Sen noci svatojánské
Pohádka o noci Svatého Jána, kdy se dějí zázraky a jednou za rok se mohou setkat dvě pohádkové bytosti v tichu noci, nikým nerušeny, neviděny. Král zvířat a jeho láska, Královna vil, která spí a netuší, že je zde někdo, kdo ji miluje. Ošklivost a krása, nebo snad ne? To on si myslí, že je ošklivý. A tak se jen dívá a tají dech nad její krásou. Bojí se pohnout, by královnu nevzbudil a kouzlo nepominulo. On neví, že všichni přítomní, čas, malá víla, starý strom, veverka i jelen čekají jen na to, kdy se osmělí. Z povzdálí vše pozoruje temná postava. Čas a malá víla, vykukující za stromem. Blíží se rozbřesk a čas, kdy kouzlo pomine a Král zvířat opět bude čekat celý rok na tento jeden den, kdy bude moci opět být s královnou. No, prostě a jenom pohádka.
Jako něco, co chcete zažít pod rouškou noci tajemné, kde není strach. Hluboký cit, nevyjevený, který ten muž má, dlouho tam dříme, celé věky... Je to jako to, po čem všichni touží, po lásce, po blízkosti mezi oběma pohlavími a je to tak blízko, na dosah - jako naděje, která nás živí, že jednou... Možná toto jde jen tehdy, když jeden spí, pod rouškou noci, kdy nás neruší vnější vjemy a jsme sámi sebou, bez přetvářky. Pak ani temnota nemá nad námi moc, je kolem, a nevadí, nemůže na nás, protože se vnímáme naplno, žijeme, nebojíme se, jsme sami sebou. Jsou tam jen němí, náhodní svědci a závist to z povzdálý sleduje, aby mohla našeptávat. Ale dokud tam je tato kouzelná noc, nic se nemůže stát. To probouzí smysly.
