkoliv rozumových myšlenek, emocí, strachů a akceptují to. Když s ničím nebojujete, nebojíte se, neodmítáte to, neutíkáte, ale naopak, není důvod, aby vám to jakkoliv ublížilo.

Pokud jste v naprosté rovině vy sami v sobě i vůči všemu kolem vás, je v naprosté rovině i vše vůči vám.

Tím vyvstává otázka, proč a před čím se chránit, že? 

Tuto potřebu chránit se před zlem má totiž rozum, ne duše, láska. Rozum, který se bojí, co by se mu mohlo stát. Co vše by nám zlo v této rovině mohlo udělat, protože mu nerozumíme, bojíme se ho, nepřijímáme ho jako součást všeho i nás samých, bojujeme s ním a chceme ho zničit, aby nebylo. Rozum, který potřebuje mít jistotu a jistit se vším, co ho napadne, že na něj zlo nebude moci. Díky tomuto ale vytváříme naprostý opak toho, co chceme, opačnou energii kolem sebe v této rovině. Nejsme odosobnění, ale ve skutečnosti do této roviny taháme své rozumové, lidské já a své rozumové představy a strachy, na které tyto energie pak reagují.

Ovšem, pozor na to, když si váš rozum a ego hraje na duchovní bytost. Supluje vám duši, bezpodmínečnou lásku a odosobnění. Jak vše víte a všemu rozumíte. Toto není odosobnění, rovina, ale stále rozumová energie.