Životní poslání

Dnes se podíváme na téma životní poslání. Mnoho ezoteriků a těch, co se považují za duchovní bytosti, že už ví, umí a znají, nabízí lidem, že jim pomohou zjistit a odhalit jejich životní poslání. Jaký zde mají úkol. Tedy i oni si myslí, že toto je jejich životní poslání.

Tak se na to podíváme.

Lze vůbec zjistit nějakou technikou, či skrze nějaké učení své životní poslání?

Já osobně si myslím, že to není možné. Po tomto totiž touží pouze lidský rozum, vědět, co mám dělat. Jaký je můj úkol zde.

Opět jako u všeho existují dvě roviny poslání. Rovina lidská a rovina duchovní.

Obě tyto roviny jsou navzájem propojeny a není možné oddělit jednu od druhé. My jako člověk můžeme poznat pouze rovinu lidskou. Vlastnosti, schopnosti, dispozice a um, Ta duchovní, tedy náš skutečný úkol je nám skryt a má to svůj důvod. My můžeme pouze zjistit v čem a čím si ubližujeme.

Rovina lidská pracuje s hmotou a s hmotnými nástroji. Přetváří buď nehmotné, co vzniká v naší hlavě, představy či myšlenky na hmotné, nebo jednu hmotu na jinou. Tato rovina pak zahrnuje um a talent. Tedy poslání předávat druhým krásu v podobě obrazů, hudby, nábytku, šperků, výšivek … Do této roviny také spadá jakákoliv služba či práce pro druhé.

Každý člověk je naprosto jiný, jedinečný a unikátní. A na to, v čem je dobrý, co umí, v čem spočívá jeho um, talent a pro co musí přijít sám.

Buď to, co dělám mě naplňuje láskou a radostí, nebo ne. Nacházím v tom klid, nebo ne. Nemám u toho žádné myšlenky typu musíš, nesmíš. Nemám potřebu sobě či druhým cokoliv dokazovat. Nelpím na tom, co umím a co jsem dokázal a čeho jsem dosáhl. Že jsem v tom, co dělám a umím výjimečný. Učím se a prohlubuji své znalosti v tom, co dělám. Zdokonaluji se v tom, co dělám. Hledám nové způsoby pro to, co umím, tedy jak jinak a lépe. Co vše skrze to, co umím dokážu vytvořit. Zda je to možné, nebo není. Zda je to, co dělám potřeba.

Poslání nemá naprosto nic společného s penězi a vyděláváním peněz. Tato poslání mohou mít různou formu, skrze kterou se projevují a manifestují do hmoty.

Někdo má poslání být dobrým řezníkem, řezbářem, řečníkem, malířem, lékařem, hudebníkem, nebo dobrým otcem či laskavým přítelem.

Ve skutečnosti jde pouze a jenom o to najít pro mě ten nejvhodnější a nejpřirozenější způsob, jak a skrze co nejlépe vyjádřit a manifestovat sám sebe zde v prostoru a hmotě skrze hmotu a hmotné nástroje.

Jde o to, pro co se vy sami rozhodnete. A buď vás to naplňuje láskou, nebo ne. Pokud tam v té chvíli, kdy něco děláte, protože jste se pro to rozhodli, myslíte si, že je to vaše poslání není láska, neděláte to z lásky k sobě, není to vaše pravé poslání.

Toto poslání je spojeno s tím, co děláme, co si volíme jako svou činnost. V čem jsme dobří, v čem se zdokonalujeme a co nás dělá šťastnými.

A pak máme poslání, které nelze žádným způsobem zjistit. Které nemáme vědět.

Toto poslání má duchovní ráz a nemá nic společného s naším rozumem, ale s tím, co si naplánovala naše duše před naším narozením. Jakou úlohu, roli, čím a skrze co zde budeme plnit v rámci karmy jak nás samých, tak druhých, či lidstva jako takového.

Víte, ono je to trochu složitější a je dobře, že to nevíme. Že je nám to utajeno. Jaké je naše skutečné poslání každého z nás zde. Kdybychom to věděli, možná by se nám zhroutil celý svět a my bychom byli ztraceni. Přestali bychom věřit, doufat a ztratili bychom naději a smysl, proč tu jsme.

Toto poslání je něco, co není možné jako člověk pochopit. Skutečný důvod, proč tu jsme a jaký je náš úkol zde. My ho pouze můžeme na malou chvíli zahlédnout a zůstane v nás pak pouze jako echo, ozvěna, která se časem vytratí. Můžeme na něj narazit v našem datu narození, nebo skrze naše jméno, kdy objevíme pouze malé kousíčky, malé fragmenty z celku. Co se máme naučit, poznat, pochopit, změnit či napravit v rámci našeho myšlení a chování. Co máme zažít a poznat, aby k tomu mohlo dojít. Co je potřeba si uvědomit a pochopit, aby k tomu mohlo dojít.

Opět to sahá daleko do minulosti a je součástí plánu duše, osudu a karmy. Je to duchovní poslání, které nemá nic společného s rozumem, ale s energiemi a tím, co je potřeba, aby se stalo. Co si naplánovaly duše. A nejenom ony, ale co je potřeba, aby se stalo v rámci bezpodmínečné lásky. Jen ona ví, co dělá a proč.

Může se týkat pouze jednoho člověka, rodiny, skupiny lidí, či národa, nebo celého lidstva.

Duchovní poslání nemá nic společného s rozumem, ale s energiemi a tím, co je potřeba, aby se stalo. Co si naplánovaly duše. A nejenom ony, ale co je potřeba, aby se stalo v rámci bezpodmínečné lásky. Jen ona ví, co dělá a proč.

Aby mohla existovat láska, musí také existovat zlo. Aby člověk začal vnímat a cítit lásku, vděk, úctu a pokoru, je potřeba mu ukázat skrze zlo a bolest, co není láska, vděk, úcta a pokora. Aby si začal člověk vážit života, nejenom svého, ale všeho živého, musí padnout na samé dno, kdy už mu nezbude naprosto nic, jen ten jeho vlastní život.

Každý člověk zde přispívá k roztáčení kola života. A každý něčím jiným. Toto kolo roztáčí a pohání naše myšlenky, emoce a pocity. Bez víry, lásky a naděje by se toto kolo zadřelo a zastavilo. Lidstvo, jeho vývoj a růst by se zastavil. Vznikla by nicota a beznaděj.

Vysvětlím vám to na jednom příkladu.

Všichni známe člověka, který rozpoutal druhou světovou válku. Skrze obrovské zlo, které stvořil a vytvořil byl jeho skutečný duchovní úkol vrátit lidi zpět na správnou cestu. Lidé se semkli. Byli vděční za to, co mají. Že žijí. Pomáhali si navzájem. Budovali, pracovali, obnovovali. Nepotřebovali v té chvíli žádné vymoženosti, drahé dovolené a vše, po čem dnešní lidé touží jen proto, aby se cítili šťastní. Na chvíli, pár let cítili lásku, úctu, vděk a pokoru vůči životu a tomu, co mají. Aby toto mohl splnit a naplnit, dostal k tomu jako člověk všechny lidské, emoční a myšlenkové nástroje. A toto bylo skutečné poslání tohoto člověka. Poslání, které nebylo rozumové, ale duchovní.

Vždy, když ve společnosti zavládne nadbytek, lidé na to vše zapomenou. Stále chtějí víc a víc a nikdy jim to nestačí. Začnou závidět a pomlouvat. Jsou nespokojení, protože nedostali to, co chtěli. Já to chci, mám na to právo. Věci, které vůbec nepotřebují. Věci, které jim mají nahradit lásku a úctu od druhých. Začnou se mezi sebou poměřovat skrze tyto věci a jejich hodnotu.

A zde přichází na řadu ten pravý úkol každého z nás, o kterém nevíme. Někdo musí být ten zlý, padouch. Ten, kdo nás vrátí zpět do rovnováhy. Byť třeba jenom na pár let. I to stačí k tomu, aby se obnovila rovnováha mezi zlem a dobrem, vznikla láska. Ne tím, že si to jen přejeme, že o to prosíme. ale skrze vlastní konání. A někdo má být zase hodný, laskavý, aby nám zprostředkovával opak.

Když o toto prosíme a modlíme se za lásku, pokoj a mír, jediný způsob, jak toho dosáhnou je, že nám láska vezme vše, na čem lpíme. Jak jinak nám má ukázat, co to znamená? Co je láska? Jak a kde vzniká? Odkud se bere? Kde a jak ji chcete najít, když si nevážíte naprosto ničeho a jen stále něco chcete a natahujte ruku? Když nevíte a pouze uspokojujete svůj rozum. A když to máte, chcete zase něco jiného. To, co máte odložíte jako nepotřebné. Stává se to pro vás samozřejmostí.

Pouze když o to přijdete, zjistíte, že to, na čem jste lpěli, vůbec nepotřebujete, abyste žili a byli šťastní.

Je tedy možné znát své skutečné životní poslání? Proč tu jsme a jaký máme úkol? Skutečně to chcete vědět? A jste na tu pravdu připraveni přijmout ho a smířit se s ním? Jste připraveni na to poznat, že vaším skutečným posláním je být tím, kdo zapříčiní smrt stovek lidí? Stát se a být nástrojem a vykonavatelem jejich karmy?

Je rozdíl mezi životním posláním, které si vybereme a pro které se rozhodneme, tedy činnost, kterou budeme dělat a skutečným životním posláním, o kterém rozhodla naše duše před naším narozením. Poslání, které jde za hranice lidského rozumu a pracuje skrze energie bezpodmínečné lásky. Vytváří pouze to, co je potřeba, aby byla nastolena rovnováha. Rovnováha jak nahoře, tak i zde dole na Zemi. Rovnováha mezi dobrem – láskou a zlem – neláskou.

Opět chápu, že pro některé lidi to bude něco, co se těžko chápe. Bohužel, jinak a jiným způsobem to není možné vysvětlit. Jde to mimo nás a náš lidský rozum.

Je pochopitelné, že všichni toužíme a chceme být jen těmi dobrými, hrdiny, co zachraňují druhé a lidstvo před zlem. Jenže? Bez energie zla by přestala existovat láska, naděje a víra.

Bolest je láska. Láska nás skrze bolest upozorňuje, že něco děláme špatně.

Jak jsem napsala, duchovní poslání je neoddělitelně spojeno s naším lidským životem a lidským konáním a posláním. S tím, jací jsme. Není možné se zbavit svých vlastností. Jsou naší součástí. Ovšem to neznamená, že se na ně budeme vymlouvat. My můžeme pouze tyto své vlastnosti používat a využívat buď správně, nebo špatně. Hledat a poznávat, kdy, v jakých situacích nám ubližují a kdy naopak pomáhají, aniž bychom ublížili druhým, protože nám to dělá dobře.

Vždy máme na výběr, koho poslechneme. Lásku v sobě, nebo rozum.

Toto pak určuje naše budoucí já a jeho duchovní poslání a konání v lidské rovině, které považujeme za své životní poslání.

Karma, osud, plán duše, naše lidská existence, to, jací jsme, co umíme, naše vlastnosti, um, schopnosti a výběr lidského poslání, konání a činnosti, které se budeme věnovat.

Zda se z nás stanou politici, novináři, podnikatelé …., co touží po moci, slávě a majetku. Lidé, co si hrají na bohy, lidé, co chtějí ulevit druhým, sobě, svému svědomí, pomoci, udělat správnou věc, nebo udělat a vyrobit či předat druhým něco krásného ze sebe sama. Vykouzlit úsměv na tváři, či slzy štěstí. Probouzet a rozvíjet v člověku zvídavost, chuť poznávat, učit se, růst, rozvíjet se a myslet sám za sebe. Ovšem, jsou i tací, kteří toho nejsou schopni.

Důležité je si uvědomit, proč děláme to, co děláme. Co nás k tomu vede. Co v sobě tímto výběrem činnosti uspokojujeme. Co si tím nahrazujeme. Zda je to opravdu to pravé poslání, které je/bude prospěšné jak pro mne samého, tak pro celek. Prospěšné v tom, že se díky němu učím a rostu. Pokud to tak není, buď to přijmout a smířit se s tím, nebo změnit, zvolit jinou činnost, to, co děláme. Vybrat si a rozhodnout se pro jinou činnost, jiné poslání.

Je opravdu těžké zjistit a rozpoznat skutečnou pravdu o tom, proč dělám to, co dělám. Pokud vás k tomu vedou jakékoliv lidské ideály, slova jako soucit, lidskost, konání dobra, mír, zachránit, tradice, naplnit něčí sen, ideu, ideály či představu, nevychází to z vás, z lásky ve vás, ale pouze z rozumu a emocí.

-----------------------------------------------------------------

Většinou ti, co mají potřebu zachraňovat druhé si toto táhnou z minulosti, kdy někoho nezachránili, nebo selhali.  A teď to jejich minulé já skrze ně chce napravit a odčinit. Bohužel zachraňují i ty, kteří zachráněni nemají být. Není to možné. Pro člověka a jeho lidský rozum je to pak těžké, přijmout to a smířit se s tím.

Než začnete pomáhat a zachraňovat druhé, nejdříve pomozte a zachraňte sebe.

Toto se týká těch, co zasvětili svůj život a své poslání duchovní činnosti. Pomáhání lidem v oblasti duchovního růstu a pochopení duchovních zákonitostí. Jak tyto zákonitosti ovlivňují náš lidský život.

Všude v prostoru kolem nás jsou tisíce těch, co si mysleli, že ví, umí a rozumí. Pomáhali a zachraňovali druhé. A i přes to vše nedokáží pomoci sami sobě a zachránit sami sebe. Nemohou odejít. Jak je to možné? 

Jde o to, jak a jakým způsobem druhým pomáhali. Jak a jakým způsobem je zachraňovali. Naučenými větami, slovy, a afirmacemi? Naučenými a převzatými pravdami? Naučenou a převzatou moudrostí,  která vypadala a vydávala se za moudrost a pravdu? Naučenými a převzatými technikami, které nemají nic společného s jejich modrostí. A já se pak vždy ptám těchto lidí, když tedy ví a umí, proč to nepoužijí a nevyužijí u sebe, pro sebe.  Nepomohou tím sami sobě. Je zajímavé, že vždy odpoví, že to nefunguje. Zkusili naprosto vše, čím pomáhali druhým a přes to to nefunguje. Nehnou se z místa. Není to zajímavé?

Víte proč? Nebyla to jejich moudrost a jejich poznání a porozumění skrze vlastní zkušenost a vlastní prožitek. Neptali se, a jak to mám já? Zažil jsem to? Prožil jsem to? Pokud ne, nevím, tedy nemohu radit. Nemám potřebné znalosti a poznání. Pokud ano, jak mi bylo. Co mi ve skutečnosti pomohlo? Co jsem si z toho odnesl za moudrost a jaké  ponaučení?