Síla slova a lidské myšlenky.

Stále a dokola čteme články o různých zázracích. O vědeckých studiích, kde vědce fascinuje změna hmoty na základě lidského slova.

Že neživá buňka dokáže obživnout. Že poničená buňka se dokáže sama opravit.

Jak je to možné? Jak to tedy je? Opravdu toto umí lidské slovo a lidská myšlenka?

Ovšemže ano. Ale není to tak jednoduché, jak si to představuje náš rozum a ego.

Že se to stane vždy, když my chceme.

Je potřeba si uvědomit, že naší součástí, součástí člověka je duše, bezpodmínečná láska. Duše není oddělena od Boha, je jím samým. Je utvořena z něj. To, že je jen jeho nepatrnou, malou částečkou neznamená, že nemá stejnou sílu, jako Bůh. Ona od něj není oddělena. To, co ji odděluje a zabraňuje jí v její síle je náš vlastní rozum a ego.

Kdo tedy koná tyto pro nás takzvané zázraky, které jdou proti hmotě, proti fyzikálním zákonům a všemu, co víme a známe?

Bůh, bezpodmínečná láska skrze nás, naši duši, naši vůli, víru, myšlenku a náš hlas.

Nebo naopak temnota, negativní energie, Ďábel opět skrze naši vůli, chtění, víru, myšlenku a náš hlas.

Zde je důležité, na jaké základě tato naše myšlenka vznikla. Na základě rozumu a ega, našich záporných vlastností, emocí, bolesti, lpění a strachů, že to chce naše ego, protože se mu něco nelíbí, není s něčím spokojeno, chce, aby to bylo jinak, nebo na základě bezpodmínečné lásky v nás, která na tom, oč žádá nelpí. Kdy my této lásce, Bohu neporoučíme. Jen požádáme a necháme na ní, zda se to stane, či ne. Nelpíme na výsledku. Přijímáme i to, že nám tuto prosbu nesplní, protože ona ví.

Zde jde o to, zda víme, čím je Bůh, čím je bezpodmínečná láska a jak, jakým způsobem pracuje. Tedy jakési zákony, kterými se řídí. Pokud toto známe, víme, kdy je potřeba vyslovit slova, požádat, o co požádat a kdy ne.

Toto se děje většinou, když jste odosobnění, tedy v bezpodmínečné lásce a sama láska vás navede a vede. Ukazuje vám, co je potřeba udělat, vyslovit a co není. Jde o to, že ona sama nemůže jednat a konat bez lidské myšlenky a vůle.

Ovšem, toto už je ten nejvyšší level, kdy jako člověk umíte pracovat a spolupracovat s bezpodmínečnou láskou, jste jí, jste její součástí, a tedy víte, aniž byste o tom, co děláte a proč to děláte přemýšleli a vyhodnocovali to rozumem. Nejste hnáni žádnou svou emocí, bolestí, soucitem, strachem, odporem a rozumovými důvody. Tedy je to spolupráce mezi vámi. Mezi člověkem a Bohem skrze lidskou myšlenku. V této chvíli skrze vás, vaši duši a lidská slova tvoří Bůh, bezpodmínečná láska.

Pokud to tak má být, uzdraví chromého, nebo nevidomého. Není a neexistuje nic, co by nedokázala. Ale pouze tehdy, pokud to tak má být. O tom, zda to má být, zda se to má stát či ne, nerozhodujeme my lidé, ale pouze ona sama. Ona zná všechny okolnosti, které k tomu vedly a vedou. Ví proč ano a proč ne.

Pokud naše slova, myšlenky a prosby vznikly na základě rozumu a ega, tužeb, chtění, lpění, strachů či bolesti, není to energie bezpodmínečné lásky, ale její opak. Je to záporná energie rozumu a ega. Jde o úmysl a o to, kolik je v této vzniklé energii skutečné bezpodmínečné lásky od duše a kolik je tam té negativní energie od ega.

Na tomto poměru pak závisí, kdo nám to přání splní. Zda Bůh, protože to tak má být, nebo jeho opak, Ďábel, který se neřídí tím, zda je to potřeba, zda to tak má být.

On nám to splní, protože z toho má prospěch. On jedná a koná na základě našeho chtění a motivů ega a rozumu, té negativní energie a myšlenky. On nám splní přání i když to není potřeba, nemá to být. Tímto vzniká mezi námi a jím jakási nehmotná smlouva. Něco za něco. Já ti budu plnit tvá přání, ale také za to něco chci. Vezmu si tvou moudrost, tvou vlastní vůli a ty budeš závislý pouze a jenom na mé vůli, na mé pomoci.

Protože Ďábel moc dobře ví, že není možné uspokojit naše ego a jeho touhy. Stále něco budeme chtít. Stále po něčem budeme toužit. A když to dostaneme jen tak, lusknutím prstu, vždy se nám vše splní, budeme na tom, na něm závislí. Na oplátku si od nás vezme to, co nám pomáhalo. Naši vlastní sílu, naši vůli, naši moudrost. Zamezí nám přístup k naší duši a bezpodmínečné lásce. Budeme pouze jednat, konat a rozhodovat se na základě ega a rozumu. On bude plnit pouze touhy ega a rozumu. Bude tyto touhy posilňovat. Čím víc, tím lépe pro něj. On skrze nás a naše chtějí našeho ega bude moci vytvářet víc a víc negativní energie. Skrze nás a naše přání bude moci vytvářet víc a víc negativní energie, kterou my lidé pak vnímáme jako zlo.

Co myslíte, že se děje, když se svorně, více lidí dohromady modlí za dobro, mír a lásku mezi lidmi? Proč se vlastně za to modlíte? Kdo ve vás po tom touží a proč? Jakou energii při tom vytváříte? Bezpodmínečnou lásku, nebo její opak? Co vás k tomu vede? Jaká vaše touha? Zachránit? Ale koho a proč, před čím, před kým? A kdo myslíte, že vám to splní? Co se ve skutečnosti stane?

Vy jako člověk vytvoříte myšlenku skrze rozum a ego, tedy negativní energii, která nese informaci já chci, energii moci, ovládání a manipulace. Ovládání druhých a jejich myšlení proti jejich vlastní vůli. Proti jejich osudu, úkolu a plánu duše. Já chci, abys byl dobrý, hodný. Vy jim vnutíte svou vlastní představu o tom, jaké je chcete mít, jací mají být. 

A ono to funguje. Ďábel vám s tím pomůže. Ovlivní je a oni jsou na chvíli hodní. Ovšem, díky tomu vznikne v prostoru zlo, které se zhmotní někde jinde. Projeví se tam zlo, které má větší sílu než to zlo, které jste chtěli zastavit. Toto zlo jste stvořili vy sami svým chtěním a přáním. Je to o přelévání jedné energie z jednoho místa na druhé. Vy chcete poroučet Bohu, bezpodmínečné lásce, co má dělat, jak to má dělat, kdy to má dělat a kde to má dělat. Vy chcete poroučet lidem, jací mají být a chcete pro to využít, zneužít Boha, bezpodmínečnou lásku.

To je vaše rozumová představa, jací mají být. Rozumová představa o Bohu a lásce. Že toto chce Bůh. Že takové nás chce mít Bůh. Ne! Toto chcete vy. Bůh není člověk. Nemá touhy a emoce. On jen reaguje na vaše myšlenky a emoce. Na to, co jste vy, každý sám za sebe vytvořili a to se vám pak spravedlivě vrací zpět skrze druhé. On s vámi nemůže manipulovat, nutit vás, poroučet vám. Poroučet vašemu rozumu a egu. Tím by byl stejný jako vy, jako člověk, co jedná na základě rozumu, ega a emocí. To děláte pouze vy. Poroučíte druhým, jací mají být a považujete to za to nejvyšší dobro.

Teď asi namítnete, že toto po nás chce Bůh. Být dobrými. Opět NE! On po nás naprosto nic nechce. Je to pouze a jenom vaše rozhodnutí, jací chcete být a proč takoví chcete být. Pokud je ve vás bezpodmínečná láska, nejsou tam žádné rozumové důvody pro vaše jednání a konání. Jen víte a to vím je vaší součástí beze slov, emocí a myšlenek. Toto vím je utvořeno z prožitého, z vlastní zkušenosti se zlem, smířením se s ním/ s tím a odpuštěním sobě a druhým. Náš vlastní rozum se k tomu již nemá jak a skrze co vracet, nemá nás čím nevydírat, nemá nás čím trestat. Odpuštěním jsme mu my sami sobě vzali veškeré rozumové argumenty, proč ne. Proč to nejde.

Jde tedy o to, kdo ve vás vytvoří tuto myšlenku. Bezpodmínečná láska, nebo ego. Kdo to chce a proč to chce. Jaké motivy vás vedou. Je to potřeba, nebo není? A kdo vám tuto myšlenku splní a proč. Bezpodmínečná láska, která ví, zda to má být či ne, zda se to má stát či ne, zda je to potřeba či ne bez ohledu na to, co my chceme a jak to chceme. Nebo Ďábel, který splní každé naše přání a neřídí se tím, co ví Bůh. Oba dva, obě tyto energie dokáží tvořit a měnit hmotu. Oba dva dokáží z nehmotné energie udělat hmotu.

Ale?

Bůh toto nedělá. Bůh nám nepotřebuje dokazovat, že je a umí zázraky. Buď víme, věříme, nebo ne.

Toto dělá pouze Ďábel, který se vydává za boha, hraje si na Boha.

Jak vidíte, stále a dokola píšu o tom samém. Jen pokaždé jinak, jiným způsobem.