Nápověda

Zohran

Co je numerologie?

Numerologie je obor, který se zabývá čísly.  Každé číslo má svou vlastní vibraci a nese v sobě dvě roviny, fyzickou a duchovní. Numerologie se zaměřuje na fyzickou rovinu. Každé číslo vibruje na určité frekvenci a tyto vibrace v sobě nesou informace. Čísla v našem datu narození ukazují, jaké vlastnosti, schopnosti a zručnosti jsme dostali do vínku při svém narození. Čísla v numerologii jsou klíčem k hledání souvislostí, existujících v lidském jednání a chování.

Co je karmická numerologie?

Karmická numerologie slouží k tomu, dozvědět se více o sobě. Nejen jaké máme vlastnosti a schopnosti, ale také jakou cestou se ubíráme. Co máme v tomto životě za úkol, jaké dispozice, schopnosti a zkušenosti jsme si přinesli z minulých životů. Co jsme zvládli a co naopak nepochopili a nedokončili. Jak dlouho jsme již na tomto světě, nebo čím, kým jsme byli v minulém životě. Zde se využívají obě roviny čísel, fyzická a duchovní.

Pro karmický numerologický rozbor se využívá jak datum narození, mřížka s čísly, tak i rozbor jména a příjmení převedený na čísla. Naše jméno a příjmení je nedílnou součástí nás samých. Čísla našeho jména  tvoří neoddělitelnou část celkového karmickonumerologického rozboru a jsou velice důležitá. Nesou v sobě určitý znak individuality a odlušují nás od lidí, kteří mají stejná čísla data narození. Vibrace jednotlivých druhořadých složených čísel nám nastiňují náš osud, úkol. Dostaneme tak čísla, jenž nastiňují náš osud
a skrývají karmické vlivy.

Co je ochranná Jantra?

Slovo Jantra pochází ze sánskrtu a znamená "ochranu a podporu". Numerologické jantry jsou zvláštní druh magických čtverců sestrojených pro určité konkrétní účely, jako talismany nebo pro věštění. V Indii se objevují dva typy mandal známé jako jantry, a sice jantry obrazové a jantry v podobě magického čtverce - numerologické. Magická jantra je čtverec, který se skládá z šestnácti políček a řady čísel, která jsou uspořádána tak, aby jejich součet ve všech směrech, to je v řádcích, sloupcích i diagonálách dával vždy stejnou hodnotu. Osobní ochrannou jantrou se magický čtverec stává pouze tehdy, použije li se při jejím vytvoření datum narození konkrétního člověka.

Co je karmická minulost - karma? 

Definici slova karma známe pod pojmem: "Jak zaseješ, tak sklidíš".

Jednoduše řečeno je to naše jednání a konání - čin na základě volby - rozhodnutí, které je ovlivněno naším současným rozpoložením, emocemi, myšlenkami, vzpomínkami a strachy. To, co tento náš čin a volbu ovlivnilo nazýváme příčinou. To, co tento náš čin - volba způsobí bez ohledu na čas, nazýváme důsledek.

Karma není nic jiného, než to, že co vydáme se nám vrací zpět. Každá naše emoce, každá naše myšlenka, čin a energie. Představte si karmu jako bumerang. Jakou sílu, energii a emoci bumerangu dáme, s takovou silou, energií a emocí se k nám vrátí zpět. Při své cestě prostorem na sebe naváže energie, emoce a sílu těch, kterým jsme ublížili, nebo kterým jsme zkřížili cestu. Tito lidé udělají naprosto stejnou věc, jako my. Vypustí svůj vlastní bumerang vůči nám. Do finále dostaneme zpět vše v trojnásobné síle.

Některé energie působí, vrací se k nám okamžitě a jiné až za delší dobu. Karma jako taková nezná čas. Neřídí se lidskými zákony. Nemá za úkol nás tresta. Má za úkol srovnat a vyrovnat energie, které jsme my sami stvořili. Učí nás poznat a pochopit, proč jsem se rozhodli tak, jak jsme se rozhodli. Co nás k tomu rozhodnutí vedlo, jaká naše emoce,

nebo strach.

Máme zde tedy bumerang, karmu z minulosti - příčinu, která se k nám vrací, aby byla odžita, pochopena a energie byly srovnány. Zároveň s tím si zde vytváříme novou, budoucí karmu, bumerang, který posíláme do budoucnosti. Jen skrze poznání a pochopení minulosti - příčiny našeho jednání, chování a myšlení teď můžeme námi vyslanému bumerangu dát naprosto jinou energii. Nezatíženou minulostí.  Tím můžeme karmu, kterou si tvoříme v budoucnosti, tedy náš budoucí život  změnit.

Co je příčina, následek a co důsledek?

Příčina je motiv, který předchází našemu rozhodnutí, proč něco uděláme, co nás k tomu vede.

Následek je to, co se stane, následuje bezprostředně po jakémkoliv našem rozhodnutí, tedy okamžitá reakce, odpověď na dané rozhodnutí. 

Díky rozhodnutí a následku pak vzniká důsledek - konečná situace, která nás provází do konce života. 

Jednoduše to lze ukázat na příkladu. Uděláme rozhodnutí, že dnes si dáme k večeři vepřové, i když nám nedělá dobře. Toto naše rozhodnutí následně způsobí, že nám bude zle a opět následně budeme hospitalizováni se zánětem slinivky. Tedy důsledek je, že si způsobíme nemoc.

Pro názornost uvedu ještě jeden příklad. 

Máte posledních 100 korun a rozhodnete se vsadit sportku. Na základě tohoto rozhodnutí vznikají dva následky. První - vyhraji peníze a následně je použiji na něco, co potřebuji atd.. Důsledek je to, že jsem spokojený. Druhý následek - nevyhraji peníze a následně nemám ani korunu. Důsledek je to, že nemám na jídlo, mám hlad a výčitky. Do tohoto  spadá opět skutečná příčina, kdy hledáme proč jste vsadili své poslední peníze.

Co je sebeláska?

Sebeláska je o přijetí sebe sama bez podmínek, soudů a trestů. Přijetí své tělesné, mentální, emocionální a duchovní podstaty bytí. Jde o smíření a přijetí své nedokonalosti jako člověka.

Sebeláska znamená přijmou jak svou temnou stránku, tak i tu světlou. V praxi to znamená, že bez ohledu na to co děláte, nebo kým jste, tak se milujete a přijímáte pořád se stejnou silou.

Mít se rád znamená mít velký respekt sám k sobě, ke svému tělu, k vlastní mysli a rozhodnutím. Jde zde o poznání své vlastní hodnoty, mít správně nastavené hranice a umět říct ne, když to tak cítíte.

Podstata sebelásky znamená žít v respektu, míru, pokoře, soucitu a lásce vůči sobě. Být upřímný sám k sobě. Jestliže bezpodmínečně milujete sebe sama, přijímáte své slabiny i nedostatky.

Sebeláska neznamená, že se budete vymlouvat na své nedostatky. Omlouvat jimi své chyby. Říkat si, já za to nemohu. Ustupovat druhým. Sebeláska nám pomáhá poznat, pochopit a prozumět tomu, kdy a v jakých situacích si ubližujeme skrze své emoce a rozum. Učí nás jak tyto vlivy zkrotit, aby nad námi nepřevzali moc, ale naopak, abychom my sami rozhodli, kolik síly jim dáme a věnujeme. Co je důležité, čemu dát sílu a nad čím mávnout rukou.

Co je ezoterika?

Slovo ezoterika znamená vnitřní, uzavřený. Je to souhrn vědomostí, založených na vnitřním bezprostředním intuitivním prožitku jednotlivce skrze zkušenost. Ezoterika je tedy to samé, co mystika či duchovno.

Přiznám se, že slovo ezoterika nemám ráda. Proč?

V současné době se ezoterika přeměnila na jakési náboženství, které má za úkol z nás udělat dokonalého člověka, který bude splňovat všechna kritéria o tom, jak my si myslíme, jací máme být. Jak je to od pradávna zakódováno v kolektivním vědomí. Touha člověka být dokonalým a nedělat chyby, nechybovat. Je to soubor nauk o duchovnu, mystice, osvícení, pouček a postupů.

Je to název pro různé postupy, příručky, návody, poučky a moudra druhých, jak se stát duchovním. Jak naučit druhé, aby se stali duchovními. Jak mají něčemu rozumět. Pisatelé manuálů, postupů nutí druhé, aby něčemu rozuměli stejně, jak tomu rozumí oni sami. Měli stejné schopnosti, jako oni sámi. Mysleli, cítili a prožívali stejně, jako oni sami. Slepě věřili tomu, co oni zjistili a poznali. Ale jak? Když je toto poznání nepřenosné? Je pouze platné pro toho jednoho, který k němu dospěl?

Poznání může být dvojího druhu. Buď je založeno na rozumu - převzatém, nebo je založeno na prožitku - osobní zkušenost. Pokud je založeno na prožitku, má daleko větší význam a hloubku, než rozumové. Tomuto poznání se říká moudrost, která pramení z prožitku jednotlice a není rozumová. Tato moudrost je nepřenosná, nelze ji předat. Nelze ji interpretovat skrze slova. Patří pouze a jenom tomu, kdo něco zažil, prožil a na základě svého vlastního, jedinečného prožitku si něco uvědomil skrze lásku, sebelásku a duši. Tato moudrost nemá slova. Rozum této moudrosti nerozumí. Jen ji přijímá a je s ní smířený, aniž by měl potřebu jí rozumět. 

Být duchovním - duchovní bytostí je touha ega a rozumu. Rozum nechápe, že jen skrze bolest a prohry se v nás něco vzchopí a řekne dost. Takto už ne. Díky tomuto rozhodnutí začneme přemýšlet o sobě jinak. Tímto rozhodnutím začne koloběh mystiky, duchovna a osvícení, které se týká pouze vás. Ne jiných, ne druhých. Váš vlastní způsob hledání, poznání a porozumění. Protože každý člověk má svůj vlastní způsob, jak hledat. Ne na základě způsobu druhých a přebírání jejich myšlenek, mouder a postupů. To není moudro. Jsou to jen vzorce a návody pro rozum. 

Co je strach?

Strach není emoce, ale pocit. Obecně je to pocit našeho vlastního ohrožení. Existují dva druhy strachů. První je spojen s naším bytím, tedy fyzickým tělem a s ohrožením jeho funkce, pudem sebezáchovy.

Druhý strach se týká toho, co bude a odpovědnosti za své rozhodnutí, z důsleků. Strach, který nás nutí lhát, utíkat od problému, přetvařovat se, podlézat, ovládat druhé, vlastnit a mnoho jiného. Je vždy provázen některou emocí, buď vědomou, nebo nevědomou, skrytou.

Strach je pocit ohrožení na základě některé předešlé situace, zkušenosti. Pokud byla předešlá zkušenost nepříjemná, negativní, bolestivá, mozek i my sami nás chceme před opakováním uchránit a vznikne strach. Strach z toho, že to bude opět stejné. Strach tedy vzniká na základě námi nepochopené emoce, která se nějakým způsobem projevila a něco negativního způsobila nebo spustila jak u nás, tak u druhých. Zlost, křik, pláč, smutek. Nepochopili jsme, proč jsme se zachovali tak, jak jsme se zachovali. Co nás k tomu vedlo. Proč jsme křičeli? Jaká emoce nás nutila křičet? Proč jsme se rozplakli? Čeho uvnitř nás se to dotklo? Co to o mě vypovídá? Naše ego se v tu chvíli vzepře a pravdu nahradí přijatelnou lží o sobě nebo o druhém a již začíná kolečko strachů. Aby druhý nepoznal, že jsem slaboch, že mám strach, že si nevím rady, že jsem moc hodný, že se neumím ozvat, že nemám rád konflikty atd.

Opět se dostáváme k něčemu, co v sobě nemáme pochopené, zpracovné a tak to schováváme za vytvořené masky a strachy z odhalení. Pak děláme špatná rozhodnutí a opět se bojíme. Nevěříme svému rozhodnutí díky strachu z konečného výsledku, jak to asi dopadne a který je ovlivněn našimi nepochopenými emocemi. Stáváme se tak zajatci své vlastní mysli a emocí, kdy se necháme uplatit naší vymyšlenou vidinou konečného výsledku, řešením, prospěchu a výhod, podpořenou našimi falešnými a nereálnými touhami a předpoklady o konečném výsledku. Tím si již dopředu vytváříme strach o tento výsledek, bez pochopení proč a tím dáváme prostor pochybám a nerozhodnosti. Jsme paralizováni strachem ze změny v ještě neexistující budoucnosti, která v tento moment není, neexistuje.

Ve svých myšlenkách si svým strachem přetváříme ještě neexistujíci budoucnost do té nejhorší podoby, nejhoršího scénáře.Nebo naopak díky vlastním lžím a omítáním vidět pravdu, přetváříme neexistující budoucnost do líbivé, jakou chceme mít ve svých představách a ne jaká ve skutečnosti bude. Na této ještě neexistující budoucnosti pak lpíme. Toto lpění v nás opět vyvolává další strach a bolest z budoucího výsledku a na základě toho učiníme další špatné rozhodnutí. Ze strachu, abychom se vyhnuli budoucímu strachu, pravdě a bolesti. Stále dokola. Začarovaný kruh. Kličkujeme a uhýbáme před pravdou, která bolí. Hledáme cestičky, jak pravdu obejít, aby to co nejméně bolelo a pravdu nahrazujeme lží. Lež je pouze cesta k další nepochopené bolesti.

Lidský život se skládá z drobných, různě barevných korálků emocí. Z radostí, starostí, trápení, z lásky, z drobných každodenních radostí i starostí, které každý z nás navlékáme na šňůrku života a času do překrásného náhrdelníku, ve kterém je vše a naše zkušenosti v něm září jako drahokamy, které patří jen nám.

A my před touto moudrostí a zkušeností utíkáme. Bojíme se, že uděláme chybu. Že někoho zraníme, někoho či něco ztratíme. Strach nám přetrhává nitky a korálky i drahokamy nám propadávají skrze prsty do nicoty. Takhle náhrdelník nikdy nebude celý. Nikdy nezískáme blyštivé a zářivé drahokamy. Jen obyčejné sklo, pozlátko, které se za ně vydává. Jen náhražku a iluzi života.

Co je vědomí, podvědomí a nevědomí?

Vědomí

Je to stav, kdy náš mozek funguje pouze jako přijímač. Informace projde pouze mentálním tělem, mozkem, bez účasti ostatních těl. Mozek nechává informaci pouze proplouvat, sleduje, ale nevyhodnocuje. Je to stejné, jako když v knize hledáte určité slovo. Ostatní je podružné.V tuto chvíli jste napojeni na všechny energie a záznamy kolem vás skrze vaši duši. Máme přístup k samotné informaci, kterou hledáme, chceme či potřebujeme nalézt. Taktéž ke všemu, co je s touto informací spojené, ničím nezkreslené. Bez emocí, hodnocení, očekávání a bez jakéhokoliv ovlivnění z naší strany.

Nevědomí

Je stav, kdy k informaci nenáme přístup. Jakési embargo. Přístup byl odepřen, protože neznáme ta správná hesla, nebo nemáme ten správný klíč. Nemáme všechny potřebné informace. Zatím jsou nám utajeny z nějakého důvodu, který my neznáme, a to je nevědomí.

Podvědomí

Je to mezičlánek mezi vědomím a nevědomím. Jsou to nejenom samotné informace, ale i vjemy, emoce a pocity, které byli zaznamenány, prošli naším mozkem a z neznámého důvodu byly přesunuty na bezpečné místo. Tam čekají na ten správný impuls, který je oživý a vynese na povrch, abychom si je uvědomili a vyhodnotili, co je to za informaci. Z jakého důvodu nám byla utajena naším mozkem, naším rozumem. To jsou právě ty záchvěvy, kdy něco vím, cítím a vnímám a v tom samém okamžiku je to pryč. Zůstne jen divný pocit, že jsem měl něco na dosah. Něco důvěrně známého, co se mě týká. Ale co to vlastně bylo?

---

Pak zde máme slova : vědomě, nevědomě a podvědomě, která se vztahují k rozumu a egu. K rozumovému uvažování, jednání, konání, chápání a vyhodnocování na základě pěti smyslů, emocí a převzatých pouček a vzorců chování. Tedy toho, co si rozumově uvědomujeme, s čím se náš rozum již setkal a čemu dal podobu a název.

Co je trauma?

Trauma je šok, zážitek a prožitek, s kterým se náš rozum nevyrovnal, nepřijal ho. Vzniká na základě negativních vjemů a energií, které nám působí bolest jak fyzickou, tak duchovní. Je to situace, nebo zážitek, který náš rozum odmítá a nedokáže ho zpracovat na vědomé úrovni. Trauma je spojeno buď s bolestí fyzickou a následným šokem, reakcí těla na tuto bolest, nebo s duchovní bolestí, kdy jsme svědky či přímo osobně vystaveni násilí, utrpení a negativním silám a energiím, které odporují, jdou proti naší lidskosti a kterým nerozumíme.

Traumatizujícími zážitky mohou být např. těžké nehody, znásilnění, přepadení, ztráta blízkého člověka. Třebaže se rozum brání tím, že potlačuje vzpomínky na takový bolestivý zážitek, podvědomá vzpomínka, kterou není možné vymazat, protože existuje v prostoru jako záznam této události a je součástí naší duše dále ovlivňuje náš život v podobě neuróz a psychóz.

Trauma vzniká tehdy, je-li člověk vystaven extrémní hrůze. Je paralizován a neschopen cokoliv udělat. Cítí se sám, přemožen, vydán napospas, bezmocný a zranitelný. Možných příčin psychického traumatu je mnoho. Může se jednat o přírodní jevy (zemětřesení, požár) nebo o jev způsobený člověkem (týrání, vězení). Některé události, které mohou u někoho vyvolat trauma, se někomu mohou zdát nesmyslné, protože každý má svůj úhel pohledu na to, co je traumatizující a co ne. To je způsobeno osobními a sociálními faktory. 

Co je kletba?

Kletba je přání, vyslovené nahlas či pouze v myšlenkách vůči konkrétní osobě, aby jí vznikla škoda, nebo ji potkal zlý osud. Tímto se tato osoba stává prokletou. Kletba a prokletí se nemusí vztahovat jen na osoby, ale též na celé rodiny, předměty, budovy, místa atd.

Ten, kdo kletbu vysloví je s ní spojen, propojen a kletba působí zpětně i na něj naprosto stejným způsobem.

Do kletby spadá i zařeknutí se vůči něčemu. Velkou sílu také mají slova
nikdy, navždy a na věky, která neznají čas. 

Kletbu může zrušit pouze ten, kdo ji vyslovil. To znamená, že pokud ji vyslovil ten, kým jste byli v minulosti, může ji zrušit pouze on a ne vy, kým jste teď.

Co je problém?

Problém je něco, s čím si nevíme rady, co nám ubližuje, nahání nám strach a my to nedokážeme sami najít či vyřešit.

Může jít o zdravotní problém, bolest, strach bez jakéhokoliv důvodu, noční můry, neschopnost komunikace, nezvladatelné výbuchy emocí atd.

Co je mystika?

Je to název pro zážitek, který odporuje lidskému rozumu a všemu, co známe a víme. Zážitek, který se nezakládá na racionálním myšlení, jednání a konání.

Zážitek, který popírá a odporuje, jde proti fyzikálním zákonům.

Mystika jako taková to nerozporuje, ale přijímá, že to je možné, že to existuje. Tedy mystika se zakládá na vlastním prožitku tohoto zážitku založený na vnitřním bezprostředním intuitivním prožitku božství .

Co je buněčná paměť? (paměť buněk)

Mnoho lidí, kteří se pohybují v této oblasti, oblasti léčitelství, se s těmito názvy již setkali. Je to něco, co nám činí v současném životě neobjasněné zdravotní potíže, které nelze dostupnými lékařskými prostředky nikterak zjistit a objevit. Paměť buněk je vzpomínka, otisk minulosti, který se promítá do našeho fyzického těla v současnosti,
teď a tady.

Tyto otisky jsou pak ve formě tmavých bodů v místech, kde tělo utrpělo jakýkoliv úraz, újmu či ztrátu během všech prožitých životů. Otisk je tedy otisk informace / vzpomínka energie, která něco udělala, spustila nebo způsobila, ale již není přítomna a skrze duši, která si vše pamatuje, má přístup k těmto informacím je zpětně promítána do fyzického těla a tomu se pak říká paměť buněk.

Otisky lze vidět pouze vnitřním zrakem, kdy je fyzické tělo viděno z části jako energie a z části jako hmota.

Kdy a jaký otisk, dávná zkušenost se projeví teď a tady na fyzickém těle, záleží na karmě. Tedy na tom, co daný
člověk má prožít, pochopit, vyřešit a napravit.

Co je energie?

Energie je neviditelná vibrace v prostoru a vibrace vysílaná do prostoru. Máme vibrace - energie přírodního charakteru, vytvořené živou bytostí a přírodou a vibrace - energie mrtvé, vytvořené přístrojem. Vibrace vytváří živé bytosti svým tělem - pohybem, teplem, hlasem, jeho barvou, myslí - myšlenkou a emocemi. 

Vše kolem nás vibruje. 

Tyto vibrace, které v sobě nesou informace o tom, jakým způsobem vznikly a kdo, nebo co je vytvořilo, na sebe v prostoru naráží, slučují se, spolupracují, posilují se, oslabují se nebo se odpuzují a vytváří tak energie - neviditelné proudy, ve kterých je mnoho informací pohromadě. Samotné informace o energii jsou uložené v jednotlivých konkrétních vibracích. Tyto energie - proudy pak my lidé cítíme skrze tělo, pocit. 

Nic nemizí. Vše zůstává v prostoru jako záznam.

Je potřeba si uvědomit, že energii není možné zničit. Jen změnit, přeměnit informace - polaritu vibrací, které v sobě má.

Co je třetí oko?

Třetí oko není hmotné. Je to název pro schopnost našeho mozku se napojit na energie a informace v prostoru skrze neviditelný kanál. Je to jakési vyladění se na určité energie, vibrace v prostoru.

Třetí oko znamená, že náš mozek umí tyto neviditelné energie a vibrace přečíst a dát jim podobu slova či obrazu. Skrze tento kanál mozek přime informaci a my jsme schopni tuto informaci zaznamenat, správně vyhodnotit a řídit se jí bez toho, aby jsme o ní uvažovali a vyhodnocovali na základě rozumu. Rozum nám tuto informaci pouze přetlumočí pomocí pocitu.

Je to stejné, jako když vylaďujete rádio na určitou frekvenci, kterou dokáže přečíst. Skrze tento kanál k nám i od nás přicházejí a odcházejí energie a informace od nebo do našeho mozku. Proudí tedy neustále oběma směry. A náš mozek vše zpracovává a rozděluje tak, jak je potřeba. Na výživu a potřeby těla a na vjemy, pocity, emoce, myšlenky, obrazy a slova.

Otevřením třetího oka dochází k aktivaci mimosmyslového vnímání - pravé, abstraktní poloviny mozku a propojení levé a pravé hemisféry, kdy rozum překládá informace, které k nám přicházejí v podobě energie. Něco, co není možné běžnými smysly vidět a vnímat.

Co je duchovno? 

Duchovno není stav, v kterém bychom se měli nacházet, ale cesta k sebepoznání a sebelásce.

Je to název pro soubor všech mystických zážitků, které jsme měli a s kterými pak posléze pracujeme ve svůj prospěch. Pro svůj růst. Pro své vlastní poznání. Duchovno znamená, že víme, protože jsme to zažili, pocítili jsme, že máme duši. Ne, že to někdo říká, že ji máme, ale že to víme. Na základě prožitku jsme pocítili dotek bezpodmínečné lásky.

Vše dohromady, tělo, mysl, emoce, ego, duše, to celé jsme my. Není možné jedno z druhého vyčlenit, upřednostnit jedno před druhým. Toto vše se učíme skrze naše vlastní mystické - duchovní zážitky.

Duchovno také znamená práce sama na sobě skrze duši. Znamená to, že hledáme, co nám ten který mystický zážitek chtěl o nás říci, co nám chtěl ukázat. Také hledáme, kdo nám ho poslal. Zjišťujeme, zda je to od naší duše, nebo od někoho jiného. Hledáme, co je pravda a co lež. Zda mluvíme opravdu se svou duší,
nebo pouze se svým rozumem a egem. 

Díky těmto mystickým zážitkům se dozvídáme, jak myslíme, na co myslíme, čeho se bojíme .... Dozvídáme se, proč máme potřebu pomáhat druhým. Odkrýváme pravé významy slov, která máme skrze kolektivní vědomí zaškatulkovaná a špatně chápaná, interpretovaná. Cesta, pro kterou se rozhodneme a po které se vydáme nás učí poznat, co znamená mít se rád bez podmínek. Učí nás poznat a porozumět pravému významu slov sebeláska, sebehodnota, sebeúcta, pokora, vůle a víra. Co tato slova znamenají skrze vlastní prožitky. 

Učíme se rozeznat, kdy je potřeba pomoci, kdy ne a také proč. Učíme se nebát udělat chybu, nelpět na minulosti, nebát se budoucnosti, odpouštět - propouštět. Poznat naše emoce a vlastnosti, k čemu je máme. Učíme se poznat naše vlohy, schopnosti a nadání. Smířit se s tím, co neumíme, co nám nebylo dáno.

Toto vše je duchovno.

Co je osvícení?

Osvícení je způsob, jak na věci nahlížíme. 

Je to kousek, maličký kousek poznání, porozumění určitému tématu v duchovnu. Takový ten moment AHA, když něco hledáme a kdy najednou, z ničeho nic víme, aniž bychom o tom mudrovali rozumem. A vás napadne : Jak to vím? Odkud to beru? Kdo mi to říká? To je osvícení. Ne stav, ve kterém chci být. Jen tímto způsobem se k němu přibližuji a ne, že se snažím tam být, protože to někdo řekl, že tam mám být ustavičně a pak jsem dokonalý.

Osvícení neznamená, že vše vím a všemu rozumím.

Protože to není možné. I toto je osvícení. Přijetí toho, že vím pouze to, co mám a smím vědět. Na co jsem duchovně zralý vstřebat a pochopit.

Porozumět tomu právě skrze mystiku - zážitky a skrze duchovno - práci sama na sobě.

Čím více mystiských, nebo chcete-li duchovních zážitků máte, tím více máte možnost pochopit a porozumět sami sobě. Když porozumíte sami sobě, můžete pak porozumět i druhým.

Pouze skrze vlastní duchovní zážitek - prožitek a skrze odpuštění - propuštění se tento prožitek může stát vaší moudrostí. Kdy víte. Vy a pouze vy. Protože toto je nepřenosné. Vaše vlastní zkušenost a moudrost z ní pramenící je nepřenosná. Moudrost, která se stává součástí vaší duše a tedy i vašeho rozumu.

Rozum už nad tím nepotřebuje mudrovat. On to ví.