Rovnováha a spravedlnost.

Dne se podíváme na tato dvě slova. Jak jim rozumíme.

Nejdříve se na ně podíváme z pohledu člověka a hmoty. Jak je chápeme, jak jim rozumíme a jak fungují ve hmotě. Co pro nás znamenají a co reprezentují.

Ve hmotě, v lidském životě, v lidském chápání a uspořádání není a neexistuje rovnováha. Není to možné, protože nevíme a nechápeme, co to ve skutečnosti je a jak pracuje. Na čem se zakládá, co dělá a proč. Neumíme jí rozumově uchopit skrze lidské nástroje, jednání a konání.

Ano, existuje zde rovnováha, ale ta je nám jako lidem skryta. Nejsme schopni ji vidět ani poznat a pochopit, v čem spočívá.

Rovnováha by měla být uplatňována v rámci jednotlivce naprosto ve všem, co děláme. Tedy rovnováha mezi jednotlivými lidskými vlastnostmi, jednáním, konáním a emocemi. Kdy jedna vlastnost, emoce a schopnost by pro nás neměla být důležitější a hodnotnější, než jiná. 

Rovnováha mezi dáváním a přijímáním. Rovnováha mezi časem pro druhé a časem pro sebe. Rovnováha mezi starostí o druhé a starostí o sebe. Rovnováha mezi pomocí a odmítnutím pomoci. Mezi svobodou a nesvobodou. Mezi povinností a zábavou. Mezi prací, učením a oddychem, odpočinkem. Rovnováha mezi zachraňováním, obětováním se a láskou k sobě. Mezi chci a potřebuji. Mezi plýtvání a hromaděním, škudlením. Mezi lakotou a štědrostí. Mezi smutkem a radostí, hrdinstvím a zbabělostí, výhrou a prohrou, hrdostí a přijetím/zapřením, stát si za svým a umět ustoupit ....

A je toho mnohem více.

Tato rovnováha spočívá také v tom, že každý národ je jiný. Jde o to, co který národ vytváří. Jaký zde plní úkol. Mírotvůrce, agresora, bojovníka, ochránce, dobyvatele, oběti, sluhy, vazala, otroka, duchovní národ, primitivní národ, zastaralé, pokrokové, ničící, utlačující, tvořící ….

Některé národy jsou ze své podstaty zlé a jiné naopak. Tedy je potřeba v rámci rovnováhy, aby každý národ a jeho mentalita měl také svůj protiklad. Proč tomu tak je? Abychom poznali, zažili a pochopili všechny tyto protiklady tím, že se rodíme do těchto různých národů a jsme v té chvíli jejich součástí. Máme v té chvíli jejich mentalitu. Tedy vystřídáme si naprosto vše bez rozdílu a slouží to k tomu, abychom pochopili a nesoudili.

-

Pro nás a náš rozum zde ve hmotě existuje pouze spravedlnost a to, jak ji jako lidé chápeme. Jakým způsobem ji uskutečňujeme a zhmotňujeme. Tedy naše pojetí a porozumění tomu, co je to spravedlnost. Tato spravedlnost je založena na lidském řádu, co smím a co ne. Pokud udělám něco, co jde proti tomuto řádu, je potřena toho dotyčného za to spravedlivě potrestat. Nebo naopak, spravedlivě odměnit.

Toto pojetí spravedlnosti je v naprostém pořádku. Bez tohoto by si každý dělal co chce, aniž by se ohlížel a bál důsledků. Měl strach z trestu a uvědomoval si, že za to, co dělá nese také odpovědnost.

Bohužel v lidském řádu platí, že spravedlnost bývá slepá. O potrestání rozhodují sami lidé na základě hmotných důkazů a výpovědí svědků. Zde pak hraje roli předpojatost, zaujatost, sympatie, nesympatie, emoce, hněv, zlost, touha po pomstě, lži, manipulace, peníze, zkreslená pravda …. To znamená, že lidská spravedlnost je založena na lidském úsudku.

-

A pak zde máme rovnováhu a spravedlnost, které se neřídí lidským úsudkem a lidskými emocemi. Jsou to pouze dvě energie, které postrádají jakékoliv lidské emoce, pocity, myšlenky a domněnky. Každá tato energie má a plní jiný úkol a zároveň spolupracují a vytvářejí dohromady to, čemu říkáme karma.

Rovnováha vyrovnává, přerozděluje v prostoru všechny vzniklé energie. Jejím úkolem je udržet vše, všechny energie v naprosté rovině vůči sobě. Pokud je některé energie více, tedy naruší tuto rovnováhu, oddělí ji. Každá lidská myšlenka, každá lidská emoce a čin vytváří energii. A tyto energie zase ovlivňují jednání, konání, myšlenky a emoce druhých.

Vznikají tak energie, které nejsou bezpodmínečnou láskou. Lidské, rozumové a emoční energie. Tyto energie narušují rovinu, existenci samotného Boha. Rovnováha tedy udržuje všechny energie, tedy Boha, bezpodmínečnou lásku v rovině. Vše v této rovině je pouze ve formě nehmotných informací, které postrádají vše lidské a hmotné. Rovnováha tedy odděluje z této roviny všechny lidské energie a ponechává tam pouze samotné informace bez lidského zabarvení.

Spravedlnost je pak vykonavatelem toho, jakým způsobem, kdy, jak, proč a komu budou tyto vzniklé lidské energie navráceny zpět, tam, kde vznikly. Dá se tedy říci, že Bůh, bezpodmínečná láska, rovnováha a spravedlnost, tyto energie pracují a fungují odděleně a zároveň společně, dohromady jako jeden. Jejich energie a informace v nich reagují na sebe.

Jak to tedy vlastně funguje?

Pokud člověk vytvoří jakoukoliv energii skrze tělo, čin, jednání a konání skrze rozum a myšlenku, provázenou jakoukoliv emocí a vůlí, má toto vliv i na ostatní. Ovlivní tak druhé. Jejich myšlení, pocity, emoce, jednání, konání a vůli. Vznikají tak energie, které je potřeba vrátit zpět. Každému přesně a jenom to, co on sám vytvořil. Tedy nejenom to, co vytvořil on sám v té chvíli, ale i to, co díky němu vzniklo, co tím způsobil. Tedy řetězec událostí, jednání, konání, pocitů a emocí u druhých.

Pokud tedy způsobím někomu bolest, je mi tato bolest navrácena naprosto stejným způsobem od někoho jiného. Pokud někoho připravím o důstojnost, ponížím ho, jsem připraven o důstojnost a ponížen. Pokud někoho okradu, budu okraden. Pokud někoho lživě nařknu, budu lživě nařčen. Pokud někoho nespravedlivě obviním, budu nespravedlivě obviněn. Pokud někoho pomluvím, budu pomluven na základě stejných motivů, které jsem měl já sám. Abych sám zažil to, co jsem udělal druhému, jak mu bylo, jak se cítil. Toto je pak srovnání a vyrovnání energií v lidské rovině bez účasti lidského rozumu pouze na základě vytvořených lidských energií. Toto je to, co nazýváme karmou. Zažít a pocítit to samé, co jsem vytvořil a způsobil já sám druhému.

Obě tyto energie se neřídí lidským časem, ani lidským chápáním a pojetím spravedlnosti. Někdy se nám toto vrátí ihned, okamžitě a někdy za pár let, nebo v jiném životě.

-

Teď napíšu něco, co se vám nebude líbit.

My si myslíme, že existuje dobro. Ale ve skutečnosti žádné dobro není, neexistuje. Dobro existuje pouze pro nás na základě našeho uvažování o dobru. Tedy na základě toho, jak se cítíme. Pro nás to může být, znamenat dobro, ale pro druhé nikoliv. Vždy je za vším motiv, proč něco děláme. Proč něco říkáme. Motiv, který je nám skryt. Motiv, který je utvořen z myšlenky a emoce.

Proč to ve skutečnosti dělám? Co tím chci získat, čeho tím chci docílit? Co chci zakrýt? Motiv, který si neuvědomujeme, nebo ho odmítáme vidět. Skutečnou pravdu.

Jediným dobrem se dá nazvat pouze taková lidská láska, která nechce, nemá potřebu nikoho vlastnit, předělat, manipulovat s ním, ovládat ho a mít nad ním jakoukoliv moc. Netouží po lásce, aby byla milována a mohla sama milovat. Vše ostatní je opakem dobra, tedy ve skutečnosti energie zla, která může být jemná, silná, destruktivní nebo ničící.

Zlo jako takové, tak jak ho chápeme tedy vytváří sám člověk svou vlastní myslí, myšlenkami, emocemi, motivy a činy, svou vůlí a rozhodnutími. Svým chtěním a lpěním.

V rovině, v bezpodmínečné lásce není a neexistuje dobro a zlo. Tyto energie nemají, neobsahují lidský, rozumový a emoční náboj. V této rovině neexistuje nic lidského. Vše lidské je z této roviny odkloněno a vráceno zpět do hmoty.

Proto není možné, aby v této rovině byl a existoval jakýkoliv člověk s lidskou podstatou, lidskými vzpomínkami, myslí a emocemi, i když je mrtvý. Tedy ti lidé, kteří byli za života nebo po smrti prohlášeni za svaté, nebo za mistry, na nebe vzaté mistry. Zde, pokud odejdou do světla, přestávají být člověkem a stávají se rovinou, bezpodmínečnou láskou, která nejedná a nekoná na základě toho, co znali, věděli a uměli jako člověk.

To samé platí pro energie, které nazýváme anděly. I oni nejednají jako člověk. Nemyslí a necítí jako člověk. Jednají a konají pouze jako bezpodmínečná láska, stejným způsobem, jako sám Bůh, rovnováha a spravedlnost. Tedy na popud těchto tří energií.

-

Na rozdíl od lidského uspořádání matka Země pracuje a funguje automaticky skrze tyto tři energie, které jsou její součástí. Země udržuje rovnováhu naprosto mezi vším, co na ní existuje. To znamená, že vše, co na této Zemi je a existuje má a musí mít na základě rovnováhy svůj protiklad. Pokud je tato její přirozená rovnováha narušena lidským konáním, vždy je nastolena, ať chceme či ne. Vždy musí být, existovat neúroda a úroda. Sucho a naopak vlhko, mokro.

K nastolení rovnováhy pak využívá energii spravedlnosti. Tedy akce a reakce, spravedlivá odezva na lidské konání. Ničím, budu zničen.

Jejím úkolem není zachránit pouze lidi, ale naprosto vše, co na ní je a existuje. Tedy samotný život.

Protože ona sama je život. Ona nejedná na základě emocí a pocitů. Koho zachrání a proč. Pouze spravedlivě redukuje to, co je přemnožené a brání v životu a existenci jiným skrze své nástroje, aby mohlo vše ostatní žít a nezaniklo. Některé formy života ke své existenci potřebují sucho, jiné mokro. Teplo, nebo chlad. A každá tato forma života slouží další formě, aby mohla být, žít, existovat.

To, co člověku připadá nicotné, zbytečné a přebytečné je důležité pro jinou formu života a ta je zase důležitá pro další formu života a tak dále.

Pokud bude člověk určovat a rozhodovat o tom, jak má Země fungovat, kde má co být a kde ne, co zde má být, žít a co ne, bude matkou Zemí eliminován skrze přírodní katastrofy a skrze lidmi vytvořenými energiemi, které se k nim spravedlivě vrátí v podobě sucha, dešťů, záplav, horka, zimy, neúrody, hladu, nemocí ….

Dá se tedy říci, že matka Země chrání sebe sama před lidským konáním na základě těchto tří energií. Bezpodmínečné lásky, rovnováhy mezi vším a spravedlnosti i za cenu zničení, zániku lidstva. Jen člověk si myslí, že těmto energiím poroučí a má nad nimi moc. Nemá a nikdy nebude mít.

Až k tomuto zúčtování dojde, protože je to nevyhnutelné, je to přirozený řád, mnoho lidí zemře a odejde rychle, bez bolesti. Ti, co zde zůstanou, nebudou moci odejít, dokud nepocítí důsledky svých činů na vlastní kůži. Pokud si někdo z mocných, co má peníze a moc myslí, že tomu unikne, schová se a zachrání, tak se velice mílí. Protože tyto energie není možné podplatit penězi. Nemají jak, čím a za co je utratit.

Pro náš lidský rozum je to hrozná představa, ale uvědomte si, že jste zde již byli tolikrát. Jediné, co vždy zemřelo a zaniklo bylo tělo. To, čím jsme, existovalo dál i po smrti těla a čekalo na to, až se opět probudí, zrodí v novém těle. Nové tělo, nový začátek, nové možnosti.

Ale nebojte. To, o čem píšu, co se stane leží v budoucnosti a vy, co to teď čtete už budete dávno mrtví. Vaše vlastní činy dopadnou na vaše budoucí já a vaše potomky. A vy se jako noví lidé, co si nepamatují na svá minulá já budete divit, co se to děje a proč se to děje. Ke slovu se dostane rovnováha a spravedlnost, kterým je naprosto jedno, jaké máte teď tělo a že si nic nepamatujete.

O co tedy jde? Žít teď a tady tak, abych nemusel sklízet a splácet dluhy/karmu v budoucnu.