Košík
0
0 Kč
Z mé zkušenosti duchovního průvodce
14.07.2024
Stále a dokola to samé. Nabídky na regresi a na kurzy regrese.
Co je to regrese?
Pojem regrese v psychologii a léčitelství znamená návrat vědomí pacienta do minulosti s představou, že uvědomění si minulých nemocí nebo skutků může mít psychoterapeutický efekt, event. že lze terapeuticky pacienta v regredovaném stavu vyléčit.
· Regresní terapie znamená v užším slova smyslu postup, kdy léčitelé či psychologové vedou pacienta pomocí sugesce, hypnózy nebo pomocí stavu podobného lehké hypnóze k návratu ke vzpomínkám z jeho minulého života.
· Nebo, kdy do procesu vstupuje nezávislá osoba, která se za pomoci terapeuta na nemocného klienta energeticky napojí, a skrze ni dochází ke zpracování traumatu nemocného pomocí regrese.
· Za regresní terapii lze považovat i psychoanalýzu, která umožňuje pacientovi vybavit si nepříjemné zážitky z raného mládí, které mohou být příčinou vnitřního, nevědomého konfliktu a jeho současných obtíží.
-
Já osobně stále nechápu, jak mohou tito lidé někomu jen tak, z ničeho nic změnit jeho způsob myšlení, vidění, cítění, slyšení a vnímání reality z teď a tady na schopnost vidět energie a zápis z minulosti. Jak mohou toho člověka bez jakýchkoliv jeho schopností a zkušeností s tímto stavem tam dostat.
Z vlastní zkušenosti vím, že to není jednoduché.
Není možné klienta jen tak napojit na jeho duši a její vědomí, pokud k tomu nemá dány potřebné zkušenosti s tímto stavem, tedy tento dar, slyšet svou vlastní duši, co mu říká a ukazuje.
Není vůbec jednoduché se naučit a umět automaticky přepínat mezi stavem jsem duše bez těla a rozumu – vím - odosobnění a stavem já jsem člověk, kdy to, co vidí duše pak rozum pouze přeloží do lidské řeči, obrazů a vjemů. Dá tomu rozumovou podobu bez jakýchkoliv rozumových výmyslů.
V tomto odosobněném stavu se totiž duše a její vědomí pouze dívá jako nezúčastněný pozorovatel na to, co se stalo, na toho, kým jsme byli a vidí, rozumí naprosto všemu, co se tam stalo.
Ví a zná všechny naše myšlenky a pocity, které jsme tam měli. Zároveň s tím ví, proč jsme je měli a jak to bylo doopravdy. Jaké energie na nás v té chvíli měli vliv. Co vše nás v té chvíli ovlivnilo jako člověka. Není to tak, jak je nám to předkládáno, že se teď a tady staneme tím člověkem a znovu to prožíváme. Protože to, co jsme prožili jako ten jiný člověk v jiném čase není skutečná pravda.
Je to pravda pouze jeho/našeho rozumu, jak on to v té chvíli vnímal, viděl a vyhodnotil. Rozum člověka v jakékoliv životní situaci, ve které se ocitneme není schopen vidět a vnímat všechny souvislosti na základě nehmotných energií. On pouze předpokládá, jak to je, jak si myslí, že to je a na základě toho pak jedná a koná. Skutečná pravda našemu rozumu zůstává skryta.
Vědí tito lidé, co doopravdy dělají, nebo si jen myslí, jak to funguje, protože jim to někdo řekl a oni tomu uvěřili, aniž by sami pátrali a hledali?
-
A tak jsem se na to podívala blíže. Co se vlastně při regresi doopravdy děje. S čím terapeut a klient doopravdy pracují.
Hlas terapeuta klienta uklidňuje a uvádí ho do stavu bezpečí. Klient se v té chvíli vzdává své vlastní vůle, své vlastní moudrosti, kontroly, obezřetnosti a odevzdává ji terapeutovi ve víře, že on ví lépe než on sám. Hlas terapeuta tedy klienta vede, dává jeho rozumu jasné příkazy a pokyny a klientův mozek a rozum tento hlas následuje. Tento stav je podobný hypnóze, kdy nad rozumem a uvažováním klienta převezme kontrolu terapeut. Říká rozumu, běž tam a tam. Vrať se o deset let zpět. A rozum to udělá. Vrátí se zpět a začne něco hledat. Nějakou svou vlastní vzpomínku. Dá se říci, že v té chvíli si začne náš rozum vymýšlet, vytvářet své vlastní vzpomínky na základě různých asociací a svých představ, které mu v té chvíli dávají smysl. Vymyslí svou vlastní odpověď na problém, svou představu o tom, co se stalo a proč.
Je to podobné stavu, jako když se vám zdá sen. Ve snu je vše také skutečné a reálné. Prožíváme, zažíváme, vidíme, slyšíme a cítíme. Ovšem, toto vše ve snu vytváří náš vlastní rozum, kdy jsme ve spánku osvobozeni od uvědomování si svého těla teď a tady rozumem a rozum nám v tomto stavu může vnutit jakoukoliv svou představu o tom, kdo jsme, co jsme a kde jsme.
Kdo tedy tento hlas terapeuta následuje a kam? Duše, nebo rozum?
Bylo mi ukázáno, že je to stav, kdy terapeut svým hlasem a rozumovou energií chtění nalézt odpověď klienta odpojí od jeho duše a její moudrosti tím, že klient mu nad sebou předá naprostou kontrolu. Tím oba dva společně vytvoří mezi pravou a levou hemisférou mozku klienta energetickou bariéru, kdy pracuje pouze levá, rozumová složka mozku.
Bylo mi to ukázáno jako zamrznutí duše.
V tomto stavu je rozum odpojen od duše a její moudrosti. Není ničím a nikým kontrolován, konfrontován a omezen. Může si v tom nekonečném prostoru energií vymýšlet naprosto vše, co chce. A to na základě různých asociací a příměrů, které se mu líbí. O kterých si myslí, že jsou odpovědí na jeho problém, se kterým si neví rady.
Bohužel není možné tímto způsobem práce, touto hlasovou energií - hypnózou donutit rozum klienta, aby spolupracoval s duší. Vzal se sám sebe, toho, čím si myslí, že je a stal se součástí duše, bez identity, lpění na těle a nepřemýšlel. Viděl a věděl to, co vidí a ví duše. Není možné rozumem a chtěním poručit duši, aby ona poroučela rozumu, co má dělat, aby mu mohla ukázat pravdu. Že to klient najednou v hypnóze bude automaticky umět. Je to naprosto to samé, jako kdybyste v tomto stavu po klientovi chtěli, aby slyšel, co říká Bůh a mysleli si, že ho opravdu uslyší.
-
Terapeut pouze předpokládá, že je klient napojen na duši, zná a ví odpověď, pravdu. Pracuje pouze s tím, co mu klient říká, aniž by sám věděl, měl možnost vědět a vidět pravdu, co se děje skrze svou vlastní duši a své vlastní vědomí. Terapeut se tedy napojuje pouze na rozumovou složku, rozumovou energii klienta a z toho si pak utváří své vlastní závěry, které pak určují jeho další kroky.
Je takto naučený pracovat. Věří tomu, že takto to funguje. Že takto může klienta spojit a propojit s jeho duší. Nepoužívá při práci svou vlastní intuici a své vlastní vědomí, které mu ukazuje a říká, zda je to pravda duše, nebo si to vymýšlí pouze rozum klienta.
A tak se většinou stává, že rozum si něco představuje a věří tomu, že je to pravda, že je to skutečné. Pak se dočítáme, že při regresi byl klient mimozemšťanem, žil na měsíci ….
-
Já osobně jsem měla možnost to zažít na vlastní kůži, jak to funguje. Hlas terapeuta, který mi říkal, vrať se do toho a toho momentu. Představ si, že jdeš nazpět v čase. Bohužel, ať jsem dělala, co jsem dělala, nic. Nic tam nebylo. Nic jsem neviděla. Nic jsem necítila. Nebylo s čím pracovat. Protože rozum neví, na jaký moment, na jaký časový úsek se má podívat. Neví, co hledá. Jakou událost, jakou emoci, jakou energii. Místo toho jsem začala cítit, jak se někam propadám a ztrácím nad sebou kontrolu. Kontrolu nad tím, že vím, kým jsem teď a tady a rozlišení současnosti od něčeho jiného. Okamžitě jsem věděla, že je něco špatně a stopla jsem to. Tedy dá se říci, že to v té chvíli věděla má duše a upozornila mě na to ona sama pocitem v těle.
-
Já sama rozhoduji svou vůlí o tom, kam se vydám, podívám a proč. Co chci vidět, vědět a proč. Já sama za sebe nesu plnou odpovědnost za to, co v té chvíli dělám, jak se rozhoduji a proč. Nepředám ji terapeutovi, aby si se mnou dělal, co chce. Aby za mě rozhodl, kam mám jít a proč tam mám jít bez mé vlastní vůle, kdy můj rozum plním pouze jeho příkazy, je zbaven vlastní vůle.
-
Chápu, že se mnoho z těch, co používají tuto techniku na mě budou zlobit, že to není pravda, že oni ví, co dělají a jakou energii k tomu používají. Ví, jak to funguje. Ovšem, jak to ví? Že jim to někdo řekl, jak to funguje?
Terapeut nemůže vařit z vody a z toho, co mu klient říká. Protože pokud není napojen na své vlastní vědomí, které mu říká a ukazuje, zda to, co klient říká je pravda nebo lež, používá pouze rozum a dělá pouze rozumové závěry stejně jako klient.
Tyto záznamy totiž umí přečíst pouze duše, její vědomí a ne rozum. Rozum, který si hraje na duši.
Jak jsem napsala již mnohokrát, tomuto, umět se spojit, napojit na vlastní duši a na vlastní vědomí, které to vše pouze sleduje jako nezúčastněný pozorovatel bez emocí a pocitů vás nemůže nikdo naučit. Není a neexistuje na to žádná metoda, žádná technika a žádný postup. Že vás do tohoto stavu někdo uvede svou vůlí, energií, nebo hlasem.
Tato vůle musí vycházet z vás samých, že vy sami se tak rozhodnete a jste neustále přítomní. Uvědomujete si obě tyto roviny, kdy neustále přepínáte z jedné do druhé. Z pozorovatele na toho, kdo to překládá.
Jak jsem již mnohokrát napsala, není to o tom, že objevíte nějakou svou schopnost, že něco vidíte a v tu ránu si myslíte, že jste napojeni na svou duši, na své vědomí a máte ke všemu přístup. Okamžitě se rozhodnete pomáhat a zaplatíte si nějaký kurz. Dostanete diplom a myslíte si, že víte a umíte. Že jste napojeni pouze na bílou a ta zlá, černá, negativní energie k vám nemůže, nemůže vám ublížit. Bohužel, nevíte a neumíte nic, co se týče duchovních energií a jejich zákonitostí, jak vypadají a jak fungují. Tyto energie se neřídí rozumem, jak jemu to dává smysl a zákony hmoty.
-
Abyste toto vše věděli a poznali, je potřeba na sobě a se sebou nejdříve pracovat. Učit se od sebe rozeznat jednotlivé energie a informace v nich. Rozeznat bílou energii od černé. Poznat a rozeznat od sebe energii – hlas rozumu a energii – hlas duše. Vědět, co vše taková černá negativní energie umí, smí a může. Umět také pracovat s bílou energií a vědět, znát, co s ní smíte a co ne. Kdy ji použít, jak a kdy ne. Ne, že mi to někdo řekne, ale že na to přijdu sám skrze vlastní zkušenost a práci s ní sám na sobě.
A protože náš vlastní rozum se umí vydávat za duši a vědomí, tak jako to umí i ta černá, negativní energie, je potřeba k sobě mít někoho, kdo už toto umí a řekne vám, teď to neříká duše, ale tvůj rozum. Teď ti odpovídá černá a lže. Ukazuje ti lež. Zkus to jinak. Zkus přijít na to, proč a jak. Jak zjistíš pravdu? Jak poznáš, že je to lež? A toto se učíte tak dlouho, dokud to sami nerozeznáte bez cizí pomoci. Až pak můžete začít pomáhat druhým. Kdy doopravdy víte.
Toto vše je základ, vědět a znát, mít s tím vlastní zkušenost sám na sobě. Jak s bílou, tak i s černou. Umět je přečíst, a ne si jen myslet, že vím a znám díky naučenému.
-
Jenže? To je moc práce a trvá to i několik let. Já to chci umět teď hned. To, že vám to někdo ukáže a rozumově vysvětlí neznamená, že to umíte a víte.
Bezpodmínečná láska a práce s ní nemá žádný rozumový základ a rozumový postup. Nedá se předat a naučit se jí vnímat, cítit a být jí od někoho jiného nějakým postupem. K té se pouze dopracujete skrze svou vlastní zkušenost s ní. Kdy se postupně seznamujete s tím, co to ta bezpodmínečná láska ve skutečnosti je. Kdy jí jste a kdy ne.
-
Není možné přebírat názory, techniky a schopnosti jiného člověka. To, co umím já, není možné to samé naučit někoho jiného. Jsou to pouze mé unikátní schopnosti a mé nástroje, které fungují pouze mě a ne druhému. A každý člověk má své vlastní. Není možné toto přenést na druhého, do druhého, any myslel a fungoval stejně, jako já. Měl stejné schopnosti, jako já.
-
Uvědomte si, že vám klient odevzdává svůj vlastní život a víru. Věří vám, že vy víte, co děláte a proč. Vy musíte vědět, co se děje. Vědět, jaké jsou kolem vás energie. Na co se klient napojil. Kdo k němu mluví, kdo mu to ukazuje. Vy v té chvíli nesete odpovědnost za to, co mu říkáte. Vy. A ne, že si jen myslíte, jak to je, protože vás to tak někdo naučil. Nechat klienta, ať tlumočí výmysly svého vlastního rozumu a předpokládat, že je to pravda bez znalosti a schopnosti poznat, zda je to pravda, či není.
Vy mu tím pouze poskytnete medvědí službu.
Rozum klienta si to sám sobě s vaší pomocí vysvětlí a je spokojen. Zklidní se a přestane se tím zabývat. Problém je tím vyřešen. Tím pádem se tomu člověku uleví. Ale skutečná příčina, kterou ví a zná pouze duše a nemá nic společného s tím, jak si to myslí rozum, že to je, bude dál skrytě pracovat a opět se projeví v dalším životě v daleko větší míře a intenzitě.
Je opravdu naivní si myslet, že k vám a na vás negativní energie nemůže. Že s vámi nemůže mluvit, manipulovat, dávat vám falešné pocity, informace a vydávat se za vaši duši. Může.
A pokud s tím nemáte vlastní zkušenost, vůbec to nepoznáte. A nejtěžší je se naučit poznat, že nejste vůbec napojeni na duši, vědomí, bezpodmínečnou lásku, ale pouze na svůj rozum, ego a na černou negativní energii. Ona totiž umí být velice věrohodná. Ona moc dobře ví, co chcete slyšet. Milosrdnou lež. To oni za to vše mohou, ti druzí. Já ne. To oni mě k tomu donutili, já musel.
Nikdo totiž nechce slyšet pravdu o tom, na co v té chvíli myslel a proč. Jak se cítil a proč. Co ho k tomu, co udělal, jak se rozhodl skutečně vedlo. Jaké jeho negativní vlastnosti, emoce, touhy, představy a myšlenky na to měly vliv.
-
Pokud se vám to povede, že víte a umíte, dokážete být bezpodmínečnou láskou, pak budete vědět a znát, kdy pomoci a kdy ne. Nebudete mít potřebu zachraňovat druhé a uspokojovat tím své ego. Nebudete se vnucovat a předvádět se, lákat lidi na to, jak jste dobří a co vše umíte. Slibovat jim, jak jim pomůžete a vyléčíte je. Jak je to naučíte. Budete rozumět a chápat, že to není možné. Že se k tomu musí dopracovat každý sám za sebe svými vlastnímu prostředky. Převzít odpovědnost sám za sebe a svůj život a ne ji předat druhému, učiteli, léčiteli.
A víte proč?
Protože budete vědět. S tím VÍM bez rozumu pak přichází obrovská pokora a odpovědnost za to, co děláte. Uvědomění si, že mohu pouze to, co je mi povoleno touto bezpodmínečnou láskou a ne, co si myslí můj rozum, že mohu a smím. Jak on si myslí, že to funguje.
-
Pokud jsem v bezpodmínečné lásce, jsem bezpodmínečnou láskou, není tam rozum. Pak v tomto stavu ke mně přichází stovky informací najednou bez časového omezení, které čtu pouze jako nehmotná duše – láska a duše pak sama dá pokyn rozumu, co z toho všeho má vytáhnout jako to důležité a jak to má přečít a vyjádřit slovy. A ne, že lapám a hledám, co to asi je, co to asi znamená. Co by to mohlo být? Vím to. Je to jasné, stručné a přímočaré. Bez jakýchkoliv emocí a tělesných pocitů. Jedno slovo, které má, nese obrovský obsah energií a informací, kterým rozumím bez účasti a vyhodnocování rozumem.
-
Je to stále dokola. Stále to samé. Já to chci umět. Nauč mě to. A tak zde máme různé ezoteriky, učitele a duchovní průvodce, co si na ně pouze rozumově hrají. Jejich rozum si hraje na duchovno, na duši a kteří vůbec neví, co to vlastně to duchovno je. Co vše znamená duchovno. Oni si myslí, že je to nějaký rozumový obor, který se dá někde u někoho naučit.
Nedá. Duchovno a vše, čím je, z čeho všeho je toto slovo utvořeno, co vše obsahuje se nedá poznat a pochopit rozumem.
-
Duchovno není žádný neměnný stav, ve kterém se nacházím a mám pocit, myslím si, že už vím, umím, rozumím a znám naprosto vše, jsem roven Bohu, jsem samotným Bohem. Nic mi nemůže ublížit.
-
Duchovno je cesta životem, která se skládá z různých nástrah a překážek, vytvořených naším rozumem, myšlenkami, činy, volbami a emocemi, kdy se učím poznávat, pochopit a porozumět, co je to za překážku, z čeho je utvořena, kdo ji vytvořil, čím ji vytvořil, kdy vznikla a proč a co s ní mám udělat. Jakým způsobe ji mám změnit na lásku a moudrost.
Je to o poznávání sebe sama, kdo ve skutečnosti jsem, kým jsem. Odkud se berou mé myšlenky a emoce. Kdo je vytváří a proč.
-
Duchovno je tedy utvořeno z těchto všech lidských okamžiků, které během svého života zažiju a snažím se zjistit, přijít na to, proč. A občas se mi přihodí něco, co naprosto odporuje lidskému rozumu a já se s tímto seznamuji. Že existuje něco, nad čím nemá lidský rozum naprosto žádnou kontrolu, zda se to stane, či ne. Že existuje něco, co není možné rozumem pochopit. Jen přijmout, že to je, že to existuje a já díky této vlastní zkušenosti to vím. Že existuje jak bílá, tak i černá. Že obě jsou součástí jednoho, mě samého a všeho kolem mě. A protože vím = věřím, mohu až poté s těmito energiemi komunikovat. Poznávat je, jak obě pracují, jejich zákony. Kdy mi ubližují a kdy naopak pomáhají.
-