Vánoce 2022

Toto je můj poslední článek v tomto roce.

Přichází k nám doba, na kterou se celý rok těší hlavně malé děti. Doba Adventu, který vyvrcholí Štědrým dnem.

Pro nás dospělé je to doba shonu, uklízení, nakupování, vaření a pečení. Ale i my se v skrytu duše těšíme, že svým dárkem pod stromečkem potěšíme toho druhého a vykouzlíme na jeho tváři usměv a slzičky dojetí.

Nevím jak vy, ale já mám období Vánoc spojeno s časem, kdy jsou lidé vstřícnější a laskavější. Kdy vyplouvají na povrch zasunuté vzpomínky na to, když jsme i my byli malí.

Vzpomínáte?

To těšení se. Jak ten čas pomalu ubíhal? Čekání, kdy přijde Ježíšek a dá nám vědět, že dárky jsou pod stromečkem skrze cinkání zvonečku? To napětí, zda tam objevíme to, co jsme si přáli?

A ještě něco. To tajemné kouzlo, které se vznášelo ve vzduchu. Kouzlo Vánoc. To nádherné, až skoro posvátné ticho, když se večer na zem snášejí malé třpytivé vločky. Každá vločka je malá tanečnice, která tančí spolu s ostatními na hudbu zimy a větru. Září a každá ukazuje svou nádhernou a jedinečnou podobu. Spolu, dohromady vytváří na zemi duhový šál, pod kterým je vše přikryto a zachumláno, jako v nějaké láskyplné peřině. Stromy a keře obalené chomáčky sněhu. A v tom tichu, když se procházíme zimní krajinou, můžeme slyšet, jak nám to pod nohama zvláštně křupe. Zamrzlé kaluže, které vypadají jako naleštěná zrcadla. Jak lákavé je sklouznout se. Červené nosy sněhuláků a stříbrné rampouchy vysící ze střech domů. Je to čas, kdy si můžeme na malou chvíli vzpomenout na to, jak jsme ho vnímali jako malí. Stát se opět malými dětmi, které věří na kouzla. Radují se a je jim naprosto jedno, zda se chovají patřičně a co si o nich myslí druzí.

Je to čas, kdy více jak jindy toužíme po lidském doteku, sdílení, blízkosti, po něze, upřímnosti a opravdovosti. Čas, kdy se o toto vše, co cítíme, chceme podělit s druhými. Čas, kdy chceme těm, které máme rádi tuto lásku předat v podobě nazdobeného stromečku. V podobě času, který jsme strávili přípravou večeře a ozdobeného stolu. Je to čas, který nemá nic společného s církví, ale je naprosto o něčem jiném. O lidské pospolitosti, emocích a pocitech.

Takže, co vám mí milí FB přátelé, rodino, klienti a čtenáři popřát?

Přeji vám, aby napadl sníh a vy spolu s dětmi si mohli užívat radosti z procházek zimní krajinou a sáňkování. Aby každý z vás v sobě objevil to, na co v každodenním shonu zapomněl. Na hravost a radost, v které není povinnost a přetvářka. Přeji vám, aby vás někdo objal ve chvíli, kdy to nebudete čekat. Pohladil vás po tváři jen tak. Přeji vám, aby vám po tváři stékaly slzy radosti a štěstí. Přeji vám, abyste si s někým zatančili pod noční oblohou spolu s vločkami. Uslyšeli tu nádhernou hudbu, koncert, který si pro vás připravila zimní krajina. Abyste našli to, co hledáte. Život je přeci tak krásný a barevný, plný překvapení, pokud se na něj umíte dívat dětskýma očima.

Zakončím to slovy jedné ženy, mexické šamanky Maríi Sabiny:

Uzdravte se světlem Slunce a paprsky Měsíce.

Uzdravte se zvukem řeky a vodopádu, kolébáním moře a třepotáním ptáků.

Uzdravte se mátou, neemem a eukalyptem.