Vyšší JÁ.

Nejdříve maličko odbočím.

Možná se ptáte, kam na ta témata, o kterých píši, chodím. Je to jednoduché. Vždy narazím na FB na nějaký článek, kde jsou nabízeny určité služby v oblasti esoteriky, osobního rozvoje a při té příležitosti vám tam někdo vysvětluje tyto pojmy pro energie, co jsou zač a jak fungují. Jak ví, co jsou zač a jak vznikají. Jak ví, co s nimi má dělat. Jak ví, jak fungují. Že použije to, či ono. Jak vás něčeho zbaví pomocí nějakých zaručených, tajných energií, které ovládá pouze on, s pomocí andělů, vyšších bytostí a nanebevzatých mistrů. A to vše za pomoci vět, opakováním frází a rozumového vysvětlení pro to, co dělá. Používá různá ezoterická slova pro něco, čemu nerozumí, jen o tom slyšel, nebo četl.

Když byste chtěli po takovém člověku, aby vám to, co říká, vysvětlil, odpovědi se nedočkáte. Jen použije další naučenou frázi a do finále se dozvíte, že nejste na takové duchovní úrovni, abyste tomu byli schopni porozumět. Udělá z vás naprostého blbce a vy, namísto toho, abyste odešli, tak mu to odkýváte. Jeho ezoterický blábol, vydávající se za pravdu, přijmete za vlastní pravdu, aniž byste tomu rozuměli, jen pro to, abyste se necítili jako blbec. Jako ten, co není duchovní, je níž než on. Mezi tím vám hlavou proběhne myšlenka, že on ví, o čem mluví. On tomu rozumí, když o tom umí tak krásně a zasvěceně mluvit. Neví a nerozumí. On jenom udělal přesně to, co vy, aby nebyl za blbce a připadal si duchovní.

Víte, milí zlatí, je to tím, že ten někdo používá ezoterická moudra, ezoterické věty, ezoterické fráze a ezoterické výrazy, kterým vůbec nerozumí a neví, co doopravdy znamenají, protože s nimi nemá vlastní zkušenost. To, co on si myslí, že to je, vymyslel totiž jeho rozum. Moudra, věty a fráze plné ezoterických slov, která mu někdo předal bez návodu, jak je uchopit a jak jim porozumět.

Díky tomu vznikl tento blog, kde vysvětluji, co jednotlivé pojmy ve skutečnosti znamenají a jak pracují jako energie. Že těmto pojmům a jejich skutečnému významu, který v sobě nese mnoho a mnoho energií a ne pouze jednu, nemůžeme porozumět skrze rozum a věty, ale pouze skrze vzniklé situace, kdy se nám něco stane a nám něco docvakne.

Moudro je potřeba nejprve zažít a prožít skrze vlastní zkušenost s ním, a až po té mu můžete porozumět. Co doopravdy znamená. Ne rozumem, ale skrze pocit, který nemá slova. Kdy a za jakých okolností nám pomáhá a kdy nám naopak ubližuje. Moudro, moudrost a vědění totiž nepochází a nerodí se v rozumu. Že to chceme. Chce to znát a pochopit náš rozum. Přichází samo, když jsme na něj připraveni ho poznat a pochopit. A mě bylo dáno poznat a prožít nespočet situací skrze minulé životy, na kterých jsem mohla pochopit, jak tyto energie ve skutečnosti pracují. Na čem jsou závislé. Co které posiluje, nebo naopak oslabuje. Těmto energiím dává sílu náš rozum, naše myšlenka, naše emoce a hlavně motiv, proč to děláme. Motiv, který se rodí buď v rozumu, že já chci, nebo v naší duši, že je to potřeba, protože duše ví, bez rozumu. A v tom je právě rozdíl. Nemohu a nesmím energiím poroučet rozumem, aby dělaly to, co chce, co si myslí, že mají dělat.

Teď opět naličko odbočím. Někdy svým klientům vysvětluji určitý pojem, ale v tu samou chvíli vím, že jsou to jen slova pro jejich rozum, který to poslouchá, ale neví, co to je, co to znamená, protože to nezažili, neprožili, nemají s tím vlastní zkušenost. A pak se jim přihodí situace, skrze kterou najednou pochopí to, co jsem jim říkala. Rozumí tomu skrze vlastní zážitek, prožitek. Je to stejné, jako s bezpodmínečnou láskou. Můžete ji vysvětlovat, jak chcete, ale dokud ji ten dotyčný sám neprožije, nepocítí, nepochopí. Bude se jen snažit o ten pocit, navodit ten pocit skrze rozum, ale bezpodmínečná láska to nebude. Mnoho lidí se naivně domnívá, že v ní mohou být neustále. Nemohou. Není to možné. Jsme v ní pouze ve chvíli, když si ji uvědomíme a přestaneme lpět na svém rozumu. Přestaneme poslouchat svůj rozum, který nám říká, co máme dělat. Staneme se jí na určitou chvíli. V tu chvíli nám radí pouze duše bez toho, aby tomu chtěl rozum rozumět, proč to dělám.

Zpět k tématu.

Jak může někdo používat nějaké energie, když s nimi nemá vlastní zkušenost? Neví, co umí? Neví, jak pracují? Kdy pomáhají a kdy ubližují a proč. Nazakusil je a neprožil je ve všech jejich podobách? Jen jim dal rozumový název a rozumem si to sestavil do nějakého řádu, schématu, o kterém někde četl, nebo o něm slyšel.

Neví, co je to Bůh. Jen si myslí, že ví, co je to Bůh. Neví, jak pracuje tato energie. Jen si myslí, že ví, jak pracuje. Neví, co je to zlo, Ďábel. Jen si myslí, že ví, co to je. Neví a nechápe, jakým způsobem zlo pracuje. Jen si myslí, že ví, jak pracuje. Používá slova jako sebeláska, aniž by věděl, co vše toto slovo obsahuje. Aniž by ji kdy sám poznal a prožil skrze vzniklé situace. Kdy to byla sebeláska, kdy ne a proč. Slovo odpuštění, aniž by sám dokázal odpustit. Tito lidé používají tato slova, která mají pouze uložena v rozumu, ale nejsou jejich součástí jako skutečná energie. Sami na sobě tyto energie, ne slova, neumí použít.

Nerozumí tomu, že zlo je součástí tohoto světa a jeho skutečnou úlohu je potřeba poznat a pochopit. K čemu zde je. Neví a nechápe, že se zlem není možné bojovat silou a mocí. Poroučet mu, kde smí být a kde ne. Odmítat ho, chtít ho vymítit, aby nebylo. Jen vlastním poznáním a pochopením skrze svá minulá já můžeme porozumět této energii a úkolu, který zde má a plní. Co je to za energii, kdy, kde a jak vzniká. Jak pracuje a co nám chce o nás říci. Kdy, kde a jakým způsobem, proč jsme ji my sami vytvořili a použili. Odpor vůči této energii skrze nepochopení, vytváří další negativní energii. Není možné s ní bojovat. Tím ji vytváříme dál a posilujeme ji. My ji můžeme pouze přijmout, že je, že existuje, smířit se s tím, že je naší součástí a až po té můžeme začít poznávat, jak skrze nás pracuje. Čím ji my sami vytváříme. Nalézt, přiznat si to, poznat, opětovně prožít, pochopit a odpustit si to. Jen tímto způsobem lze zlo v sobě odzbrojit, vzít mu moc nad námi a přeměnit na lásku. Skrze vlastní lásku k sobě, kdy si přiznáme pravdu o tom, jací skutečně jsme a co nás vede k tomu, že děláme to, co děláme.

Tím se dostáváme k těm zaručeným postupům, jak vás někdo zbaví zla ve vás. Vašeho vlastního zla, které vytváříte svými myšlenkami o tom, jací máte být. Jací mají být druzí. Jaký má být svět. Jak má fungovat. Bez zla. Jak vám druzí říkají, jací máte být. Toto nesmíte. Takhle nesmíte myslet, to je špatné. Tohle nesmíte dělat, to je špatné. Tohle nesmíte cítit, to je špatné. Musíte myslet jinak. Musíte být jiní. Ale jací? Ví to někdo? Ty úžasné představy rozumu o tom, jací máme být, které vymyslel, světe div se, zase jenom člověk v touze po tom, že když to splníte, budete dokonalí a šťastní. Lidstvo bude dokonalé, bez zla. No, jenže my se rozhodujeme na základě rozumu, emocí a strachu. Vždy uděláme něco, co si pak rozumem vyčítáme. Vyčítáme si, že nejsme dokonalí. Tedy past pro náš rozum, který si vyčítá, že není dokonalý, my nejsme dokonalí. Nesplňujeme něčí představu. Jak kolektivní, tak představu našeho partnera, našeho dítěte, našeho souseda, učitele, duchovního průvodce, léčitele, osvíceného ....

Jak z toho ven?

Přestaňte se ztotožňovat s pravdami a představami druhých. Jak oni to vidí, jak oni si myslí, že to je, jak to má být. Jak oni to dělají, jak oni to chápou a jak tomu rozumí. Najděte svou vlastní pravdu o tom, co děláte a proč to děláte. Přiznejte si ji. To je jediná cesta, jak se z tohoto bludného kruhu dostat. Přestaňte poslouchat svůj rozum, který vám to tak krásně vysvětlí a pravdu o vás vám zabalí do milosrdných lží.

A pak si to odpusťte.

Přestaňte se za to obviňovat a trestat. Propusťte to. Je to minulost, kterou už nezměníte. Už se stala. Vy ji můžete pouze přijmou a smířit se s ní. Tím jí vezmete tu moc nad vámi. Přestane se vám vracet a ubližovat vám skrze vzpomínky a výčitky. Díky tomu se změní na vaši moudrost, která vám již nedovolí to samé udělat znovu.

Tím se dostávám ke skutečnému tématu, o kterém vám chci něco povědět.   A tím je vyšší JÁ.

Někde jsem četla článek o tom, že někdo umí, že vám vyčistí vaše vyšší JÁ. Bláboly o tom, že je utvořeno z vyšších bytostí a nižších bytostí, které lžou a kterých je mnoho, a ten někdo vám tam nechá jen 15 vyšších bytostí, aby to bylo pro vás, nebo pro něj? přehlednější v odpovědích. Tak mě s tím napadlo, co udělá s těmi ostatními? Vymyzíkuje je? Nebo jim řekne, že tam nesmí? A pak mě napadla další otázka. Jak ten někdo pozná, která bytost je vyšší a která nižší? A opět, co s těmi nižšími udělá? Poručí jim? Někam je zavře? Zničí je? Chápu mnoho lidí, že tomuto věří, že toto někdo dokáže. Že je na takové duchovní výši, je moudrý a díky tomu disponuje takovou duchovní silou, která mu umožňuje poroučet vyšším bytostem a energiím. Rozhodovat o tom, co a kdo kde smí být a kdo ne.

V podstatě lze z tohoto vyčíst, že něčí ego se pasovalo na toho, kdo ví a zná. Všemu rozumí. Že ono rozhoduje o tom, co zde má být, kde to má být a kde ne. Ono vlastně nařizuje samotnému Bohu, jak to má být a jak to má dělat. Něčí ego, které samo sebe pasovalo na samotného Boha.

Vyšší Já je ve skutečnosti pokračováním naší duše a duší těch, kterými jsme kdy byli. Z tohoto je naše vyšší JÁ utvořeno. Jak z našich duší, bezpodmínečné lásky, které znají skutečnou pravdu a jsou napojeny skrze vyšší JÁ přímo na Boha, tak z našich lidských existencí, jejich lidských vzpomínek, emocí, představ a myšlenek - z rozumu, spojené se zemí a které duši nedovolí odejít. Tak nějak je pomyslně ušpiněna vším, co udělala jako člověk a nebyla to láska. Je tam naprosto vše a existuje to vše najednou, dohromady. Pravda duše a lež našeho rozumu. Proto, když se na něco ptáme, buď nám odpovídá duše, nebo nějaký člověk, kterým jsme byli. Duše nám říká pravdu a člověk to, co si myslí, že je pravda. A ten, kdo s tímto neumí pracovat, je chycen do sítě svého rozumu a ega, dostává odpovědi od obou.

No a protože se jeho vlastní rozum bojí toho, že nepozná a nerozená pravdu od lži, vymyslí jeho rozum tenhle nesmysl, který ho má před tím uchránit, a vás přesvědčit o tom, že on i vy uslyšíte pouze pravdu. Že je on i vy chráněn a slyší jen pravdu. Tady vídíte, jak mazaný je náš rozum a ego. Jak sám sebe dokáže ošálit a přesvědčit sám sebe o tom, že to funguje.

A toto vše v našem vyšším JÁ existuje dohromady, promíchané navzájem tak dlouho, dokud nenajdeme jednu konkrétní duši s jejím konkrétním tělem a životem. Dokud se tato jedna konkrétní duše neosvobodí od toho života, který prožila jako člověk a jeho lidských vzpomínek, emocí a rozumu. Až po té, kdy se opět stane pouze duší, láskou, co nemá tělo a nic lidského, odejde do světla, se tato jedna maličká část našeho vědomí pročistí. Zmizí to lidské, rozumové a zůstane pouze pravda - pochopení a moudrost, která se automaticky stává i naší pravdou a moudrostí. Moudrostí, která není rozumová. Jak vidíte, není možné to udělat hromadně. Že všechny, kterými jsme byli, hodíme na jednu hromadu, a budeme je řešit hromadně, aniž bychom věděli, co prožili, co se jim stalo a proč. Je potřeba řešit každého samostatně. Pěkně popořádku, tak, jak se nám to objeví samo, a ne, jak my chceme a koho chceme.

A toto chce někdo čistit? Jak? Čím? Když o tom nic neví. Nechápe, co je to vyšší JÁ. Z čeho je utvořeno. Jen si myslí, že ví, protože si o tom někde něco přečetl a jeho ego se tetelí, jak už ví, jak tomu rozumí. Vše jsou to jen energie v prostoru, které se neřídí naším rozumovým řádem, rozumovým postupem, jak mi chceme, aby to bylo. Energii nemůžete vymazat. Nemůžete ji ovládat, poroučet jí, zničit ji, nebo ji někam zavřít.

Bůh je vše. Tedy i naše duše v nás samých je utvořena z jeho energie. Stejně tak jako andělé. Bůh je bezpodmínečná láska. Je to láska, která si neklade podmínky. Nesoudí vás a netrestá vás. Od toho jsou zde naprosto jiné energie, které toto obstarávají. Bůh je láska, která vás zná. Zná váš lidský příběh, který se line napříč časem do minulosti, a který je utvořen ze všech vašich já. Ví, na co myslíte a proč. Ví, co cítíte a proč. Boha není možné poznat rozumem. Buď vím, a nebo věřím.

Bůh, ani andělé nemohou změnit náš osud, který si duše sama naplánovala. Nemohou jít proti našemu rozumu a proti naší vůli, proti našemu rozumovému rozhodnutí. Nemohou nám změnit způsob našeho myšlení. Vymazat nám naše rozumové pravdy, kterým jsme uvěřili. Nemohou nám vymazat naše vzpomínky. Nemohou nás zbavit našich emocí a bolesti. To můžeme pouze my sami, že se tak, že se pro to rozhodneme. A oni nám, bezpodmínečná láska, začnou ukazovat skrze vzniklé situace, kdy si ubližujeme a proč. Ne, že nás budou vodit jako na provázku a rozhodnou za nás. Jen nám to dají vědět a poznat skrze pocit. To, zda si ho uvědomíme, je pouze a jenom na nás.

Oni ale za nás nemohou rozhodnout. Co chceme udělat, jak se chceme cítit. To je pouze na nás. Vždy jde o poznání a pochopení sebe sama, proč se tak cítím. Co je zatím skryto. Skutečný a nefalšovaný motiv. Pouze ten, být upřímný k sobě sama, bez jakýchkoliv rozumových výmluv, nám může ukázat skutečnou pravdu o tom, co se v tu chvíli děje a proč. Proč se tak cítíme a proč tak jednáme.

Přestaňte se obracet na nějaké vyšší bytosti, nanebevzaté mistry, rady vyšších, bohy, vytvořené lidmi a různé modly. Jsou to pouze fatamorgány, vytvořené naším lidským rozumem, aby se měl o co opřít. O rozumovou víru, že to za nás někdo vyřeší, rozhodne o nás, za nás a my se zbavíme té tíživé odpovědnosti za své rozhodnutí. Předáme jim svou vlastní vůli, ať rozhodnou za nás. Nic takového není. Nikdo takový není. Je, existuje pouze jedna jediná energie. Láska, bezpodmínečná láska, která za vás nemůže rozhodnout. Pokud věříte, že toto někdo umí, že ví, co máte udělat a proč a řekne vám dopředu, co máte udělat, poradí vám, jak se máte rozhodnout, tak jste v tu chvíli ve svém vlastním rozumu, který si neví rady, má strach, že se rozhodne špatně a potřebuje své rozhodnutí svést na imaginární bytost, aby se zbavil své odpovědnosti za to, kdyby bylo špatné. Nikdo takový není. Neexistuje nic a nikdo, kdo by dokázal vědět a vidět vše najednou. Vaši minulost, současnost a budoucnost. Toto dokáže pouze bezpodmínečná láska, Bůh.

Přestaňte si z Boha a andělů dělat své sluhy. Přestaňte je znásilňovat svými touhami, strachy a prosbami, aby to udělali za vás. Aby rozhodli za vás. Ono to totiž takto nefunguje. Že vy chcete, váš rozum to takto chce. Láska udělá pouze to, co je vám dáno. Pro vaše nejvyšší dobro, které se neřídí rozumem a tím, co chce váš rozum. Co si váš rozum myslí, že je pro vás dobré.

Dobro je totiž opět jen slovo, myšlenka a představa našeho rozumu o tom, co je dobro. Postavená na rozumových názvech pro vlastnosti, které náš rozum považuje za nejvyšší dokonalost. Vlastnosti, které když budeme mít, budeme dokonalí. Z pohledu našeho rozumu a ega budeme dobří. Každá tato vlastnost má, nese v sobě obojí a pracuje pokaždé jinak, vzhledem k vzniklé situaci. Nikdy totiž dopředu není možné určit a vědět, zda vlastnost, kterou v tu chvíli zvolíme a skrze kterou se projevíme, bude v budoucnu dobrem, nebo se naopak obrátí ve zlo, ublíží nám.

O co tedy v životě člověka jde?

O rozhodnutí.

Rozhodnou se a toto rozhodnutí přijmout. Smířit se s tím, že dopředu nevím, zda je správné, nebo špatné. Smířit se s tím že dopředu nevím, jak to dopadne. Zda bylo správné, nebo špatné, mohu poznat a pochopit až po svém rozhodnutí. Smířit se s ním a přijmou odpovědnost za své rozhodnutí a za to, co bude následovat, co dostanu nazpět. Protože teď v tuto chvíli to nevím. Rozhodl jsem se v tu chvíli, jak nejlépe jsem uměl. Přestat se obviňovat a trestat za to, že jsem se tak rozhodl a teď se mi díky tomu a děje něco nepříjemného. Přijmout to, smířit se s tím, odpustit si to a jít dál. Teď už vím, že mé rozhodnutí bylo nesprávné a až nastane podobná situace, rozhodnu se jinak. Zkusím to jinak. Toto je život. Toto je poznávání skrze vlastní rozhodnutí a zkušenost z něj pramenící, tedy následnou situaci, co je dobro a co není.

Máte podobné zkušenosti? Podělte se s námi o ně..

Psát k tomuto článku prostřednictvím 'Facebook" stránky můžete zde